Ve Skryté Listové odbilo poledne. Na hřbitově se shromáždili všichni shinobi, co byli ve vesnici. Začal pohřeb.
Zaujali pozice kolem fotky mrtvého. V první řadě stála Tsunade se Shizune a obě plakaly. Za ní Kakashi s Irukou a ostatními vedoucími skupin. Všichni měli sklepenou hlavu a tiše truchlili. Naproti nim stáli Narutovy přátelé. Byli tam všichni. Shikamaru, Kiba s Akamarem, Ino, Chouji, Shino, Rock Lee, TenTen, Sakura, Sasuke a Sai. Hinata se ztěžka opírala o Nejiho a snažila se nedat na sobě znát všechny své city. Neji ji chápal a snažil se jí dát co největší oporu.
Vedle fotky začal z ničeho nic vířit písek. A z něho vystoupil Gaara, písečný Kazekage. Spolu s ním přišli Kankurou a Temari. Gaara přešel k fotce, položil na ní ruku a sklonil hlavu. Jeho sourozenci se přidali k ninjům z Listové.
„Ty troubo,“ zašeptal Gaara a po tváři mu stekly dvě slzy. Pak se otočil k ninjům, které nazýval přáteli a všechny si je prohlédl. Očima se zastavil až na Sasukem. Trochu se mu rozšířily údivem a pak mu to všechno došlo. Pomalým krokem se k němu vydal. Zastavil se těsně předním. Všichni zatajili dech, čekali, co z toho vyleze.
„Sasuke,“ pronesl. Ten se na něho jenom zpříma pohlédl a beze studu mu ukázal svoje slzy, které proléval za Naruta. Gaara si na to pozorně díval a pak Sasukeho objal: „Vítej zpátky.“
Čímž všem vyrazil dech. I Sasukemu.
„Nevěděl jsem, co se stalo,“ začal. „Dostal jsem jenom spěšný vzkaz, že Naruto je mrtvý a že dneska je pohřeb. Nebylo, tam vysvětleno, co se stalo. Teď už to vím.“
„Kazekage,“ začala Sakura.
„Gaaro, prosím, jsem mezi přáteli a jednoho teď pohřbíváme,“ přerušil ji.
„Gaaro,“ začala znovu. „Máme ti od něho vyřídit, že je mu to líto.“
Ten se na ni jenom smutně díval a pak se otočil zpátky k fotce: „Zachránil jsi mi život. Jsem tvým dlužníkem a ani jsi mi nedal možnost, to splatit. Oba jsem, měli stejný osud. Oba jsme byli těmi, co v sobě nosí démony. Ale ty jsi to nesl lépe než já. Stal ses mým prvním přítelem. Jako první jsi mě přijal, takového jaký jsem. A nic jsi za to nechtěl. Chtěl ses stát Hokagem. Byl by z nás dobrý tým, ale ani to se už nestane. Tady teď nad tvým hrobem ti přísahám, že se o Konohu postarám místo tebe. Vždycky jí přijdu na pomoc. Zanechal jsi v nás prázdné místo, příteli.“
Když Gaara domluvil, stoupnul si mezi Sakuru a Sasukeho a sklonil hlavu k modlitbě. Tsunade to všechno pozorovala a necítila potřebu pronášet další smuteční řeč. Gaara to za ní vyjádřil všechno. Proto vzala do rukou bílou růži a položila ji k fotce, na které se Naruto křenil do ucha k uchu. Po ní šli Kakashi a spol. Každý si vzal jednu a tiše ji tam položil. Pak přišli na řadu mladí.
Píseční shinobi šli první. I oni drželi v rukou růže, jenže nebyly bílé ale žluté. Symbolizovali barvu písku. Temari s Kankurouem své růže položil s tichým vzlykem. Gaara se rozloučil s Narutem slovy: „Sbohem příteli.“
Po nich šli ostatní. I oni měli růže jiné barvy. Červené. Jeden po druhém přišli k fotce a se slovy rozloučení pokládali květiny. Hinata šla spolu s Nejim, protože se necítila na to jít sama. Přistoupila a zašeptala: „Sbohem, lásko.“ Nikdo jí neslyšel až na Nejiho, kterému to trhalo srdce.
Pak už zbyli jenom Sasuke, Sakura a Sai. Přistoupili všichni naráz.
„Naruto,“ vzlykala Sakura, sklonila se a položila svoji růži na ostatní.
„Sakuro,“ zeptal se Sai. „Proč to tak bolí u srdce?“
Ta se na něho podívala přes závoj slz a řekla: „To jsou city Sai. Ztratil jsi někoho, na kom ti záleželo.“
Sai se otočil zpátky na fotku a z jeho očí skanuly slzy. Nevěřícně si je setřel a díval se na ně. Pak zvedl hlavu a zašeptal: „Děkuji, Naruto. Naučil jsi mě cítit.“
Sasuke to sledoval a nebylo mu úplně jasné, co to mělo znamenat. Otočil tedy svůj pohled zpátky a pronesl: „Sbohem!“
Už se chtěl otočit a odejít zpátky do řady, ale Sakura ho chytila za ruku a přitáhla si ho zpátky k sobě. Druhou rukou chytla Saie a udělala s ním to samé. Zabořila hlavu do jejich hrudí a plakala. Sai se přes její hlavu podíval na Sasukeho, a pak jí oba každý z jedné strany objali. Stáli tam tak v hloučku a sdíleli svou bolest.
Pak dopředu předstoupila Tsunade, otočila se k ostatním a řekla: „Odešel jeden z nás. Nikdy na něho nezapomeňte.“ A pro sebe dodala: „Byl by z tebe dobrý Hokage.“

Mezitím v jeskyni na míle daleko o Konohy se Kyubbi zeptal tajemného neznámého: „Kdo jsi?“
„Já jsem bůh smrti,“ odvětil.

to be continue

13.08.2008 13:47:27
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one