Mezitím v jeskyni Sarutobi, zvaný Profesor, ošetřoval povrchové rány Narutovi, který se začal pomalinku probouzet.
„Hinato,“ zašeptal z bezvědomí.
Třetí to uslyšel a usmál se: „Že by Hyuuga?“
Naruto pomalu otvíral oči, nad sebou uviděl něčí tvář a snažil se na ní zaostřit. Když se mu to povedlo, bleskově se posadil a vykřikl: „Třetí?“
„No tak Naruto uklidni se,“ smál se.
„Co.. co se to děje,“ ptal se nevěřícně. „To jsem asi opravdu mrtvý. Vždyť vy jste mrtvý určitě.“
„Radši ti sem zavolám někoho, kdo ti to vysvětlí,“ řekl a odešel ven.
Naruto seděl na zemi a prohlížel si svoje rány, když se ve vnitř objevil Kyubbi.
„Naruto,“ zeptal se opatrně. „Jak se cítíš?“
„No asi dobře, ale před chvíli tady byl Třetí,“ držel se za hlavu. „Takže asi moc v pořádku nebudu.“
„Ne jsi v naprostém pořádku,“ začal krapet nesměle Kyubbi vyprávět, co se stalo, když byl Naruto mrtvý. Řekl mu o dohodě, kterou uzavřel, aby mu byl navrácen život. I o termínu splatnosti.
„Sedm let,“ zařval tak hlasitě, až se ti co byli venku, podívali překvapeně na jeskyni. „Ty ses snad zbláznil, copak můžu tak dlouho nedat Hinatě vědět, že jsem na živu?“
Prudce se zvedl a vydal se rychlým krokem ven. Tam uviděl stát všechny Hokagy.
„Ježiši,“ zařval a rozběhl se k lesu.
„Naruto, počkej,“ volal za ním Kyubbi, ale marně.
„Nech ho, potřebuje to strávit,“ uklidňoval ho Třetí.
„A jak se vlastně ten klučina jmenuje,“ zeptal se Druhý.
„Uzumaki Naruto,“ odvětil Třetí a přitom se díval na Yondaimeho. Ten na něho s trhnutím otočil hlavu a zadíval se mu tázavě do obličeje. Třetí jenom souhlasně kývl. Čtvrtý se musel v tu chvíli posadit.
„Copak se děje,“ strachoval se Druhý. „Vypadáš, jako bys viděl ducha.“
„Tak nějak,“ zachrčel. Upřel svůj planoucí pohled na Sarutobiho a zeptal se: „Ví to?“
„Ne neví,“ odpověděl mu. „Měl bys mu to pak říct sám.“
„Co, kdo, komu,“ ptal se zmateně První.
Yondaime dlouho hleděl před sebe a pak ze sebe vypravil: „Naruto je můj syn a neví o tom.“
Rozhostilo se naprosté ticho.
„Ty jsi mě zapečetil do vlastního syna,“ ptal se nevěřícně Kyubbi. „Víš, ty vůbec, co si kvůli tomu musel vytrpět? Byl pořád jenom sám. Všichni v něm viděli mě a taky se k němu tak chovali.“
„Ale našel jsem si přátele,“ přerušil ho Narutův hlas. Vyšel z lesa, rozhlédl se po těch, co tam stáli, a řekl: „Můj osobní život s Kyubbim tady rozebírat nemusíte. Už je to za námi.“
Čtvrtý z toho pochopil, že začátek rozhovoru neslyšel. A chtěl mu to povědět, chtěl mu říct, že je jeho otec, ale Sarutobi ho chytil za loket a zavrtěl hlavou v záporném gestu.
„No, myslím, že je čas se do toho dát,“ protáhl se Naruto, „Ať to máme brzo za sebou. S Orochimarem mám nějaké nevyřízené účty a Akatsuki mi taky nikdy nic dobrého neudělali a ještě musím pomstít Gaaru.“
„Hmm, ale kde hledat,“ zamručel Druhý.
„Myslím, že z někoho uděláme návnadu,“ zašklebil se Naruto a díval se přitom na Kyubbiho.
„Cože, ze mě,“ zděsil se.
„To máš za to,“ zasmál se Naruto. „Vypustíme do světa, to že jsem zemřel a ty že jsi volný. Myslím, že Akatsuki se přímo přetrhnou, aby tě dostali. A my si jenom na ně počkáme.“
„To by mohlo fungovat,“ souhlasil První.
„Naruto, tohle by sis měl vzít,“ řekl Třetí a podával mu pouzdro s katanou. „Bůh smrti to tady nechal.“
Naruto si od něho vzal meč a okamžitě v něm poznal, ten co mu dal Neji. Smutně zvedl hlavu a zadíval se směrem k Listové. Šáhl si na přívěsek, který se mu houpal na hrudi a pevně ho stiskl.
„Měli bychom vyrazit,“ řekl smutně a obrátil se ke Konoze zády.

to be continue
13.08.2008 13:49:09
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one