Uběhli dva měsíce od Narutovi smrti a život v Listové se vrátil do zajetých kolejí. Ale jenom pro některé. Tým sedm začal znovu dostávat mise a spolu s Kakashim byli výborní. Všichni tři se skvěle doplňovali, takže si Kakashi mohl po dobu misí v klidu číst svoje romány. Ale přesto nad nimi vysel temný stín.
I ostatní už se nějak přenesli nad tou ztrátou. Ino se dál, učila pod dohledem Shizune na lékařského ninju. Shikamaru s Choujim dál lehávali na střeše budov, ale i na nich bylo vidět, že jim něco schází.
Hinata dál držela v tajnosti, že byli s Narutem manželé. A Neji to respektoval, i když by to nejradši všem řekl.

Neji seděl ve svém pokoji v domě klanu Hyuuga už po několikáté četl dopis, který mu tam zanechal Naruto. Už ho uměl skoro nazpaměť. Stálo vněm, že až se naplní jedna podmínka, může ostatním říct o jeho manželství s Hinatou a přečíst jim druhý z dopisů, které tu nechal. A také to, že má předat Tsunade poslední třetí obálku, ale tak aby nevěděla, kdo jí ji předal.
Prudce v ruce sevřel papír, podmínka se naplnila, jak zjistil dneska ráno.

Ráno cvičil spolu s Hinatiným otce Hiashim. Chakra létala na všechny strany. Hanabi to všechno pozorně pozorovala a ukládala do paměti. Otec jí, vždycky říkal, že Neji je v boji stylu Hyuuga nejlepší. Za ní se otevřely dveře a z nich vyšla Hinata. Nesla občerstvení pro otce a bratrance.
Neji se právě vyhýbal jednomu útoku a pohled mu padl na Hinatu. V tu chvíli celý ztuhl a schytal pěknou ránu od Hiashiho.
„Neji, co se s tebou děje,“ zeptal se překvapeně a pomáhal, mu se zvednout.
„Nic, jenom jsem se nad něčím zamyslel a nedával pozor,“ snažil se improvizovat. Podíval se ještě jednou svým byakugan na Hinatu, aby se ujistil. K jeho zděšení, sledoval Hiashi jeho pohled. Urychleně si před ní stoupl, vypnul byakugan a řekl: „Děkuji, pane. Za tento trénink. Musím už jít, čeká mě Pátá.“
Hiashi stočil pohled svých očí znovu na Nejiho a řekl: „Dobrá, teď si vezmu na řadu Hanabi.“
Nejimu se ohromně ulevilo.

Ze svých vzpomínek se vrátil zpátky do přítomnosti.
„Takže, už nastal čas,“ řekl si pro sebe. „Musím co nejdřív všechny svolat.“
Znovu se podíval na dopisy a utvrdil se v tom, že není jiná možnost. Vstal, dopis, který byl určený Tsunade, si dal do kapsy, vyšel z pokoje a zamířil si to k budově Hokage.
V její kanceláři naštěstí nikdo nebyl, proklouzl oknem a položil dopis na hromadu ostatních, ale tak abys hned našla. Chvíli tam jen tak stál a přemýšlel, jestli udělal dobře. Pak na chodbě zaslechl něčí kroky a bleskově zmizel.
A právě včas. Dveře se otevřely a dovnitř vešla Tsunade následovaná Shizune. Obešla svůj stůl a posadila se za něj.
„Shizune,“ řekla. „Je tu takové ticho.“
„To je pravda,“ souhlasila se sklopenou hlavou.
„Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude takhle chybět,“ pokračovala dál Tsunade a zahleděla se z okna. „Ten jeho strašný řev, kdykoliv sem přišel. Je tu bez něj strašné ticho. A to jsme ještě ani nenašli Jirayiu, abych mu to řekla. Nevím, kde je.“
„Taky mi chybí,“ pronesla Shizune. „A ostatním taky. Potkala jsem Asumův tým a všichni tři byli pořádně skleslý. A to nemluvím o týmu sedm.“
„Máš pravdu,“ souhlasila. „Dělají svoji práci bez srdce. Možná jsem je měla nechat, jít hledat Kyubbiho, ale myslím si, že by to nemělo cenu.“
„Taky myslím,“ prohodila Shizune a začala se přehrabovat poštou. Vzala první obálku ležící na hromadě, podívala se, komu je adresovaná a vyjekla: „Tsunade-sama!“
„Co se děje, vypadáš, jako bys viděla ducha,“ zeptala se.
Shizune se nezmohla na jedinou odpověď, a tak jenom natáhla ruku s obálkou. Tsunade si ji od ní vzala, podívala se na písmo a nevěřícně zašeptala: „To je přece písmo Naruta. Jak se to sem dostalo?“
Opatrně obálku rozřízla, vytáhla z ní papír a začala číst:

Babčo Tsunade,
jestli se ti dostal tento dopis do rukou, tak se stalo to nejhorší. Ale to už asi víš. Nevím, jestli jsem měl možnost se se všemi rozloučit. To už je teď jedno.
Chtěl bych tě poprosit o jednu věc, která je pro mě moc důležitá. Pokud za tebou někdy přijde dívka a požádá tě o pomoc, tak jí vyhov. A pokud ti ukáže tvůj přívěsek Prvního, věř, že je to moje zákonitá manželka. Po mém odchodu je určitě na všechno sama. Nechtěli jsme to tak dlouho tajit, ale nakonec to dopadlo takhle. Takže pokud bude v úzkých, snaž se jí pomoc. Ona je to jediné na čem mi, kdy záleželo.
Ale musím tě varovat, nesnaž se jí najít. Mohla by se vyděsit a utéct z Listové. Počkej, dokud nepřijde sama. Postarej se mi o ni!
Naruto

Když Tsunade dopis dočetla, vypadl jí z rukou.
„Panebože,“ zašeptala.
Shizune to všechno sledovala, a pak si vzala dopis, aby si ho taky přečetla. Po jeho dočtení se tvářila stejně překvapeně jako Pátá.
„Ale kdy,“ zeptala se udiveně.
„Nevím,“ odpověděla Tsunade. „Musíme počkat, až se ta dívka ukáže. Dřív nebo později se to stane, a pak si nechám všechno vysvětlit.“
„Ale neměli bychom ji najít dřív,“ namítla Shizune.
„Ne, počkáme,“ zarazila ji. A v duchu si slíbila, že Narutovo přání splní. Postará se o jeho ženu.

to be continue

13.08.2008 13:49:41
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one