„Ááá, už mě to nebaví,“ zavrčel otráveně Naruto, schovaný za keřem.
„Jen to vydrž, synku,“ nabádal ho První, který klečel vedle něho.
Všichni čtyři Hokageové a Naruto se schovávali kolem mýtinky, na které si lebedil Kyubbi a čekali, až se tam objeví někdo z Akatsuki a jejich past sklapne.
„Spíš by mě zajímalo, jestli to vyjde,“ ozval se Druhý.
„To se uvidím,“ zavrčel Naruto. „Mě spíš zajímá, kdo si pro něj přijde. Už to jsou dva měsíce a oni dělají, jako by nic.“
„Neboj,“ uklidňoval ho První. „Víme, že Sasori je mrtvý, takže nám jich zbývá osm plus Madara.“
„Jenom, aby nepřišel Itachi,“ dušoval se. „Na toho zrovna náladu nemám.“
První chtěl něco namítnout, ale přerušil ho smluvený signál. Někdo se blížil. Kyubbi, který signál viděl, krapet znervózněl, ale jinak si zachoval zdání, že o ničem neví, a dál se válel na mýtince.
„No, konečně,“ zahlaholil Naruto a připravoval se k akci.
Na opačné straně mýtiny se z lesa vynořily dvě postavy. Pomalu si šinuly ke Kyubbimu, který k nim byl zády, ale moc dobře o nich věděl.
Když se dostali na osvětlenou část mýtiny, Naruto je poznal: „To je Deidara a ten druhej bude asi Zetsu. Skvělý, tomu hajzlovi s jílem něco dlužím.“
Mezitím oba došli až ke Kyubbimu. Deidara měl už ruku v taštičce s jílem a Zetsu se víc vcucnul do své kulky.
„Copak, po mě chcete,“ zeptal se Kyubbi a otočil se hlavou k nim. „Pochybuju, že jste si přišli jenom tak poklábosit.“
„No,“ zarazil se Deidara, který čekal všechno jenom tohle ne. „Myslím, že víš, proč jsme tady.“
„Tuším,“ odvětil a zívl. „Doslechli jste se, že Naruto umřel a řekli jste si, že mě zajmete, jako Jednoocasého. Mám pravdu?“
„Přesně,“ zasyčel Zetsu.
„A co když se tak jednoduše nedám,“ optal se znovu Devítiocasý a prohlížel si drápy.
„No, co, tak tě zajmeme i přes tvé protesty,“ zavrčel Zetsu.
„Nevím, nevím,“ odvětila Liška.
A najednou kolem Deidara a Zetsa stálo pět osob zahalených v pláštích až na zem a s kápěmi přes obličej.
„Dovolte mi, představit vám moji ochranku,“ zašklebil se Kyubbi.
Oba členové Akatsuki na místě ztuhli. Ani jeden nečekal, že sebou bude mít démon nějaké lidi. Tedy aspoň si mysleli, že to jsou lidé.
„Co jste zač,“ zeptal se Zetsu, který si tajně pod pláštěm připravoval útok.
„Nikdo, koho bys znal,“ odvětila jedna z postav. „Přišel váš čas. Bůh smrti si vás žádá.“
V tu ránu stáli v kruhu kolem členů Akatsuki a zároveň s nimi se vytvořila bariéra, která jim měla zabránit v útěku.
„Myslíte, že toto mě zastaví,“ zasmál se Zetsu, vsákl se do země a byl pryč.
„Zetsu, ty parchante,“ vztekal se Deidara.
„No, myslím, že tě tady nechal,“ ušklíbl se První. „Neboj, i na něho dojde řada.“
„Jeho jenom tak nezabijete,“ ušklíbl se.
„Na něco už přijdeme,“ usmál se Druhý. „Ale být tebou se strachuju o sebe.“
Deidara se začal rozhlížet po nějaké únikové cestě, moc dobře věděl, že těch pět osob bude silných, jinak by si na členy Akatsuki netroufli.
„Kdo vlastně jste,“ zeptal se, aby získal čas.
„Poslové boha smrti,“ ozval se Naruto a strhl si kápi. „Nastal tvůj čas.“
„Ale, ty máš být mrtvý,“ koktal Deidara. „Celá Listová pro tebe truchlí.“
„Byl jsem mrtvý, ale vrátil jsem se,“ odpověděl mu. „A nepřišel jsem sám.“
Na tento povel si i ostatní sundali své kápě a Deidara byl zmatený ještě víc, když uviděl čtyři mrtvé Hokagy Listové vesnice.
„To přece,… není možný,“ vyrážel ze sebe a rozhlížel se.
„Jak už bylo řečeno,“ řekl První a sepjal ruce do pečetě. „Poslal nás bůh smrti pro ty, co už mu dlouho odporují.“
Ze země vylezly dřevěné trámy a chytily Deidaru za nohy a ruce, aby nemohl utéct.
„Když nám řekneš, kde má Akatsuki hlavní sídlo, možná tě necháme žít o trochu déle,“ řekl s úsměvem Druhý.
Deidara mu jenom plivnul do tváře. Pochopil, že odtud už se nedostane.
„Sám sis zvolil,“ pronesl Čtvrtý, kterému už v ruce rotoval Rasengan. Napřáhl ruku a vší silou mu ho vrazil do hlavy. Všude po mýtině se rozstříkla krev a mozek, zbytek těla se sesunul na zem.
„Fuj,“ ozval se Kyubbi. „Copak jsi to nemohl, udělat trochu míň drasticky? Podívej se na ten svinčík.“
„Hmm, možná,“ zavrčel Yondaime a otočil se na Druhého: „Nemohl bys mi udělat nějakou pěknou řeku, ať ten hnus smiju.“
Druhý udělal pár pečetí a přímo před ním vystřelil ze země pěkný vodotrysk, ve kterém si Čtvrtý umyl ruce.
„Díky,“ poděkoval a otočil se k Narutovi, který to všechno pozoroval: „Tak co teď?“
„Hmm,“ zamyslel se. „Zbývá jich osm. Z toho to jsou dva z klanu Uchiha, ten žraločák Kisame a vůdce budou asi ti nejtvrdší oříšci. A k Orochimarovi jsme se zatím ani nepřiblížili. Doufám, že ho vůbec najdeme.“
„Musíš to brát optimisticky,“ pronesl Sandaime. „Dva už jsou mrtvý.“
„Když už mluvíme o mrtvolách,“ přerušil je První. „Radši pořádně zkontroluj, tady toho. Aby se náhodou nepostavil na nohy a neodkráčel odtud.“
Sarutobi se sklonil k tomu, co zbylo z Deidary, člena Akatsuki, a pozorně si ho prohlížel. Potom se zvedl, otočil se k Narutovi a řekl: „Je určitě mrtvý.“
„Dobře,“ řekl Naruto. „Jdeme po dalším. Ale nevím, jak je teď najdeme, když nám ten hajzl Zetsu utekl. Určitě budou na pozoru. Ale aspoň neví, kdo jsme. Teda doufám.“
„Snad ne,“ zasmál se Druhý. „Zkazili by nám překvapení.“
První se jenom ušklíbl a udělal několik pečetí. Země se před jeho nohama otevřela a pohltila tělo Deidary, jakby nikdy neexistovalo.
„Dobře,“ pronesl Kyubbi, který byl celou dobu potichu. „Navrhuju vydat se na cestu a vzít si napaškál toho Hidana s Kakuzem. A pak se zaměřit na vedoucí pozice Akatsuki.“
„To nezní špatně,“ souhlasil Sarutobi.
„Děkuji,“ rozzářil se démon. „Naruto, můžu?“
Ten jenom kývl na znamení souhlasu a Kyubbi se rozběhl směrem k němu. Když byl skoro u něho, odrazil se od země a skočil. Ale nikdy na něho nedopadl. Vždycky skončil v jeho těle, schovaný před zraky lidí.
„OK, můžeme jít,“ řekl Naruto a všichni opustili mýtinu, na které skončil život jedno člena Akatsuki. Pomalu mizeli ve stínech lesea a nikdo z nich se neotočil.

to be continue
13.08.2008 13:50:29
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one