Mezitím Neji poslal spěšnou zprávu do Skryté Písečné určenou přímo do rukou Kazekageho. A teď se vracel domů. Cestou doručil všem vzkazy, ať se zítra dostaví na střechu knihovny, že jim musí něco sdělit. A doufal, že přijdou.
Ani nevěděl jak, ale už byl doma. Otevřel vrata a uviděl Hinatu, jak sama trénuje.
„Ahoj, Neji,“ uvítala ho s úsměvem.
„Hinato,“ opověděl. „Neměla by ses teď tak přemáhat.“
„Ty to víš,“ zeptala se překvapeně a zděšeně se rozhlížela, jestli je někdo nezaslechl. „Jak dlouho?“
„Od dnešního rána,“ odpověděl a přešel k ní. „Řekla jsi to už otci?“
„Ještě ne,“ sklonila hlavu. „Nevím jak.“
„Tak počkej do zítřka,“ navrhl. „Třeba se to nějak vyřeší sama. Ale teď hlavně nechoď otci moc na oči.“
„Dobře,“ souhlasila. Oba se vydali do domu a cestou si povídali: „Myslíš, že by měl radost?“
„Určitě,“ byl toho názoru Neji. „Měl by strašnou radost.“
„Hmm,“ řekla Hinata smutně a po tvářích jí zklanuly dvě slzy. Neji se zastavil, otočil ji k sobě, přitáhl si do náruče a řekl: „Neplač, Hinato. Musíš být silná za oba.“
„Díky, Neji. Nevím, co bych bez tebe dělala,“ zamumlala s hlavou na jeho hrudi. „Musím být silná.“

Shikamaru spolu s Choujim stoupali pomalu po schodech na střechu knihovny. Potkali se před vchodem a překvapeně shledali, že jsou na střechu pozvání oba.
„To je ale otrava,“ pronesl znuděně Shikamaru.
„Ale, no tak,“ snažil se ho probrat Chouji. „Znáš přece Nejiho, nikdy by nás nevolal, kdyby to nebylo důležité.“
„No právě,“ hudroval dál. „Zase z toho vyleze nějaká potíž.“
Chouji už to nechal plavat, věděl, že s ním nic nezmůže, když má Shikamaru takovouhle náladu. Místo toho otevřel dveře a vkročil na střechu. Rozhlédl se a zjistil, že tam nejsou sami.
„Chouji,“ zavolala překvapeně Tenten. „Vy jste tu taky?“
„Jak vidíš,“ zavrčel Shikamaru.
„Ale no ták, je to přece skvělý trénink,“ snažil se ho zpružit Lee. „Vem ty schody párkrát nahoru a dolů a uvidíš, jak tě to osvěží.“
„Ani mě nehne,“ opáčil a šel si sednout. Chouji jen pokrčil rameny a sednul si vedle něho.
„Nevíte, aspoň proč jsme tady,“ zeptal se Chouji.
„To bych taky rád věděl,“ ozval se Kiba, který právě spolu s Akamarem doskočil na střechu budovy.
„Nevím,“ odpověděla Tenten. „Ale musí to být důležitý, když zve všechny. Koukněte, támhle se jde Shino.“
Opravdu na střechu vedlejší budovy doskočil Shino a zrovna se odrážel, aby se dostal k ostatním.
„Zdravím,“ pozdravil po dopadu.
„Čau, Shino,“ opáčil Kiba a Akamaru se hnal kamaráda přivítat.
Rozrazily se dveře a na střechu napochodovala, Ino.
„Tak co je tak důležitého, že musím přerušit trénink,“ zeptala se naštvaně a rozhlédla se po ostatních.
„Nevíme,“ opověděla už poněkolikáté Tenten. Ino jen pokrčila rameny a šla si sednout za svým týmem.
„Tak kde se courá,“ řekl podrážděně Shikamaru.
Ale než mu stačil někdo odpovědět, otevřely se znovu dveře. A na střechu vešli Sai, Sasuke a Sakura. Překvapeně se rozhlédli po ostatních a pak se Sakura zasmála: „Připadám si jak zpátky ve škole.“
„Nazdar,“ pozdravil všechny Sai. Sasuke jenom kývnul hlavou.
„Ahoj,“ opáčil Lee.
„Tak kde je,“ zeptala se Sakura. „Předpokládám, že jste všichni dostali, vzkaz od Nejiho, že sem máte přijít.“
„Přesně tak,“ odpověděl Shino. „Ale nikdo z nás neví proč.“
„Hmm, divný,“ řekla Sakura. „Jak znám Nejiho nebude to nic malého. Spíš bomba.“
Všichni se rozesmáli. Znali se navzájem velmi dobře.
„No bomba to zrovna nebude,“ ozval se Nejiho hlas. A všichni otočili pohledy na něho. Stál na stříšce pro dveře a všechny si pořádně prohlížel.
„No tak, co se děje,“ zeptal se Lee. „Už nás nenapínej.“
„Ještě tu nejsem všichni,“ zavrtěl hlavou.
„Nejsme,“ rozhlédla se Sakura po ostatních a přemýšlela, kdo chybí.
Než se stačila zeptat, bylo jí odpovězeno. Na střeše začal rotovat písek a z jeho středu vyskočil Gaara spolu s Kankurem a Temari.
„Vidím, že jdeme poslední,“ pronesl Kankurou.
„Všude poslední,“ ucedila mezi rty Temari a kárně se podívala na Gaaru. Ten si z toho však nic nedělal a klidně ji ignoroval.
„Tak už jsme tady všichni,“ začal Neji. „Radši se všichni někam posaďte. Nemuseli byste to ustát.“
„A to jsi říkal, že to nebude bomba,“ namítla s úsměvem Tenten.
Všichni se začali rozzesazovat po střeše. Někteří si sedli na zem, někteří na okraj. Gaara si udělal z písku židli a sedl si na ní. Sai pro sebe a zbytek týmu nakreslil taburetky a i oni si posedali.
„Takže než začneme,“ pronesl Neji a v jeho očích se objevil: „Byakugan!“

to be continue

 

13.08.2008 13:51:19
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one