Neji se rozběhl směrem na jih a jal se pronásledovat Tenten. Neměl zapnutý byakugan a přemýšlel, jak jí dostane, když odnikud přiletěl kunei s výbušným lístkem. Tak tak, že se mu vyhnul.
„Podceňuješ mě,“ ozvalo se z lesa kolem.
Neji seskočil na zem a svým dědictvím prohledával les. Okamžitě ji našel. Stála na nedaleké mýtince a vypadalo to, že na něho čeká.
„Dobrá, chceš boj? Máš ho mít,“ ušklíbl se v duchu.Pomalu vystoupil ze stínu stromů a podíval se na ní. Byla úplně klidná. Znal její styl boje a ona znala jeho. Trénovali spolu už mnohokrát, ale teď to bylo jiné. Chtěla se s ním utkat. A chtěla zvítězit.
„Neji,“ kývla hlavou a nepostřehnutelným pohybem po něm hodila pár shurigenů. On se jim vyhnul stejným nepostřehnutelným pohybem. Ale to už stála u něho a rozproudil se boj nablízko. Tenten se díky Leeovi, který ji pomáhal občas s tréninkem, zlepšila a Neji měl co dělat, aby se vyhnul jejím útokům. Mohl sice použít jednu z bojových technik klanu Hyuuga, ale nechtěl. Chtěl vědět, jestli by ji zvládl porazit bez byakuganu.
Chytnul jí za nohu a odhodil daleko od sebe. Ona během letu vytáhla jeden ze svých svitků a Neji měl najednou moc práce vyhnout se dvou na něho letícím obrovským sekerám. Sotva tak udělal, byla zase u něho a boj začal znovu.
„Je dobrá,“ mihlo se mu v hlavě a vytáhnul kunei, aby s ním vykryl útok. Jejich zbraně se o sebe otřely, až vylétly jiskry. Odskočili do sebe a přes délku mýtinky se měřili.
„Konec her,“ usmála se a vytáhla dva svitky. Neji je okamžitě poznal, a taky věděl, že jestli je použije, bude mít dost práce, aby se ubránil. Ty svitky obsahovali dva zapečetěné draky, kteří museli uposlechnout, každého kdo svitky vlastnil. Zatím je viděl jenom jednou, ale i to mu stačilo. A tak se rozhodl. Nahromadil chakru do nohou a rozběhl se k Tenten. Kopem jí vyrazil svitky z pravé ruky, ale ona jakoby na toto čekala. Prudce vyrazila levou rukou dopředu a zasáhla ho silným úderem do prsou. Neji ho to odhodilo pár metrů od ní a snažil se popadnout dech. Ale než se mu to povedlo, byla zase u něho s nachystanou nohu ke kopu. Stačil ji jen tak tak zablokovat a vyhnout se tím další ráně.
„Neji, tak snaž se trochu,“ rýpla si Tenten.
Tento výrok Nejiho krapet naštval. V jeho očích se objevil byakugan a zaměřil svůj pohled na Tenten. Chytnul jí za rukou, kterou se mu snažila dát další ránu, a zablokoval jí několik chakrových otvorů. Potom jí z otočky praštil dlaní do hrudi a ona odletěla směr les. Nestačila nijak zareagovat, jenom se snažila chakrou posílit záda, aby neutrpěla velká zranění. Zády v lese udělala průlom a z několika desítek let starých stromů udělala třísky.
„Ježíši,“ vydechl vyděšeně Neji a rozběhl se k ní nebo přesněji k místu, ve kterém zmizela.
Tenten ležela zády opřená o stromu, tedy spíš to co z něho zbylo, měla zavřené oči a mělce dýchala.
„Tenten,“ přiklekl k ní, aby zjistil, jestli nemá nějaké vážnější zranění. Rukama jí přejížděl po těle a zjistil, že má zlomenou nohu a pár polámaných žeber.
„Neji,“ vydechla ztěžka, když konečně otevřela oči.
„Neboj, jsem tady,“ snažil se jí uklidnit Neji.
„Myslím, že jsi tu ránu krapet přehnal,“ usoudila, když se podívala kolem.
„No .. ech,“ koktal rozpačitě.
„To je dobrý, já to tak chtěla, “ chytla ho za ruku a stiskla.
„Musím tě nějak dopravit domů,“ začal přemýšlet nahlas a rozhlížet se kolem, jestli nenajde něco, co by mu pomohlo jí dopravit bezpečněji domů. Zvedl se, našel dva skoro stejné klacky a vrátil se k ní.
„Musím ti to dát do dlahy, až budeme doma Sakura, ti ji spraví,“ řekl a vytáhl z kapsy kapesník, který roztrhl na dvě části a jal se svazovat nohu.
„Au,“ vyjekla.
„Promiň, ale musím ji srovnat, “ omlouval se Neji s výčitkami svědomí v obličeji.
„Neji,“ ozvala se po chvíli.
„Hmm,“ a dál rovnal nohu.
„Není to tvoje vina,“ řekla
„Ech,“ vydechl překvapeně a podíval se jí do očí, které se na něho i přes tu bolest, kterou jí způsobil, smály.
„Jestli si to budeš vyčítat, tak až se uzdravím, tak ti provedu něco bolestivého, “ usmála se na něho s vražedným výrazem.
Věděl, že by to splnila a tak se na ní jenom usmál: „Nakopat zadek mi můžeš jindy, teď tě ale musím dostat domů k Sakuře. Myslíš, že to zvládneme, když tě ponesu na zádech?“
„Snad jo,“ snažila se ho povzbudit.
Znovu si jí prohlédl a řekl: „Nohu jsem ti zafixoval, ale nevím co s těma žebrama, abych ti je ještě víc nepochroumal. “
Chvíli se na sebe koukali a pak Tenten navrhla: „Sundej si vrchní díl oblečení.“
„Cože,“ nechápal.
„Stáhneš mi tím ty žebra,“ vysvětlovala s přerývaným dechem.
„Dobře,“ řekl nakonec a sundal si oblečení. Naklonil se k ní: „Vydechni a zadrž dech!“
Tenten udělala, jak řekl a Neji jí rychle omotal látku kolem hrudi: „Dobrý, už se můžeš nadechnout.“
Tenten to zkusila a zjistila, že může dýchat jenom velmi mělce.
„Dobrý,“ zeptal se starostivě Neji.
„No, snad jo,“ ujistila ho.
„Dobře, tak teď si tě musím dát na záda,“ otočil se k ní v podřepu zády a pokračoval: „Dokážeš se mě chytit?“
Tenten se pomalinku posunula a chytla se ho kolem krku. Neji ji opatrně podebral za nohy a nahodil si ji na záda. Tenten neudržela bolestný výkřik a Neji se jí hned omlouval.
„Takhle se domů nedostaneme,“ rýpla si Tenten.
„Už jsme skoro na cestě,“ usmál se Neji a rozběhl se směrem k Listové. „Tenten, mluv na mě, ať vím, že jsi při vědomí. Můžeš mít otřes mozku.“
„Hmm,“ zamručela v odpověď. „A co mám říkat?“
„Nevím, prostě něco,“ napovídal.
„Hmm.“
„Tenten,“ ozval se s obavami v hlase Neji. „Tenten, jsi se mnou?“
„Hmm.“
Neji už to nevydržel a zapnul byakugan. Podíval se s ním za svoje záda a viděl, že Tenten je skoro v bezvědomí.
„No tak, Tenten,“ zkusil to znovu. Svůj běh domů nechtěl přerušit. Čím dřív bude doma tím líp pro ni.
„Neji,“ ozvalo se mu u ucha zašeptání.
„Ano,“ snažil se udržet konverzaci.
„Miluju tě,“ vydechla a upadla do bezvědomí.
Neji po tomto vyznání celý ztuhl a dokonce se zastavil. Ohlédl se přes rameno a viděl, že Tenten je už mimo. Přemýšlel, jestli to co řekla je pravda nebo to byl následek rány do hlavy. Nemohl se rozhodnout, ale jednu věc věděl dobře. Záleželo mu na ní a teď jí musí dopravit co nejdřív domů. Opět se dal do běhu směrem k Listové.

Shikamaru se obezřetně vydal za Temari. Věděl moc dobře, že mu jeho techniky proti té její moc nepomůžou. Sice jí už dokázal porazit, ale teď to bylo jiné. Tenkrát se ještě moc neznali, ale teď z nich byli přátelé a možná i něco víc.
Zastavil se, zavřel oči a hledal její chakru. Vycítil ji několik set metrů před sebou směrem na východ. Znovu se dal do běhu. Běžel lesem a stromy se kolem něho míhali v obrovské rychlosti. Cítil, že se k ní přibližuje, a pak by u ní.
Stála u obrovské skály a čekala. Pomalu vyšel z lesa a stoupnul si naproti ní.
„Jsi rychlý,“ usmála se na něho.
„Ty taky,“ opáčil. „Jsme několik kilometrů od ostatních.“
„Vadí ti to,“ zeptala se zájmem.
„Ani ne,“ založil si ruce za hlavu a rozhlédl se kolem, už zvažoval co, může použít pro svoje techniky.
Temari ho pozorně sledovala, měla pocit, že slyší, jak mu pracuje mozek. Jak vymýšlí, jak jí dostat. Ale i ona měla v rukávu pár es.
Shikamaru přestal sledovat okolí a podíval se na ní. Stála před ním úplně v klidu. Hlavou mu prolétla vzpomínka na vodopád a něco si uvědomil. Dal svoje ruce před sebe a zaregistroval, že se Temari přikrčila, jako by se připravovala k boji. Pomalu, aby na něho a na jeho ruce viděla, je dal od těla a vydal se pomalu k ní.
Temari se na něho dívala s podezřením v očích. Věděla, že je liška podšitá, proto pečlivě zkoumala každý jeho pohyb. Byla připravená zaútočit, kdyby nebylo zbytí. Shikamaru se zastavil necelé dva metry od ní a usmál se.
„Temari,“ řekl.
„Ano,“ čekala.
„Chceš se vrátit zpátky do domů,“ zeptal se.
„Cože,“ nechápala.
Shikamaru k ní přistoupil ještě blíž a zeptal se: „Chci vědět, jestli se chceš vrátit domů nebo jestli tady chceš zůstat?“
„Já .. nechápu, co tím chceš říct,“ zírala na něho celá překvapená, jelikož se mu toto chování vůbec nepodobalo.
„Chci tím říct,“ usmál se a pohladil jí rukou po tváři. „Že bych chtěla, abys zůstala tady v Listové. Spolu se mnou.“
Temari se nezmohla ani na jediné slovo, jenom se na něho vyjeveně dívala.
„Myslím, že bych se měl zeptat prvně tvých bratrů,“ začal a chytil jí za ruku. „Ale na to bude času dost.“
Podíval se jí do očí, usmál se a zeptal se: „Temari, vezmeš si mě?“
„Ech,“ vyrazila ze sebe.
„Chtěl bych si tě vzít a mít s tebou rodinu,“ snažil se jí přesvědčit.
Díval se na ni a čekal na odpověď, pak k jeho zděšení z jejich očí vytekly dvě slzy. Fascinovaně sledoval, jak si razí po tváři cestičky.
„Temari, neplač,“ utěšoval ji, natáhl ruku a prstem jí setřel slzy.
Temari ho chytnula za ruku, kterou jí hladil po tváři, a přitáhla si ho k sobě. Přitiskla se k němu celým svým tělem. Shikamaru jí objal kolem pasu a sklonil k ní hlavu, aby jí políbil. Jejich rty se setkali jenom na malinkou chvíli, odtáhli se od sebe, ale pak už se líbali vášnivěji.
Když se od sebe odtrhli, Shikamaru se zeptal: „Mám toto brát jako odpověď?“
„Ano,“ odpověděla a pokračovala: „Ale měl by ses zeptat mých bratrů.“
„A kdy se tady objeví?“
„Nevím, ale připrav se na to, že tě budou chtít přetrhnout jako hada,“ usmála se na něho a políbila.

Sakura utíkala lesní cestičkou a někde za sebou cítila chakru.
„To bude Sasuke,“ mihlo se jí hlavou. „Jsem zvědavá, s čím přijde.“
Najednou vyběhla z lesa, prudce se zastavila a vytřeštěnýma očima se dívala na prostranství, na které doběhla.
Sasuke sledoval její stopu, která ho dovedla až k ní. Nebyl tu už kolik let, ale všechno se mu zdálo tak povědomé, zvláště pak les.
„Jako bych tady už někdy byl,“ rozhlédl se kolem sebe a uvažoval. „Ten les je mi povědomí i po těch letech co jsem byl pryč.“
Vyšel na otevřené prostranství a strnul. Došlo mu, proč je mu tady všechno tak povědomé. Rozhlédl se a uviděl ji stát několik metrů od něho. Jenom tam tak stála a jemu přišlo, že ho ani nezaregistrovala.
„Sakuro,“ ozval se opatrně.
Ale ona vůbec nereagovala, jenom se dívala na tři kůly zaražené uprostřed prostranství. Sasukemu se vybavilo, jak tady skládali první zkoušku s Kakashim. Hlavou se mu honili vzpomínky na boj, na to jak je Kakashi zkoušel, ale hlavně na to, že tady byli ještě všichni tři a ještě nevěděli, co přijde.
Pomalu přešel k Sakuře a to co uviděl, ho zarazilo. Ona tam stála se svěšenými rameny a po tvářích se jí valili potoky slz.
„Sakuro,“ zkusil to znovu.
Tentokrát zareagovala a podívala se na něho: „Sasuke.“
„Sakuro,“ opatrně ji objal. „To bude dobrý, jsem tady s tebou. Slyšíš, jsem tady s tebou.“
Sakura měla zabořenou hlavu v jeho hrudi a plakala.
„Ššš,“ hladil jí po vlasech a snažil se jí uklidnit.
„Naruto,“ vzlykala. „Proč?“
Sasukemu došlo, že Sakura celou dobu od smrti Naruta, pro něho pořádně netruchlila. Svezl se i s ní na kolena a nepřestával ji k sobě tisknout. Držel jí u sebe a snažil se jí dodat trochu opory. A pak si uvědomil další věc. I jemu se po tvářích kutálely slzy smutku. Zabořil svoji tvář do jejich vlasů.
Sakura po nějaké době zvedla svou hlavu a podívala se na Sasukeho.
„Já .. omlouvám se,“ zašeptala rozpačitě a utírala si mokré tváře.
„Není třeba se omlouvat,“ usmál se na ni.
„Trochu jsem tě zamokřila,“ ukázala na jeho triko, které nebylo jenom trochu, ale pořádně mokré.
„To uschne,“ uklidňoval ji. „Je ti líp?“
„Jo, je,“ ujistila ho a vymámila se z jeho objetí.
Oba si stoupli a vyhýbali se očima.
„Sakuro,“ začal po chvíli Sasuke. „Víš, mě taky chybí. Když jsem byl pryč celý ty roky, tak mi nechyběl víc, než mi chybí teď. Možná to bylo proto, že jsem věděl, že je v pořádku.“
„Já vím,“ hlesla. „Pořád mi chybí a teď ještě víc.“
Sasuke k ní přistoupil a pohladil ji po tváři: „Zbyli jsme jenom my dva, ale zvládneme to. A to maličké nám s tím pomůže.“
„Ano to miminko,“ kývla hlavou a zadívala se mu do očí. Nevěděli, jak dlouho takhle stáli a sdíleli svoje city, ale pak je vyrušil zvuk, který sem nepatřil.
Lesem se rozléhal psí štěkot.
„Pes,“ trhl sebou Sasuke.
„Není to Akamaru,“ zeptala se Sakura a rozhlížela se kolem.
„Sakuro, Sasuke,“ ozvalo se z lesa kolem.
„Tady,“ křikl v odpověď Sasuke.
Za chvíli se z lesa vynořil Akamaru následovaný Kibou. Oba byli zadýchaní, jako by běželi velmi dlouho nebo velmi rychle.
„Sakuro,“ vydechl ztěžka.
„Co se děje,“ zeptala se Sakura a bylo na ní vidět, že má zlé tušení.
„Tenten,“ vyrazil ze sebe Kiba. „Musíš okamžitě domů. Tenten se vážně zranila při tréninku a leží ve svém pokoji v bezvědomí.“
„Panebože,“ ozval se Sasuke. „Co se stalo?“
„Nevím,“ pokračoval Kiba. „Neji, s ní přiběhl na zádech a bylo na něm vidět, že má velký strach. Okamžitě jsem vyrazil pro tebe. A Shino hledá Ino.“
„Dobře jdeme,“ uzavřela diskuzi Sakura a vyrazila směrem k vesnici. A ani se neohlédla, jestli jí někdo následuje. Život přítelkyně byl pro ni důležitější.

to be continue

13.08.2008 14:04:04
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one