Hinato, ještě chvíli,“ snažila se jí Temari dodat odvahu a držela jí za ruku. Tenten z druhé strany otírala Hinatě zpocené čelo.
„Přesně tak, ještě kousek,“ souhlasila Sakura a kývla na Ino, která jí podala bílý ručník. „Už vidím hlavičku, tak ještě jednou.“
A místností se rozlehl její bolestný výkřik, který se bylo slyšet až ven.

Venku stáli ostatní členové této rodiny, tedy samí muži a čekali na narození dítěte. Neji přecházel sem a tam a bylo na něm vidět, jak moc je neklidný.
„Neji, uklidni se,“ radil mu Sasuke.
„A jak,“ odsekl mu na to.
„Když teď už blázníš,“ rýpl se Shikamaru. „Co budeš dělat, až bude rodit Tenten. A že to bude za pár měsíců.“
„Proskočí oknem,“ zasmál se Lee.
„Teď na to trénuje,“ nemohl si pomoct Chouji a taky si rýpnul.
Ostatní pozorovali tento jejich výstup s úsměvy na rtech, ale na všech byla vidět nervozita.
„Kde je ten Gaara,“ vyhlížel svého bratra Kankarou.
„Neboj, stihne to,“ uklidňoval ho Shino.
„No nevím, může se to narodit každou chvíli,“ mrmlal si pod vousy. A právě když to vypustil z pusy, zavířil vedle něho písek a z něho se vynořil písečný Kazekage.
„Gaaro,“ vykřikl Kiba a Akamaru se hnal se s ním přivítat.
„Tak co jak jsme daleko,“ zeptal se s klidem Gaara.
„Nevíme,“ odvětil Sai. „Nechtějí nás tam pustit.“
„Taky co bys tam dělal,“ chtěl vědět Sasuke.
A chtěl něco dodat, ale přerušil ho mohutný křik z místnosti. Podívali se po sobě a Shikamaru pronesl: „Bude stejně uřvaný jako jeho otec.“
„Vypadá to tak,“ usmál se Gaara.

„Co je to,“ zeptala se celá zadýchaná Hinata a natahovala ruce po svém dítěti.
„Je to kluk,“ hlásila jí Ino a jala se ho omýt.
„A je krásný,“ smála se Sakura.
„Můžeš být na sebe pyšná,“ chválila jí Temari.
„Jak tak poslouchám, má silné plíce,“ pronesla se smíchem Tenten a ztěžka se zvedla. V pohybu jí zavazelo bříško, ve kterém rostl další život.
„Jako jeho otec,“ usmála se Hinata, když dostala maličkého do náruče.
„A jak se bude jmenovat,“ chtěla vědět Sakura.
„Ibiki,“ oznámila všem. „Sakuro, běž ho ukázat těm venku nebo nám sem vlítnou. Museli slyšet ten jeho křik.“
„Dobře, za chvíli jsem s ním zpět,“ ujistila jí a s Tenteninou pomocí se zvedla, i jí zavazelo v pohybu nadouvající se bříško. Vzala si od Hinaty novorozeně a vyšla s ním z místnosti.

Kluci už byli venku celý nesví z čekání.
„No tak,“ mrmlal Shikamaru.
„A to jsi do mě rýpal, že mám být v klidu,“ nemohl si pomoct Neji.
„Počkej, až to přijde na Temari, bude to, to samý,“ smál se Kankarou, který se už smířil s tím, že se ti dva vzali a čekají spolu potomka.
Shikamaru chtěl něco namítnout, ale nedostal se k tomu. Otevřely se dveře a všichni, kteří tam stáli, zadrželi dech. Ze stínu se vynořila Sakura s malinkým uzlíkem v náručí, následovaná Inou.
„Je to kluk,“ oznámila jim s úsměvem a ukázala jim Narutova jediného potomka.
„Jak se jmenuje,“ chtěl vědět Gaara.
„Ibiki,“ odpověděla Ino a přistoupila k Saiovi, který ji ze zadu objal kolem bříška, které taky vykazovalo značně pokročilé těhotenství, a políbil jí na krk.
„Můžu si ho pochovat,“ zeptal se Neji.
„Ale pozor na hlavičku,“ varovala ho Sakura.
Neji si od ní opatrně vzal malinký uzlíček a okamžitě ho obklopili ostatní kluci, aby si prohlédli jejich nejnovější přírůstek.
„Ježíši,“ vydechl Sasuke. „Vypadá jak Naruto.“
„Doufám, že nebude stejně uřvaný,“ opáčil Shikamaru, ale i na něm bylo vidět dojetí.
„Uvidíme,“ řekl Gaara a prohlížel si malého Ibikiho. „Třeba bude mít i stejný dar. Velké srdce.“
„Možná,“ souhlasil Kiba a držel Akamara, aby ho nenapadlo se jít taky podívat.
„Tak co maličký, jaký budeš,“ zeptal se ho Neji. A jako by mu chtěl Ibiky odpovědět, otevřel oči, které se na svět dívali modrou barvou, rozhlédl se kolem a spustil křik.

Několik desítek kilometrů od Skryté Listové novopečený otec, který o tom nevěděl, prudce otočil svůj pohled k domovu.
„Naruto, děje se něco,“ chtěl vědět jeho otec.
„Měl jsem jenom takový pocit,“ řekl po chvíli.
„Jaký,“ zeptal se První a dál si brousil kunei.
„Slyšel jsem výkřik, jako by dítěte,“ odvětil a stále se díval směrem k domovu.
„To se ti muselo jenom zdát,“ ujišťoval ho Kyubbi.
„Možná,“ souhlasil Naruto a otočil hlavu zpátky ke kataně, kterou právě ošetřoval. Jednou rukou sevřel přívěsek, který se mu houpal kolem krku, a vydechl k sobě: „Hinato, doufám, že jsi pořádku.“
Z jeho myšlenek ho vytrhli Třetí a Druhý, kteří se vrátili z výzvěd.
„Našli jsme Itachiho,“ vyhrkl hned z kraje Druhý.
„Kde,“ zeptal se První.

Uběhl jeden den od narození jediného potomka Naruta Uzumakiho a už to věděla celá vesnice.
Hinata zrovna ležela v posteli a kojila Ibikiho, když do dveří nakoukla Tenten: „Hin, máš návštěvu.“
„Kdo je to,“ zeptala se.
„Uvidíš,“ nechtěla prozradit jméno návštěvníka a místo toho otevřela dveře ještě víc. Ve dveřích stála Hinatina mladší sestra.
„Hanabi,“ vykřikla překvapeně Hinato, což se nelíbilo malému a dal to taky najevo svým křikem.
„Můžu dál, Hinato,“ chtěla vědět a uhýbala pohledem.
„Ale jistě,“ kývla hlavou. „Pojď se podívat na svého synovce.“
Hanabi zvedla hlavu a podívala se na svou sestru, a pak na Tenten. Obě se na ní usmívaly a tak odvážně vykročila k posteli. Tenten se v tichosti vytratila a nechal je spolu samotné.
„Je krásný,“ řekla, když si ho prohlédla. „Vypadá jako on.“
„Ano, vypadá,“ zesmutněla trošku Hinata.
„Promiň,“ omlouval se hned.
„To je dobrý,“ ujišťovala jí. „Ale teď mi řekni pravdu, Hanabi. Poslal tě otec nebo jsi tady z vlastní vůle?“
„Já ..,“ koktala Hanabi.
„Neboj, nebudu se zlobit.“
„Já utekla,“ vydechla jedním dechem.
„Cože,“ zděsila se starší ze sester.
„Otec mi zakázal sem chodit,“ žalovala Hanabi se skloněnou hlavou. „Nechtěl, abych tě vůbec viděla. Říkal, že jsi pošpinila klan a podobně. Ale já jsem tě tak strašně chtěla vidět. A když jsem se dozvěděla, že to maličké je už na světě, tak jsem to už nevydržela a rozběhla se sem.“
„Chceš si ho pochovat,“ zeptala se po chvíli Hinata.
„Můžu,“ zvedla překvapeně hlavu.
„Jistě, ale opatrně,“ ujistila ji. Hanabi si opatrně vzala svého synovce do náručí, ten se na ní spokojeně usmál a zavřel oči.
„Je sladký,“ rozplývala se a z očí jí tekly slzy. „Promiň, Hinato že jsem nepřišla dřív.“
„To je dobrý, teď jsi tady,“ pohladila jí po vlasech a byla ráda, že za ní sestra přišla.

Tsunade spolu se Shizune stála před vchodem do komplexu budov klanu Uchiha a přemýšlely jestli, můžou dovnitř.
„Pátá, co tady děláte,“ ozval se jím za zády mužský hlas. Obě se překvapeně otočily a uviděly za sebou stát Kakashiho, Gaie, Kurenai a Asumu.
„A co vy tady chcete,“ zeptala se zvědavě Shizune.
„Jdeme se podívat na toho prcka,“ řekla Kakashi. „Jsem zvědavý, jestli bude stejně uřvaný jako jeho otec.“
„A já se jdu podívat na Hinatu,“ vzala si slovo Kurenai. „Slyšela jsem, že to byl těžký porod, tak se chci přesvědčit, zda je v pořádku.“
„A proč stojíte venku,“ zeptala se Tsunade a rozhlédla se kolem.
„No,“ usmál se Kakashi. „Čekáme ještě na někoho.“
„Koho,“ chtěla vědět Shizune, ale než jí vůbec stačil někdo odpovědět, zjevil se zpoza rohu Yamato.
„Vidím, že už jsme tady všichni,“ řekl místo pozdravu.
Tsunade se chtěla ještě na něco zeptat, ale byla vyrušena.
„No, vás tady je,“ usmál se Sasuke, který vyšel z brány, aby doprovodil hosty dovnitř.
„Sasuke,“ ozval se Kakashi. „Jak se má Sakura?“
„Výborně,“ odpověděl. „Jenom kvete.“
„A jak je Hinatě,“ chtěla vědět její bývalá vedoucí.
„Však uvidíte,“ chtěl je překvapit Sasuke.
Cestou si povídali o všem možné a brzy dorazili k domku Hinaty. Sasuke chtěl otevřít dveře, ale předběhl ho někdo uvnitř, kdo právě odcházel.
„Dávej na sebe pozor,“ loučil se Gaara a zavřel za sebou dveře. Otočil se a pozdravil: „Zdravím Pátá.“
„Kazekage,“ divila se Tsunade. „Co tady děláte?“
„Přišel jsem se podívat na Ibikiho,“ odpověděl klidně.
„Ibikiho,“ nechápala Shizune.
„Tak se jmenuje Hinatin syn,“ vysvětloval Sasuke. „Tak běžte dovnitř.“
Sasuke jim otevřel dveře a návštěva vešla dovnitř. Naskytl se jim opravdu zajímavý pohled. Hinata seděla v posteli, záda podložená polštářem, a povídala si s ostatními dívkami v pokoji. Kolem její postele na židlích seděly Sakura a Temari. Tenten s Ino si hověly v nohách postele a smály se.
„No vás tady je,“ usmál se Kakashi.
„Mistře Kakashi,“ vykřikla překvapeně Sakura. „Tsunade-sama, co tady děláte?“
„Přišli jsme se podívat na toho maličkého,“ vysvětlovala Pátá a sedla si na uvolněnou židli po Temari. „A jak se daří vám? Všechno v pořádku?“
„Všechno je v pohodě,“ řekla Ino.
„Až na to, že nás kluci nenechají chvíli napokoji,“ povzdychla si Tenten.
„Jo, jsou jak kvočny, starají se o nás jako bychom nebyli těhotné, ale nemocné,“ přidala se Temari.
Celá návštěva se podívala na Sasukeho, který okamžitě zrudl, a smáli se.
„A kde je ten maličký,“ chtěla vědět Kurenai.
Ino přešla do rohu místnosti, sklonila se nad kolíbkou a zvedla z ní miminko. Pomalu s ním přešla místnost a opatrně ho položila do Kurenainy náruče. Ibiki celou dobu spal a vůbec mu nevadilo, že cestuje od jednoho k druhému.
Kakashi se naklonil nad chlapečkem a řekl: „No, to se máme na co těšit.“
„Proč,“ nechápala Shizune a zvědavě se na něho podívala.
„Už teď vypadá jako Naruto a až vyroste, bude asi stejný,“ odpověděla jí Hinata.
„Myslíš,“ uvažoval Yamato.
„Určitě,“ ujistil ho Sasuke.
„Hinato,“ ozvala se Tsunade, která držela v náručí Ibikiho a kolébala ho. „Narodil se s byakuganem?“
„Ne, nenarodil,“ řekla novopečená matka.
„To je divné,“ zadumala Shizune.
„Má stejné modré oči jako jeho otec,“ prohlásila Sakura.
V tu chvíli se Ibiki probudil, jakoby věděl, že se o něm mluví. Otevřel svoje oči a rozhlédl se kolem sebe. Zřejmě mu nebylo divné, že jsou kolem něho neznámí lidé. Zvědavě si je prohlížel, a pak chytnul Pátou za prst a stiskl.
„No ty už máš pěknou sílu,“ usmála se na něho Tsunade. Ibiki jí úsměv opětoval, a pak se stalo, co nikdo nečekal.
Ibiki se začal třást a škubat sebou. Vyděšená Tsunade se ho snažila držet pevně, aby jí nevyklouzl na zem a nic se mu nestalo. Po chvíli to přestalo a všichni se dívali na Ibikiho, který teď měl zavřené oči a prudce odechoval.
„Panebože, co to bylo,“ ptal se vystrašeně Kakashi.
„Nevím,“ řekla Tsunade a vyšetřovala ho svým lékařským jutsu. „Vypadá v pořádku.“
Sakura seděla teď na posteli a tiskla k sobě vyděšenou Hinatu.
„Je v pořádku,“ ptala se zděšeně Hinata.
„Nemůžu přijít na to, co se to s ním dělo,“ zvedla od malého hlavu a podívala se na ní. „Teď je, ale v pořádku.“
„Nějaký záchvat,“ zkusil si typnout Kakashi.
„Nevím,“ kroutila hlavou Pátá a Shizune, která stála vedle, nevypadla o nic moudřejší.
Malý Ibiki otevřel svoje oči, ale už se nedíval na svět modrým pohledem, jako jeho otec, ale pohledem jaký měla jeho matka.
„Tak už vím, co to mělo znamenat,“ řekla Tsunade, když se na něho znovu podívala.
„Co,“ chtěla vědět Hinata.
„Podívej se sama,“ usmála se Tsunade a přešla k její posteli, kde jí předala do náručí jejího synka. Hinata se na něho podívala a hned jí bylo jasné, co tím Pátá myslela.
„Byakugan,“ divila se Hinata se slzami úlevy v očích. „Aktivoval se mu byakugan.“
„To víš Hyuuga,“ zasmál se Kakashi.
„Má tvoje oči,“ přidala se Sakura a všem se ulevilo, že Ibikimu Uzumaki nic není.

Byla noc a všichni ve vesnici spali. Tedy skoro všichni. Po střechách se plížili tři postavy, které snažily, aby je nikdo neviděl. Měli úkol a chtěli ho za každou cenu splnit. Nemluvili, domlouvali se pomocí gest a posunků.
„Jsme tady,“ naznačil jeden a druzí dva kývli na znamení souhlasu.
Tiše jako myšky sklouzli ze střechy a přitiskli se ke stěně. Ostražitě se rozhlíželi, jestli někoho nevzbudili, pak potichu otevřeli dveře a vkouzli dovnitř. Poslední za nimi dveře opět zavřel, aby si náhodný kolemjdoucí ničeho nevšiml. Nechali přivyknout svoje oči tmě v místnosti a po chvíli už rozeznávali předměty v pokoji. Na nedaleké posteli někdo ležel. Potichu se k němu vydali a svoje zraky upírali jenom na tuto postavu. Jeden tu osobu chytnul za ruce a druhý za ústa, aby nevykřikla. Stáhli jí z postele a donutili jí postavit se. Měsíční světlo ozářilo místnost a i jejich tváře. Hinata stála s rukama za zády a dívala se do zakrytých obličejů jejích návštěvníků.
Chtěla něco říct, ale jeden jí sykl do ucha: „Mlč nebo zemřeš!“
A tak jenom něco zahuhlala do rukavice, kterou měla přes ústa. „Hodná!“
Dva jí drželi a třetí prohledával pokoj, až našel, co hledal. Opatrně vzal malého z jeho postýlky a přenesl na postel, kde ho znovu položil. Hinata sebou vyděšeně škubala, ale její věznitelé byli silnější.
Ten třetí se na ní podíval a řekl: „Za to že jsi pošpinila klan.“
Hinatě okamžitě došli všechny podrobnosti a snažila se osvobodit. Bylo jí úplně jasné, že ti tři přišli její dítě zabít a ona se na to bude muset dívat. Ale ani toto jí nebylo souzeno. Stalo se totiž něco úplně jiného.
Ibiki jakoby podvědomě tušil, že se děje něco špatného, otevřel oči. Jenže ty se na svoje vrahy nedívaly ani byakuganem ani modrou barvou moře, ale krvavě rudou barvou, ve kterých bych vztek.
Ninja nad ním strnul a zašeptal: „Panebože.“
Z jeho tělíčka se začala šířit červená chakra a stejně jako u jeho otce, se jala bránit svého nositele. Formovala se kolem něho a vytvářela podobu lišky se dvěma ocasy. Hinata to všechno spolu se svými nočními návštěvníky zděšeně sledovala, ale na rozdíl od nich, toto už jednou viděla, a tak věděla, co se to děje.
Chakra začala vibrovat celou místností a rozpalovala vzduch. Švihla ocasem a ninja, který se nad ním nakláněl s kuneiem v ruce, odletěl z místnosti a nechal ve stěně díru. Ibikiho chakra se teď zaměřila na dva, co drželi jeho matku a i ti se pěkně proletěli a chudák pření stěna budovy to už nevydržela a spadla.
Toto se samozřejmě neobešlo bez hluku, který vzbudil všechny okolo. K Hinatině domku přibíhali ostatní v pyžamech a jiných nočních úborech a překvapeně se rozhlíželi po spoušti kolem.
„Co se to stalo,“ nechápal Sai.
„Hinato,“ volal s obavami v hlase Neji, a když se podíval jejím směrem, ztuhl: „Ježíši!“
I ostatní se podívali po Hinatě. Ta stála v pobořené místnosti a dívala se na postel, ve které ještě před chvíli spala. Na ní ležel Ibiki a něco si pro sebe žvatlal. A kousek od něho seděl malý liščí démon s devíti ocasy a pozoroval okolí bedlivým zrakem.
„Ale to přece,“ vydechl Sasuke.
„Kyuubi,“ zašeptala Sakura.
Než se stačil někdo vzpamatovat ze šoku, natáhl Ibiki ručičku k démonovi a něco zažvatlal. Ten se k němu sklonil, olízl mu tvář a pak zmizel. Nechaje všechny, ať si to přeberou, jak chtějí.

to be continue

13.08.2008 14:05:22
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one