„Sasuke, na Sakuru to už přišlo,“ vletěl do jídelny Kiba následovaný Akamarem. Sasuke se zvedl tak prudce, až převrátil židli, čímž probudil malého Yukiho, který spinkal v Temarině náručí.
„Sasuke, trochu ohledy,“ pokárala ho, ale nemyslela to vážně.
Ten ovšem vůbec na nic nebral ohledy a utíkal, co mu síly stačili domů. Před domem ho ovšem zastavila Shizune.
„Kam si myslíš, že jdeš,“ zeptala se ho mile.
„No,“ zakoktal se Sasuke.
„Neboj, je u ní Tsunade,“ uklidňovala ho. „Zrovna jsme byly u ní, když to na ní přišlo. Běž do jídelny, kdyby něco tak ti dám vědět.“
Sasuke chtěl něco namítnout, ale přerušil ho zvuk otevíraných dveří. Nakoukl přes Shizunino rameno a uviděl vycházet Ino, která měla, co dělat, jak se snažila udržet svoje dítě a zároveň Sunaku.
„Sasuke,“ vydechla šťastně a podávala mu do náruče obě děti. „Sakura ti vzkazuje, že jestli budeš dělat problémy, že si ji pak nemáš přát ani vidět. Máš se postarat o Sunako. A jelikož já budu asistovat, tak najdi Saie, ať se postará o Shuuichiho.“
A než se stačil rozkoukat, byla pryč.
„No tak to vidíš,“ řekla Shizune a vzala si od něho Shuuichiho. „Pomůžu ti je odnést do jídelny, a pak se vrátím.“
Když vešli do jídelny, byli tam už skoro všichni. Měl se narodit dlouho očekávaný potomek klanu Uchiha a to byla velká událost. A taky to, že se mu nechtělo na svět. Ostatní dívky už měly odrozeno, čekalo se jenom na Sakuru.
„Neboj, Sasuke, bude v pořádku,“ uklidňoval ho Neji, který v náručí držel svojí dcerku Riku, aby si Tenten na chvíli odpočinula.
„No jestli to bude trvat stejně jak u Ibikiho,“ rýpnul si Shikamaru. „Tak tady zapustíme kořeny.“
„Já to slyšela,“ ozvala se dotčeně Hinata a Shikamaru zrudl.
„Sakura je silná, zvládne to,“ řekl mu Sai, když si přebíral svého syna. Shizune předala Sunako Kibovi a zmizela.
I přes povzbudivá slova byli všichni napnutí jak struny. U posledního porodu, kdy rodila Ino, přišli málem o ni i o dítě. Všichni měli strach.
Všechny děti vycítily nervozitu svých rodičů a rozplakaly se.
„Ale no tak Ibiki,“ chlácholila svého syna Hinata. „Už jsi přece velký chlapec, nebudeš takhle plakat.“
Sai chodil po místnosti sem a tam a snažil se uklidnit Shuuichiho.
„Neji, zkus ji trochu pochovat,“ radila Tenten, když viděla, že se Rika nechce zklidnit.
„Co se to s nimi děje,“ nechápal Shino a nakukoval Temari přes rameno na Yukiho.
„Asi cítí, že se něco děje,“ nadhodil Kiba a tišil Sunako.
„No, už se těším, až jich tady bude šest,“ nadhodil Lee. „To bude sborový zpěv.“
„Tak co už je to na světě,“ přemístil se vedle Sasukeho Kakashi. Čímž vyděsil nejen jeho, ale i některé další.
„Ježíši, Kakashi,“ držel se za srdce Sasuke.
„Právě jsem přišel o deset let života,“ utrousil Shikamaru a probodával ho pohledem.
„Tak to se moc omlouvám,“ ale nevypadalo, že to myslí vážně. Spíš to vypadalo, že to udělal schválně. „A už je to na světě?“
„Ne, ještě ne,“ utrhla se na něho Temari. Kakashi to vzal na vědomí, vytáhnul z kapsy oplzlou knížku a sedl si na parapet a začetl se.
„To je beznadějný,“ kroutil hlavou Neji, dívající se na jounina.
V místnosti se rozhostilo ticho, přerušované posmrkáváním dětí. Čekalo se na dobré zprávy, jelikož kdyby někdo přišel se špatnou, tak by ho asi Sasuke zabil na místě.
„Sedni si,“ přešel k němu Sai a snažil se ho rozptýlit. „Když rodila Ino, trvalo to dost dlouho. Nemůžeš celou dobu stát.“
„Tobě se to mluví,“ utrhnul se kousavě Sasuke. „Ty na sobě nedáš nic znát, ale já nejsem z kamene.“
„Víš,“ ztišil hlas, aby ho slyšel jenom on. „Celou dobu jsem byl tak na prášky jako nikdy. Byl jsem celý ztuhlý a strašně jsem se potil. A když nám přišla Sakura říct, že to možná ani jeden nezvládnou, tak jsem se skoro rozbrečel.“
„Sai, promiň,“ sklonil hlavu Sasuke, tohle opravdu netušil. „Nechtěl jsem ti to připomínat.“
„To nic,“ kroutil hlavou Sai. „Už je to za námi. A teď si běž sednout a uklidni se.“
„Dobře,“ ušklíbl se na něho. Za těch pár měsíců, co se znali, se z nich stali dobří přátelé. Navzájem se respektovali a uznávali. Možná, že to udělala smrt Naruta. Kdo ví.

Po několika hodinách se otevřely dveře jídelny a dovnitř vešla Ino s malinkým uzlíčkem v náručí. Okamžitě byli všichni na nohou, dokonce i Kakashi odhodil knížku.
Ino přešla ke ztuhlému Sasukemu a opatrně mu předala jeho dítě.
„To bylo řečí a teď jsi tak ztuhlej,“ smála se mu.
Sasuke sevřel dítě v náručí a zeptal se: „A jak je Sakuře?“
„Výborně, je v naprostém pořádku,“ uklidňovala ho.
„Tak Sasuke, řekneš nám už konečně, jestli je to holka nebo kluk,“ ozval se otráveně Shikamaru.
„Je to kluk,“ nahlásila Ino.
„Gratuluju,“ ozývalo se z mnoha stran a všichni to mysleli vážně.
Sasuke se znovu podíval na svého syna a zeptal se: „Dala mu jméno nebo ho mám vybrat sám?“
V tu chvíli se Ino ošila tak, že všichni kolem ztuhli a dívali se, co se bude dít: „No, jméno už má.“
„Tak mi ho řekni,“ dožadoval se Sasuke.
„Ale prvně mi slib, že nebudeš na mě řvát,“ ujišťovala se prvně Ino. „Já to totiž nevymyslela.“
„Tak už to vybal,“ přidal se na stranu novopečeného otce Neji.
„Uchiha,“ začala. „Itachi.“
V jídelně se v tu chvíli rozhostilo naprosté ticho, dokonce i děti ztichly, jakoby čekaly na schválení jména jejich nového sourozence.
„Itachi,“ opakoval nahlas Sasuke. Podíval se prvně na svou neteř, která na něho upřela pohled svých modrých očí a usmála se, až se mu stáhlo hrdlo. Pak se pohledem vrátil ke svému synovi a usmál se na něho: „Tak teda budeš Itachi. Jinak by nás maminka umlátila.“
A pak se už jenom oslavovalo.

O několik stovek kilometrů dál vycházel z vody Naruto, protáhl se a rozhlédl kolem. Byl hezký den a všichni odpočívali. Už se dva měsíce honili za Kakuzou a pořád nemohli přijít na to, kde se schovává.
„Naruto, vylez z té vody,“ houknul na něho Kyuubi.
„A co kdybys sem vlezl ty,“ zašklebil se na něho.
„Já a do vody,“ ujišťoval ho o své nechuti. „Ani za tisíc let.“
„No, jak se na tebe dívám, tak těch tisíc let už uplynulo,“ smál se Naruto.
„Ha ha, moc vtipný,“ naštval se démon a odkráčel směrem k táboru. Naruto se naposledy podíval na řeku, oblékl si kalhoty, a pak se vydal v jeho stopách.
Kolem ohně, na kterém se dělalo jídlo, seděli ostatní ze skupiny. Třetí zvednul hlavu a prohlédl si Naruta od hlavy k patě, a pak řekl: „Neměl by ses ostříhat?“
„Ostříhat,“ divil se Naruto a projížděl si vlasy. „To už mi tak narostly?“
„To víš mrtvý, jsi už rok, co bys chtěl,“ utrousil Druhý se svým obvyklým humorem.
„Ha ha,“ odvětil Naruto.
„Jak tak na vás dva koukám,“ začal První a díval se střídavě na Naruta a jeho otce. „Jste si až neuvěřitelně podobní.“
„Ale zas tolik nepřeháněj,“ krotil ho Čtvrtý.
„Hele tak se koukni na mě a na bratra,“ nadhodil První. „Jsme sourozenci a podoba se ztrácí někde kolem kolen. Já jsem byl vždycky podobný na svého otce, ale na koho on vůbec netuším.“
„Opatrně tam vpředu,“ ozval se dotčeně Druhý a nadechoval se, že mu něco pěkného odpoví, ale něco se stalo.
Z houští vyletěli shurigeny a zabodli se do míst, kde měl ještě před chvíli nohy Třetí. Čtyři Hokagové stáli už na nohou a hledali nepřítele.
„Kyuubi, to jsi nic necítil,“ obořil se na démona Naruto.
„Ne,“ odsekl překvapený démon.
„Skvělý,“ ulevoval si Druhý. „Nachytají nás s kalhotami na půl žerdě.“
„Mlč,“ okřikl ho První. „Našel ho už někdo?“
„Ne,“ odvětil Minato a snažil se na sobě nedat znát obavy.
A pak se z křoví přímo před nimi vylezl Kakuza. Všem tam stojícím spadla brada až na prsa.
„Ech,“ nechápal První.
„Naruto,“ vyštěkl Druhý. „Jestli je to nějaký tvůj vtip se stínovým klonováním, tak si mě nepřej.“
„Já jsem v tom nevině,“ hájil se Naruto a díval se na Kakuza.
„Ne, je to pravý Kakuza,“ odtušil Minato. „Co po nás chceš?“
„Přišel jsem se pomstít,“ řekl Kakuza.
„Pomstít,“ nechápal První.
„Zabili jste Hidana,“ zavrčel Kakuza.
„Stále jsem někde na půli cestě,“ odvětil Druhý.
„Byl to můj partner,“ zahučel vztekle člen Akatsuki. „Pomstím ho.“
A Kakuza zaútočil. Na Naruta s Hokagy vyletěly ze křoví skryté zbraně a všichni měli, co dělat, aby se jim vyhnuli.
„Sakra,“ zavrčel Naruto, když popadnul svou bundu a v rychlosti si ji oblékal.
„Naruto,“ křikl na něho Kyuubi. A na jeho souhlas se odrazil a skočil do něho. V tom okamžiku mu zčervenaly oči. A v hlavě se mu ozval hlas: „To bude těžký boj.“
Mezitím se První pokusil chytit jedním ze svých jutsu, ale nepodařilo se mu to. Kakuza se dřevěným trámům záhadným způsobem vyhýbal.
„Sakra,“ zavrčel První a zkoušel to znovu.
Třetí mezitím vyvolal Enmu, který mu zase vyčítal, že ho volá do takové situace, ale i tak se přeměnil do zbraně a Třetí zaútočil. Kakuza vykrýval všechny jeho útoky.
Naruto stál v povzdálí a sledoval jejich boj. Najednou se mu po boku objevil otec.
„Je dobrej,“ nadhodil Naruto. „Má jiný styl než Hidan.“
„Je to vskutku dobrý soupeř,“ souhlasil Minato. „Nějaký nápad?“
„Pracuje se na tom,“ odvětil Naruto.
V tu chvíli ze sebe Kakuza vyrazil bolestný výkřik. Naruto i s otcem překvapeně zvedli hlavy, nečekali konec tak brzy. Kakuza klečel na kolenou a z hrudi mu tekla krev, i z té dálky poznali, že se jedná o smrtelné zranění.
„Jsi slabý,“ zašklebil se na Kakuzu Druhý.
„To se ještě uvidí,“ odvětil mu s úšklebkem. A pomalu se postavil. Čímž na tvářích všech přítomných vyvolal překvapený výraz.
„Další nesmrtelný,“ zavyl vzteky Druhý. „Já končím, zabijte ho vy.“
„Nekecej,“ okřikl ho bratr.
„Hele, zase dostaneme nakopáno,“ dušoval se Druhý.
„Nevíš, dokud jsi to nezkusil,“ odpověděl mu tentokrát Minato a pozorně si Kakuzu prohlížel. Nepřipadalo mu, že by měl stejnou schopnost jako Hidan. Pak zatím muselo být něco jiného.
Ale dál se ve svých úvahách nedostal, jelikož na něho Kakuza zaútočil. Nepoužíval žádné ninja techniky. Používal jenom boj z blízka, jakoby chtěl z nich všech vymlátit duši holýma rukama.
Hokagové bojovali velmi dobře, ale Kakuza je všechny převyšoval, aspoň co se do taijutsu týče.
Pak se odnikud přihnal Naruto s rasengan v ruce, prošel jeho obranou a zabořil mu ho doprostřed hrudi. Kakuza jenom překvapeně vyhrkl a z úst vyprskl krev. Naruto odstoupil a on se svalil k zemi.
„Hotovo,“ ptal se nadějně Druhý.
„Nevím,“ odvětil První a opatrně se k nehybnému nepříteli přibližoval.
Ale moc daleko se nedostal. Kakuzovo tělo se zachvělo a on se s námahou sbíral zpátky na kolena. Potom se už narovnal a pohlédl na Hokagy a Naruta.
„Ještě ne,“ promluvil a i přes jeho masku bylo vidět, jak se šklebí.
„Ach jo,“ povzdychl si Druhý a vyvolal vodní draky. Tvoření vodou se okamžitě vrhli na nepřítele, ale ani toto jutsu na vysoké úrovni nemělo na Kakuzu žádný větší efekt.
Když viděl, jak se po něm jeho technika svezla jako voda po střeše, řekl: „Tak jo vzdávám to. Půjdu si támhle sednout a budu se dívat.“
První ho chytnul za rameno, když se Druhý otočil a vydal se k jejich tábořišti: „Kam si myslíš, že jdeš?“
„Zkus hádat,“ odsekl. „Jdu si támhle sednout, když budu mít štěstí, tak tam najdu hromadu popcornu. A budu se dívat, jak vám nakope zadek.“
„Nic takového, mazej zpátky,“ otočil ho jak na obrtlíku zpátky do bojiště.
„Ale mě se tam nechce,“ snažil se ho zviklat.
„Mlč a běž,“ promluvil pevným hlasem, který nesnesl odpor.
Během téhle výměny názorů se o Kakuzu postarali Třetí a Yondaime. Sarutobi na něho útočil pomocí hole a Minato zkoušel některé své techniky, ale skončil podobně jako Druhý.
„Konec her,“ zavrčel První, udělal několik pečetí a přiložil dlaně na zem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se země otřásla. Všichni ztuhnuli a podívali se po něm.
„Není to, co si myslím, že ne,“ ptal se krapet nervózně Druhý.
„Uvidíš,“ odvětil klidně bratr.
Země se třásla a chvěla. Pak se mezi jeho rukama objevila miniaturní postavička, tvořená hlínou a dřevem.
„Ježíši, já měl pravdu,“ zasténal Nidaime a ustupoval do bezpečné vzdálenosti.
„Co to je,“ ptal se zvědavě Naruto, když přišel až k němu.
„To je Otesánek,“ odvětil Třetí.
„Cože,“ nechápal Minato.
„Otesánek,“ opakoval Druhý. „Je to přivolané stvoření.“
„A proč mu říkáš Otesánek,“ ptal se znovu Naruto.
„To uvidíš,“ odpověděl a ukázal na bratra.
Ten si mezitím stoupnul a pozoroval Kakuzu: „Tady jsi teď skončil.“
Člen Akatsuki se jenom klidně díval. Ta miniaturní postavička začala neobvykle rychle růst, až nabyla obrovských rozměrů.
„Právě jsem to pochopil,“ ušklíbl se Naruto.
Otesánek vypadal jako člověk, ale všem bylo jasné, že to člověk nebude. Spíš připomínal hliněného golema. A taky měl takovou sílu. Když udeřil do místa, ze kterého před chvíli uskočil Kakuza, ozvala se ohromná rána a v zemi zůstala díra.
„Impozantní,“ utrousil Minato. „Jak dlouho ho vydrží používat?“
„Moc dlouho ne,“ odpověděl Druhý. „Otesánek potřebuje strašně moc chakry. Nejdelší doba byla zatím sedm minut.“
„No to opravdu není moc,“ souhlasil Třetí.
Otesánek se i přes svou velikost pohyboval lehce a rychle, takže Kakuza se stačil stěží vyhýbat. A pak to přišlo. Otesánek zasáhnul svůj pohyblivý cíl. Ten odletěl daleko do lesa.
„Výborně,“ pochválil ho První, na kterém bylo vidět vypětí ze soustředění. „Běž zpátky!“
A Otesánek zmizel.
„Myslíš, že je po něm,“ zeptal se Sarutobi, když přišli, až k němu.
„Nevím,“ odvětil První.
„OK, přijímám sázky,“ hlásil Nidaime. „Pět ku jedné, že se vrátí.“
„Už zase začínáš,“ kroutil hlavou Třetí.
„Jen ventiluji stres,“ bránil se Druhý.
Chtěli se dál dohadovat, ale přerušil je nečekaný příchozí.
„Vidíš, měl jsem pravdu,“ hájil se Druhý a ukazoval do hlouby lesa, ze kterého se pomalu vynořoval Kakuza.
„To snad není možný,“ kroutil hlavou Naruto.
„Naruto, pojď,“ křikl na syna Yondaime a v ruce mu už výřil rasengan. Naruto se okamžitě přidal se svým, obohaceným o Kyuubiho sílu. Skonbinovali svoje techniky, vytvořili obrovský rasengan a s ním se rozběhli na Kakuzu. Ten ještě trochu omráčený po dopadu se jim nestačil vyhnout a dostal plný zásah. Kolem všech se zvednul obrovský vítr, který trhal větve ze stromů. Ostatní tři si chránili hlavy před větvemi, ale i tak se snažili dohlédnout do místa střetu.
Když se vítr uklidnil, uviděli je stát naprosto nehybně. Hlavy měli skloněné a dívali se před sebe na zem.
„Minato, Naruto,“ křikl na ně První.
Ti dva se na ně otočili a na jejich obličejích byl vidět vítězoslavný úsměv.
„Hurá,“ vykřikl nadšeně Druhý a spolu s bratrem a Třetím se vydali k nim.
Až došli k nim, uviděli ležet na zemi tělo roztrhané na kusy.
„No fuj,“ odtušil Druhý.
„Máš s tím problém,“ podíval se po něm Čtvrtý.
„Ne, jenom doufám, že znovu nevstane,“ zvedl ruce v obraném gestu.
„Já taky,“ zavrčel Naruto. Všechny tím překvapil. Když se na něho podívali, viděli, jak ztěžka dýchá. Špíčáky se mu prodloužily a v očích měl vražedný lesk.
„Naruto, jsi v pořádku,“ zajímal se Třetí.
Ten sebou trhl a odvětil: „Jo, jsem. Jenom jsem krapet vycuclí.“
„Hmm,“ nevěřil mu tak docela.
„Shodaime, pohřbi ho, aby se nám ještě náhodou neprobudil,“ obrátil se Minato na Prvního.
Ten udělal několik pečetí a stejně jako Deidarovo tělo i tělo Kakuza skončilo v pohřbené v hlubině.
„Takže jestli se ošklivě nemýlí, tak nám zbývá,“ počítal na prstech Druhý. „Leader, ta ženština, Madara, hádě a čtyřočko.“
„Přesně tak,“ souhlasil Naruto, který se už vzpamatoval, s Kyuubim po boku. „A těm posledním dvěma něco dlužíme, viď Kyuubi.“
„Přesně,“ zašklebil se vražedně démon.

to be continue

13.08.2008 14:14:02
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one