První paprsky nové dne polechtali spícího Naruta pod nosem. Ospale zamžoural a přitiskl se k teplu, které cítil. Chvíli jen tak ležel, ale pak překvapením otevřel oči a jeho pohled padl na spící Hinatu. Ležela na břiše a obličej měla natočený směrem k němu. Tělo měla přikryté jenom do půl pasu, a tak se mu naskytl pohled na její nahá záda.
„Ježiši,“ zachrčel a bleskově se posadil. Ale to neměl dělat. Saké, které do sebe včera nalil, se promítlo do jeho dnešního vzhledu. Rychle se chytil za hlavu, aby mu nepraskla.
Tento povyk probudil Hinatu. Ospale se posadila, až jí přikrývka sklouzla ještě níž. Narutovi se tak naskytl neobyčejný výjev, na který se nemohl vynadívat. Sluneční paprsky se rozlévaly po její kůži a podtrhly tak její krásu. Ospale si protřela oči a zaostřila na postavu sedící vedle. Jakmile se probudila na tolik, aby ho poznala, vykřikla. Rychle si na sebe přitáhla přikrývku, ale i tak věděla, že je pozdě. Viděl už všechno.
„Naruto, co..co.. tady děláš, “ vykoktala, zděšeně se na něho dívala a byla na omdlení.
„Ech,“ chytil se za hlavu. „Já nevím.“
Snažila se mu dívat jenom do obličeje, ale její pohled padal na jeho hruď. Hned si všimla stop po nehtech a zubech na rameni. Opatrně se podívala pod deku na svoje tělo, ale už i tak si byla jistá, co se asi stalo.
Naruto jenom sledoval její vyděšený pohled, který mu sklouznul na hruď a uviděl to co Hinata. A bylo mu to jasné hned. Oni spolu strávili noc!!!
„Panebože, panebože,“ šeptala zděšeně Hinata a snažila si najít něco na oblečení. Leželo složené na židli nedaleko postele.
Už si chtěla stoupnout a zahalit se do deky, když ji zastavil Narutův hlas: „Počkej, nedělej to. Máme jenom jednu přikrývku a já nemám oblečení.“
Překvapeně se na něho podívala, až zčervenal. Bleskovým pohybem z něho tu deku stáhla, popadla oblečení a zmizela za paravánem. Naruto zůstal sedět na posteli a díval se za ní. Hlava ho bolela, ale i tak se mu v ní míhali obrázky dvou těl.
„Naruto, už jsi oblečený,“ ozvalo se zpoza paravánu.
To ho probudilo k životu: „Počkej chvíli, musím si najít oblečení.“ Rozhlédl se po pokoji a svoje oblečení uviděl ležet na židli. Tak rychle, jak mu to hlava dovolila, se oblékl a zavolal na Hinatu. Snažili se vyhýbat jeden druhému pohledem. Nevěděli, co dělat.
Ozvalo se zaklepání. Dveře se pomalinku otevřely a dovnitř vklouzl Fujimura.
„A už jste vzhůru,“ konstatoval fakt a ani se nepozastavil, nad tím jak to v té místnosti vypadalo. „Díky vám se všechno podařilo. Nikdo nebyl zabit, či něco podobného. Mise skončila úspěšně. Už vás tady nebudeme potřebovat. Ikuto a Aya už jsou zpátky a sbalili vám vaše věci.“
Ti dva se nezmohli na jediné slovo, a tak jenom přikývli. Fujimura to sledoval s úsměvem na rtech.
„Tady máte odměnu za práci,“ podával jim dvě obálky. „Ta neoznačená je pro vás, ale neotvírejte ji dřív, než budete před Listovou a tu druhou dejte Páté. Ještě jednou děkuji.“
Po chodbě se rozezněli další kroky a do místnosti vešli Ikuto s Ayou a rukou nesli jejich věci.
„Moc vám děkujeme,“ začala Aya.
„Přesně, bez vás by to nešlo,“ souhlasil Ikuto a přitáhl si ji k sobě.
Naruto s Hinatou k sobě na chvilinku stočili pohled, ale okamžitě se odvrátili a zčervenali.
„Myslím, že byste měli už jít,“ nadhodila Aya a objala Hinatu. „A ještě jednou děkuji.“
Ikuto potřásl rukou Narutovi a předal mu jeho věci.
„Sbohem,“ rozloučili se oba páry. Shinobi se vyhoupli oknem a zmizeli do nového dne.
„Otče, myslíš, že to byl dobrý nápad,“ zeptal se trochu s obavami Ikuto.
„Jistěže,“ odvětil Fujimura a díval se za mizející dvojicí.

Naruto a Hinata se vydali domů. Byl krásný den, ale ani jeden z nich ho nevnímal. Pomalou rychlostí skákali z jednoho stromu na druhý.
„Hin, promin, ale já budu muset jít pěšky,“ ozval se po chvíli Naruto a držel se za hlavu. „Praskla by mi z toho hlava.“
Hinata jenom kývla na souhlas i jí bolela hlava. Oba seskočili na zem a vydali se pomalým tempem zpátky domů. Nemluvili spolu. Občas stočili nenápadně jeden na druhého pohled, ale okamžitě jím uhnuli. Ani jeden z nich nevěděl, jak by se měl zachovat. A tak v tomhle tichu došli až ke Skryté Listové.
Byli jí na dohled, když si Hinata vzpomněla na obálku.
„Naruto, co ta obálka, co nám dal Fujimura,“ zeptala se.
„A jo,“ začal se přehrabovat v batohu. „Řekl, že si ji máme otevřít ještě před Listovou.“
Chvíli ještě šátral v batohu, ale pak na denní světlo vytáhl onu zmiňovanou obálku. Batoh pustil na zem a rozškubl pečeť. Ale podařilo se mu i s ní roztrhnout celou obálku, na zem se snesli dva listy. Každý se shýbl pro jeden z nich.
Naruto ho zvedl a juknu se do něho. Stálo tam jenom: „Hodně štěstí!!“
Nechápavě na něho hleděl. Co to mělo znamenat. Chtěl se na to zeptat Hinaty, ale než stihl otevřít pusu, Hinata omdlela. Byl tak překvapený, že jí nestačil ani zachytit.
Přišel k ní a snažil se jí probrat: „Hinato, no tak, prober se!“
Ale všechno bylo marné. Rozhlédl se, kam by se s ní mohl schovat, než přijde k sobě a pohled mu padl na papír, který svírala v dlani. Opatrně, aby ho neroztrhl, ho vypáčil z její dlaně a zadíval se do něho. Zareagoval podobným způsobem jako ona. Strnule zíral na papír a nebyl schopný jediného slova.
Bylo to svatební potvrzení o tom, že jsou s Hinatou oficiálně manželé.

to be continue

13.08.2008 13:44:10
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one