Hinata pomalu přicházela k sobě. Otevřela oči, ale rychle je musela zase zavřít, jelikož jí oslepilo prudké denní světlo. Bránila se proti němu rukou a pomalu si sedla. Chvíli nevěděla, kde je, ale pak si na všechno vzpomněla. Vzpomněla si na obálku i na svatební potvrzení.
Začala se rozhlížet kolem sebe a hledat Naruta. Seděl kousek od ní a zíral nepřítomně před sebe. V ruce držel papír a jí bylo jasné, že je v šoku.
Pomalu se k němu přiblížila a zkusila na něho promluvit: „Naruto, jsi v pořádku?“
S trhnutím na ni otočil hlavu a zadíval se jí do očí: „Hinato, co budeme dělat?“
„Já .. já nevím,“ zakoktala se.
„Hinato,“ pokračoval. „Dokážeš si představit, jak na tohle zareaguje tvůj klan?“
Samozřejmě, že to věděla. Buď v tichosti zabijí Naruta nebo je oba.
„Mě osobně to ani moc nevadí, aspoň už nejsem sám,“ ozval se se smutným hlasem.
Hinata jenom překvapeně trhla hlavou a podívala se na něho. Chtěla to od něj slyšet ještě jednou, a aby se přitom díval jí do očí. Ale on jenom koukal smutně před sebe. Chvíli se na něho takhle dívala a pak řekla: „Myslím, že bysme o tom neměli nikomu říkat. Ani Páté.“
Naruto sebou trhl, zvedl hlavu a vydechl: „Hinato.“
„Myslím, že to tak bude nejlepší,“ pokračovala, ale na něho se nepodívala. „Než najdeme nějaké řešení. A má to jednu výhodu, aspoň se nebudu muset vdát za nějakého dědu, co mi vybere klan.“
Chvíli se na ní nevěřícně zíral a pak se rozesmál. Smál se tak, až rozesmál i Hinatu.
„Tak dobře, uděláme to tak,“ vyrážel ze sebe mezi smíchem. „Nikomu nic neřekneme.“
Ještě chvíli tam tak seděli a utírali si slzy. Pak se Naruto zadíval na Hinatu a ona na něho. Dívali si do očí a snažili se v nich vyznat.
Hinata se odvrátila jako první a řekla: „Měli bysme už jít.“ Zvedl se ze země a hledala svoje věci. Naruto se na ní díval a říkal si, že toto je jeho manželka. Rozjímal by nad tím snad do soudného dne, ale vyrušila ho s tím, že by měli jít.

Vcházeli do vrat Konohy, když potkali Kibu s Akamarem.
„Tak co jaká byla mise,“ zeptal se na úvod.
„Ale jo, šlo to,“ odpověděl mu Naruto a dal si ruce za hlavu, jak měl ve zvyku.
„A nevyváděli jste nějaké špatnosti,“ chtěl vědět. „Byli jste přece sami.“
„Kibo,“ okřikla ho celá červená Hinata.
„A můžeš mi říct, co bysme jako měli vyvádět,“ zeptal se podrážděně Naruto, snažící se nedat na sobě znát, že Kiba udeřil hřebíček na hlavičku.
„Hele, my musí k Tsunade tak, že zatím se měj,“ snažil se Naruto rychle zbavit Kiby a postrkoval červenající se Hinatu směrem k budově Hokage.
„Tak jo, zatím,“ křikl na ně Kiba a i s Akamarem zmizeli.
„To bylo o fous,“ ulevil si Naruto, když byli dostatečně daleko. Pomalu se loudali k budově a přitom se snažili nebudit moc pozornost.
„Naruto,“ ozvala se po chvíli Hinata. „Mohl bys předat zprávu o misi Páté sám?“
„Proč,“ zastavil se a díval se na ni.
„Není mi moc dobře,“ mumlala do země. „A už bych další výslech nesnesla.“
Chvíli nad tím přemýšlel a pak řekl: „Dobře, běž domů a pořádně si odpočiň.“
„Díky,“ pípla a vydala se domů.
Naruto se za ní díval, dokuď mu nezmizela z očí. Povzdechl si a znovu vyrazil ke kanceláři Páté.

Pátá seděla ve své kanceláři. Před sebou horu papíru a po boku Shizune s ostřížím zrakem dohlížející na to co zrovna dělá.
Ozvalo se zaklepání a pak do místnosti vrazil Naruto.
„Naruto, kolikrát ti mám říkat, že máš počkat na vyzvání,“ ozvala se naštvaně Shizune.
„A kolikrát ti mám říkat já, že ti na to zvysoka kašlu,“ odvětil s ledovým klidem Naruto.
Tsunade se jenom tiše usmívala, tohle dělali snad pokaždé, když se měl Naruto dostavit pro misi.
„Tak, jak proběhla mise,“ zeptala se Pátá a pozorně se na něho zadívala.
„Ale jo v pohodě,“ odpověděl a založil si ruce za hlavu.
„A víc neřekneš,“ ozvala se podrážděně Shizune.
Naruto se zhluboka nadechl a začal od začátku vykládat, co se dělo v klanu Fujimura. Ale některé aspekty si nechal pro sebe. Tak se přece dohodli s Hinatou. Nakonec položil před Tsunade obálku s platbou, o které se přesvědčil, že je to ta pravá a ne tak jeho se svatebním potvrzením.
„A kde je Hinata,“ zeptala se Tsunade, když přebírala obalku.
„Byla unavená, tak jsem jí řekl, ať jsi, jde odpočinout, že hlášení vyřídím sám,“ snažil se na sobě nic nedat znát.
„Hmm,“ zamručela a otevřela obálku. Zkontrolovala, zda všechno sedí a propustila ho.
Naruto honem opustil kancelář a na chodbě si zhluboka oddechl.

Hinata mezitím došla k domu klanu Hyuuga. Ještě ani nevešla dovnitř a už slyšela zvuky boje. Opatrně nakoukla na dvůr, aby náhodou nedostala kuneiem po hlavě. A uviděla v bojovém postoji svoji sestru Hanabi stojící proti Nejimu. Opodál vše sledoval Hinatin otec Hiashi.
Když ji spatřil, přerušil boj a zavolal na ni: „Hinatu, už jsi zpátky z mise?“
„Sestřičko,“ zamávala ji na pozdrav Hanabi.
„Ano, už jsem se vrátila, pane,“ odpověděla otci.
„A jak to proběhlo,“ ptal se dál.
„Mise skončila úspěchem,“ odpověděla. „Jsem trochu unavená, půjdu si lehnout.“
Otočila se a vydala se směrem ke svému pokoji. Cestou prošla kolem Neji, na kterého se usmála. Ten jí úsměv oplatil, ale zdálo se mu, že se na ní něco změnilo. Připadala mu jiná, taková hrdější a dospělejší.
Jeho úvahy přerušil, až její sestra, která chtěla pokračovat ve cvičení. A tak to pustil z hlavy.

Hinata se vrátila zpátky z minulosti do přítomnosti, kde její manžel právě zemřel. Po tvářích jí stékaly slzy, ale ona je skoro nevnímala. Její mysl byla rozpolcená mezi minulostí a přítomností. Nechtěla ještě přijmout jeho smrt, a tak se vrátila zpátky do vzpomínek.

to be continue

13.08.2008 13:44:48
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one