Hinata ležela v posteli a dívala se oknem ven na hvězdy. Uběhl už skoro týden od mise Fujimura. Už týden byla vdaná a nikdo o tom nevěděl. Přesně jak se domluvili s Narutem. Celý týden se mu snažila vyhýbat. Vždycky když ho uviděla někde na ulici, urychleně změnila směr. A ani netušila, jestli o tom Naruto ví nebo jestli si toho vůbec nevšiml.
„Nejsem přece srab,“ vztekle zavrčela a odhodila přikrývku. Rychle na sebe hodila oblečení a vyskočila z okna. Svižným tempem se vydala směrem k Narutovu bytu. Věděla přesně, kde je. Během týdne tam několikrát šla, ale vždycky ji opustila odvaha a otočila se zpátky domů. Ale dneska ne. Dneska tam dojde.
Už viděla jeho okno. Byla v něm tma.
„Asi už spí,“ zamumlala si pro sebe. Potichu doskočila na střechu před jeho oknem a opatrně do něho nahlédla. Měsíc zrovna zalezl za mrak, takže nic neviděla. Chtěla počkat, než znovu vyjde, ale někdo jí chytil za ruku a vtáhl dovnitř. Nestačila ani zareagovat, už ležela zády na posteli a on na ní ležel celou vahou. Ruce jí držel jednou rukou nahoře, aby je nemohla použít. A u krku jí držel kunei.
Pak vyšel znovu měsíc a pokoj ozářil svou září.
„Hinato,“ zeptal se celý překvapený. „Co tady děláš?“
„Nemohl bys oddělat ten kunei,“ zachrčela.
„Ježiši, promiň,“ omluvil se a odhodil ho do dostatečné vzdálenosti. Věděl, že by z ní měl slézt a pustit její ruce, ale nějak se mu do toho nechtělo. A tak čekal, jestli něco namítne.
„Co tady děláš,“ zeptal se znovu.
„Přišla jsem za svým manželem,“ vytrhla mu svoje ruce. Objala ho kolem krku, přitáhla si k sobě a políbila. Byl z toho tak překvapený, že ani nijak neprotestoval a polibek jí vrátil. Když skončil, zvedl hlavu, přitáhl si ji blíž a zašeptal: „Hinato.“

Měsíc už byl vysoko na nebi a osvětloval scénu v pokoji. Na posteli ležel Naruto a ve svém náručí svíral Hinatu. Ta se mu ležela na rameni a šťastně se usmívala.
Naruto se otočil, tak aby jí viděl do tváře a zeptal se: „Takže to mám chápat, že to oznámíme tvému klanu a všem ostatním?“
„Hmm,“ zamručela. „A musíme?“
Ten se jenom usmál a řekl: „To to chceš zatloukat až do konce života?“
„To by se mi líbilo,“ zavrněla v odpověď.
„A co když jsi těhotná,“ zvážněl Naruto.
Hinata se po tomto prohlášení posadila a zeptala se: „Vadilo by ti to?“
„Ne, v žádném případě,“ rychle ji objal. „Byl bych šťastný. Konečně mám rodinu.“
Hinata se k němu přitulila a v tu chvíli nebylo šťastnějšího člověka v Listové. Najednou Naruto prudce vyskočil a začal něco hledat: „Málem bych na to zapomněl.“
Zběsile přehrabával skříň a přitom nadával: „Kam jsem to sakra jenom dal.“
Hinata jenom seděla na posteli a dívala se na něho. Vůbec mu nevadilo, že je nahý a ona si ho může bez potíží prohlédnout. Z tohoto zkoumání ji vyrušil, až jeho vítězný výkřik. Vrátil se zpátky k ní a v ruce držel malou krabičku.
„Víš,“ červenal se. „Tohle jsem koupil už strašně dávno a nevěděl, jak ti to dát. Jiraiya se ze mě pokoušel dostat, komu jsem to koupil, ale já mu to neřekl.“
Přisedl si k ní a otevřel krabičku. Ve vnitř ležel na bílém polštářku řetízek s přívěskem z kamínku.
„Připomněl mi tvoje oči,“ opravdu měl kamínek stejnou barvu jako její oči. „Chtěl bych, abys ho nosila.“
Hinata se jenom dívala na červenajícího se Naruta, pak se beze slova otočila k němu zády a vyhrnula si vlasy nahoru. Tím odhalila krk a Naruto jí tam připnul řetízek. Otočil si ji zpátky čelem k sobě a zašeptal: „Miluju tě.“
Hinata ho objala kolem krku a se slzami v očích mu odpověděla stejně.

Konečně si její mysl uvědomila, že její manžel je mrtvý. Že už nikdy neuvidí jeho oči a jeho úsměv. V tu jednu chvíli si uvědomila všechnu tu bolest a stavidla smutku se zvedly. Z jejích očí stékaly proudy slz. Svezla se ze židle na zem, zabořila oči do dlaní a plakala. Plakala za svou lásku. Chtěla do celého světa vykřičet svojí bolest, ale věděla, že nemůže.

to be continue

13.08.2008 13:45:24
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one