9. kapitola

 
Vojáci v přední řadě se překvapeně zastavili a zvedli skloněné hlavy, aby před sebou uviděli stát dvě postavy v pláštích a klobouku.
„Co chcete?“ zeptal se jeden z odvážnějších vojáků.
„Mluvit s vaším velitelem,“ padla jednoduchá odpověď.
Šeptání se neslo směrem dolů, takže se dalo předpokládat, že se slova o komplikacích dostanou až k velitelovi. A taky ano.
„Co se děje?“ zeptal se Shi vztekle, když zjistil, že jeho mocná armáda se zastavila jen po několika krocích směrem nahoru.
„Můj pane,“ přispěchal k němu jeden z vojáků.
„Co?“ vyštěkl tygr. „Proč celá armáda stojí?“
„Nahoře na schodech stojí dva zamaskovaní cizinci a chtějí mluvit s velitelem,“ vysvětloval rychle voják, aby vztek velitele nepadl na jeho hlavu.
„A to je všechno?“ zavrčel Shi. „Jenom dva obránci a vy stojíte jako ustrašené slepice.“
„Ale ..,“ chtěl namítnout voják.
„Ticho!“ přerušil ho velitel. „Zavolej moje generály a Xian. Setkám se s nimi a vyslechnu si, co mi chtějí.“
„Ano, pane,“ uklonil se voják rychle a zmizel.
 
„Zatím to vypadá dobře,“ ucedil Tai tiše směrem k pandě. „Armáda stojí.“
„Máme štěstí,“ souhlasil Po a opatrně zpoza širokého klobouku hodnotil situaci. Sice v tuto chvíli armáda stála, ale jejich štěstí mohl rychle skončit. Chtěl ještě něco poznamenat, ale to už se masa zvířat začala rozdělovat jako voda, aby někdo mohl projít kupředu.
„A je to tady,“ zavrčel levhart a Po ucítil, jak se celý napjal.
Tiše sledovali, jak se uličkou mezi vojáky k nim blíží několik mohutných postav. Čím blíže byly, tím jasnější bylo, kdo je vůdcem. Šel uprostřed a mírně vepředu, jak mu ostatní projevovali úctu.
„Tygr,“ zašeptal Tai. „A podle toho jak jde, o boji něco ví.“
„A ostatní jsou na tom stejně,“ přidal se Po k hodnocení. „Obzvlášť se mi nelíbí ta drobná postava po jeho levici. Asi to bude samice. Potkal jsem jenom jednu, která se takto pohybovala, tak ladně a nebezpečně zároveň, a to je Tygřice.“
„Koho si vybereš?“ zajímal se Tai.
„Ještě nevím,“ ucedil Po v odpověď. Vývoj situace se mu moc nelíbil, ale tu už byla skupinka u nich.
„Mé jméno je Shi You Ming,“ představil se sibiřský tygr a jemně sklonil hlavu. Přitom si velmi pozorně prohlížel obě osoby před ním. Máchl tlapou za sebe a pokračoval: „Moji generálové. A má pravá ruka Xian Yue. A teď k věci. Proč nám stojíte v cestě?“
Tai nic neříkal, jen zamyšleně hleděl směrem k levhartici, tudíž si slovo vzal Po: „Naše pozice snad mluví za vše. Jsme obránci Nefritového chrámu.“
„Jste jen dva,“ zavrčel Mo Yin. „Před vámi stojí celá armáda. Co zmůžete?“
Panda pokračoval, jakoby pavián vůbec nepromluvil: „Předpokládám, že chcete tohle.“ A ze záhybů pláště vytáhl Dračí svitek.
Shiovi se zalesklo v očích, když přímo na dosah tlapy měl to, po čem roky toužil. Ucítil jak se vedle něho Xian napnula, jakoby je skoku. Jemně jí stiskl tlapu, aby ji naznačil, že se to teď nehodí. Levhartice se opět uklidnila. Tygr stočil svou veškerou pozornost zpátky na neznámého: „Tušíte správně.“
„Výborně,“ pokračoval Po. „Věc se má takto. Dostanete Dračí svitek, když mě a mého přítele porazíte. Pokuď ovšem prohrajete, odtáhnete i s celou vaší armádou pryč.“
Tygr přimhouřil oči, než řekl: „Jste dva a já jenom jeden. Jsem v nevýhodě. Budu bojovat já a jeden z mích mužů.“
„Dohodnuto,“ souhlasil Po.
„Také bych rád věděl, proti komu stojím,“ pokračoval Shi. Viděl, jak se ten s kterým hovořil, otočil na druhého a kývl hlavou.
„Proti tomu nejde nic namítnout,“ ucedil onen neznámý a pomalu si sundal klobouk a plášť. „Jsem Po, Dračí bojovník.“
Než stačil někdo něco říct, jak byli překvapení, jelikož se k nim dostali zprávy, že Dračí bojovník je desítky kilometrů daleko, strhl i druhý neznámí svůj klobouk a plášť a řekl: „Mé jméno je Tai Lung.“
Dva, kteří tady vůbec neměli být. Jeden měl být mrtvý rukou druhého a přitom tady oba stáli a klidně hleděli nepřátelům do očí. Jejich klid byl až matoucí. Náhle se davem ozvalo táhlé zavrčení.
„Ty kryso,“ zavrčela Xian a celá se nahrbila, připravená ke skoku.
„Zdravím tě Xian,“ kývl levhart jejím směrem. „Už je to dlouho. Vidím, že sis našla svoje místo ve světě.“
„Ty máš, co mluvit, zrádce,“ odvětila vztekle.
Do toho se vmísil Po: „Vy dva se znáte? Něco o čem bych měl vědět?“
„Oba jsme usilovali o Dračí svitek,“ pokrčil Tai rameny. „Ani jeden jsme ho nezískali. Konec příběhu.“
„Svitek měl být můj,“ pokračovala Xian ve svém vrčení. „Ty jsi dostal amok a všichni ostatní jsme byli vypovězeni. Všechno byla a je tvoje chyba.“ S posledním slovem se vymrštila ze svého místa a zprudka zaútočila na většího nepřítele, než byla ona sama.
Po stačil postřehnout, že Tai se jí jednoduše vyhnul a sám přešel do protiútoku. Dál se jejich boji věnovat nemohl, jelikož mu před obličejem mihnula tlapy s drápy a jenom tak tak minula jeho oči. Shi na ni nečekal a taky zaútočil.
 
Nahoře v chrámu pozorovali jak se obrovská armáda z ničeho nic zastavila před dvěma postavami.
„Co se to tam dole děje?“ nechápal Opičák.
Mistr Shifu stál vedle něho a pozorně sledoval vývoj situace. Něco na těch dvou mu bylo povědomé, a když konečně odhalili svoji identitu, jenom překvapeně zalapal po dechu.
„Po a Tai Lung,“ vydechl stejně jako Pět postrachů. Nato se zamračil a zamumlal si pod vousy: „Prý vina ze zabití…pch.“
„Říkal jste něco, mistře?“ zajímal se Jeřáb.
„Připravte se jim pomoci,“ rozkázal Shifu a odvrátil se od bitvy.
„Ale, mistře,“ namítla Tygřice. „Tai Lung je zločinec.“
„Momentálně stojí na naší straně,“ ucedil vztekle. „Drobnosti můžeme vyřešit později.“ Poodešel několik kroků k chrámu, než se zastavil a pootočil se k Postrachům se slovy: „Navíc si ho vybral Dračí bojovník.“
„Co tím chcete říct?“ nechápal Kudlanka.
„Jen Dračí bojovník může napomoci zrodu Fénixe,“ odvětil Shifu. „Jen on sám si zvolí sobě rovného.“
„Chcete říct,“ zalapala Tygřice po dechu. „Že Po si zvolil Tai Lunga jako svého partnera v boji. Ale proč? Pokusil se ho přece zabít kvůli svitku. Proč to nemůže být někdo z nás pěti?“
„Můžeš se ho zeptat, jestli tento boj oba přežijí,“ nastínil ji Shifu možnost. „Oba mají proti sobě silné protivníky. Můžeme se jenom modlit, aby to dobře dopadlo. Na malichernosti přijde čas později.“
 
Tai se stačil jen taktak vyhnout letícím drápům, které mířil na jeho obličej. Před tím takové štěstí neměl, jak dokazoval hluboký škrábanec na jeho pravé paži. Levhart se přetočil a vykopnul. A měl štěstí, když ucítil měkkou srst protivníka.
„Mistr vždy upřednostňoval tebe před námi ostatními,“ zavrčela Xian a znovu se k němu vrhla. Vyměnili si několik tvrdších ran, ale žádná nebyla mířena na kritické místo. Jen testovali schopnosti toho druhého. Sice spolu začínali výcvik, ale od té doby se jejich vlastnosti a zkušenosti změnili.
Tai si pamatoval mladou sněžnou levhartici, která se ho velmi snažila zaujmout svými dovednosti, ale on měl tehdy v hlavě jiné věci. Co, ale nechápal, proč tak zahořkla. Vždy byla veselá a samý vtip. Nemohl se však věnovat minulosti, když mu teď usilovala o život. Viděl v jejich očích nenávist, i když ještě před několika lety viděl obdiv a možná i jiný cit.
„Xian,“ zkusil to znovu, ale marně. Jedinou odpovědí, kterou dostal, bylo táhlé zavrčení a kopanec do břicha. Tudíž se odpoutal od minulosti a vrátil se do přítomnosti. Jakoby z dálky slyšel hluk dalšího boje. Po bude potřebovat jeho pomoc.
 
Po se pracně vyhýbal ráně za ránou, i když už jich spár schytal a sám jich i pár uštědřil, jelikož jeho protivník byl velmi houževnatý. Nevěděl, kde se tygr naučil svoje umění boje, ale tušil, že ho to musel naučit některý další mistr kung fu. Tušil, že na něho Wu-shi kleště asi nezaberou. Musel přijít na něco jiného, jinak tady padne k zemi. A Tai se mu bude do smrti smát. Myšlenka na Taie mu dodala sílu. Musí porazit Shia a jít na pomoc Taiovi.
 
Tai se vyhnul kopu a v otočce sám vykopnul. Xian se ovšem bez problému vyhnula jeho útoku a sama mu zasadila pořádnou ránu do kolene. Podklesl v kolenou, ale stačil nad hlavou zkřížit tlapy, aby tak zablokoval útok na svou hlavu. Odkulil se stranou a hodnotil situaci. Kolem nich bylo hodně trosek, které jim znepříjemňovaly boj, ale někdy by mohly být výhodou. Například jako úkryt. Tuto myšlenku však Tai rychle zavrhl, mohla to být dvousečná zbraň. Každý úkryt jde zničit a on mohl zůstat v něm. Musel vymyslet něco jiného. Soustředil tedy svou pozornost na svou protivnici. Stála od něho několik metrů, ale i tak viděl, že i ona krvácí z několika ran a ztěžka oddechuje. I ona dávala do boje všechno.
Na nic dalšího nečekal a rozběhl se jejím směrem. Udeřil velkou silnou, ale rána byla zablokovaná a okamžitě přišel protiútok. Rána střídala ránu, kop střídal kop. Udeřit, zablokovat, kopnout a odskočit. To jediné se jim míhalo v mysli.
Tai se zhluboka nadechl a vydechl, soustředil svou energii do dlaně a otevřenou dlaní udeřil levhartici do hrudi. Chvíli to vypadalo, že se nic neděje, ale vnitřní energie odhodila se zavířením Xian o několik metrů dál a zvířila dost prachu, aby nebylo nic vidět.
„Sakra,“ zanadával Tai, jelikož s tímto nepočítal. Přes prach nic neviděl a mohl se stát lehkou kořistí. Klesl tedy na kolena a přikrčil se. Snažil se tím snížit možnost případného zranění. A čekal, až se prach usadí.
Prach se usazoval jen velmi pozvolna. Nakonec se ustálil natolik, aby Tai viděl svého protivníka. Xian ležela o několik metrů dál a nehýbala se. Levhart se zvedl ze svého přikrčení a opatrně se vydal k místu, kde ležela levhartice. Byl velmi obezřetný, mohla to být past. Ale čím blíže byl, tím mu bylo jasné, že to past není. Viděl, jak jí z tlamy vytéká krev, a když přišel ještě blíže, uviděl, že při svém letu narazila zády do trosek. Naneštěstí se narazila na několik dřevěných třísek, které vyčnívaly ze sutin. A ony jí probodly srdce.
Tai stál nad padlou Xian a smutně se díval na mrtvou levharticí. Nebyla to hezká smrt, ale život už je takový.   

TBC - možná se mi podaří dneska přidat i poslední kapitolu :-D
30.01.2014 15:19:50
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one