10. kapitola

 
Tai stál nad padlou Xian a smutně se díval na mrtvou levharticí. Sám utržil několik vážnějších zranění, ale na ty bude času dost později. Teď musel jít pomoci Poovi. Měl o svého přítele strach. Zarazil se … přítele….ano, Po byl jeho přítel. Jediný, kterého měl. A teď mu musel jít pomoci. Otočil se od padlého těla a rozkulhal se směrem ke druhé bitvě.
Ušel jenom několik metrů, když kolem něho něco proletělo. Prudce za tím otočil hlavou a uviděl, jak se z oparu prachu vynořuje do zdi zasazený Po. Viděl, že na některých místech jeho bílého kožichu je rudá barva. Viděl dost, aby mu bylo jasné, že Po na tom není moc dobře.
„Po,“ oslovil svého přítele, když se k němu dokulhal. K jeho obavám se přidaly další, když uviděl hlubokou ránu, která se táhla po jeho levé tlapě.
„Tai?“ odvětil mu panda, i když trochu omámeně.
„Jak je ti?“ zajímal se levhart a opatrně ho posadil. Všechny svoje smysly obrátil od nich, aby zaslechl nepřítele, kdyby se k nim začal přibližovat. Mezitím se mohl věnovat pandě.
„Je moc silný,“ nekomentoval svůj stav, jen se pracně vyštrachal na svoje nohy. Levhart jenom stál svoje uši, když uviděl, jak se panda ztěžka zvedá.
„Neeee,“ dolehl k jejich uším zoufalý výkřik. Oba se zprudka otočili za zdrojem toho hlasu a srdce jim poskočila. Shi stál nebo spíše klečel u těla Xian. Přitáhl si ji jemně do náruče a zabořil tvář do její srsti.
„Já…,“ začal Po, ale nevěděl, jak dál. Scéna před ním byla velmi smutná a on nikdy na tohle neměl žaludek. Viděl, že Shi levhartici velmi miloval, když takto truchlil. Nemohl se, ale této myšlence dál věnovat, jelikož si jich Shi všiml. Jemně položil tělo své družky na zem a prudce se vyřítil jejich směrem. V jeho očích byla jenom pomsta.
„Po,“ vykřikl Tai, když stačil zablokovat útok na ztuhlou pandu. To už se ovšem musel bránit rozzuřenému tygrovi, který se vůbec neovládal.
Panda se po přítelově výkřiku probral z letargie a okamžitě se hnal na pomoc. Společnými silami se jim podařilo tygra, který se proměnil v berserka, zatlačit u ústupu. Útočili společně jako jeden muž, tam kde jeden zaváhal, ho ten druhý podržel. Útok střídal útok a obrana. Miska vah se v jednu chvíli nakláněla na jednu stranu a v druhé chvíli se přiklonila na stranu druhou. Osud nebyl rozhodnutý, komu svěří vítězství v této bitvě.
Ale síly docházely a každý další útok mohl být tím posledním. Tai viděl, že Po už se drží jen taktak, ale ani on na tom nebyl nejlépe. Síly mu rychle docházeli a cítil, že má asi zlomenou tlapu, ale adrenalin pro tuto chvíli bolest odplavil.
„Taii,“ vydechl panda, když se o sebe otřeli. „Máš něco v záloze? ….už …nemůžu..“
Levhart chvíli zvažoval jejich možnosti a napadla ho jenom jedna věc. To, co už použil dříve při boji s Xian.
„Možná,“ odvětil Poovi, když se znovu ocitli na doslech. „Potřebuju se soustředit. ….zabav ho..“
„Hm,“ zamrčel panda, ale i tak obnovil svoje úsilí v útocích. Levhart se trochu stáhl a soustředil svoji vnitřní energii do svých tlap. Jednou už se mu to podařilo, tak doufal, že i podruhé bude mít štěstí.
„Po,“ vykřikl varovně, když se vyřítil do útoku. Nechtěl pandu zranit. Vyhnul se kopu a prudce udeřil vší svou silou do hrudi většího tygra. Přišlo mu, že se nic neděje. Ale najednou ucítil na svých zádech další tlapky. Neměl čas se otáčet a zjišťovat, kdo je to, ale tak nějak tušil, že to bude Po. Ucítil, jak se do něho přelévá část jeho energie. Úder tedy dostal větší sílu a odmrštil Shia daleko.
Tai klesl na kolena a doufal, že je to konec. Cítil, jak se vedle něho svalil i Po.
„Je po všem?“ ozvala se jednoduchá otázka z úst pandy.
Lung po něm hodil pohledem, ale pak ho stočil do míst, kam společnými silami odmrštili Shi You Minga. Překvapeně se mu rozšířily oči. Tygra uviděl ležet jenom několik centimetrů od Xian a podle úhlu, který svírala jeho hlava s krkem, poznal, že má zlomený vaz.
„Je po všem,“ řekl pandě, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Otočil k němu hlavu a zjistil, že Po je v bezvědomí. Pokusil se k němu doplazit, ale ani jemu už nezbývalo moc sil. I u něho se hlásilo bezvědomí z vyčerpání. Natáhl tedy z posledních sil tlapu, jak nejdál to šlo. Potěšeně zamručel, když ucítil pohyb pod svou tlapou, a nechal tmu, aby ho obklopila.
 
Shifu spěchal společně s Pěti postrachy dolu z chrámu, aby pomohl Dračímu bojovníkovi v boji s přesilou. K jeho překvapení už bylo po boji. Pomalu procházel zničenou vesnicí, která velmi utrpěla, když v ní bojovali čtyři mistři kung-fu.
„Kde můžou být?“ zajímala se Zmije a svým jazykem hledala známé pachy.
„Jsou támhle,“ vykřikl náhle Jeřáb, který všechno prozkoumával ze vzduchu. Otočilo se na něho pět hlav, a když křídlem ukázal směrem, všichni se tam rozběhli.
„Jděte od nich!“ vykřikl Opičák, když se dostali na prostranství, kde se nacházeli všichni čtyři bojovníci. U obou skupinek padlých stáli čtyři generálové padlého vůdce.
Wen Tian, panda, zvedl ruce na znamení, že jim nic nehrozí a řekl: „Jen zjišťujeme, kdo přežil.“
Tygřice poklekla u Po a Tai a okamžitě začala zjišťovat rozsah škod, které utrpěli. Z očí jí vhrkly slzy, jelikož oba byli ve vážném stavu. Otočila se na mistra a řekla: „Musíme je okamžitě ošetřit, jestli to mají vůbec přežít. Oba jsou na pokraji naprostého vysílení a mají vážná zranění.“
„Postarej se o to, Tygřice,“ řekl Shifu, ale ani se na ni nepodíval. Věřil ji, že udělá vše, co je nutné. Místo toho se plně soustředil na čtyři generály, kteří se shlukli u svého velitele. Viděl, jak jeden z nich u něho poklekl a sevřel ho v náručí. Podle podobnosti, by řekl, že jsou to sourozenci. Proto ten smutek.
Pomalu k nim došel a zeptal se: „Jak jsou na tom vaši bojovníci?“
„Oba jsou mrtvý,“ odvětil mu Wen tiše.
Shifu jen sklonil hlavu, neměl rád zbytečnou smrt. Pohled mu tímto sklouzl na levhartice. Oči se mu rozšířily, když poznal Xian Yue. Další z jeho studentů, který přišel o život.
„Co teď bude?“ zeptal se tiše pandy.
„Yong Ming, bratr našeho velitele, odveze jeho tělo a tělo jeho družky domů, kde ho chce pochovat,“ odvětil panda stejně tiše. Nechtěl rušit truchlení rodiny padlého.
„A armáda?“ pokračoval Shifu.
„Odejde společně se mnou,“ vložil se do rozhovoru Yong. Položil opatrně tělo svého bratra na zem a zvedl k nim pohled. „Taková byla dohoda a já bratrův slib dodržím.“
„Děkuji,“ uklonil se Shifu a odešel zpátky ke svým studentům.
„Mistře?“ otázal se Kudlanka.
„Armáda odchází,“ odvětil tiše a díval se, jak Tygřice v rychlosti fixuje zlomené kosti. „My teď máme jiné starosti.“
„Ano,“ souhlasil Kudlanka. „Například, jak dostaneme Poa až nahoru do chrámu.“
 
Tai se probudil do temnoty. Zorničky se mu rozšířily, jak se snažily přizpůsobit tmě. Jeho mozek mu říkal, aby se uklidnil, ale všechny instinkty byly na poplach. Doufal, že to není rakev.
„Uklidni se, Tai,“ promluvil na něho někdo jemný hlasem. „Musíš odpočívat. Spi.“
Levhart se nechal ukolébat spánku tímto jemným hlasem. Měl pocit, že ho odněkud znal, ale nebyl si tím moc jistý.
Podruhé se probudil, když začínalo svítat. Prvně zaletěl k oknu, ze kterého se linulo první denní světlo. Poté se konečně rozhlédl kolem sebe. A překvapeně vztyčil uši, jelikož přímo vedle jeho postele spal na židli mistr Shifu. A nevypadlo to moc pohodlně. Levhart si dokonce všiml stolku, který stál nedaleko, a na kterém stály obvazy a lavor s vodou. Pokusil se pohnout, ale nohou a tlapou mu projela ostrá bolest. Z hrdla mu uniklo tiché zakňučení. Nebylo moc hlasité, ale k probuzení Shifa to stačilo.
„Taii,“ zamrkal rozespale očima a zadíval se na svého bývalého studenta, kterého měl rád jako syna. „Jak se cítíš?“
Tai úplně ignoroval jeho otázku a sám ze sebe dostal přiškrcené: „Po?“
„Leží ve vedlejším pokoji,“ odvětil Shifu a opatrně mu utřel zpocené čelo. „Je na tom stejně jako ty. Naprosté vyčerpání a nějaká zranění k tomu. Jeho otec je u něho. Stejně jako já u tebe.“
Tai chtěl ještě něco dodat, ale mistr ho přerušil: „Měl bys ještě spát. Spánek léčí.“
A tak levhart zavřel oči, než ovšem stačil znovu usnout, ucítil v na hlavě lehký dotek tlapky, jak ho hladí.
 
Pán Ping seděl v pokoji u postele svého syna a starostlivě mu měnil obvazy a doufal, že se mu brzo uleví. Mistr Shifu mu řekl, jakou podstoupil bitvu a i to jak mu asi zalhal.
„Jen co se probudíš, dostaneš vynadáno,“ sliboval Ping na spícím synem.
„Tati?“ dolehlo k jeho uším. Prudce se nad ním naklonil a uviděl, že má Po nepatrně pootevřené oči, tedy jak mu to obvazy dovolovaly.
„Po,“ vydechl Ping úlevně. „Jak je ti?“
„Jako bych bojoval se stádem volů,“ zasténal panda a pokusil se si sednout.
„Ať tě to ani nenapadne,“ zastavil ho otec rychle. „Jsi na tom dost špatně. Musíš ležet.“
„A Tai? Kde je Tai?“ ptal se Po trochu vyděšeně.
„Leží vedle,“ uklidňoval ho rychle, když viděl jak je vyděšený. „Je u něho Shifu.“
„To je dobře,“ uklidnil se Po a položil hlavu na polštář.
„Když už jsme u toho levharta,“ nadhodil Ping temně. „Máš mi co vysvětlovat.“
„Ano, tati.“
„Ale až na tom budeš líp.“¨
 
Dny se přehouply do týdnu a oba ranění se pomalinku uzdravovali k velké radosti obou otců, Pinga a Shifua. Vesnice se také už dala trochu do pořádku pod pečlivým dohledem samotné Pětky.
Dnes dokonce povolili Poovi vstát. Opatrně a s váhou přenesenou na berle se dokulhal do pokoje, ve kterém ležel Tai.
„Taii,“ pozdravil ho Po, když vbelhal do pokoje. Naprosto vysíleně klesl do pohodlného křesla u postele a zadíval se na svého přítele, který ležel ve své posteli.
„Neměl bys ještě chodit,“ napomenul ho levhart, čímž pandu rozesmál.
„Vidím, že se dobře bavíte,“ ozvalo ode dveří. Oba nemocní se otočili za hlasem a uviděli ve dveřích stát mistra Shifua, který se jemně usmíval. „Přijdu později.“ A chtěl odejít, ale zarazil ho Po slovy: „Zůstaňte, mistře, máte si toho tolik, co povědět.“
„Dobrá,“ souhlasila malá panda a usadila se na židli.
 
Tai i Po se dobře uzdravovali a oba začali postupně opět trénovat. Vesnice byla znovu jako nová a nic nemohlo zkazit dobrého ducha, který vládl všude kolem.
Pět postrachů sedělo na střeše chrámu a dívalo se na dva bojovníky, kteří měřili navzájem svoje síly.
„Skoro se tomu nechce ani věřit,“ řekl Opičák při pohledu na levharta a pandu.
„Čemu?“ zeptal se Jeřáb.
„Že před několika měsíci skoro zemřeli,“ odvětil Opičák. „A to jací jsou to přátelé, když vezme jejich minulost.“
„Ano, je to skoro zázrak,“ souhlasil Kudlanka.
Tygřice souhlasně zamručela, jenom jeden z nich nic neříkal, jen se díval.
Zmije se dívala do zapadajícího slunce. Přímo před ním cvičili dvě postavy. Neviděla nic jiného než jejich černé obrysy. Ale i tak bylo poznat, že je to mohutná panda jménem Po, Dračí bojovník a jeho Fénix, Tai Lung.
Chrám i svitek byly v bezpečí, když na stráži stáli tito dva.
 
THE END
 
30.01.2014 16:46:04
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one