Sasuke se společně se svou skupinou hnal lesem, který poznával, směrem ke své rodné vesnici. Mířili do Konohy. Chtěl zabít Danzoua za všechno, co způsobil jemu, klanu i vesnici. Chtěl svou pomstu a nikdo a nic mu nebude překážet v cestě, ani titul Hokageho. Věděl, že Konoha bude zničená po boji s Painem a Rada bude mít spoustu práce s její obnovou. Tudíž by se mu nemuseli plést do cesty.

„Sasuke,“ oslovila ho Karin. Dívka s rudými vlasy a brýlemi, ve kterých se odráželo slunce. Mladík nijak nedal najevo, že by ji poslouchal. Dál se hnal stejným tempem dál.

„Sasuke,“ nenechala se odbýt. „Opravdu tam chceš jít? I když jsou slabení, přece jenom jsou to ninjové a Danzou má svou vlastní ochranku.“

„Karin,“ odvětil ji ledovým hlasem. „Právě teď je ta nejlepší chvíle. Nebudou čekat další útok.“

Karin se prosebně zadívala na jejich další dva společníky, Juuga a Suigetsa, a hledala u nich trochu podpory. Ale ti jen pokrčili rameny. Znali Sasukeho moc dobře a věděli, že když si něco usmyslí, tak s ním nikdo nehne. Rusovlasá dívka se zatvářila vztekle, ale jinak nic dalšího neřekla. Nebylo co.

„Jak je to ještě daleko,“ zeptal se po nějaké chvíli Suigetsu. „Mám žízeň a dochází mi zásoby.“

„Ještě chvíli,“ odvětil tiše Sasuke. Po chvíli zpomalil, až šel pouze krokem. Prošel několika křovisky a uslyšel zvuk padající vody.

„Někde tady je řeka,“ odtušil mladík, jehož doménou byla manipulace s vodou.

Sasuke se prodral křovinami a vyšel na otevřené prostranství. Dech se mu na chvilinku zadrhl v hrdle. Moc dobře věděl, kde je. Přímo před ním se nacházeli dvě obrovské sochy lemující vodopád. Byl v Údolí konce.

„Voda,“ zajásal Suigetsu a rozběhl se k vodní ploše. Juugo šel pomalu za ním společně s Karin, která zhnuseně kroutila hlavou. Po chvíli i Sasuke vystoupil z šera lesa, ale svůj pohled nespustil z monumentu. Přinášelo to zpátky vzpomínky.

„Sasuke, děje se něco,“ zeptal se Juugo, když viděl jeho zastřený pohled.

Mladý Uchiha sebou nepatrně trhl, ale jinak nedal na sobě znát vyrušení z myšlenek: „Nic.“

Ale opak byl pravdou. Mladíkovou myslí prolétávaly útržky vzpomínek na bitvu, kterou zde svedl se svým dávným přítelem. S Narutem, který teď porazil Paina i se všemi jeho těly a to docela sám. Zajímalo ho, kdo by vyhrál dnes. Věděl, že Naruto hodně zesílil a k tomu měl v sobě i Kyuubiho. Jestli se s ním potká, změří své síly.

„Pokračujeme,“ řekl po chvíli.

„Co? Už,“ protestoval Suigetsu a pomalu se zvedal do stoje. Líbilo se mu tady. Bylo tu hodně vody. Ostatní dva tiše následovali Sasukeho zpět na cestu. Ale ani jeden z nich si nevšiml, že uchiha se ještě naposledy otočil na vodopád, než zmizel ve stínech lesa.

 

Sasukeho tým běžel tiše lesem, když náhle uslyšeli něčí hlasy, jak se nad něčím dohadují. Zastavili a naslouchali.

„Musíme s tím něco udělat,“ ozvalo se lesem tichým rozzuřeným hlasem.

„Souhlasím, ale máme málo možností,“ přidal se další.

Uchiha se opatrně přikradl blíž, vyskočil na strom, aby se podíval, kdo se tam schovává. Hlasy mu byly povědomé, ale nevěděl, kam je zařadit. Už chtěl poodhrnout listí, které mu zavazelo ve výhledu, když ho zarazila tato slova: „Naruto může být už dávno mrtvý. Bude tam už tři dny.“

„Cože,“ mihlo se černovláskovy myslí a ztuhl s rukou napřaženou k větvi listí.

„Musíme ho odtam dostat,“ opakoval předchozí větu dívčí hlas.

„Hlídá ho Root,“ namítl pro změnu mužský hlas. „I kdybychom se tam dostali, nevím, jestli bychom se dokázali dostat ven.“

„Sasuke, co se děje,“ položila mu Karin ruku na rameno. Pod svou dlaní ucítila, jak se mladíkovo tělo napjalo.

„Mlč,“ zavrčel na ní a znovu se zaposlouchal do rozhovoru. Dívka se uraženě odtáhla.

„Já tam Naruta nenechám,“ namítla nějaká dívka.

Sasukemu došlo, odkud zná ten hlas: „Sakura.“

„Sai, řekni něco,“ vyzvala mladíka Sakura.

Chvíli bylo ticho, což ještě Sasukeho zvědavost podnítilo, než Sai řekl: „Hlídá ho nejlepší z Rootu. Nechci nikoho podceňovat, ale nikdo z nás na něho nemáme. Pokud bychom e dostali až k Narutově cele, přes něho neprojdeme.“

„Sakra,“ zavrčel hlas skoro jako vlk. Sasuke identifikoval hlas, jako Kibův.

„Musíme se aspoň pokusit,“ promluvil tichý ženský hlas. „On by to pro nás udělal. Styděla bych se, kdybych to nezkusila. Nikdy bych se mu už nedokázala podívat do očí.“

„Nemáme jak,“ ozval se znovu Sai.

„Přijde mi, že se nesnažíš pomoci,“ zavrčel Kiba vztekle. „Přece jenom jsi člen Danzouova Rootu.“

„To jsem,“ souhlasil černovlasý mladík. „Ale taky jsem Narutův přítel.“

„Sai má pravdu,“ přidal se do rozhovoru další člen skupiny.

„Shikamaru,“ vykřikl dívčí hlas.

„Ne, Ino,“ řekl Shikamaru. „Pokud budeme chtít Naruta dostat z vězení, půjdeme proti Hokagovým nařízením, dokonce proti celé vesnici. Nemusí se nám to povést a skončíme tam kde on. Nebo se to povede, ale budeme muset utéct, abychom zachránili nejen jeho. Jste všichni, jak tady stojíte, připraveni obětovat všechno pro tento čin?“

Rozhostilo se ticho. Každý se ponořil do svého nitra a hledal odpověď. Sasukeho, stále sedícího na stromě u mýtinky, toto ticho rozčilovalo. Věděl, že naruto by neváhal ani minutu a šel by na pomoc. A šel by za tím jako honící pes. Věděl to z vlastní zkušenosti.

Netušil, co to do něho vjelo, ale vystoupil ze stínu stromu a doskočil na mýtinku se slovy: „Možná bych vám mohl pomoc.“

Všichni, i zbytek Sasukeho týmu skryt ve větvích, na něho hleděli s překvapenými obličeji.

„Sasuke,“ zašeptala Sakura překvapeně.

„Co tady chceš,“ zeptal se Kiba nepřátelky.

„Slyšel jsem, o čem jste se bavili,“ vysvětloval Uchiha.

„To musíš mít radost,“ přerušil ho Neji s byakuganem v očích. „Konečně tě Naruto nechá být.“

„Proč jsi tady,“ nadhodila Sakura tiše. „Přišel ses pokochat osudem Konohy? Přišel ses podívat na práci svého společníka z Akatsuki?“

„Nejsem s Akatsuki,“ namítl slabě.

Sakura se ušklíbla: „Tak proč jsi přišel?“

„Chci dostat Danzoua,“ odvětil jednoduše.

„Proč,“ zeptal se Shikamaru a dobře si ho prohlížel.

„Dlouhý příběh,“ odpověděl Sasuke. „A my máme málo času.“

„To je pravda,“ souhlasil Nara.

„Můžu vám pomoci dostat se do vězení,“ navrhl černovlásek. „A hlavně k Narutovi. Dokážu porazit toho z Rootu. A možná se mi podaří dostat k Danzouovi.“

Ticho, které nastalo po jeho prohlášení, přerušil až Saiův hlas: „To by mohlo vyjít. Opravdu by mohl být silnější než on, ale můžeme mu věřit?“

„To říká ten pravý,“ odfrkl si Uchiha. „Sám jsi Root.“

„To ano,“ kývl hlavou Sai. „Ale pro Naruta jsem ochoten riskovat i život. Otázkou je, zda i ty jsi?“

Sasukemu proletělo hlavou několik vzpomínek, než pevně odvětil: „Ano.“

Mýtinkou se rozlehl šum debaty, zda mu věřit či nikoliv. Sasuke je nechal a sám uvažoval, do čeho se to navezl.

Najednou si všiml, že je ticho. Obrátil tedy svou pozornost zpátky ke svým bývalým přátelům. K jeho překvapení stála přímo před ním dívka s dlouhými modravými vlasy a bílýma očima.

„Hinato,“ oslovil ji Neji nechápavě.

„To je Hinata,“ mihlo se Sasukemu překvapeně hlavou. Pamatoval si stydlivou holku, která se s nikým moc nebavila. Ale teď před ním stála hrdá žena. A ta se mu dívala pevně do očí něco hledajíc.

Po chvíli to musela najít, protože se usmála a řekla: „Můžeme mu věřit.“

„Jak to můžeš vědět,“ zeptal se jí Kiba nechápavě.

„I když se vždy tvářil ledově,“ odvětila dívka jemně. „Jeho oči nikdy nelhaly a nelžou ani teď. Pořád je pro něho Naruto jako bratr, ať se to snaží potlačovat sebevíc.“

Sasukemu se rozšířily zorničky nad tímto sdělením. Připadal si, jakoby Hinata nahlédla až na samé no jeho srdce.

„Dobrá,“ kývl Shikamaru pomalu hlavou na znamení souhlasu. Poté se otočil na ostatní, a když neviděl nesouhlas v jejich očích, řekl Sasukemu: „Vítej doma, Sasuke! Chyběl jsi nám.“

Než se mladík nadál, už šel z jednoho obětí do druhého. Tohle nikdy neměl rád, ale nějak to pomohlo jeho duši, být zase o něco lehčí.

Jako poslední před něho předstoupil Sai. Chvíli se měřili pohledy, než Sai napřáhl ruku a s úsměvem řekl: „Já jsem Sai.“

Než se Sasuke rozhoupal přijmout jeho ruku, dostal Sai od Sakury herdu do zad, až skoro upadl. Uchiha jen překvapeně zamrkal, když slyšel Sakuru, jak mladíkovy říká, že jestli se ten úsměv neodnaučí, tak mu spálí všechny knížky. Všiml si, že to Sai bere smrtelně vážně.

„Takže k plánu,“ navrhl Sai a něco lovil ve svém baťohu.

„Ech,“ vzpomněl si Sasuke na takovou menší drobnost.

„Co je,“ zeptal se ho Neji přímo. „Nechceš zase vzít roha, že ne?“

„Nejsem tady sám,“ vysvětloval.

„Běž,“ pokynul mu Shikamaru.

 

„Sasuke, co to má znamenat,“ zeptala se ho Karin okamžitě, když se k nim opět přidal. „Chtěl jsi najít a zabít Danzoua, co nejdříve. V podstatě včera bylo pozdě. A teď se hrneš do nějaké podivné záchranné akce. Můžeš mi to vysvětlit?“

Sasuke vrhl pohled po dalších dvou mužích, ale viděl stejnou otázku vepsanou do jejich tváří. Proto se nadechl a odvětil: „Sám nevím.“

„Cože,“ nechápal Suigetsu a usrkl ze své lahve na vodu.

„Kdo je Naruto,“ optal se Juugo tiše a pozorně se díval na Sasukeho reakci.

„Naruto,“ povzdychl si Uchiha. „Naruto je pro mě něco jako bratr, i když se to snažím skrývat. Předtím byl přítelem, týmovým partnerem a rivalem. Toto všechno byl, než jsem chtěl opustit Konohu a on se mě snažil od toho odradit. Skoro jsem ho zabil, ale on se vzdal. Pořád se snažím mě najít a donutit k návratu domů. A navíc má v sobě zapečetěného Kyuubiho, takže ho chce Madara.“

Všichni tři na něho hleděli, čím dál znepokojeněji. Takového Sasukeho neznali, tak výřečného.

„Kyuubiho,“ řekl zamyšleně Suigetsu. „Devítiocasý. Slyšel jsem, že je nejsilnější, a taky že ho chtějí zapečetit jako posledního, pro jeho množství chakry.“

„A taky nejděsivější,“ pokračoval Uchiha. Rozhlédl se kolem a sebe a řekl: „Nenutím vás jít se mnou. Pravděpodobně to bude sebevražda, podle toho kdo ho hlídá, ale….ale já ho tam prostě nemůžu nechat.“

Chvíli bylo ticho. Pak promluvil Juugo: „Já půjdu s tebou.“

„Momentálně nemám nic lepšího,“ pokrčil Suigetsu rameny.

Zbývala Karin, která jenom kývla na znamení souhlasu. Sasuke se na ně vděčně podíval, kývl hlavou a pokynul jim, aby ho následovali. Všichni tři si dali kápě od pláště přes hlavu a šli za ním.

 

„Myslíte, že se vrátí,“ přivítala ho Saiova otázka. Všichni ninjové z Konohy seděli na zemi kolem rozložených papírů a živě nad nimi debatovali.

„Vrátí,“ odpověděl mu Sasuke sám. Omladina zvedla hlavu od papírů a upřela pohledy na něho a jeho doprovod.

„Kdo je to,“ zeptal se Kiba a mávl rukou k Sasukeho společnosti.

„Pomoc,“ pokrčil Uchiha rameny.

„Jmenuji se Karin,“ představila se dívka a sundala kápy. Rudé vlasy se zaleskly na slunci.

„Já, Suigetsu,“ přidal se mladík a usrkl z lahve, když si odkryl obličej.

„Juugo,“ řekl poslední z nich a odhalil svou tvář.

Sakura se zadívala na Suigetsovu zbraň a zeptala se: „Není to náhodou Zabuzův meč?“

„Dědictví,“ odvětil mladík s úsměvem. Sakura se rozhodla to dále nerozebírat.

Sasuke mezitím došel k debatnímu kruhu a přisedl si k Shikamarovi a Saiovi. Stačil mu jediný pohled na ony papíry a hned mu došlo, že jsou to plány vězení. Shikamaru si všiml jeho zaujatého pohledu a plány přisunul blíže k němu, aby se mohl lépe podívat.

Suigetsu, který mu společně s Juugem a Karin koukal přes rameno, se zeptal: „Kolik je tam stráží?“

„Dost,“ odvětil Sai. „Je tam skoro celý Root.“

„Jejich úroveň,“ padla další otázka.

„Jako ANBU a možná lepší,“ ozvala se odpověď.

„Jak se to vůbec semlelo,“ zeptal se Sasuke, když zvedl oči od plánů.

„Co myslíš,“ nechápala Sakura.

„Proč je Naruto ve vězení a i ten zbytek,“ upřesnil Uchiha.

„Jednoduše,“ pokrčil Shikamaru rameny. „V bitvě s Painem Tsunade-sama uvolnila všechnu svou sílu a upadla do kómatu. Mezitím Rada a Zemský pán zvolili do čela vesnice Danzoua. Ten okamžitě nechal vsadit Naruta do vězení, prý jeho bezpečí i bezpečí vesnice.“

„Žvásty,“ odhodnotil toto vysvětlení Suigetsu. „Je to průhledný jako sklo. Chce mít Kyuubiho pod dohledem. „Správně,“ souhlasil Lee.

„Proč ostatní ninjové a vesničané nic nenamítali,“ nadhodil Uchiha další otázku, která ho tížila. „Vždyť přece zachránil Konohu před úplným zničením.“

„Proběhlo to moc rychle,“ vysvětloval Neji. „Než jsme stačili něco říct, bylo po všem a pak bychom šli proti rozkazům Hokageho.“

„To jdeme stejně,“ řekl Shino.

„Stejně se divím, že vás nenechali hlídat,“ podivil se Sasuke. „Jako Narutovy nejbližší.“

„Nechali,“ pípl Sai tiše.

„Cože,“ vykřikli všichni svorně.

„Jak to myslíš,“ zeptala se ho Karin.

„Mám za úkol vás hlídat, abyste nic neprovedli,“ pokrčil Sai rameny.

 „To je ironie,“ odfrkl si Neji.

„Máme štěstí,“ opravil ho Kiba. „Nebudou nic tušit.“

Sasuke se znovu zadíval na plány, a pak se zeptal: „Kde ho drží?“

Sai se mu kuknul přes rameno a ukázal na jednu malou místnost zhruba uprostřed budovy. Pak začali padat další otázky – kolik stráží, jejich rozmístění, úroveň síly, atd.

 

„Všechno jasné,“ optal se Shikamaru po asi třech hodinách plánování a ujasňování všech detailů plánu na osvobození Naruta z vězení Rootu.

„Snad jo,“ ozývalo se mumlání od všech kolem.

„Výborně,“ kývl Shikamaru hlavou. Postavil se a pokračoval: „Za tři hodiny se tady všichni sejdeme a spustíme plán. Sbalte si jenom to nejnutnější. Budeme muset nasadit velmi rychlé tempo, tak ať nemáme moc věcí.“

Po této větě se všichni začali zvedat ze země a po jednom upustili mýtinku, na které spřádali svoje plány. Každý se musel psychicky i fyzicky připravit na svůj úkol, aby všechno správně klaplo.

Shikamaru se ještě otočil na Sakuru a zeptal se jí: „Skočíš k Narutovi, zabalit mu nějaký věci?“

„Samozřejmě,“ kývla hlavou a zmizela, aby se dala do díla.

Sasuke a ostatní z jeho týmu se o něčem tiše radili, když se k nim přidal člen klanu Nara s otázkou: „Sasuke, chci se zeptat, proč to děláš?“

Uchiha se na něho chvíli tiše díval, než odpověděl: „Sám pořádně nevím.“

„Taky si myslím,“ ušklíbl se Shikamaru. „Doufám, že jsi pochopil, že vy čtyři musíte utéct s námi.“

„Samozřejmě,“ odtušila Karin s úsměvem. „A vím taky, kam se ukryjeme, než se to přežene.“

„Kam,“ zeptal se jí zvědavě.

Karin se ještě víc usmála, než řekla: „V dostatečné vzdálenosti od Konohy měl Orochimaru jednu skrýš, kterou dlouho nepoužíval. Nevím sice v jakém je stavu, ale pro nějakou dobu bude stačit.“

„Výborně,“ řekl mladík. „Měl jsem strach, kam se ukryjeme. Nevíme, v jakém bude Naruto stavu, a nechci riskovat, že nám po cestě umře.“

„Neboj, Naruto má tvrdý kořínek,“ ušklíbl se Sasuke.

„To jo,“ souhlasil Shikamaru a zmizel v obláčku kouře.

Chvíli bylo ticho, ale ne na moc dlouho.

„Sasuke,“ vytrhla ho Karin z přemýšlení.

„Hmm,“ otočil se na ní.

„Víš, když teď budeme s nimi spolupracovat, mohl bys nám říct jejich jména a něco o nich,“ vyslovila svoje přání.

„To není špatný nápad,“ přidal se Suigetsu.

„Aspoň ukrátíme dlouhou chvíli,“ souhlasil Sasuke. Všichni čtyři se pohodlně usadili a Sasuke se po chvíli rozvyprávěl o každém ze svých dětských přátel. Tři hodiny jim uběhli rychle.

 

Po třech hodinách se na mýtince znovu objevili členové tajné organizace za záchranu Naruta. První se ukázala Sakura, přes jedno rameno měla hozené dva batohy, na první pohled opravdu nadité k prasknutí. Na druhém rameni měla pověšenou povětší brašnu s červeným křížem.

„Fuj,“ vydechla, když se svalila do trávy vedle Sasukeho. Utřela si pot z čela a napila se z lahve s vodou, kterou vylovila z batohu.

„Co se děje,“ zeptala se jí Karin.

„Root u Naruta provedl menší domovní prohlídku,“ vysvětlovala dívka. „Vypadalo to tem, ještě hůř než normálně. Jsem ráda, že jsem mu dokázala sbalit aspoň pár věcí.“

„Sičáci,“ zasyčel tiše Sasuke. Než mu mohla Sakura odpovědět, objevil se Shikamaru se svým týmem.

„Nazdar,“ pozdravili je.

Ino se podívala po Sakuřině tašce a s úsměvem prohodila: „Vidím, že jsme měly stejný nápad.“

Za nějakou chvilku byli na mýtince uprostřed lesa už všichni, kromě Saie.

„Kde se courá,“ zavrčel Kiba nervózně. „Doufám, že nás nezradil.“

„To bych mu neradila,“ sevřela Sakura dlaň v pěst. Myslí ji prolítlo, jejich první setkání se Sasukem u Orochimara. Doufal, že se to nebude opakovat.

„Klid, už jsem tady,“ ozvalo se ze šera lesa a z něho se vyloupl na světlo černovlasý mladík. „Jen jsem ověřoval několik věcí.“

„Nějaké změny,“ zeptali se naráz Shikamaru a Sasuke.

„Ne.“

„Výborně,“ uculil se Suigetsu, který se strašně těšil na nějakou akci.

„Dobrá,“ odmlčel se Shikamaru. „Takže Sakuro a Ino, vy tady zůstanete i s věcmi a počkáte, než se objevíme. Kdybychom se neobjevovali, tak se mise nepodařila.“

„O této možnosti nebudeme ani uvažovat,“ vložila se do toho Tenten.

Hnědovlasý mladík po ní jenom loupl pohledem, než pokračoval: „Sai a Sasuke půjdou rovnou k místnosti, kde drží Naruta. Zbytek se bude starat o odvedení pozornosti. Nikdo zbytečně neriskujte.“

„Snad se to podaří,“ doufala Sakura.

„Musí,“ uklidňoval ji Kiba. Pak mávl rukou kolem sebe a pokračoval: „Máme v našich řadách dva byakugany, sharingan, stínové techniky, hmyz, psi, sílu mládí a sílu, kterou nikdo v Konoze nezná.“

„To jsem nepochopil,“ ozval se Suigetsu, kterému nedošla poslední část Kibové věty.

„To myslí nás, hňupe,“ prskla Karin znechuceně.

„Že by,“ ušklíbl se mladík.

„Je nejvyšší čas,“ přerušil je Shikamaru, než došlo k vážnější roztržce. „Každý znáte svou úlohu, takže se snažte vydržet na svých pozicích, než se objeví signál k ústupu.“

„Hai,“ ozvalo se mýtinkou, která najednou byla poloprázdná. Jenom dvě dívky zůstaly, které s obavou hleděly do budoucích několika hodin.


KONEC PRVNÍ ČÁSTI  
30.01.2010 21:31:36
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one