Feel the heat 02

Sai se Sasukem po boku se hnali lesem, každý ponořen ve svých myšlenkách. Oba ale měli v mysli tu samou osobu – Naruta.

Když dorazili na okraj lesa, přikrčili se v křoví a upírali svoje zraky na Konohu. Měli dost času, než se ostatní připraví k akci. Museli počkat na signál k útoku.

„Proč to děláš,“ zeptal se najednou tichým hlasem Sai.

„Můžu se zeptat stejně,“ oplatil mu stejnou mincí Sasuke.

„Já se zeptal první,“ ušklíbl se Sai.

Druhý černovlásek si povzdychl a odvětil: „Sám nevím.“

„Zajímavé,“ zamumlal si pro sebe.

Než k tomu mohl Sasuke něco poznamenat, uviděli signál k útoku, který se nesl nad Konohou.

„Jdeme,“ zavelel Sai tichým hlasem.

 

„Danzou-sama,“ vrazil do kanceláře Šestého Hokageho jeden z členů jeho Rootu.

„Co se děje,“ zeptal se ho Danzou, když viděl jeho výraz.

„Útočí,“ vydechl namáhavě po dlouhém běhu po schodech do kanceláře. „Útočí na naše vězení.“

Hokage se okamžitě postavil, obešel stůl a vydal se ke dveřím: „Kdo?“

„No,“ zarazil se na chvíli posel špatných zpráv.

„Tak kdo?“

„Chunnini a jounini z Listové,“ odpověděl.

„Cože,“ křikl Hokage vztekle. A pak mu to došlo. Chunnini a jounini, vězení – Naruto. Chtějí dostat toho Jinchuurikiho z vězení na svobodu. Tohle jim jen tak neprojde.

Vztekle vyšel ze dveří a rychlým krokem, tedy jak mu to tělo dovolovalo, se vydal směrem k východu z budovy, aby svolal svoje věrné a potrestal ty, kdo se mu vzepřeli. I kdyby měl dát pozavírat celou Konohu. Nikdo a nic mu nebude odporovat.

 

„Výborně,“ křikl Neji. Společně s Kibou a Rock Leeem hlídali jeden z vchodů do vězeňské budovy. Všude kolem byli členové Rootu v bezvědomí. Všichni tři věděli, že to byli jenom strážci, že to opravdu těžké teprve přijde.

Hinata se Shinem mapovali okolí svými technikami a dávali pozor na případnou návštěvu. Pomocí vysílaček komunikovali s ostatními a dávali jim vědět, co se děje.

„Tenten, blíží se k vám skupinka asi deseti lidí,“ informovala Hinata právě svou přítelkyni.

„Rozumím,“ ozvala se ve sluchátcích odpověď.

„Bude zábava,“ přidal se další hlas, který Hinata přiřadila k jednomu ze Sasukeho přátel, zřejmě Suigetsu. Nepatrně se usmála. Ten mladík se jí zamlouval. Byl stejně aktivní jako Naruto.

„Neji,“ zaslechla, najedou Shinův hlas. Pootočila hlavou, aby lépe slyšela.

„Cítím asi patnáct členů Rootu, kteří míří přímo k vám,“ oznamoval právě mladík s černými brýlemi na nose. Kolem jeho postavy vířily stovky brouků, jak mu přinášeli informace z okolí.

„Slyším a rozumím,“ poděkoval Neji a dál už nebylo slyšet nic.

Hinata svou pozornost opět vrátila ke sledování okolí a v duchu prosila Sasukeho a Saie, aby se pospíšili. Nepřátel bylo hodně a nebylo tolik času.

 

„Teď doleva,“ zavelel Sai a zahnul řečeným směrem. Ani se neotáčel, jestli je Sasuke za ním.

Mladý Uchiha běžel několik kroků za Saiem a nic na světě by ho nepřinutilo zastavit. Právě pronikali do hlubin vězeňské budovy a hledali přítele, který zde byl uvězněn. Zatím postupovali rychle a tiše. Nepotkali mnoho ninjů, kteří by se jim mohli vyrovnat v boji. Za sebou nechávali nehybná těla. Nezabíjeli, pokud nemuseli. Pojednou začal černovlásek zpomalovat a Sasuke přizpůsobil svoje tempo.

„Co se děje,“ zašeptal.

„Už jsem skoro tam,“ vysvětloval Sai tiše a obezřetně sledoval chodbu před nimi.

„Výborně.“

„Někde tu musí být,“ mrmlal si pod vousy Sai a hledal strážce cely, kterou hledali. Oba mladící se soustředili a hledali známky chakry, která by jim řekla, kde se schovává nepřítel. Oba moc dobře věděli, že někde tady musí být. Jeho úkol byl hlídat Jinchuuriky a byl dobře vycvičený, než aby neuposlechl příkazu samotného vůdce Rootu.

„Předpokládám, že hledáte mě,“ ozvalo se ze stínů chodby.

„Ukaž se,“ zavrčel ledově Sasuke a postoupil trochu kupředu.

Ze stínů chodby se vynořila vysoká postava zahalená v dlouhém plášti, který mohl skrývat prakticky cokoliv. Jeho tvář byla zjizvená a dokazovala, že prošel mnoha bitvami, ze kterých si odnesl těžká zranění, ale nad kterými očividně vyhrál.

„Sai,“ zavrčel, když poznal druhého z mladíků. „Zrádce! Jak jsi mohl zradit?“

„Jdi nám z cesty,“ ignoroval Sai jeho otázku.

„Ne,“ přišla okamžitá odpověď.

„V tom případě zemři,“ pronesl tiše Sasuke a vrhl se do útoku. V úzké chodbě se rozpoutala bitva na život a smrt.

 

„Sasuke,“ pronesl Sai naléhavě. Celá chodba byla zničená po množství výbuchů, které způsobily jutsu. Jutsu, které měly zabít protivníka. Mladík hledal v poškozené chodbě svého společníka, který vedl tuhle bitvu.

„Tady jsem,“ ozvalo se ztěžka zpoza několika kamenů ze zdi.

Sai se rozběhl k onomu místo a uviděl, jak se Sasuke ztěžká, zvedá ze země, pomáhaje si o zeď. O několik metrů dál leželo nehybné ohořelé tělo. Bylo jasné, kdo vyhrál.

„Jsi v pořádku,“ zeptal se ho Sai starostlivě.

„Budu,“ odvětil Sasuke. Promnul si oči, ze kterých mu tekly tenké pramínky krve. Zase je používal více, než měl. Nevšiml si, jak si ho Sai starostlivě prohlíží. Nakonec se vzpřímil a vyrazil ke dveřím, které věznily jeho přítele.

Když k nim dorazil, zprudka je otevřel a nahlédl dovnitř. V jeho tváři se objevila zlost, ale ne jen tak ledajaká, přímo nepříčetná a ze rtů mu sklouzlo: „Ti bastardi.“

Druhý černovlasý mladík přispěchal, aby se taky podíval do místnosti a naskytl se mu hrozný pohled.

Ve vězeňské cele ležel spoutaný nahý mladík. Blonďaté vlasy měl zbarvené krví a špínou ze země cely. Ležel na zemi na jakési tenké dece. Kolem krku měl železný obojek, ze kterého vedl nedlouhý řetěz k úchytům ve zdi. Něco podobného měl připevněné k jednomu kotníku. Ani jeden z řetězů nedával možnost k velkému pohybu.

„Naruto,“ protáhl se Sai kolem Sasukeho a okamžitě přiklekl k blonďáčkovi. Ale ten nejevil známky života. Tudíž mu rychle zkontroloval tep a dech a zjistil, že je Naruto v bezvědomí. Ve velmi hlubokém bezvědomí. Otočil se proto na Uchihu a řekl: „Musíme rychle odtud. Žije, ale jen tak tak.“

Sasuke už také mezitím poklekl u blonďatého klučiny a prohlížel si okovy. Tiše si pro sebe něco mumlal a Saiovi to znělo, jako kdyby sliboval velmi dlouhou a mučivou smrt všem, kdo se podíleli na veznění Naruta. První v pořadí byl Danzou. Po chvilce Uchiha natáhl ruku a opatrně ji položil na obojek, zavřel oči a soustředil se. Ozvalo se tichounké zapraskání statické elektřiny a obojek praskl. Poté se přesunul k okovu na noze a opakoval postup. Sai mezitím chlapce zabalil do deky, kterou vytáhl z batohu.

Než se nadál, měl už Sasuke Naruta v náručí a mířil ven z cely. Sai na nic nečekal a rychle ho následoval. Mrkl jedním okem na Naruta, jestli je v pořádku a najednou mu přišel strašně zranitelný, jak tam tak ležel v Sasukeho náručí. Opravdu tohle byl děsivý Kyuubiho Jinchuuriki? Teď tak nepůsobil.

„Vydej signál,“ promluvil Sasuke, když se hnali chodbami zpět na denní světlo. Černovlásek použil vysílačku a vyslal ostatním přátelům domluvený signál k ústupu.

 

„Mají ho,“ vydechl úlevou Shikamaru. Byl pokrytý krví, některá byla jeho a některá ne. Kolem něho se válelo mnoho těl ninjů, kteří se ho snažili dostat z jeho pozice, kterou společně s Choujim úspěšně bránil.

Podobné výjevy úlevy se projevily na dalších místech, kde naši hrdinové bojovali o čas.

„Ústup,“ zavelel Shikamaru k ústupu a sám následoval svého rozkazu.

 

Danzou se se vztekem v očích díval na zkázu, která postihla jeho nedobytné vězení. Bylo jich pár, ale o to víc šli za svým cílem. Viděl, jak z jednoho východu vyběhli dva černovlasý mladící a jeden z nich něco svíral pevně v náručí. Muž se ušklíbl, moc dobře věděl, koho to zachraňovali. Ale nečekal, že se k nim přidá i Sai. Vkládal do toho kluka mnoho nadějí a on ho zradil. Však za to zaplatí.

Pokynul deseti nejvěrnějším a nejsilnějším ze svého Rootu a společně s nimi se vydal zastavit ony vetřelce a zrádce.

 

„Stát,“ křikl jim někdo za zády. Sasuke se Saiem se zastavili, ale neotočili. Mladý Uchiha k sobě ještě víc přitiskl Narutovo bezvědomé tělo, jakoby ho tím chtěl ochránit.

„Saii proč jsi mě zradil,“ zeptal se někdo.

Sasuke ztuhl stejně jako Sai. Oba věděli, kdo se ptá. Pomalinku se otočili, aby čelili Danzouovi z očí do očí.

„A ještě k tomu se zběhlým ninjou,“ prskl Hokage, když uviděl v očích černovlasého mladíka sharingan. Věděl, že Itachi je mrtvý, takže zbýval jenom jeho bratr Sasuke Uchiha.

„Vzdejte se a budete moc žít,“ rozkázal.

„To určitě,“ odsekl Sasuke a třásl se potlačovaným vztekem po celém těle. Věděl, že nemůže zaútočit. To by znamenalo pustit Naruta a to nehodlal udělat. Sai nic neříkal.

„Vaše volba. Zajmout!“

Všech deset ninjou, které měl Danzou sebou, se jako jeden muž vyřítili do útoku. Ale než se k nim vůbec dostali, něco se jim postavilo do cesty. Okolím se mihlo několik stínů. Před Sasukem, Narutem a Saiem stáli jejich přátelé a zálohy a okamžitě se pustili do boje. Neji s Hinatou vyřadili z boje dva z Rootu pomocí svého byakuganu a jeho technik. O dalšího se postaral Shino se svými brouky. Shikamaru držel v moci stínu taky jednoho. Juugo svíral v každé ruce jednoho ninju z Rootu za hrdlo a nevydalo to, že by se ti dva v nejbližší době osvobodili. Nakonec oběma došel kyslík a omdleli. Obrovský muž je pustil na zem. Suigetsu se taky vrhl do boje a svého protivníka vyřídil několika údery svého meče. Chouji a Kibou vyřadili z boje další dva, jako by nebylo nic těžkého. A posledního si na paškál vzala Tenten, chudák se nestačil divit, odkud se vzalo tolik zbraní, které se na něho řítily.

Sasuke se rozhlédl kolem sebe na tu spoušť, pak se ušklíbl a zeptal se: „To jsou tví nejlepší Danzou?“

Dotyčný jenom tiše zuřil. Netušil, že jsou ty dětska tak silná a taky nevěděl, že jich je tolik. Navíc si uvědomil, že mají pomoc navíc. Věděl, že tuhle bitvu prohrál.

Věděli to i ostatní. Všichni se jako jeden muž otočili a následovali Sasukeho ven z vesnice. Rychle než se objeví další ninjové a oni budou muset zabíjet svoje známé.

Šestý si neodpustil poslední větu: „Sai, jestli teď odejdeš s nimi, budeš prohlášen za zrádce. Staneš se lovnou zvěří.“

Sai se zastavil, hodil po něm pohled přes rameno a odvětil: „Tak ať.“

A tímto prohlášením zpečetil svůj osud. Urychleně se vydal za hlavní částí týmu a nechal tam stát Danzou na poli jejich vítězství.

 

„Sasuke,“ vykřikla Sakura úlevně, když se všichni ve velkém spěchu objevili na místě srazu. Okamžitě se k němu rozběhla, aby zkontrolovala mladíka, kterého měl v náručí.

„Je v pořádku,“ zeptal se jí Shikamaru v očích obavy.

„Rychle! Nemáme moc času,“ ozvala se Karin. „Za chvíli budeme mít v patách celou vesnici.“

Růžovovlasá dívka přiklekla k Narutovu tělu v Sasukeho náručí a okamžitě začala s rychlým lékařským vyšetřením. Ruce se jí chvěly potlačovanou nervozitou, ale i přesto dokázala po chvíli zjistit, proč je blonďák v bezvědomí.

„Má v sobě obrovské množství drog na spaní,“ osvětlila ostatním Narutův stav.

„Nechci rušit,“ promluvil Sai s obavami v hlase. „Ale měli bychom zmizet, jinak nás chytí a všechno přijde na zmar.“

„Souhlasím,“ přidal se Shikamaru a Sasuke přikývl.

Mladý Uchiha znovu sevřel v náručí blonďáka a řekl: „Karin, veď nás!“

Dívka na nic nečekala a za chvíli zelo prostranství prázdnotou.

 

„Jak utekli?“ ozval se řev kanceláří Hokageho. V místnosti byli přítomní všichni, kteří měli nějaké vazby s uprchlými ninjy. Počínaje rodinou konče přáteli a sensei.

„Hiashi, uklidni se,“ snažil se Kakashi uklidnit hlavu klanu Hyuuga.

„To se ti lehko řekne,“ odsekl mu rozzuřený Hyuuga. „Oba potenciální vůdcové klanu prchli a jsou prohlášení za missing-nin.“

„A nezapomeňme dodat, že osvobodili vězně,“ připomenul člen Rootu. Ale tahle poznámka se nesešla s pochopením.

„Vězeň,“ zavrčel Kakashi temně. Tento tón u něho nikdo ještě neslyšel. „Zavřeli jste zachránce téhle vesnice. Nedivím se, že omladina jednala podle svého svědomí. Kdyby se zeptali, šel bych s nimi.“

„Kakashi,“ zavrčel Hokage.

„Ne, Danzou-sama,“ přerušil ho otec Shikamara. „Vy jste je k tomu dohnal. Nechal jste zatknout Naruta a takhle to dopadlo.“

Místností se neslo tiché souhlasné mumlání.

„Dělám to pro bezpečí vesnice,“ vysvětloval Danzou.

„Tak tomu nevěříte ani vy,“ odtušil další člen této sešlosti.

„I kdyby,“ odsekl Hokage s razancí, která zaskočila všechny kolem. „Šli proti mým rozkazům. Pomohli uprchnout vězni a sami se k němu přidali. Měli možnost se vzdát, ale místo toho se vzepřeli a utekli. Není jiné možnosti, než je prohlásit za zrádce.“

„Šestý,“ chtěl někdo něco namítnout.

Starší muž se zvedl ze svého křesla, bouchl rukou do stolu a vyprskl: „To je moje poslední slovo.“ A odešel z místnosti.

Kakashi se za ním díval s přivřeným okem, a pak polohlasně poznamenal: „Něco se mi na tom nelíbí, ale nevím co.“

 

„Opatrně ho polož,“ rozkazovala Sakura Sasukemu, když se konečně dostali do bezpečí úkrytu. Teď všichni stáli ve větší místnosti s postelí a čekali, co řekne růžovovlasá dívka o stavu jejich přítele.

Sasuke udělal, jak mu bylo řečeno a opatrně Naruta uložil do postele. Stáhl se, jeho místo okamžitě převzala Sakura a kolem její ruky se objevilo malé množství chakry.

„Bude v pořádku,“ oddechla si a společně s ní i ostatní.

„Kdy se probudí,“ zajímal se Kiba a sám se uvelebil na další posteli.

„Během pár hodin,“ odpověděla a otočila se jeho směrem. Sjela ho pohledem od hlavy k patě, poté se rozhlédla kolem sebe po ostatních, až teď si všimla, že jsou špinavý od prachu a krve. Dala si ruce v bok a zavelela: „Naruto bude v pořádku, ale teď se podíváme na vás. Všichni svlíkat!“

„Ech,“ ozvalo se z několika směrů.

„Musíme vás s Ino prohlédnout, jestli nemáte vážnější zranění,“ osvětlila svůj úmysl. Stočila pohled na Sasukeho, který se tvářil, že se ho to netýká, a řekla: „A začneme s tebou Sasuke.“

„Ale,“ snažil se z toho vykroutit.

Sai mu poplácal rameno a řekl: „Z toho se nedostaneš.“

„Sai, ty jdeš další,“ vyprskla Sakura.

„Vidíš,“ ušklíbl se černovlásek.

 

„Au,“ vykřikl bolestivě Lee, když mu Ino obvazovala nohu.

„Drž! Copak jsi malý dítě,“ neodpustila si poznámku.

„Ale to bolí,“ odsekl.

„Suigetsu, jestli se ještě jednou proměníš do kaluže vody, tak vezmu fén a vysuším ji,“ vyhrožovala Sakura s rukama v bok mladíkovi.

„A já ji pomůžu,“ přidala se rudovlasá dívka, která pomáhala na druhé straně místnosti.

Suigetsu si něco vrčel pod vousy, ale jinak se nechal konečně ošetřit, což potěšilo Sakuru. Sasuke se na to díval s jemným úsměvem, věděl, jaká je Sakura, když jí o něco jde.

Nikdo si v tom zmatku nevšiml, jednoho mladíka, který se kolem sebe rozhlížel zmateným pohledem a všechno vstřebával. Obzvlášť jednu osobu.

„Můžeme mi někdo vysvětlit, co se to tady děje,“ promluvil. Všichni v místnosti ztuhnuli a prudce se otočili ke zdroji hlasu.

„Naruto,“ vykřikla Sakura a už se k němu hnala. „Jak se cítíš? Bolí tě něco?“

Blonďák se poškrabal vzadu na hlavě, než odvětil: „Až na to, že tu sedím nahý, je mi dobře.“

Dívka jemně zrudla, ale pak ho silně objala, což si vysloužilo: „Vždyť mě udusíš!“

Než se nadál, tak šel z objetí do objetí a všichni ho radostně zdravili. Jako poslední přišel na řadu Sasuke se svým týmem.

Naruto na něho upřel zvláštní pohled, ale nic neřekl. Místo toho se otočil na ty tři, které neznal: „Kdopak jste vy?“

Suigetsu se ušklíbl a řekl: „Já jsem Suigetsu.“

„Být tebou dám si na ten fén pozor,“ ušklíbl se Naruto pobaveně, za což si vysloužil ránu do ramene.

„Juugo,“ promluvil největší z nich hlubokým hlasem.

Naruto si ho změřil a řekl: „Nevím, jestli jsem viděl někoho tak velikého.“

Juugovi lehce zrudly tváře, ale jinak to nijak nekomentoval.

Uzumaki se otočil na posledního člena jejich skupinky a zeptal se: „A kdopak jsi ty? Divím se, že Orochimaru měl ve své vesnici, někoho tak hezkého.“

Tímto sdělením vyrazil dech všem, kdo ho znali. Tohle že byl Naruto?

„Cítíš se dobře,“ zeptala se ho Sakura s obavami a sáhla mu na čelo.

„Úplně,“ uklidňoval ji.

„Nejsi to tak úplně ty,“ vyjádřil své obavy Neji s rukou zavěšenou na pásce.

„To bych spíš měl říkat já,“ odsekl. „Přiznejte se, koho z vás napadlo, vtrhnout do vězení a osvobodit vězně?“

„To budu já,“ odtušil Sai klidně. Naruto mu věnoval zvídavý pohled, a pak řekl: „Kdo jste a co jste udělali s mými přáteli?“

„Naruto,“ zavrčel Kiba.

„Žádný Naruto,“ zavrčel v odpověď. Omotal si přikrývku kolem boků a vstal z postele. „Jak vás mohlo napadnout, jít proti Hokagovi. Zradili jste vesnici. Stali se z vás všech zrádci a to jenom kvůli mně. Jste se všichni museli zbláznit.“

„Naruto,“ přerušil jeho tirádu tichý Sasukeho hlas.

Blonďák se jako kouzlem uklidnil a zašklebil se vesele: „Ne že bych nebyl rád, že jste mě odtam dostali.“

Všichni vyprskli ve smích. Dokonce i Suigetsu, Juugo a Karin se smáli. Neznali Naruta ani pět minut, a už si je získal. Až teď pochopili, proč pro něho Sasuke šel.

Uzumaki se znovu posadil, upřel svůj pohled na rudovlasou dívku a řekl: „Omlouvám se, asi jsem přeslechl tvoje jméno.“

„Karin,“ začervenala se při pohledu na něho. Cítila jeho chakru, byla neuvěřitelná. Setkala se s Jinchuurikim Osmiocasého, ale jeho chakra byla jiná. Taková ošklivější. Chakra tohohle kluka byla uklidňující. Hodně podobná Sasukeho. Tudíž i ohromě silná.

„Těší mě,“ opáčil Naruto, pak sjel na Sasukeho. Jeho pohled potemněl. Upravil si deku a znovu opustil bezpečí postele. Nic neřekl, jen kývl na Sasukeho a vydal se ke dveřím. Uchiha ho tiše následoval.

„Naruto, kam si myslíš, že jdeš,“ křikla Sakura.

Blonďák pootočil hlavou a řekl: „Máme se Sasukem, co řešit. Mezitím se postarejte o zraněné. Když se do hodiny nevrátíme, asi jsme nejspíš jeden druhého zabili.“

„Naruto,“ křikla znovu, ale to už za oběma bouchly dveře.

 

„Madara,“ začal Naruto, jakmile opustili bezpečí pevnosti. Seděli u vody pod stromy. „Uchiha.“

„Jak o něm víš,“ zajímal se Sasuke. Sám to objevil teprve nedávno.

„Můj otec mi ho představil,“ opáčil.

„Otec,“ nechápal Uchiha.

„Sasuke,“ povzdechl si blonďák. „Bude to asi šok, ale můj otec byl Čtvrtý.“

„Čtvrtý,“ opakoval. „Panebože, podoba.“

Naruto kývl hlavou: „Přesně, ale nikdo si toho nevšiml. Ale to je vedlejší. Při boji s Peinem ke mně můj otec promluvil a sdělil mi svoje obavy. Řekl mi, že Madara stojí za útokem Kyuubiho na vesnici, a že se chystá udělat, ještě něco dalšího, co ohrozí klany ve vesnici.“

„Můj klan,“ vydechl Sasuke.

„Taky myslím,“ souhlasil Naruto. „Co ty o něm víš?“

Uchiha pokrčil rameny: „Nic moc. Řekl mi, proč Itachi vyvraždil náš klan a proč jsem já zůstal na živu. Ale něco mi na tom nesedí.“

„Co?“

„Itachi,“ řekl Sasuke tichým hlasem. „Než zemřel, vložil do mě svojí sílu a ta se probudila ve chvíli, kdy jsem spatřil Madarův sharingan. Sice mi podal vysvětlení, který by mohlo být pravdivé. Ale spíš mi to přijde, jako by mě chtěl bratr varovat.“

„To spíš,“ řekl Naruto souhlasně. „Ten chlap je strašně nebezpečný. A myslím, že v tom není sám.“

„Myslíš Danzoua,“ zajímal se černovlásek.

„Hmmm.“

„Je z něho Hokage,“ odtušil Sasuke. „Jak mu chceš dokázat spolupráci s Madarou, který podotýkám je považován dávno za mrtvého.“

Naruto se ušklíbl a řekl: „Budeme muset něco najít.“

„Budeme?“

„Jasně,“ usmál se. „Ty a já. A pokud budeš chtít, tak i ostatní. Je to i jejich domov.“

Sasuke se ponořil do svých myšlenek a Naruto ho nechal přemýšlet. Po chvíli Uchiha souhlasil, že sdělí pravdu i ostatním přátelům.

„Výborně,“ protáhl se blonďáček, až mu skoro spadla deka. Zachytil ji na poslední chvíli. Mírně zrudl a řekl: „Měl bych se jít obléct.“

„Pokud tady nechceš běhat nahý,“ usmál se Sasuke.

„To teda nechci,“ zděsil se Uzumaki. „Obzvlášť ne před Saiem.“

„Proč ne?“

A Naruto mu vysvětlit, jak ho Sai pořád dráždí poznámkami o přirozeních. Což vyvolalo Sasukeho smích.

 

„Nevím, co je na tom tak vtipného,“ nakráčel Naruto uraženě zpátky do místnosti, kde na ně už čekali. Z chodby se ozýval strašlivý smích.

„No jen si to představ,“ vyrážel ze sebe Sasuke mezi záchvaty smíchu.

„Nemusím, já jsem tam byl,“ odsekl blonďák, tím ovšem Uchihu vůbec nezastavil, spíše více rozesmál.

„Naruto, co se to děje,“ zeptala se Sakura nechápavě, při pohledu na ty dva. Vypadalo to, že si vyměnili role. Z Naruta byl teď ten vážný a ze Sasukeho ten věčně vysmátý. Všichni se na ně dívali s překvapením v očích.

„Nic,“ odsekl Uzumaki. „Jen tady pan Uchiha se strašně baví.“

„To vidíme,“ ozval se Suigetsu a udiveně se díval na Sasukeho. Ani on ho takového neznal.

Naruto sebou pleskl na postel a zavrčel směrem k černovláskovi: „Jestli nepřestaneš, vysvětluješ všechno sám!“

Uchiha si skoro ukousl jazyk, jak se snažil uklidnit, ale jaksi se mu to nedařilo.

„Naruto,“ promluvil Shikamaru. „Nechceš nám to vysvětlit?“

Chlapec si povzdychl a začal vyprávět, co on a Sasuke probírali v soukromí. Vypověděl jim, co se asi stalo v klanu Uchiha i o Madarovi. Dokonce i to, kdo je Narutův otec, což vyvolalo salvu překvapení.

Když byla pronesena poslední věta, řekl Shikamaru: „Aspoň budeme mít, co dělat. Teď když nemáme žádné mise.“

„Zapomeň, že se budeš flákat,“ zpražil ho Naruto. „Madara chce zničit Konohu, aby se pomstil, takže budeme muset hodně zesílit, abychom ho porazili. Já a Sasuke se pokusíme najít způsob, jak obejít sharingan.“

Toto sdělení vyvolalo další vlnu debat na toto téma, které přerušilo až Saiova věta: „Naruto, nechceš se jít obléci?“

V tu chvíli se Sasuke znovu propadl do obrovského smíchu, až se musel držet za břicho. Uzumaki na něho hodil znechucený pohled, popadl svůj batoh a odešel z místnosti.

 

Blonďák stál v menší místnosti a v rukou svíral čelenku Skryté Listové, ale nebyla jeho. Díval se na šrám, který byl na znaku vesnice, a vzpomínal na den, kdy se tam ocitl. Ze zamyšlení ho vyrušilo, až zaklepání.

„Naruto,“ vykoukl zpoza dveří Sasuke. „Omlouvám se. Nebylo to ode mě správné, takhle se smát.“

Naruto se na něho podíval a řekl: „Aspoň ses zasmál, kdy naposledy jsi to udělal?“

Černovlásek ztuhl: „Už dlouho ne.“

„Jsem si to myslel,“ zamumlal si pod vousy Naruto.

„Co to máš,“ zajímal se.

Uzumaki se k němu otočil pořádně a natáhl ruku s čelenkou, aby se mohl Sasuke podívat, co drží. Tomu se na chvíli zadrhl dech v krku, než řekl: „Ty jí pořád máš?“

„Doufal jsem, že se jednou vrátíš,“ vysvětloval.

„A místo toho jsi musel taky prchnout,“ ušklíbl se Sasuke.

„Jednou se tam vrátíme,“ zaprorokoval Naruto. „Společně a všichni.“

„Až dostaneme Madaru,“ zavrčel Sasuke.

„Až dostaneme Madaru,“ souhlasil blonďák a podal druhému chlapci čelenku.

 

„Sasuke já tě zabiju,“ nesl se podzemím vzteklý hlas.

„Na to nemáš, ubožáku,“ odsekl mu druhý.

„To se ještě uvidí,“ protestoval znovu první.

Sakura jenom pozvedla hlavu od knížky a povzdechla si: „Jak za starých časů.“

Karin, která seděla vedle ní u stolu, se zeptala: „Co tím chceš říct?“

Několik členů jejich nové domácnosti se ušklíblo a začalo Karin a Suigetsovi vysvětlovat, jak to mezi Narutem a Sasukem chodilo dřív.

„A tohle je ještě slabý kafe,“ přidal se Kiba.

„To jakože na sebe řvou, takto normálně,“ nechápal Suigetsu, když se ozval další křik.

„Úplně,“ kývl hlavou Neji. „A teď když trénují se sharinganem, to bude ještě horší.“

„Ale jinak se mají rádi jako bratři,“ usmála se Sakura.

„Tomu se dá těžko věřit,“ promluvil hlubokým hlasem Juugo, který vešel zrovna do místnosti.

„A když si vzpomenu na tu pusu, co si dali,“ začal se smát Shikamaru. Karin, Suigetsu a Juugo se na něho podívali a tvářili se přitom dost znechuceně.

„Není to tak, jak si myslíte,“ vysvětlovala rychle Sakura. „Tehdy si zase dokazovali, kdo je větší machr, a do Naruta někdo žduchl a on spadl na Sasukeho. Naneštěstí skončili na sobě i ústy.“

„Sakuro, opovaž se to dál rozvádět,“ procedil skrz zuby Naruto, který právě vešel do pokoje a slyšel konec rozhovoru.

„Naruto,“ vypískla dívka vyděšeně.

„Přidávám se k němu,“ přidal se Sasuke.

„Sasuke,“ začala Karin.

„Ani slovo,“ zarazil ji dřív, než to stačila rozvést dál.

„Jdeme,“ zavelel Naruto s lahví vody v ruce a vyletěl ze dveří. Uchiha ho okamžitě následoval.

„Co to mělo být,“ mávl Neji rukou ke dveřím.

„Netuším,“ zamrmlala Sakura a dívala se na dveře. Ostatní si vyměňovali udivené pohledy.

„Měli byste trénovat,“ ozvalo se dvojhlasně z venku. „Aspoň nebudete myslet na blbosti.“

 

„Kakashi,“ oslovil přítele Iruka. „Zase myslíš na ně?“

Hatake seděl na zábradlí střechy budovy Hokagů a kupodivu si nečetl. Jen si povzdychl a odvětil: „Už to bude pět let. Ani nikdo o nich neslyšel ani slovo.“

Iruka si k němu přisedl, složil hlavu do dlaní a také si povzdychl: „Je to zvláštní.“

„Ani slovíčko,“ zavrčel Kakashi. „Nic. Prostě jakoby nikdy neexistovali.“

„Aspoň víme, že nejsou mrtví,“ přerušil ho Iruka.

„To taky nevíme jistě,“ zavrtěl hlavou muž s šedými vlasy.

„Kdyby byli mrtví, tak se najdou jejich těla a ta se nenašla,“ uklidňoval ho hnědovlásek. „A navíc Hokage by nám to s radostí sdělil.“

„To rozhodně,“ souhlasil Hatake.

„Budeme doufat,“ poplácal ho po rameni a odešel za svými povinnostmi.

 

„Hokage-sama,“ vběhl mu do kanceláře jeden z členů jeho Rootu.

„Co se děje,“ zeptal se Danzou klidně a dál hleděl do papírů.

„Severní brána je pod útokem,“ vyrazil ze sebe.

Muž zvedl hlavu, zadíval se na ninju, povzdechl si a vstal od stolu. Pomalu přešel kancelář a vyšel ze dveří.

„Hokage-sama, co budeme dělat,“ zeptal se ho ninja s obavami.

„Co by,“ odtušil Danzou. „Bránit vesnici.“

„Ano, Hokage-sama,“ odvětil a zmizel.

„Konečně se dají věci do pohybu,“ usmál se zlověstně Šestý Hokage.

 

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

06.02.2010 21:20:12
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one