Ulicemi se ozýval křik a pláč. Budovy byly poničené a některé byly strhnuté k zemi. Skrytá Listová byla pod drtivým útokem a nebyla ho schopná odrazit. Nepřítel používal neznámou techniku, která povolávala mrtvé ninjy z temnot smrti a nechávala je znovu bojovat, až do zničení. Nikdo tuto techniku nikdy neviděl a nevěděli, jak pořádně s ní bojovat.

„Kakashi, jak to vypadá u severní brány,“ zeptal se Hiashi. Několik hlav klanů vesnice stálo nad mapou a probíralo špatnou situaci.

„Hodně špatně,“ odvětil tiše.

„Sakra. A co další brány,“ optala se hlava klanu Nara.

„Ani tam to není o moc lepší,“ podal Iruka, který zrovna přišel, špatné zprávy.

„Kde je Hokage,“ optal se Kakashi.

„Nevím,“ odvětil Hyuuga. „Nikdo ho od začátku útoku neviděl.“

„Já věděl, že mu nelze věřit,“ prskl Iruka.

„To je teď vedlejší,“ přerušil ho Nara. „Musíme vymyslet protiútok.“

„Vysvětlete mi, jak tři lidi dokážou držet v šachu celou vesnici,“ nadhodil jen tak do tíživého ticha Iruka.

„Akatsuki,“ odvětil Hiashi, jakoby to vysvětlovala úplně všechno. „A podle toho, co mi hlásí členové klanu, to vypadá, že posbíral všechny bijou, kteří jsou na světě. Kromě Lišky. Si troufám tvrdit.“

„Skvělý,“ utrousil otec Choujiho.

„Připadá mi, jakoby tím chtěl někoho vylákat,“ řekl zamyšleně Kakashi.

Shikamarův otec se přidal: „Vypadá to tak. Jinak by už vesnici srovnal se zemí.“

„Naruto,“ povzdechl si Iruka.

„Naruto,“ souhlasil Kakashi.

 

„Jak dlouho tady ještě budeme stát,“ zajímal se Kisame a díval se na Madaru, jak pomocí podivného meče pustoší Konohu.

„Čekáme na návštěvu,“ utrousil Uchiha a s ďábelským úšklebkem pod maskou sledoval vesnici.

„Jestli přijde,“ nadhodila bílá polovina těla Zetsua.

„Přijde,“ zavrčela černá temně.

„Tak do toho dáme větší sílu,“ zasmál se Madara.

 

„Díky Yamato,“ poděkoval mu Kakashi, když zarazil útok mrtvých ninjů na jeho záda, pomocí dřevěných trámů.

„Není zač, Kakashi-senpai,“ odvětil mu ninja. Utřel si pot z čela a pokračoval: „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Je jich moc a hodně vydrží.“

„Až dostanu Hokageho do rukou, vymlátím z něho duši,“ sliboval Hatake polohlasně. „Má být tady i s Rootem.“

„Něco chystá,“ souhlasil Yamato. „A jenom doufám, že to nezničí vesnici.“

„Nezbývá nic jiného než doufat,“ řekl Kakashi a postavil se dalším protivníkům, i když věděl, že mu nezbývá moc chakry, ale pro rodnou vesnici obětuje i život.

 

„Ten bastard,“ zavrčel Naruto schovaný ve stínech lesa nad Konohou, dívaje se na rodný domov. Pěsti měl pevně sevřené podél těla a vypadalo to, že brzo bouchne.

V úkrytech stínu kolem něho byli poschovávaní ostatní a sledovali masakr. Všichni na sobě měli černé oblečení, aby se lépe skryli, a chrániče na pravých místech. Oblečení bylo na všech přítomných těsně opjaté a zdůrazňovalo, jak se jejich těla za těch pět let změnila. Černá trika bez rukávů, přes které nosili síťové triko, které sloužilo jako chránič. Kalhoty černé barvy měli těsné jenom dívky, u mladíků nechávaly více prostoru. Ale u obou pohlaví končili ve vysokých botách, které vepředu chránily chrániče. Někteří z nich už si černé rukavice bez prstů nasadili, někteří tak právě činili a upravovali si loketní chrániče.

A také byli plně ozbrojeni. Každý z nich měl na zádech připevněnou katana, na boku taštičku s menšími zbraněmi a u kotníku schovaný nůž.

„Jaký je plán,“ zeptala se Sakura a nasazovala si svoje rukavice, ale nebyli takové jako předtím. Ty nové měla vyztužené železnými pásky, takže dodávaly její síle ještě větší razanci.

„Já a Naruto si vezmeme na starost Madaru a Danzoua,“ vysvětloval tiše Sasuke a i on si nasazoval černé rukavice bez prstů, aby mu rukojeť katany nevyklouzla při boji z ruky.

„Karin, Neji a Shino se postarají o zbytek Akatsuki,“ přidal se Naruto. Nechal si narůst dlouhé vlasy po ramena, takže jeho podoba s otce byla ještě více do očí bijící. Sáhl si do kapsy a vytáhl černou pásku, kterou si uvázal kolem čela, tak aby mu napadaly vlasy do očí a nepřekážely boji.

„Zbytek pomůže, kde bude moct,“ uzavřel debatu Uchiha. „A dávejte si pozor na členy Rootu.“

„To nám nemusíš říkat dvakrát,“ ušklíbl se Shikamaru a naposledy si zkontroloval výzbroj.

„Máme na naší straně výhodu překvapení,“ promluvila Hinata, která po pěti letech mimo otcův vliv značně zesílila, a její ostych zmizel. „Sice tohle udělali, aby vylákali Naruta, ale nevědí, že jsme za těch pět let nesbírali houby.“

„To je pravda,“ souhlasila Ino. I ona se za ty roky změnila a vytrénovala se pod dohledem Sakury s Sasukeho do tvrdého protivníka.

Akamaru souhlasně zavrčel. Kiba mu nepřítomně prohrábl ruku srstí, aby ho utišil, a přitom nasával pachy, které se k nim dostávaly z pobořené Konohy.

„Jsou mrtvý,“ zavrčel vztekle, když poznal, co ho na tom pachu zneklidňuje.

„Cože,“ otočil se na něho Sasuke.

„Ti ninjové, kteří utočí na vesnici, jsou mrtvoly,“ vysvětlil.

„Zmetci,“ prskl vztekle Suigetsu.

„Mrtvý nebo živý,“ řekl Naruto. „Je načase jim ukázat, kdo je silnější.“ Poté se otočil na Sasukeho se Saiem a řekl: „Začněte. Dodržíme plán.“

Ti dva na to nic neřekli, ale postoupili kousek dopředu směrem k vesnici. Uchiha se kousl do prstu, až z něho vytryskla krev, rychle složil prsty do několika pečetí a prudce přitiskl na zem, kde se objevila pečeť pro přivolání ninja zvířat. Ale nikde se žádné neobjevilo.

„Hotovo,“ řekl, když povstal z kleku směrem k Saiovi.

Druhý černovlasý mladík si šáhl do kapsičky, která mu vysela u boku, a vytáhl odtam svitek. Jediným pohybem ho rozbalil a natáhl na zem. Plocha svitku byla popsaná zvláštními symboly, o kterých jenom on věděl, co znamenají. Sai před svitkem poklekl, položil ruku nad svitek a druhou si dal před obličej. Dva prsty vztyčené a ostatní sevřené v pěst. Na moment zavřel oči a soustředil se. Všichni kolem mlčeli. Po chvíli otevřel oči a sbalil svitek.

„Jdeme na to,“ zavelel Shikamaru. „Všichni vědí, co mají dělat?“

Na jeho otázku se ozvalo souhlasné mumlání.

„Dobrá,“ převzal slovo Naruto a stoupl si do čela skupiny. Po jeho boku stanul Sasuke a oba se naposledy zadívali na vesnici. „Sejdeme se po boji.“

A oba dva zmizeli.

 

„Kakashi, tohle nemáme šanci dlouho udržet,“ funěl únavou Yamato a odrážel další útoky mrtvol.

„Já vím,“ odvětil jonin zadýchaně. „Ale nemáme moc dalších možností.“

„Až dostanu Danzoua do rukou, tak ten něco zažije,“ zavrčela vztekle hlava klanu Nara.

„Pozor,“ křikl varovně Yamato, když viděl, že se na něho rychle ženě další nepřítel. Ale bylo pozdě, Nara neměl dost času odrazit útok. Ale měl obrovské štěstí. Těsně před tím než stačila smrtelná rána dopadnout, mrtvý ninja ztuhl.

„Co to,“ zarazil se Kakashi a pozorně se zadíval na mrtvolu. Oči se mu rozšířily překvapením, když zjistil, co je tím důvodem.

„Sai,“ vydechl překvapeně Yamato.

„Cože,“ nechápal třetí člen této formace.

Kakashi prstem ukázal na černé tenké vlákno, které se ovíjelo kolem objeti, a řekl: „Poznávám Saiovu techniku, nikdo jiný nepoužívá inkoustové techniky.“

Jako by ho inkoust slyšel, zpoza mrtvoly se zvedla hlava toho vlákna, že čeho se vyklubal tenký černý had, když zasyčel směrem ke Kakashimu.

„Jestli je tu Sai,“ zamyslel se kapitán Yamato. „Znamená to, že jsou tady všichni?“

„Možná,“ usoudil člen klanu Nara. „Rád bych zase viděl svého syna.“

„Hele, podívejte se,“ vyrušil je ze zamyšlení Yamatu a ukazoval prstem kamsi za ně.

Oba muži se otočili a překvapeně vytřeštili oči. Všichni mrtvý ninjové, co se kolem nich nacházeli, byli uvězněni v pevném sevření černých inkoustových hadů.

„Není tam to náhodou pravý had,“ ukázal Nara na jednoho vězně.

Kakashi i Yamato se podívali naznačeným směrem. A opravdu kolem několika dalších mrtvol se neovíjeli inkoustový hadi, ale pravý. Oba jonini se po sobě podívali a Hatake řekl: „Znám jenom jednoho člověka, který by takto použil svoje hady.“

„Uchiha,“ řekl zamyšleně Yamato. „Jsou tady všichni.“

„Samozřejmě,“ potvrdil mu to jemný ženský hlas. „Kde jinde bychom byli.“

Všichni tři muži se překvapeně otočili a hledali zdroj toho hlasu. Ani jeden z nich nevycítil přítomnost něčí chakry. Ta osoba byla dobře vytrénovaná.

„Kdo jsi,“ zeptal se opatrně ninja, ovládající techniky dřeva, a upřeně se díval do stínu budovy, odkud se ozýval onen hlas.

„Ale sensei, copak mě nepoznáváte,“ řekla žena veselým hlasem a vystoupila ze stínu na světlo. Slunce ozářilo dlouhé tmavě modré vlasy a bílé oči.

„Hinato,“ vydechl Kakashi a pečlivě si ji prohlížel. „Změnila ses.“

„To my všichni, Kakashi-sensei,“ usmála se jemně. „Ale bude to potřeba.“

Dál už nic neřekla, jelikož se jí v očích objevil byakugan a než stačili ti tři mrknout, pomocí technik klanu Hyuuga ničila jednu mrtvolu za druhou. Pohybovala se tak rychle, že z ní byla jenom rozmazaná šmouha.

„Pani,“ vyrazil ze sebe šedovlasý ninja.

Otec Shikamara poznamenal: „Jestli se ona zlepšila až do tohoto stupně, chci vidět ostatní.“

„I na to možná dojde,“ odvětila Hinata, když znovu stanula před muži. Nepřítel zlikvidován a dívka nebyla ani trochu zadýchaná. Najednou se sklonila k zemi, poklekla a natáhla k zemi ruku. Do otevřené dlaně se jí vplazil černý hádek. Tmavovláska se usmála a řekla: „Řekni Saiovi, že tady je čisto.“

Zvíře zasyčelo a v malém obláčku kouře zmizelo. Hinata se narovnala a zavelela: „Jdeme!“

Aniž by čekala, zda ji budou následovat, se rozběhla směrem ke středu vesnice.

 

„Chouji, jdeme,“ zeptala se Tenten a v ruce si potěžkala svojí katanu, kterou si už sundala ze zad a vydělala z pouzdra.

Hnědovlasý mladík nijak neodpověděl, jen dál pozoroval situaci. Díval se, jak hadi jeho dvou přátel odvádějí dobrou práci. Na nich bylo jenom zničit zbytek. Rozprášit nepřítele.

„Chouji,“ snažila se dívka upoutat jeho pozornost.

Mladík si povzdechl a řekl: „Dobře. Jdeme na to.“

„Sláva,“ zaradovala se Tenten. Už se těšila na nějakou tu akci. Netrénovala přece pět let jen tak pro nic za nic.

Severní brána, kde se oba objevili, byla pod těžkým útokem neživých ninjů. Jejich pomoc byla potřeba. A také přišla v pravou chvíli. Několik mrtvol, které byly nejblíže obráncům vesnice, najednou popadalo k zemi a zůstaly nehybně ležet. Z jejich zadních řad začaly odletovat jednotlivé části nepřátel. Někdo je tam likvidoval dosti drsným způsobem.

„Co se to děje,“ zeptal se nechápavě jeden z listových shinobi s pohledem upřeným do zadních řad mrtvých válečníků.

„Nevím,“ odvětila zadýchaně hlava rodiny Yamanaka.

Jeden ze shinobi poklekl u padlého nepřítele a pozorně si ho prohlédl, než řekl: „Tihle jsou spoutání nějakou technikou.“

„Jakou,“ padla otázka.

„Nevím,“ pokrčil rameny. „Nikdy jsem toto neviděl. Jenom doufám, že jsou to přátelé a ne nějaký trik nepřítele.“

„Nepřátelé rozhodně nejsme,“ ozval se jemný ženský hlas zpoza jejich řad. Všichni obránci brány se překvapeně otočili a jejich pohled padl na Tenten. I ona se za roky tréninku změnila. Její vlasy narostly do delších rozměrů, teď je nosila sepnuté do dvou culíku, podobně jako kdysi Tsunade. Tvář měla pořád jemně řezanou, ale její oči mluvily jinak. Jejich pohled byl pohledem, někoho kdo prošel mnoha boji a vítězně.

„Zdravím vás, pane Yamanako,“ usmála se na otce Ino.

„My se známe,“ nechápal dotyčný muž.

Dívka se znovu usmála a řekla: „Je to sice už pět let, ale i tak byste mě mohl poznat. Jsem přítelkyně Ino.“

Yamanaka si jí ještě chvíli prohlížel, než se mu rozšířily poznáním: „Tenten.“

„Zdravím,“ ušklíbla se a pohlédla mu za ramena. „Musím jít, než mi Chouji zkazí všechnu zábavu.“

„Chouji,“ vyhrkl ze sebe znovu překvapeně, ale dívka už byla na cestě k nepříteli. Viděl jak plynule, aniž by zastavila, tasila svou katanu a vrhla se do boje. Skoro mu spadla brada až k zemi, když viděl její rychlost, s jakou likvidovala mrtvé ninjy.

„Jsou zpátky,“ zašeptal Yamanaka, když mu došla celá situace. Konečně po letech znovu spatří svojí dceru.

 

„Ino, vidíš to co já,“ zeptala se Sakura svojí partnerky.

„Ano,“ usmála se na ní v odpověď Ino.

Obě mířily k nemocnici a lékařským stanům, aby nabídly svojí pomoc a zkušenosti, které nasbíraly z knih a praxe. Tlumily svou chakru, takže je nikdo zatím nevycítil. Pozorně hodnotily situaci a lékaře. A také uviděly jednu známou tvář.

„Shizune to tady má pevně rukou,“ řekla Sakura, když ji uviděly, jak stojí vzpřímeně a štěká kolem sebe rychle rozkazy ohledně raněných.

„Nepřipomíná ti to někoho,“ zajímala se Ino s úsměvem.

„Jo,“ ušklíbla se druhá dívka. „Tsunade.“

Obě na chvíli posmutněly. Jejich sensei ležel celých pět v kómatu a nikdo nevěděl, jestli se kdy ještě probudí. Po boji s Painem byla hodně zraněná a vyčerpaná a upadla to hlubokého kómatu. Díky tomu se Danzou dostal na post Hokageho a všechno vyústilo do neblahé situace. Sakura i Ino během oněch pěti let zkoumaly s pomocí Karin stav Páté a odvažovaly se tvrdit, že přišly na to jak jí dostat z jejího spánku.

„Jdeme,“ rozhodla nakonec blondýnka a vystoupila ze stínu, kde se obě ukrývaly.

„Shizune-sama nepotřebujete dvě pomocné ruce,“ zeptala se zvesela Sakura, když následovala Ino.

Starší žena ztuhla, když za sebou uslyšela dva známé hlasy, které neslyšela přes pět let. Někteří další lékaři či ošetřovatelky překvapeně vytřeštili oči, když poznali v těch dvou osobách, studentky samotné Tsunade.

Shizune se ztuhle otočila a v očích se jí objevily slzy při pohledu na obě dívky: „Sakuro, Ino.“

„Zdravíme Shizune-sama,“ usmála se Ino a přišla blíže. Na nic nečekala a pevně ji objala. Žena jí objetí opětovala.

Nakonec ji od sebe odstrčila a řekla: „Jdete pozdě.“

„My víme,“ promluvila Sakura, která se skláněla nad jedním raněným vesničanem. Vytáhla z kapsy stuhu a stáhla si vlasy na záda, aby jí nepřekážely v práci.

„Ale teď jsme tady,“ souhlasila Ino a i ona se pustila do práce.

Shizune jen bezhlesně sledovala, jak obě ošetřují jednoho ze zraněných. Pracovaly v dokonalé shodě, jakoby četla jedna druhé myšlenky. Nakonec se žena usmála, otřela si ze tváří slzy a i ona se vrátila ke své práci. Ale i tak obdivovala zručnost obou dívek.

„Tsunade-sama, můžete být hrdá,“ zašeptala si pro sebe.

 

„Suigetsu, nech mluvit mě,“ řekl Kiba, když se hnali na svoje místo, kde měli pomoci ninjům v těžké situaci.

„Proč,“ nechápal bělovlasý mladík. Jako jediný z jejich skupiny nenosil katanu, ale meč po Zabuzovi. Ale teď už ho meč přijal za svého pána. I když to trvalo dlouho, stálo ho to mnoho sil a pomocnou ruku od Nejiho a Sasukeho a jejich pokrevních dědictví.

„Shinobi Listové tě neznají,“ vysvětloval Kiba a Akamaru souhlasně štěkl. „Mohli by si to vyložit špatně.“

„Hmm,“ zamrčel Suigetsu.

Konečně se dostali na místo, které bylo určeno podle plánu jim. Potlačili svojí chakru a schovali se ve stínech jedné z poničených budov poblíž jižní brány. Chtěli si nerušeně prohlédnout situaci a naplánovat, co dál.

„Kdo je to,“ zeptal se Suigetsu a ukázal na dlouhovlasého muže, který zručně likvidoval nepřítele.

„Hmm,“ zamumlal Kiba nejistě. Muž k nim byl zrovna zády, takže si nebyl jistý, jestli ho zná nebo ne. Dotyčný ninja se prudce otočil, aby odrazil útok jednoho z nepřátel a dovolil tak Inuzukovi prohlédnout si jeho tvář. Mladík zalapal po dechu a řekl: „To je Hinatin otec a Nejiho strýc, Hyuuga Hiashi.“

„O,“ neskrýval své překvapení bělovlasý mladík. Od obou členů klanu Hyuuga slyšel o jejich rodinné situaci dost a dost. Dokonce mu Neji, když mu pomáhal s mečem, ukázal svojí zapovězenou pečeť. Což považoval za akt důvěry, poté co mu sdělil Naruto ještě pár maličkostí.

„Proč zrovna já jsem musel narazit na něho,“ povzdechl si Kiba nešťastně.

„Nechápu.“

„Než jsme utekli, tak jsem byl v týmu společně s Hinatou,“ vysvětloval rychle a tiše. „Zrovna moc jsem se mu nelíbil.“

„Aha,“ kývl mladík hlavou a znovu se obrátil na Hyuugu. Chvíli si ho ještě prohlížel, než mu něco došlo. „Jak to, že si nás ještě nevšiml? Má přece byakugan, ne?“

Kiba se na chvíli zarazil: „Máš pravdu. Hinata nebo Neji by nám už sdělili, že máme vylézt a jít jim pomoc.“

„Pokud,“ zamyslel se Suigetsu. „Pokud nestojíme ve slepém poli byakuganu.“

„Ten je v trochu jiném úhlu,“ zaprotestoval Inuzuka Kiba. Najednou ho něco napadlo: „Možná, že se byakugan stářím opotřebovává.“

„Cože?“

„No, jako sharingan,“ vysvětloval svou úvahu. „Vzpomínáš, co nám vykládal Sasuke o jejich pokrevní linii. Možná že se něco podobného stává i u Hyuugu. Možná, že byakugan ztrácí svojí schopnost kompletního vidění.“

„Možná,“ souhlasil Suigetsu trochu nejistě.

Mezitím se hlava klanu Hyuuga společně s ninjy, kteří bránili jižní bránu, dostávali do problémové situace. Mrtvých nepřátel se objevovalo čím dál větší množství a ani byakugan jich nedokázal zastavit tolik. Někteří obránci Konohy už padli pod jejich nelítostnými ranami. Dokonce i Hiashi už utrpěl několik lehčích tržních zranění. Přece jenom už nebyl nejmladší.

„Jdeme,“ vyhrkl Kiba, když viděl jak se na otce Hinati valí několik nepřátel naráz.

Hiashi zrovna odrazil výpad jednoho z mrtvých, když ucítil bolest v pravém rameni. Prudce se ohnal a odkopl útočníka ze své blízkosti. V rychlosti se podíval na svoje rameno a zjistil, že celkem dost krvácí. Zaklel, znovu se otočil a připravil k boji. Ale tato chvíle nepozornosti ho málem stála život. Přímo před ním se objevil mrtvý shinobi se zbraní, která mu směřovala do míst, kde měl srdce. Byl unavený a nebyl už tak pozorný jako kdysi. Tušil, že by mohl dnes zemřít. Ale nechtěl zemřít, dřív než znovu uvidí svojí dceru a synovce.

„Vypadá to, že nebudu mít možnost,“ prolétlo mu hlavou v okamžiku, kdy uviděl padat zbraň směrem k němu.

Připravil se na náraz, ale ten se nedostavil, jelikož útočníka odhodil stín něčí postavy. Hiashi překvapeně zamrkal, když se od oné osoby ozvalo táhlé zavrčení. Před ním stál vysoký mladík, ale neviděl mu do tváře, jelikož k němu stál zády.

„Suigetsu, chvíli je zaměstnej,“ promluvil mladík, který stál před ním.

„S radostí,“ proťal hluk bojiště sice tichý, ale hrůzu nahánějící smích. A kolem mladíka proletěl další stín. Hyuuga překvapeně zamrkal, nikdy neviděl nikoho se pohybovat tak rychle. Mrtvý nepřátele začali odlétávat všemi směry, jak je likvidoval.

„Hyuuga-sama,“ oslovil ho ten, který mu zachránil život. Stále k němu stál zády, ale všem kolem bylo jasné, že mluví na jejich velitele. „Dlouho jsme se neviděli. A musím říct, že toto není zrovna šťastné setkání.“

„Kdo jsi,“ zeptal se některý z ninjů Konohy.

„Inuzuka Kiba,“ odvětil a otočil se k nim čelem. Ti, kteří ho před pěti lety znali, zůstali překvapeně zírat. Pamatovali si divokého kluka, ale teď před nimi stál bojovník, kterého není radno rozhněvat.

„Kde jsou Hinata a Neji,“ přistoupil k němu Hiashi a ptal se ho s rozrušením v hlase. „Jsou na živu? Jsou tady?“

Kiba si ho chvíli tiše prohlížel, než odvětil: „Oba jsou tady. Stejně jako ostatní.“

Hyuuga Hiashi se nadechoval, že se ještě na něco zeptá, ale přerušil ho Suigetsu: „Hej Kibo, pojď, ať na tebe taky něco zbude.“ Bojištěm se najednou ozvalo táhlé zavytí, jak Akamara strhla bojová horečka.

„Musím jít,“ ušklíbl se Kiba na Hyuugu a byl pryč.

Ten se jenom překvapenýma očima díval na spoušť, kterou působili tito dva mladíci a pes, a hlavou se mu táhla myšlenka, že jeho děti se vrátily domů.

 

„Gaii, dlouho je neudržíme,“ zadýchaně hlásil jeden z ninjů.

„Já vím,“ souhlasil Gai-sensei. Zvedl hlavu a zadíval se směrem ke klanu Aburame, který se snažil jedním druhem hmyzu snížit počty nepřátel, ale zatím se jim moc nedařilo. Rozhlédl se dál a viděl, že východní brána brzy padne, pokud se nestane zázrak. A zrovna v tu chvíli se stal.

Mrtvoly začaly jedna po druhé padat k zemi a zůstávaly ležet bez hnutí. Sice zatím padaly jenom ty nejblíže obráncům, ale i tak jim to dovolilo na chvíli si oddychnout.

„Co se to děje,“ objevil se Gaiovi po boku Aburame Shibi, otec Shina.

„Nevím,“ odvětil černovlasý muž ztěžka. „Ale doufám, že je to udrží, co nejdéle. Dlouho už to tady neudržíme, a jestli se dostanou do ulic, bude to katastrofa.“

„Kapitáne,“ přerušil jejich rozhovor výkřik.

Oba se otočili po zdroji toho křiku a uviděli, něco co je překvapilo ještě víc, než to že nepřátelé zůstávaly nehybně ležet. Nedaleko od nich bojovali dva muži v černém oblečení s mrtvolami, ale jejich pohyby byly neuvěřitelně silné. I když používali jenom taijutsu.

„Juugo, ne že tě napadne se přeměnit,“ uslyšeli nad bojištěm hlas jednoho z nich. Sice hrozil, ale bylo z něho cítit veselý. „Víš, že tě dokáže zkrotit jenom Sasuke nebo Sakura a ti mají jinou práci.“

„Neboj,“ odsekl mu druhý muž. Byl neuvěřitelně vysoký a veliký, ale i tak se pohyboval s jistotou a elegancí.

„Jen aby,“ prskl opět ten první. Muž byl sice menší a štíhlejší, ale i tak dělal nepříteli obrovské ztráty. A jak se rychle pohyboval bojem, jeho dlouhé černé vlasy za ním vlály spletené do culíku.

„Kdo je to,“ nechápal Shibi. Jeho hmyz se jich bál. Byli silní a nebezpeční.

„Nevím,“ odvětil některý z bojovníku Konohy. „Ale jsem rád, že jsou na naší straně.“

„Sakura, Sasuke,“ mumlal si Gai celou dobu pod vousy. Slyšel toho muže nebo mladíka dobře?

Černovlasý mladík vyskočil do výšky, prudce vykopl a zároveň se otočil, až skončil na rukou. Gai-sensei zalapal po dechu. Ten pohyb znal, vymyslel ho on. A znal jenom jednoho člověka, který se ho dokázal naučit.

„Lee,“ vykřikl.

Mladík se prudce otočil a hledal, kdo ho to volal. Když ve skupince ninjů uviděl svého učitele, usmál se a zvedl palec. Poté se znovu vrátil do boje.

„Vrátili se,“ vzlykl Gai-sensei. Lee byl pro něho jako syn a nesl to dost těžce, když všichni utekli, aby zachránili Naruta. „Oni se vrátili.“

„Shino,“ zašeptal Aburame.

 

„Saii, jak to vypadá,“ zeptal se Shikamaru přítele, když se objevili před západní bránou, kterou se snažilo ubránit několik desítek ninjů Konohy.

„Dobře,“ odvětil mladík. „V Hinatině sektoru je čisto. A u ostatních se to taky vyvíjí dobře.“

„Výborně,“ chtěl ještě něco dodat, ale uslyšel bolestný psí nářek. Prudce se otočil k bráně a uviděl, co vidět nechtěl. Smečku ninja psů se znakem klanu Inuzuka, jak pobíhá po bojišti.

Promnul si čelo a řekl: „Proč zrovna já musím narazit na matku Kiby.“

„To je ta divoká ženská,“ zajímal se Sai zvědavě. Slyšel od Kiby i jeho týmu nějaké zvěsti, ale zrovna moc přesvědčivě nezněly.

„Jo,“ povzdychl si Shikamaru. „Jdeme, ať to máme za sebou.“

A vyrazili směrem k bitevní vřavě. Nutno podotknout, že situace u této brány byla asi nejlepší ze všech. Ninja psi, kteří pobíhali všude kolem, dělali v řadách mrtvých celkem dost paseku.

Sai šáhl do své brašničky a vytáhl od tama svitek, který jediným pohybem rozbalil a vypustil tím na nepřítele obrovské inkoustové lvy, kteří na nic nečekali a začali trhat mrtvoly na kusy.

„Shikamaru,“ zahřměl místem rozčílený ženský hlas, který hodně připomínal psí vrčení.

„Sakra,“ konstatoval Nara, když viděl, jak se k němu žene Kibova matka, Inuzuka Tsume.

„Kde je ten nevděčný kluk, který má to neštěstí, že je mým synem,“ domáhala se Tsume odpovědi na bledém Shikamarovi.

„Ech,“ zakoktal se mladík. „Někde kolem.“

„Ten něco zažije, až se tady objeví,“ slibovala matka svému synovi a znovu se pustila do boje.

„Páni,“ vydechl Sai, když stanul Shikamarovi po boku.

„Jo,“ souhlasil. „Jdeme jim pomoc.“

V celé Konoze se objevovali ztracené děti skoro všech klanů a rodin, které tady žili. Děti, jež před pěti lety volily vyhnanství, než život přítele. Ale teď se vrátili, aby pomohli své rodní vesnici, když jí bylo nejhůř.

KONEC TŘETÍ ČÁSTÍ

11.03.2010 21:22:01
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one