Šli už pár dní. Nevěděli sice, kterým směrem se vydat, ale něco jim říkalo, že jdou dobře. Jakoby je něco volalo domů. Zatím šli neobydlenou krajinou, ale to by se mělo brzo změnit. Brzo by měli míjet vesničky či městečka.

Zrovna šli lesem. Cestičkou, kterou vyšlapala zvěř, když se blonďák zastavil.

„Naruto, co se děje,“ zeptal se ho Sai, když viděl, jak mladík stojí s hlavou nahnutou na jednu stranu a poslouchá.

„Pšš,“ přiložil si prst ke rtům. A v tu chvíli to už uslyšeli všichni. Výkřiky bolesti a o pomoc.

Sasuke se podíval po Saiovi a Narutovi a okamžitě mu došlo, že se tam budou muset jít podívat. Jejich tváře, obzvlášť ta Narutova, měly ledový pohled. Tiše, aby je nikdo neslyšel a hlavně neuviděl, se blížili ke zdroji toho zvuku. Naruto opatrně rozhrnul křoví a naskytl se mu pohled na dosti vypjatou scénu před nimi.

Na cestě, která se táhla lesem postávala v kruhu skupinka asi patnácti mužů, a podle jejich oblečení se dalo usuzovat, že nebudou patřit k mírumilovným lidem. Uprostřed jejich kruhu se krčily na zemi dvě ženy s nůšemi na zádech. Obě byly dost vyděšené. A z pohledu mužů bylo jasné, k čemu se schyluje.

Jeden z nich, s černými vlasy a plnovousem, zřejmě vůdce, jelikož ten si přece vybírá první, se k jedné z nich sklonil a chytl jí za ruku. S trhnutím jí postavil na nohy, až bolestně vykřikla. Další muž jí strhl ze zad nůši, aby náhodou nezavazela.

„Ne, prosím,“ vyhrkly ženě slzy, když s ní muž smýkl k jednomu stromu. Teď se krčila u jeho paty a snažila se obměkčit srdce jejího mučitele, ale všechno bylo marné. Ostatní muži se smáli jejím prosbám a pláči.

Mezitím se i druhé ženě dostalo nevítané pozornosti. Ostatní muži se na ní dívali jako na kus masa, který je hotový k servírování. I jí po tváři stékaly slzy, jelikož si myslela, že její dny jsou sečteny. Ale najednou se kolem ní něco mihlo. Něco černého a rychlého. A odhodilo to několik mužů velkou silou pryč. Ostatní, kteří ještě stáli, se zmateně rozhlíželi kolem sebe a hledali zdroj toho všeho. Ale nic neviděli.

A najednou znovu se kolem něco mihlo. A opět někteří z hrubijánů odletěli a zůstali ležet v bezvědomí na zemi. Ale tentokrát se už na scéně objevili tři chlapci. Stáli před tou nešťastnou ženou a se smrtícím pohledem se dívali na zbylé násilníky.

„Jsou to jenom dětska,“ utrousil jeden z nich při pohledu na ně.

„Dětska, který ti nakopou zadek,“ ohodnotil sám sebe Naruto.

„To se ještě uvidí,“ pronesl jejich vůdce a už držel nůž u krku ženy, se kterou se chtěl pobavit.

„Nemyslím si, že se něco uvidí,“ ozvalo se mu najednou za zády a na krku ucítil chlad zbraně. Nemusel se ani dívat a moc dobře věděl, že za ním stojí jeden z těch tří. Nepostřehl, kdy se pohnul, ale teď stál za ním.

„Chceš si zachránit krk,“ uslyšel znovu ten hlas. „Tak jí pusť a nech jít.“

Muž po chvíli váhání udělal, jak mu bylo řečeno, ale v duchu jim sliboval pomstu. Žena se ani neohlédla a utíkala pryč, co jí nohy stačili. Druhá ji po malém zaváhání následovala.

„Udělal jsi správnou věc,“ řekl jeden z černovlasých mladíků, kteří stáli před ním.

„Za tohle vás dostanu,“ zavrčel muž, když ucítil, že chlad zbraně zmizel.

„O tom dost pochybuju,“ odtušil druhý černovlásek.

„Chlapi na ně,“ zavelel bojovně vůdce bandy. Všichni, kteří ještě stáli na nohou, odněkud začali vytahovat zbraně. Obušky, nože nebo jen obyčejné klacky. Viděli před sebou tři kluky a mysleli si, že to půjde jednoduše. Ale vždycky je nějaké ale.

„Sasuke, Saii,“ promluvil Naruto, když si stoupl zpátky k nim. „Vypadá to, že se pobavíme.“

„Už se nemůžu dočkat,“ ušklíbl se Sasuke a tasil katanu.

„Aspoň se procvičíme,“ souhlasil Sai a vytáhl svoje zbraně.

Naruto už svoje saie svíral v rukou a měřil si protivníky, kteří je pomalinku obkličovali. Jakoby na povel se chlapci přitiskli k sobě zády a navzájem si tak hlídali záda.

„Nevím, jestli je máme zabít,“ zašeptal potichu Sai.

„Viděl jsi je před chvíli, ne,“ odvětil tiše Sasuke.

„Jsou nebezpeční,“ souhlasil Naruto. „Čekali na pocestné, aby je oloupili či dokonce zabili. Nevím, jestli si zaslouží lepší zacházení.“

„Pravda,“ podřídil se Sai. „Nevíme, kolik jich už zabili, ale další už rozhodně nebudou.“

A než stačili lepkové vůbec zareagovat, všichni tři se vyřítili do boje. Každý v ruce ostrou a nebezpečnou zbraň a jali se vyřídit zloděje a vrahy.

Netrvalo to dlouho, přece jenom měli výcvik, a ti muži byli obyčejní zloději, kteří o výcviku ninjů neměli ani páru. Nikdo z nich nedostal šanci. Padali k zemi jako mouchy, pod údery tří chlapců.

Naruto si zrovna utíral ostří saie do tuniky jednoho ze zlodějů, když se na cestě objevilo několik dalších mužů.

„Sakra,“ ucedil a dal vědět ostatním dvěma.

„Že by posily,“ nadhodil Sai a dál si klidně utíral svoje wakizaši.

„Jejich oblečení tomu moc neodpovídá,“ podotkl Sasuke při bližším prozkoumáním.

„Počkáme a uvidíme,“ souhlasil Naruto. A tak čekali.

Když k nim muži došli, bylo jich asi kolem deseti, překvapeně se rozhlíželi po mrtvých všude kolem, a pak se zahleděli na ty tři, kteří v klidu stáli uprostřed té spouště.

Jeden z nich vystoupil kupředu, podle oblečení se dalo odhadovat, že to byl někdo vysoce postavený, a zeptal se: „To vy jste je všechny zabili?“

„Ano,“ odpověděl Sasuke. „Byli to zloději a vrazi nezasloužili si nic lepšího.“

„Tak to s vámi musím souhlasit,“ ušklíbl se muž. „Mé jméno je Kil. V nedaleké vesnici jsem starostou. A tahle zlodějská tlupa sužovala okolí už hodně dlouho, ale nikdo se jim neodvážil postavit.“

„Jak jste se vlastně dozvěděli, co se děje,“ zeptal se Sai, když se muž odmlčel.

„Jedna z žen, kterou jste dneska zachránili, byla moje žena,“ vysvětloval s vděčností v hlase. „Když mi řekla, že se jí zastali tři chlapci, všeho jsme nechali a běželi vám na pomoc. Ale vidím, že jsme tu zcela zbyteční.“

„No,“ usmál se Naruto. „Jídlem bychom nepohrdli.“

„Naruto,“ okřikli ho oba černovlasí mladíci, což vyvolalo smích u všech vesničanů kolem.

„Ale to je samozřejmost,“ smál se Kil. „Jste u nás vítáni.“

 

Druhý den se rozloučili s vesničany a vyrazili znovu na cestu. Na cestu domů. Byli odpočatí a tak se rozhodli, že tentokrát nepůjdou, ale poběží. Potřebovali si protáhnout svaly a tohle byl dobrý způsob. Chvíli běželi po cestě, chvíli skákali po větvích stromů. Užívali si života.

 

V dalších týdnech se dostali do míst, které už byly obývané lidmi. V první vesnici, na kterou narazili, se na ně dívali s podezřením v očích. Jako by byli zloději či něco podobného. Raději se rozhodli rychle odejít. Ale když se to stávalo stále častěji a častěji, domluvili se, že do vesnic už chodit nebudou. Byli zvyklí nocovat venku na čerstvém vzduchu.

„Bože, já bych si dal rámen,“ povzdychl si Naruto. Ležel v hustém lese pod stromem a díval se do jeho koruny. Sasuke se v sedě opíral o druhý z mnoha stromů. Měl zavřené oči a odpočíval. Zato Sai klečel u potůčku a plnil láhev na vodu. Nemusel mít strach, že by voda byla nějaká špatná. Voda v potůčku byla průzračně čistá.

Sasuke otevřel oči, usmál se a řekl: „Ty se snad nikdy nezměníš.“

„Nevím, proč bych měl,“ odvětil Naruto a dal si ruce za hlavu. „Právě proto mě máš tak rád, ne.“

Sai si sedl vedle Uchihy, podal mu láhev a zeptal se: „Co má být to s tím rámenem?“

Černovlasý mladík se napil, utřel si hřbetem ruky ústa a odpověděl: „Naruto už od malička dokáže spořádat neuvěřitelné množství rámenu na posezení. A mě to šlo vždycky krkem. Deset patnáct misek není problém, že Naruto.“

„Teď by mi stačila i jedna,“ zasnil se Uzumaki.

„O tom pochybuju,“ ušklíbl se Sasuke.

Tohle Naruto nijak nekomentoval a vzal si lahev s vodou, kterou mu podával Sai. Zhluboka se napil, povzdychl si a řekl: „Zajímalo by mě, jak daleko to ještě máme do Konohy.“

„Pár týdnů určitě,“ odhadl Sai. „Sice nevíme přesně, kde jsme, ale jako bych to podvědomě cítil.“

„Určitě už jsme v Ohňové zemi,“ přidal se zamyšleně Sasuke. „I když je možné, že jsme v ní byli už od samého začátku.“

„Si nějak nepamatuju na mapě nějaké pouště,“ zadumal Naruto.

„Myslím, že v tomhle má Naruto pravdu,“ souhlasil s ním Sai.

„Fajn, ale kde jsme to tedy byli,“ zajímal se Uchiha.

„To nevím,“ povzdychl si Sai.

 

„To už je čtvrtá,“ řekl tiše Naruto, když z ničeho nic vstoupili do vypálené vesnice. Nestalo se to ovšem poprvé. Cestou do svého domova náhodou narazili na několik zničených a vypálených vesnic a měst. Nevěstilo to nic dobrého.

„Přestává se mi to líbit,“ souhlasil Sai a cosi zkoumal na zemi u paty bývalého domu.

„Myslíte, že za to můžou banditi,“ zeptal se blonďák, když přešel zhruba doprostřed vesnice na náměstíčko, ze kterého moc nezbylo. Rozhlížel se kolem sebe po té spoušti. Ani jediný dům nepřežil oheň, který zničil celou vesnici.

„To se mi nezdá,“ odtušil Sasuke dívaje se stejně jako Naruto kolem. „Nikde tu nevidíš těla ani nic podobného. Jenom ohořelé trosky. Buď obyvatelé této vesnice odešli sami, nebo je někdo vyhnal.“

„Dobře,“ připustil Sai. „Ale proč by jí spálili? Navíc už to bude dávno, jelikož si les vzal zpátky, co mu kdysi patřilo.“

Na tuto otázku mu ani jeden z nich neodpověděl. Jen se stále dívali kolem sebe a přemýšleli, co se tady asi muselo stát, když lidé opustili svoje domovy a už se nevrátili.

„Jdeme pryč,“ otřásl se Naruto. „Něco se mi na tomto místě nelíbí.“

„Mám stejný pocit,“ přidal se Sai a podezřívavě se ohlížel za svoje záda.

Dál se na tomto místě nezdržovali a zmizeli ve stínech lesa. Než ztratili vesnici z očí, naposledy se ohlédli a věnovali místu poslední pohled.

 

„Cítíte,“ zeptal se potichu Naruto a nenápadně se rozhlížel kolem sebe.

„Jo,“ odvětil stejně tiše Sasuke.

„Odhaduji to na deset lidí a podle vyvinuté chakry na ninjy,“ přidal se Sai.

„Co chtějí,“ zamyslel se Uzumaki.

„To nevím, ale moc se mi to nelíbí,“ řekl Uchiha.

„Co je tak trochu poděsit,“ navrhl Sai.

„Jak?“

„Jste přece Uchiha a jinchuuriki, vy na něco přijdete.“

Naruto a Sasuke se ušklíbli a uvolnili sílu svojí chakry. Kdyby ji Sai neznal, rozklepal by se strachem taky. Spojená síla klanu Uchiha a Liščího démona byla hrozivá.

„Nepřidáš se,“ zajímal se Sasuke s rudými oči.

„S radostí,“ ušklíbl se černovlásek a přidal svojí chakru a sílu. Lesem se neslo obrovské množství chakry a hlavně strašlivé síly.

Byli tři. Každý sám o sobě silný, ale dohromady smrtonosní. To pochopili i ninjové schovaní v úkrytech. Jeden po druhém se vytratili do hlouby lesa.

„To bylo divné,“ prohlásil Naruto, když uzavřel svoji chakru zpátky.

„Jako bychom byli silnější než dřív,“ nadhodil Sai.

„Přesně to jsem chtěl říct,“ přidal se do hovoru Uchiha. „Už předtím jsem díky pečeti byl dost silný, ale teď si připadám ještě silnější.“

„Něco s námi udělali,“ odtušil Sai.

„Asi,“ souhlasil Naruto.

„Asi,“ zašeptal Sasuke.

to be continue

15.11.2009 11:44:20
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one