„Naruto,“ ozval se mu v hlavě hlas. Blonďák sebou jenom zavrtěl, ale jinak nedal nijak najevo, že by ten hlas vnímal.

„Naruto, vstávej,“ ozvalo se naléhavěji. „Hernajs, probuď se!“

Ale Naruto se nějak neprobouzel, spíše to vypadalo, že se ještě více propadl do Morfeovy říše.

„Naruto,“ zařval dotyčný hrozivým hlasem, jelikož mu došla s mladíkem trpělivost.

Mladík sebou leknutím trhl, až se podsadil. S doširoka otevřenýma očima hleděl před sebe.

„No konečně,“ ozvalo se za ním.

Naruto se otočil tím směrem a uviděl Kyuubiho. Ale než setkání s démonem ho překvapilo, že se před ním Liška povaluje volně na zemi. Nikde žádná mříž.

„Co…to…co,“ koktal Naruto zmateně. Vůbec se mu to nelíbilo. Kyuubi byl volný.

„Klid,“ zívl si Kyuubi a mrskl dvěma ze svých devíti ocasů.

„Jak to že jsi venku,“ našel Naruto konečně řeč.

„To nevím,“ odvětil mu klidně. „Ale zatím se nikam nechytám, tak můžeš být v klidu.“

„Cože? Proč,“ nechápal Uzumaki.

„Jedním slovem: Akatsuki,“ zavrčela Liška.

„Aha.“

„No to je mi radosti,“ ušklíbl se démon.

„A jak by ses tvářil ty,“ odsekl Naruto a konečně se zvedl na nohy. Oprášil si kalhoty a rozhlédl se kolem sebe.

„Asi stejně,“ připustil Kyuubi a dál sledoval svého hostitele. „A to jsem s těmi překvapeními, ještě neskončil.“

„Prosím,“ optal se blonďák a doufal, že se přeslechl. „To přiletěli marťani či co?“

„I tak by se to dalo říct,“ zasmál se démon.

„Tohle už nedělej,“ přerušil ho Naruto. „Jde z toho strach.“

„Budu předstírat, že jsem nic neslyšel,“ utrousil démon dotčeně.

„Jak chceš,“ založil si Naruto ruce na hrudi. „Tak co se ještě stalo?“

„Otoč se,“ poradila mu Liška.

Naruto tak učinil a brada mu krapet klesla. Nedíval se totiž na nikoho jiného než na Sasukeho a Saie. Seděli opřeni o stěnu se zavřenými oči a Naruto nebyl schopen rozhodnout, zda spí či jsou v bezvědomí.

„Než se stačíš zeptat,“ promluvil Kyuubi znovu k překvapenému Narutovi. „Ano, jsme v tvém podvědomí nebo jak to nazvat.“

„Ale,“ koktal Uzumaki.

„Nevím víc než ty,“ odsekl Devítiocasý.

„Skvělý,“ shrnul to Naruto a přešel k těm dvěma návštěvníkům. Kleknul si k nim, zatřásl s nimi a volal je jménem: „Sasuke, Saii! Vstávat!“

Jako první otevřel oči Sai. Pokusil se zaostřit zrak na Naruta před sebou, když se mu to podařilo, zděšeně vykřikl. Naruto prvně nechápal proč, ale když za zády uslyšel tichý řezavý smích, bylo mu to úplně jasné. Předpokládal, že se Sai leknul Kyuubiho, který stál za ním. Přece jenom se démon nevidí každý den a tenhle měl celkem pěknou sbírku zubu, kterou nadšeně předváděl. To by se lekl každý.

„Tak tady už jsem jednou byl,“ promluvil vedle nich Sasuke, držíce se za hlavu.

„Zdravím tě Uchiho,“ zavrčel Kyuubi. „Ne že bych tě rád viděl. Naposledy jsi chtěl zabít Naruta, takže mi odpusť chladné přivítání.“

Naruto překvapeně zamrkal, nechápal, kdy se z Kyuubiho stal takový cynik.

„Radost je na obou stranách,“ odsekl Sasuke.

„Tak dost vy dva,“ okřikl je Naruto. „Důležitější je, co ty a Sai děláte tady.“

„Kde je to, tady,“ zajímal se Sai nespouštěje oči z démona.

„Moje podvědomí,“ vysvětlil mu Uzumaki.

„Přesněji řečeno v mém sídle,“ ozval se Devítiocasý. Naruto se rozhodl, že ho bude ignorovat, už tak nechápal, co se tady děje. Nepotřeboval se ještě hádat s Liškou.

„Že by nějaká technika,“ nadhodil Sai, když se konečně postavil na nohy a prohlížel si onu místnost.

„To těžko,“ vyprskl démon a vznešeně si to odkráčel trošičku bokem, jakoby mu vadila ta člověčina.

„A můžeme znát důvod, proč ne,“ zajímal se Naruto a shlížel na démona mírně naštvaně.

„Žádnou necítím.“

„Ech, to tedy vysvětluje všechno,“ pronesl Uzumaki ironicky.

„Jsem démon,“ odsekl a uvelebil se na podlaze, jak nejvíc to šlo.

Naruto na to radši nic neřekl a s jakýmsi mumláním se otočil zpátky na svoje dva přátele. Sai se ještě stále rozhlížel po místnosti, ve které se záhadným způsobem ocitl, a Sasuke klidně pozoroval démona, jakoby takové stvoření vídal každý den. Blonďák si povzdychl a přemýšlel, jak by se sžívali Sasuke a Kyuubi, kdyby ho místo do něho zapečetili do Uchihy. Nakonec se musel téhle myšlence smát, jelikož dva větší tvrdohlavce neznal. Byl by z nich dobrý tým.

„Naruto,“ zavrčel Kyuubi vztekle. „Na to ani nemysli.“

Devítiocasý si zřejmě myslel, že tím Naruta usadí, jenž se hluboce mýlil. V okamžiku, kdy to dořekl, dostal Naruto takový záchvat smíchu, že si až musel sednout, jelikož by se asi svezl na podlahu, jak by ho neudrželi nohy.

„Magor,“ ohodnotil ho Sasuke, když se díval na blonďáka, jak se na zemi svíjí smíchy. Sai se prozíravě vzdal hlasování. Místo toho najednou klesnul na kolena a držel si hlavu v dlaních. Naruto se okamžitě uklidnil a hned byl u něho, stejně jako Sasuke.

„Sai,“ ptal se ho. „Co se děje?“

„Já nevím,“ odvětil s námahou. „Jakoby mě někdo trhal na kusy.“

Jakmile to dořekl, tak se rozplynul jako pára nad hrncem. Naruto se Sasukem zmateně hleděli na místo, kde ještě před chvíli klečel jejich společník.

„Co to mělo znamenat,“ zeptal se Sasuke zmateně.

„Tak myslím, že jsem to právě pochopil,“ ozval se Kyuubi. „Ale vysvětlím vám to, až příště. Teď mažte!“

„Co,“ nestačil Uchiha dopovědět a též zmizel.

Naruto s děsem v očích zíral na místo, kde se válel Kyuubi a zeptal se: „Co jsi jim udělal?“

„Neboj se, jsou v pořádku,“ uklidňoval ho. „Ale i ty bys už měl jít nebo na tebe budou naštvaní.“

Toto byla poslední slova, která Naruto uslyšel, jelikož i on zmizel z této podivné místnosti.

„Konečně klid,“ zívl Devitiocasý démon. Položil si hlavu na tlapy a v okamžiku usnul.

 

„Jste si jistí,“ ozval se z blízké vzdálenosti mužský hlas, který zněl velmi rozrušeně.

„Zatím čekáme na výsledky,“ odvětil mu jiný hlas, tentokráte ale ženský.

Naruto tiše poslouchal ty dva a snažil se zjistit, kde se to nachází. Probral se z bezvědomí před několika minutami, ale k jeho zděšení neviděl vůbec nic. Všude kolem něho byla tma. Byl celý dezorientovaný. Po chvilce se uklidnil a uslyšel další dva zrychlené dechy.

Sasuke a Sai. Došlo mu okamžitě. Aspoň věděl, že v té bryndě není sám. Pokusil se pohnout, ale poznal, že je svázaný a podle polohy těla odhadoval, že sedí na židli a ruce má svázané za zády. V duchu se ušklíbl. Asi jsou ve vězení nebo v něčem podobném. Kupodivu ho toto zjištění uklidnilo.

Bouchly dveře. Naruto instinktivně otočil hlavu za zvukem, ale i tak nic neviděl.

„Ale vy už jste vzhůru,“ ozvalo se nad ním nadšeně. „Takže začne konečně zábava.“

Než se Naruto nadál, tak mu bylo něco strhnuto z hlavy a on musel urychleně zavřít oči, aby z toho prudkého světla neoslepl. Po své pravici uslyšel přidušený povzdech. Sklonil hlavu směrem k podlaze a pokusil se znovu otevřít oči, ale tentokráte pomalinku. Pomalu zvedal víčka a nechal sítnici oka přizpůsobit ostrému světlu. Mezitím si uvědomil, že má v ústech roubík, aby nemohl mluvit či dokonce křičet. Musel se tomu zase ušklíbnout, už si připadal jak Sasuke.

Vedle něho se někdo zavrtěl, jakoby se snažil osvobodit. Blonďák k němu zvedl zrak a uviděl k židli přivázaného Sasukeho. V ústech měl stejně jako Naruto roubík, ale na rozdíl od něho měl přes oči pruh látky, který mu zakrýval oči. Mladík na něho chvíli hleděl a nechápal, proč má přes oči pásku. Než mu došlo, že viděli Sasukeho sharingan a teď mu tak znemožnili jeho používání.

„Tupci,“ pomyslel si v duchu a otočil se na druhou stranu. Tam seděl Sai, také jenom s roubíkem, ale na rozdíl od Naruta se díval upřeně před sebe, jakoby někoho čekal. Až teď Narutovi došlo, do jaké se dostali situace. Byli ve vyslýchací místnosti a určitě je nečekal příjemný rozhovor.

„Takže chlapečci,“ promluvil znovu ten muž. Naruto i Sai se po něm ohlédli, Sasuke jenom natočil hlavu jeho směrem, aby aspoň slyšel, když už mu bylo zakázáno vidět. Ale ne že by na tom druzí dva mladíci byli nějak lépe. Onen muž stál zády k tomu ostrému světlu, takže viděli akorát temné obrysy. „Teď mi pěkně řeknete, kdo jste a co tady chcete. A je mi jedno jestli to půjde po dobrém nebo po zlém. Osobně bych dal přednost tomu po zlé, aspoň by byla nějaká zábava.“

„Hergot,“ zanadával Narutovi po tomto proslovu hlas v hlavě. „Kdybych viděl, tak ti nakopu zadek.“

„Sasuke,“ otázal se mladík po chvíli zmateně.

„Naruto,“ odpověděl mu Uchiha stejným tónem. „Ty mě slyšíš?“

„A ne jen on,“ přidal se do této diskuze i Sai.

„My dokážeme mezi sebou mluvit pomocí myšlenek,“ shrnul to Sasuke celkem vyjeveně.

„Co v té břečce bylo,“ zanadával Naruto rozezleně a musel se hodně snažit, aby navenek nedal nic znát.

„V břečce,“ nechápal Sai.

„No v té místnosti,“ vysvětloval Uzumaki dál. „Něco s námi museli udělat. Nenamluvíš mi, že je to naprosto normální se s někým bavit pomocí myšlenek.“

„Naruto, uklidni se,“ snažil se ho uchlácholit Sasukeho hlas.

„Uklidnit,“ zařval blonďáček v duchu. „Uklidnit?“

„Tak co chlapečci, budete zpívat,“ otázal se jich ještě jednou sladkým hlasem.

Naruto se zamračil a v duchu si pomyslel: „Ještě jednou mi řekneš chlapečku, tak se neznám!“

„Postav se do řady,“ ozvalo se mu v hlavě. „Nejdřív mu nakopu zadek já.“

Blonďák se ušklíbl, poznal Sasukeho myšlenky.

„Musím vás oba dva zklamat,“ přerušil je Sai. „První budu já a vy dostanete, až co zbude. Teda jestli něco zbude.“

„Jak tak na vás koukám, tak po dobrém to nepůjde, co,“ pronesl muž nadšeně. „Tím lépe pro mě.“

„Připomeňte mi, až se odsud dostaneme,“ zavrčel Naruto vztekle. „Že mám Tsunade vytmavit za nábor pracovních sil.“

„Jestli se odsud dostaneme,“ odtušil Sai.

„Ne… ,“ začal Naruto, ale dál se nedostal. Jelikož ten muž, co byl s nimi v místnosti, mu vrazil takovou facku na tvář, že až skoro spadl ze židle a ji vzal sebou. Dokonce ze sebe vydal i zasténání, ale než bolestné bylo spíše překvapené.

„Naruto,“ ozvalo se mu dvojhlasně v hlavě starostlivě.

„Jsem v pořádku,“ uklidňoval je rychle.

„Sakra, štve mě, že nic nevidím,“ vrčel Sasuke.

„Tak se zkus podívat přes moje oči,“ navrhl mu Sai.

„Prosím,“ nechápali ti dva.

„No když máme propojené mysli,“ vysvětloval Sai svojí teorii. „tak bychom mohli být propojení i na více úrovních.“

„Zajímavá teorie,“ odtušil druhý černovlasý chlapec.

„Ale dělej rychle, jelikož se ten chlap přesouvá před tebe,“ varoval ho Naruto, když viděl, jak se ten muž pomalinku a tiše přibližuje k Sasukemu.

„Takže ty jsi ten Uchiha, že ano,“ pronesl muž stojící nad Sasukem. Ten muži ovšem vůbec nevěnoval pozornost, seděl v naprostém klidu na židli. Byl ponořen ve své mysli, a hledal tu Saiovu či Narutovu. Soustřeďoval se na jejich chakru a mysl. Hledal sebemenší spojení s jejich těly. Hledal, ale nic nenacházel, jakoby ta jejich zvláštní komunikace byla jediná jejich společná věc. Už to chtěl skoro vzdát, ale touha vidět, co se v místnosti byla větší. Najednou to ucítil. Slabounké vlákno, které vedlo z jeho mysli ven, podvědomě tušil, že vede k Narutovi a Saiovi. Zaměřil na něho veškerou svou pozornost a nechal se jím vést. Ani nevěděl, jak ale už byl v Narutově mysli.

„Zdravím,“ přivítal ho blonďák vesele.

„To je naprosto neuvěřitelné,“ vydechl Sasuke. Nebyly v Narutově podvědomí, spíše cítil jeho vědomí a vnímal všechny jeho pocity a vjemy daleko ostřeji, než by měl kdy možnost.

„Souhlasím,“ přidal se k nim Sai, ale jenom v myšlenkách.

„Naruto,“ promluvil znovu Sasuke. „Otoč hlavu, ať vidím, co ten bastard chce dělat.“

Uzumaki na to nic neřekl a Sasuke konečně mohl vidět. Bylo to zvláštní, viděl sám sebe z pohledu třetí osoby. Viděl, jak nad ním stojí ten muž a pozorně si ho prohlíží. Najednou zpozoroval, jak ten muž zvedá ruku, aby ho udeřil. Podvědomě napnul svoje tělo, aby se připravilo na náraz. Zároveň ucítil, jak se napnulo i Narutovo tělo, jakoby se chystal vyrazit na pomoc, ale moc dobře věděl, že tomuhle nezabrání. Byli svázáni. Ale rána nikdy nedopadla.

„Dost,“ zastavil muže něčí hlas. Podle jeho tónu šlo poznat, že se jedná o velitele, který nepřipouští něčí neposlušnost.

„Pane,“ otočil se na něho.

„Nepřikázal jsem, že je vyslechnu sám,“ promluvil znovu a vyšel ze světla a tím se ukázal třem vězňům. Byl vysoký a podle oblečení se dalo usuzovat, že patří k ANBU, což potvrzovala i jeho maska přes obličej. Byla krvavě rudá.

„Ale,“ snažil se namítnout.

„Ven,“ zavrčel vztekle a jeho hlas sliboval trest za neuposlechnutí rozkazu. Muž naposledy pohlédnul na své bývalé zajatce a odešel z místnosti. Bylo vidět, že je vzteky bez sebe, ale nedovolil si odporovat svému veliteli.

„Omlouvám se za jeho chování,“ řekl velitel ANBU a díval se, jak dva z nich překvapeně pozvedají obočí nad touto větou. „Zde jste jenom dočasně, než se všechno vysvětlí a potvrdí.“

Jako na povel se otevřely dveře, dovnitř vkráčel další člen ANBU a promluvil: „Pane, nesu výsledky.“

„Výborně,“ řekl velitel nadšeně a převzal si složku, kterou mu jeho podřízený podával. Otevřel jí a rychle četl, i když to se mohli všichni jenom domýšlet, když mu nebylo vidět do obličeje.

„Kdo je dělal,“ zeptal se po chvíli.

„Hlavní,“ dostal hned odpověď.

„Určitě?“

„Nikoho jiného k tomu nepustila a celou dobu jsem byl přítomen,“ chrlil podřízený odpověď okamžitě. Viděl, že to jeho velitele velmi zajímá. Dovolil si tedy hodit pohledem po těch třech, ale nic zvláštního na nich neviděl. Slyšel sice, že jedním z nich je Uchiha, ale to zase nebylo zase něco tak zvláštního. I on měl ve svém týmu Uchihu.

„Neuvěřitelné,“ vydechl velitel nevěřícně a znovu upřel svůj pohled na ty tři. Dva z nich mu vzdorovitě pohlédli do očí a třetí aspoň držel hlavu hrdě vztyčenou. „Přiveď Kagy.“

„Rozkaz,“ odvětil a zmizel ve dveřích.

 

„Co se to tady hernajs děje,“ zajímal se Sai, když viděl, jak ten ANBU vystřelil z místnosti, jakoby mu za patami hořelo.

„Co myslel těmi Kagy,“ přidal se Naruto zmateně, ale navenek nedal na sobě nic znát.

„Jsme na tom všichni stejně,“ přidal se k nim Sasuke. „Ale těmi Kagy asi myslel, Hokageho, Kazekageho a ty ostatní.“

„No dobře, to by možná šlo,“ souhlasil po chvíli Sai. „Ale proč by je měli vodit zrovna sem. Pochybuji, že chodí za všemi vězni.“

„To asi ne,“ připustil Naruto váhavě. „Ale je pravda, že Pátá občas chodila do vězení, když potřebovala nějaké informace, tak možná myslí, že z nás něco vytáhnou.“

„Teď mě tak napadlo,“ pronesl Sasuke váhavě. „Jsme ještě vůbec v Listové?“

„Jak to myslíš,“ nechápal Naruto.

„No,“ zarazil se Uchiha, než začal vysvětlovat. „Vás dva přece znají všichni v Konoze, přiznávám, že mě by asi zavřeli do vězení za velezradu, ale vás dva by přece nedrželi pod zámkem. Přijde mi to celé divné. Zničené vesnice, loupeživé bandy, obraná opatření. Mám pocit, že jsme se ocitli v jiné zemi.“

„Spíš v jiném čase,“ nadhodil Sai.

„Hej, brzděte,“ okřikl je blonďák. „Vaše teorie jsou sice zajímavé, ale naprosto neuvěřitelné. Jak bychom se mohli ocitnout v jiné zemi či čase, když jsme viděli Pomník?“

„Nevím,“ připustil Sasuke. „Prostě mám takový pocit.“

„Něco je tady špatně,“ nenechal se Sai zviklat.

 

Dveře se znovu otevřely a do místnosti přišly další dvě osoby. Mladíkům se opět nabídl pohled na dvě siluety, jelikož jim do zad svítilo ostré světlo. I tak poznali, že se jedná o Kagy. Oba měli na sobě typický dlouhý plášť a široký klobouk, ale okamžitě si všimli, že ani jeden z nich nebyla žena. Aspoň si to mysleli, jelikož přece jenom plášť toho dost skrýval.

„Bože,“ vydechl překvapeně jeden z Kagů.

Druhý se otočil na velitele ANBU a zeptal se: „Jste si jistí? Kdo dělal testy?“

„Hlavní,“ odvětil ANBU. „Víte, že ona se nemilý.“

„Ale i tak to přece není možné,“ odporoval Kage.

„Kage-sama, při vší úctě,“ zavrčel velitel vzdorně. „Už ta podoba a všechno kolem. Není pochyb.“

„Chceme mít naprostou jistotu,“ vydechl druhý z Kagů. „Nechceme žádnou chybu, už jsme jich zažili dost.“

 

Naruto se na své židli zavrtěl, když uslyšel hlasy těch dvou mužů. Oba mu byly povědomí, jakoby je kdysi znal, ale teď nevěděl kam je zařadit. Jeho neklidu si všiml jeden z Kagů a pokynul, aby jim rozvázali pouta a sundali roubíky. Což se okamžitě vyplnilo.

„Naruto,“ ozval se mu hlavě Sai.

„Co,“ zeptal se a přitom cítil, že Sasuke je stále v jeho mysli a všechno sleduje.

„Jsou ti taky povědomí,“ otázal se Sai.

„Až moc,“ souhlasil blonďák.

 

Jeden z Kagů si sundal svůj klobouk a odložil ho na stolek. Narutovy se naskytl pohled na siluetu jeho hlavy. Viděl sice jenom obrys, ale i tak ho poznal. Ty vlasy by poznal všude.

„Shikamaru,“ zašeptal nahlas.

Všichni tři - velitel ANBU i oba Kagové - překvapením ztuhnuli, nečekali, že promluví tak brzy.

„Jsi to ty Shikamaru,“ zeptal se znovu.

„Vypněte to světlo,“ pronesl velitel ANBU. „Už je zbytečné.“

Místnost potemněla. Všichni přítomní museli nechat oči, aby si přivyknuly náhlým změnám světla. Naruto stále upíral svůj pohled na muže, kterého pojmenoval, jménem svého přítele. Jak si oči přivykali, dokázal pomalinku rozeznávat detaily jeho tváře. Oči se mu rozšířily překvapením, když uviděl jeho tvář. Byl to určitě Shikamaru, ale nějak starší. Jeho obličej byl změněn starostmi a smutkem, ale přesto v něm bylo něco z toho chlapce, kterého znal.

„Naruto,“ oslovil ho druhý z Kagů a taky si sundal klobouk.

Všichni tři mládenci znovu zalapali překvapením po dechu. Nebyl to nikdo jiný než Gaara, Písečný Kazekage, ale už dospělý. Jak se Shikamaru nezměnil, tak Gaara působil úplně jiným dojmem. Bylo vidět, že prošel mnoha boji a odnesl si z nich mnohá zranění. Přes pravou polovinu tváře se mu táhla dlouhá jizva, která začínala ve vlasech, protínala oko a končila kousek nad dolní čelistí. Zřejmě díky této jizvě měl přes pravé oko i pásku. V této bitvě musel přijít i o oko.

„Gaaro,“ oslovil ho Sai nechápavě.

„Co se to tady k čertu děje,“ zavrčel Sasuke a už stál na nohou. Sharingan se mu zatím v očích neprojevil.

„Sasuke, snaž se uklidnit,“ uklidňoval ho Shikamaru.

„Já jsem klidný,“ odsekl a stoupl si za Naruta, který byl stále v šoku. Kupodivu i Sai se přidal k těm dvěma a ostražitě sledoval ty lidi. Věděl, kdo jsou, ale něco bylo špatně. Znali je, to ano, ale proč jsou tak staří. Proč to vypadá, jakoby zestárli a oni zůstali mladí.

„Musí to být pro vás strašný šok,“ zvedl Gaara ruce před sebe, aby jim ukázal, že jsou prázdné a tím je trochu uklidnil. Tedy aspoň se pokusil.

„Šok,“ vyprskl Sasuke cynicky. „Co se to tady děje. Je to snad nějaká vyslýchací technika.?“

„Ne.“

„Tak co tedy,“ zavrčel tentokráte Naruto a v očích se mu rudě zablesklo.

Shikamaru se podíval po Gaarovi a pak řekl: „Pamatujete si bitvu s Akatsuki před vesnicí?“

„Co je s ní?“

„Tak od toho dne uplynulo už dvacet let,“ řekl Shikamaru tiše.

„Prosím,“ vydechl Sai a ve tváři měl překvapení stejně jako Naruto a Sasuke.

„Zmizeli jste před téměř dvaceti lety,“ zopakoval Gaara.

to be continue
29.11.2009 10:33:13
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one