V jeho slovech byla ukryta hrozba, která byla namířena na Sasukeho Uchihu. A ten ji dobře slyšel. A s ním i jeho dva přátelé. Naruto i Sai slyšeli onu hrozbu též, ale bylo jenom na Uchihovy, jak zareaguje.

„Nejsem zvíře, abych zabíjel děti, které si to nezaslouží,“ odsekl Shikamarovi Uchiha a v jeho očích nebylo nic jiného než led.

„Musím mít jistotu,“ pronesl Hokage pevně. „Nemůžeme si dovolit rozpory mezi vlastními lidmi.“

„Tak to by stačilo,“ přerušil jejich rozhovor Naruto. V jeho očích byl pevný pohled. Jaký u něho Shikamaru ani Gaara neznali.

„Sasuke už vám řekl, že je nechá být,“ přidal se Sai a stoupl si po boku svého přítele. Naruto se postavil po Sasukeho druhém boku a položil mu ruku na rameno, aby vyjádřil, že bude stát za ním.

Gaara si je dlouho měřil pátravým pohledem a přemýšlel, jestli jsou to opravdu ti za, které je mají. Jestli to jsou opravdu Sasuke Uchiha, Naruto Uzumaki a Sai, které znávali. Protože tihle možná měli jejich tváře, ale jejich povahy a postoje byly jiné. I když to taky nebylo to správné označení. Nebyly jiné, byly dospělejší. Jakoby se díval na dospělé muže v tělech chlapců.

„Vrátili jsme se domů,“ řekl blonďák. „Chceme tady chvíli zůstat, a pak se znovu vydat na cestu.“

„Na cestu,“ nechápal Shikamaru. Myslel si, že se vrátili domů natrvalo. Zvlášť když slyšeli, co se tady děje. Nečekal, že budou chtít znovu odejít.

„Máme nevyřízené účty s Madarou,“ zavrčel Sasuke s Narutem zároveň.

„S Madarou?“

„Jeden z posledních Uchihů,“ vysvětlil Sai, když se ani jeden z jeho přátel neměl k poodhalení tajemství.

„Ale to přece,“ koktal Kazekage.

„Nevíte nic,“ přerušil ho Naruto. „Vede válku a přitom vůbec netušíte, proti čemu stojíte.“

„Tak nám to osvětlete,“ přerušil ho velitel ANBU. Vůbec se mu nelíbilo, že tenhle klučina, který neví nic o situaci, má tolik řečí.

„Madara Uchiha je ten, který vede Akatsuki,“ řekl Sai.

„Madara Uchiha je ten, který stojí za osudem klanu Uchiha,“ pokračoval Sasuke s hněvem v hlase.

„Madara Uchiha je ten, který na vesnici vypustil Kyuubiho a donutil tím mého otce položit život za její ochranu,“ dopověděl Naruto klidným hlasem, jakoby vyprávěl o počasí.

Na tvářích Kagů nebylo nic jiného než překvapení míšené s nevěřícností. To co jim tady vykládali, bylo neuvěřitelné a naprosto nemožné.

„To není možné,“ ozval se Gaara.

„Proč by nebylo,“ zeptal se ho černovlásek z rodu Uchiha.

„Pein je ten, který stojí v čele Akatsuki,“ vysvětloval svojí teorii. „To on se pořád chvástá svou rolí a organizuje jejich postup.“

„Pein,“ odsekl Naruto. „Není nic jiného než loutka v rukou divadelního mistra. Dělá jenom to, co se jí řekne. Nic jiného.“

„Naruto,“ řekl tiše Shikamaru a díval se z okna na pomník Hokagů. „To jak jsi řekl, že donutil tvého otce položit život za svoji vesnici. Tím jsi myslel Čtvrtého?“

Uzumaki se chvíli tiše díval na svého přítele z dětství, než odvětil: „Ano.“

„Bože,“ svěsil člen klanu Nara hlavu do dlaní. „Proč jsem si to ho nevšiml dřív. Až teď, když jsi to vyslovil nahlas, jsem si připustil podobu s Yondaimem. Ta podoba je až neskutečná.“

„Člověk často nevidí, to co má před očima,“ pronesl moudro Sai a též se zadíval na hlavu Čtvrtého, která se tyčila nad vesnicí, jako připomínka jeho minulých činů.

„Jak jsi na to vlastně přišel,“ zeptal se ho Kazekage.

„Neřekl mi to nikdo jiný než Madara,“ odvětil Uzumaki. „A měl z toho obrovskou radost, že mi může ublížit.“

„Až toho zmetka dostaneme do rukou,“ vrčel Sasuke. „Moc z něho nezbude.“

Něco mě napadlo,“ ozval se Sasukemu a Narutovi v mysli Saiův hlas.

„Copak,“ zeptal se ho stejným způsobem poslední z rodu Uchiha.

„Chceme dostat Madaru, že,“ vysvětloval.

„My chceme dostat Madaru,“ opravil ho Naruto. „Ty se do toho míchat nemusíš.“

„Je to váš boj jako můj,“ nedal se mladík přesvědčit. „Navíc vás musí někdo krotit a chránit záda, až půjdete bezhlavě za svým cílem.“

„Co bychom si bez tebe počali,“ povzdychl si teatrálně Sasuke.

„Taky si myslím,“ ušklíbl se druhý z černovlasých mladíků.

„Tak jaká byla ta tvoje slavná myšlenka,“ optal se Naruto. „Než jsme se dostali k předvádění svých teritoriálních pudů.“

„Pravda,“ vrátil se k původnímu tématu. „Chceme dostat Madaru na kolena a víme, že Akatsuki chce zničit tuhle vesnici jako poslední útočiště všech ninjů. Jednou se tady musí objevit a vsadím svůj štětec s barvami, že ten zatracený Uchiha, bez urážky Sasuke, tady bude taky. A my si na něho tady počkáme.“

„Výborný nápad,“ souhlasil po chvíli Naruto. „Proč se honit, když on přijde až k nám. Navíc neví, že jsme naživu.“

„Moment překvapení je náš,“ přisvědčil Sasuke.

 

„Všiml sis toho,“ zašeptal Shikamaru Gaarovi a přitom kývl hlavou ke třem mladíkům.

„Jo.“

„Přijde mi to, jako by se nějak domlouvali bez slov,“ pokračoval Nara a pozorně si prohlížel ty tři. Přímo mohl vidět, jak mezi nimi probíhá komunikace na jiné úrovni. Úrovní, které on nemohl nikdy dosáhnout. Co ještě skrývají? Nejsou více nebezpeční než Akatsuki? Míhalo se hlavami Kagů.

„Zůstaneme ve vesnici,“ přerušil jejich myšlenky Narutův hlas.

„Proč najednou ta změna postoje,“ zeptal se, se zájmem Gaara a přitom z něho nespustil pohled svého jediného oka.

„Nemá cenu honit se za Madarou,“ pokrčil Sai rameny. „Když nakonec stejně přijde sem, aby to tady zničil.“

„Počkáme si na něho tady,“ doplnil vysvětlení Sasuke.

„Hmm,“ zamrčel Shikamaru a přemýšlel, jestli v tom není nějaký háček.

Místnost se zahalila do ticha, jak se obě strany ponořily do vlastních myšlenek.

 

Toto ticho přerušil, až Naruto slovy: „Já nevím jak vy, ale já mám celkem hlad.“

„To není žádná novinka,“ zakroutil Uchiha hlavou.

„Ty máš hlad v podstatě pořád,“ přidal se Sai.

„Hej,“ urazil se Naruto na oko. „Myslím, že tuhle debatu už máme za sebou.“

„Neboj,“ ušklíbl se černovlásek z rodu Uchiha. „Nezapomněli jsme, že živíš dva.“

Tato věta vyvolala přidušené kašlání od Kagů. Všichni tři mladíci se na ně podívali a na tvářích nechápavý pohled, jelikož si nedokázali vysvětlit jejich chování.

„Jak dva,“ dostal ze sebe nakonec Shikamaru a díval se zvláštním pohledem po Narutovi.

Sai se jenom zašklebil, ale pak s vážným hlasem řekl: „Naruto v sobě nosí malého vetřelce.“

„Prosím,“ zašeptal Shikamaru znovu zmateně. Věděl, že Naruto má v sobě Kyuubiho…. ale počkat.

„Vy zmetci,“ zavrčel vztekle, když mu došlo, jak to mysleli.

Ti tři se mezitím smáli, tak až se za břicha popadali. Ten pohled na tři zmatené muže byl přímo k popukání a navíc tomu přidali korunu, když se tvářili smrtelně vážně. Chvíli to opravdu vypadalo, že Naruto čeká malého prcka.

„Kdybys ses viděl,“ smál se Naruto vesele a utíral si slzy od smíchu. „Ten pohled stál za to. Ale teď zpátky k vážným věcem. Kde je nejbližší stánek s ramenem?“

„Už zase,“ kroutil hlavou Sai.

„Hele,“ ozval se dotčeně blonďáček. „Dvacet let jsem byl naložený v jakési hnusné tekutině, tak se nediv, že můj organismus si žádá doplnění zásob.“

„Tentokrát si dám s tebou,“ překvapil ho Sasuke.

„Opravdu,“ zeptal se Uzumaki celý překvapený.

„Jo.“

„Sai, co ty?“

Sai se podíval na rozradostněnou tvář jediného světlovlasého klučiny v místnosti a řekl: „Přece nebudu trhat partu.“

„Skvělý,“ radoval se Naruto jako malý dítě. „Jdeme.“

A už se zvedal z pohovky vyrážeje ke dveřím z místnosti, když ho zarazil Gaarův hlas: „Nezapomněl jsi náhodou na něco?“

Blonďáček se zastavil, chvíli přemýšlel a pak se zeptal: „Ech.. na co?“

„Pár místností odtud na tebe, na vás,“ opravil se Shikamaru. „Čekají ti co, na vás čekali přes dvacet let. Nemyslíš, že by to tvůj žaludek mohl ještě chvilinku vydržet. Že bys ses aspoň s nimi přivítal.“

Naruto celý zrudl a styděl se, že zapomněl na svoje přátele, které neviděl přes dvacet let.

„Nemyslím, že by mě toužili vidět,“ pronesl Sasuke tiše, částečně aby zachránil Naruta z rozpaků a částečně z vlastních rozpaků nad shledáním.

„Už zase začínáš,“ prskal Sai.

„Tentokrát souhlasím se Saiem,“ přidal se Naruto naštvaně a oba si měřili vzteklým pohledem mladého Uchihu.

Ten se pod jejich pohledy zachvěl, ale i tak se dál tvářil netečně: „Říkám pravdu.“

„Sasuke,“ nadechoval se Uzumaki.

Ale přerušil ho Sai: „Už jsme ti přece vysvětlovali, jak všichni pomáhali v tvém hledání, takže se laskavě uklidni a postav se tomu jako chlap.“

„Jestli se můžu vložit,“ ozval se Gaara. Za což si vysloužil pěkně zlé pohledy od Saie a Naruta za vyrušování. Jejich pohledy v očích byly tak silné, že i on se nechtěně zachvěl a myslí se mu mihlo, jak tomuhle pohledu může Sasuke čelit.

„Co,“ zavrčel Naruto a v očích se mu červeně blýsklo.

Kazekage si ho chvíli prohlížel, a když viděl, že Kyuubi představení se nekoná, spustil: „Možná by vás zajímalo, že Orochimaru je mrtvý.“

„Kdy, kdo a jak,“ zeptal se ho Sasuke. Postraním pohledem viděl, jak oba jeho přátelé ztuhnuli a ostražitě naslouchali odpovědi. Byli stejně napjatí dozvědět se jako on, kdo nakonec přemohl hadího sannina.

„Před pár týdny jsme vypátrali jeden z jeho úkrytů,“ vyprávěl Hokage. „A po hodně dlouhém boji, který stál pár životů tuto vesnici, jsme ho nakonec zabili.“

„Určitě,“ zeptal se Naruto opatrně. „Přece jenom už jsme tímhle prošli několikrát a pokaždé se ten zmetek ukázal znovu živý a zdraví.“

„Tentokrát je to napořád,“ ujišťoval ho Gaara.

Sai se chtěl na něco zeptat, ale nakonec svoje myšlenky směřoval na Sasukeho: „Jak to, že tvoje pečeť nezmizela?“

„Nevím,“ odvětil mu Uchiha zmateně. Vždycky si myslel, že když Orochimaru zemře, tak vezme prokletou pečeť sebou, ale nestalo se tak.

„Třeba už to není jenom pečeť,“ přidal se do duševní debaty Naruto. „Třeba už je tvojí součástí a ne pouhým parazitem.“

„Skvělý,“ procedil Sasuke ironicky celý nadšený. „Jsme to ale trojka. Jeden má v sobě démona, druhý je zase skrytím Picassem a třetímu na těle roste pečeť, která si žije vlastním životem.“

Naruto se začal nepokrytě smát, když slyšel tuhle definici. Když se trochu uklidnil, řekl: „I tak bychom se mohli definovat. Skvěle jsi to vystihl.“

 

„Jestli už jste skončili,“ vyrušil je Hokage. „Je čas se setkat s ostatními. Už se na vás všechny moc těší.“

Touhle větou lehce naznačil Sasukemu, že i na něho se všichni těší.

„Tak jdeme,“ vyrazil Naruto znovu ke dveřím. Následován lehce se usmívajícím Saie a trošku neklidným Sasukem.

V jejich závěsu klidně a pomalu kráčeli Kagové, důstojně jak jim to umožňoval jejich úřad. V jejich patách se vydal velitel ANBU, jelikož i on měl v tomto setkání svou roli a nemínil ji propásnout.

Opustili místnost, ve které se třem mladíkům změnil celý život, a vydali se do další, aby se přivítali s jejich dávnými přáteli, které ztratili pro ně nedávno, ale pro všechny ostatní příliš dávno.

„Tak jsme tady,“ zastavil se Kazekage před jedněmi dveřmi. Nic na nich nedávalo tušit, co se za nimi skrývá.

„Půjdu je seznámit se celou situací,“ řekl Shikamaru. „Počkejte tady.“

A zmizel ve dveřích.

„Bože,“ promluvil Naruto nervózním hlasem. „Jsem nějaký neklidný. Nejradši bych odtud zmizel.“

„To bude dobrý,“ uklidňoval ho Sai a přitom mu položil ruku na rameno. Na Naruta to mělo uklidňující účinek.

„V nejhorším zmizíme,“ přidal se Sasuke s křivým úsměvem.

„To by nebylo zrovna šťastné řešení,“ prohlásil Gaara pevně. „Byli jste pryč moc dlouho.“

Než stačil jeden z nich na tohle něco odvětit, dveře se před nimi otevřely.

„Tak šup,“ popohnal je Kazekage s úšklebkem.

„Tobě se to mluví, když nelezeš do jámy lvové,“ odtušil Uchiha, ale vykročil po boku Naruta a Saie do místnosti, kde na ně čekalo mnoho jejich přátel.

to be continue
13.12.2009 11:13:07
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one