Sasuke je vedl bludištěm chodeb, až se konečně objevili na denním světle. Všichni si okamžitě rukama zastínili oči před bodavou sluneční září.

„Sláva, už jsem si myslela, že tam strávíme stáří,“ usmála se Kushina a nastavovala tvář slunečním paprskům. Milovala slunce.

Sakura se jenom usmála nad její reakcí a koukla po Sasukem, a jak zjistila, on svůj pohled upíral také na Kushinu a v očích měl zvláštní pohled. Sakura se ušklíbla a nijak to nekomentovala.

Sasuke sledoval, jak se dívce rozlil na tváři úsměv, když se konečně vymotali ze spleti chodeb a stanuli na slunci. Díval se na ni a najednou si na něco vzpomněl.

„Počkejte tady, za chvíli se vrátím,“ řekl všem kolem a než stačil někdo z nich něco odvětit, zmizel v temnotě chodby.

„Kam šel,“ podivila se Kushina a dívala se do chodby, ale odpověď nedostala.

„Myslíte, že se vrátí,“ nadhodil jen tak do vzduchu Sai a okamžitě se začal ostražitě rozhlížet, aby náhodou zase jednu neschytal.

„Určitě,“ řekla Kushina pevně. A v duchu si dodala: „Doufám.“

 

Sasuke kráčel chodbami sídla, kde strávil několik předchozích let, s rozhodnou přímočarostí a pevně za svým sídlem. Nikdy nepovažoval tohle místo za svůj domov. Ten byl daleko, ale teď možná blíž než kdy dříve. Potřásl hlavou a otevřel dveře, před kterými zůstal stát. Chodil sem jenom málo kdy, byla to pracovna jeho bývalého mistra Orochimara. Prudce ty dveře otevřel a vešel dovnitř. Okamžitě se rozsvítila všechna světla v místnosti, na tohle byl zvyklý, tento systém byl v každém pokoji a místnosti tohoto sídla. Na maličkou chvíli se zarazil, ale nikdo by to nepostřehl, i když dobrý pozorovatel, který by Sasukeho Uchihu znal velmi dobře, by si tohoto zaváhání všimnul, ale to je teď vedlejší.

Sasuke pevným a rozhodným krokem zamířil ke skříni, která stála v rohu místnosti. V očích se mu objevil sharingan a pozorně si prohlížel dveře od nábytku. Opatrně natáhl ruku ke klice a zmáčkl. Čekal, odkud se vynoří nějaká past, kterou sem Orochimaru nastražil na nenechavé ruce zrádců, ale nikde se nic neobjevilo. Uchiha stále s velkou ostražitostí vzal velkou kupu papírů, které se nacházely ve vnitř, a přešel s nimi ke stolu, kde v nich začal hledat, to pro co si přišel. Přehraboval se papíry, než konečně našel, co hledal. Přejel pohledem papír, jestli je to opravdu ono, a když shledal, že ano, zasunul si ho za oblečení a odešel z místnosti bez ohlédnutí.

 

„Kde je,“ zavrčela Kushina netrpělivě. Trpělivost nikdy nebyla její silná stránka, ani jako chlapce.

„Klid,“ snažila se jí trošku uklidnit Sakura, ale moc se jí to nedařilo. I ona byla trochu nervózní, že se Sasuke stále nevrací. Nechtělo se jí věřit, že by Sasuke porušil svůj slib, ale neviděla ho přes dva roky, i on se mohl změnit.

Sai jenom nadzvedl jedno obočí a pronesl: „A vy jste mu věřili?“

Kakashi si jenom povzdechl, když uviděl výrazy na tvářích dívek, které nebyly zrovna vstřícné. Už to tady bylo zase. Sai něco řekl a ty dvě ho měly chuť zabít.

„Sai, nepamatuješ si, co ti radila Pátá,“ zašeptal Kakashi směrem k němu. „Já tě z dalšího maléru tahat nebudu.“

Dotyčný na to nic neřekl, ale na tváři se mu rozhostil ještě klidnější úsměv než do teď. Jounin jenom potřásl hlavou a radši se otočil na druhou stranu, aby nic neviděl.

„Sai, být tebou tak mlčím,“ řekla sladce Sakura, ale přitom měla zatnuté pěsti.

„Koleduješ si,“ přidala se Kushina a přešla k němu blíže, až mu koukala pěkně zblízka do obličeje. „Nevíš, o čem mluvíš, tak buď zticha.“

„Nevím,“ odvětil mladík klidně. „Myslím, že vím a možná i víc než ty.“

Kushině se na tváři rozhostil nechápavý výraz a nutno dodat, že i Sakura se zatvářila překvapeně, ani jedna z nich nepochopila, co tím chtěl Sai sdělit. Kakashi to sledoval opřený od vchodu do úkrytu a jeho obličej nedal žádnou nápovědu, co by se mohlo dít v jeho mysli.

„Co tím chceš říct,“ zajímala se Sakura a měřila si Saie zvláštním pohledem, který nic neříkal.

„Co,“ odpověděl Sai opět otázkou. „Opravdu nevíte?“

„Sai, jestli to okamžitě nevysvětlíš, tak si mě nepřej,“ zavrčela Kushina a přitáhla si ho ještě blíž za přední díl oblečení, až se jejich nosy skoro dotýkaly.

Nikdo, tedy až na Kakashiho, si nevšiml, že se na scéně objevil Sasuke. Vynořil se tiše z chodby a sledoval tuhle scénu. Nevěděl, o co se tam jedná, ale nelíbilo se mu to a nebyl schopný říct, z jakého důvodu se mu to nelíbí. Zřejmě se mu to muselo nějak projevit na výraze obličeje, jelikož postřehl, že Kakashi, který se na něho od jeho příchodu nepřestal dívat, zvedl obočí, až se skoro ztratilo ve vlasech.

„Ty … ty…,“ nebyla Kushina schopná nic vymyslet na další ze slov, kterými ji černovlasý mladík počastoval.

„Ubožáku,“ nadhodil Sasuke tiše.

Kushina ani nezaregistrovala, kdo že jí to napovídá a prostě toto slovo zopakovala. Když jí došlo, co vlastně řekla, zarazila se a podívala se tím směrem, ze kterého toto slovo přišlo.

„Sasuke,“ zavrčela naštvaně. „Kolikrát ti mám říkat, abys mi tak neříkal.“

Mladý Uchiha na to nic neřekl a jenom se díval na ty dva, jelikož Kushina stále ještě nepustila Saiovo oblečení. Když to vypadalo, že ani nepustí, Sasuke pozvedl jedno obočí vysoko a v obličeji mu hrálo mírné pobavení nad tím, co viděl. Po tomto gestu si dívka konečně uvědomila, jak to musí vypadat a rychle od Saie odstoupila, trošičku rudá v obličeji.

„Kde se couráš,“ zavrčela na něho a všem kolem připomněla toho, kým byla kdysi. Chlapce, který se musel se vším porvat sám, ale který nakonec získal to nejcennější – přátelství.

„Do toho ti nic není,“ odvětil klidně a na tváři měl zase svou oblíbenou masku lhostejnosti.

„Pff,“ odfrkla si a přešla k Sakuře, kde hledala nějakou podporu.

Kakashi se na to díval a s úsměvem, který byl schovaný za maskou, kterou měl na tváři. I když byla situace trochu zvláštní, připomínala mu tu dobu, kdy byli všichni spolu a Orochimaru byl ještě daleká budoucnost.

„Jdeme,“ zavelel a odlepil se ode dveří. Přešel těch několik kroků, podíval se po všech a pak bez jediného slova vyskočil na nejbližší strom. A byl pryč. Všichni se po sobě podívali a pak se po jednom se vydali za ním.

 

Kushina se odrazila od silné větve jednoho ze stromů a přiblížila se tím ke Kakashimu, který vedl jejich skupinku zpátky domů, do Skryté Listové. Za sebou cítila přítomnost dalších tří lidí. Dvou mladíků a jedné dívky. Dva z nich znala v podstatě celý život a toho dalšího si zatím k tělu moc nepřipustila.

„Kushino, pozor,“ ozval se najednou Sakuřin varovný výkřik. Dívka byla v takové zadumaném stavu, že si nevšimla suché větve, na kterou právě došlápla. Lesem se ozval praskot dřeva, který značil jenom jediné. Větev neunesla dívčinu váhu a zlomila se, ale tím zapříčinila Kushinin pád.

Všichni překvapeně vydechli, když jí uviděli padat směrem k zemi. Ale Kushina se nemínila tím pádem zranit či dokonce zabít, a proto složila ruce do několika pečetí. Najednou se kolem ní utvořilo menší tornádo a ona se jeho středem nechala snést až na zem, bez sebemenšího zranění. Jakmile se prsty nohou dotkla země, techniku uvolnila a došlápla na pevnou půdu.

„Tohle už mi víckrát nedělej,“ okřikla jí Sakura, když doskočila na zem vedle ní. „Myslela jsem, že tě budeme sbírat do krabičky od sirek.“

„Na to jsem trošku velká, nemyslíš,“ usmála se na ní na oplátku. To už kolem ní stáli ostatní tři a ověřovali si, že se jí opravdu nic nestalo. Když viděla jejich pátravé pohledy, klidně odvětila: „Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo.“

„Vidím, že tě Jiraiya naučil ovládat podstatu chakry,“ nadhodil Kakashi.

„Více méně,“ souhlasila.

„Vítr,“ řekl Sasuke zamyšleně.

„Ano, vítr,“ potvrdila mu to Kushina a pátravě se na něho zadívala, jelikož se jí nelíbil tón, kterým to řekl. „Máš snad něco proti?“

Na to Sasuke nic neodpověděl a jenom se ušklíbl. Kushina chvíli čekala, jestli si to třeba nerozmyslí, a když už to vypadalo, že ne, ušklíbla se na oplátku.

„Tak dobrá bando, pokračujeme,“ zavelel jounin a znovu se odrazili od země směrem k Listové.

 

„No, myslím, že pro dnešek to stačí. Zůstaneme tady,“ pronesl Kakshi, když se dostali k menšímu vodopádu s jezírkem.

„Jé voda,“ zavýskala Kushina radostně a už se těšila, jak do ní houpne. Sakura vypadala taky nadšeně, jenom pánské osazenstvo se tvářilo poněkud nechápavě.

„Jdeme,“ zavelela Sakura a rozběhla se k vodě. Skopla si boty z nohou a vběhla do vody, až zavýskala, jak byla studená. Kushina se nenechala zahanbit a rozběhla se za ní.

Kakashi se podrbal na vzadu na hlavě a zároveň se díval na děvčata, jak blbnou ve vodě, a pronesl: „Tak to vypadá, že stavba tábora zbyla na nás.“ Otočil se na chlapce a řekl: „Skočte zatím pro dřevo, než je přestane bavit se v té vodě ráchat.“

Sai se beze slova odporu vydal do blízkého lesa na dřevo na večer, až padne chlad. Ale Sasuke ještě chvíli zůstal stát a díval se na Sakuru s Kushinou.

Kakashi si toho všiml a zeptal se: „Na co myslíš?“

„Na chunninskou zkoušku,“ odvětil potichu. „Chytali jsme ryby.“

Hatake se na něho nechápavě podíval a čekal, že mu třeba nějak vysvětlí. Ale Sasuke se beze slova otočil a odešel pomoct Saiovy s tím dřevem. Nechávaje za sebou nechápavého sensei.

 

Oheň už nějakou dobu vesele praskal a kolem něho se tísnilo na pět osob. Dvě dívky a tři osoby mužského pohlaví. Někteří z nich ještě dojídali ryby, které se jim podařilo nachytat, a které upekli nad ohněm.

Sai odložil klacek, na kterém měl nabodnutou svojí rybičku, a podíval se po Kushině. Ta si toho samozřejmě všimla a pod jeho pátravým pohledem se zachvěla.

„Co je,“ zavrčela na něho pochvíli, když svůj zrak nesklonil.

„Nic, jenom si tě nedokážu představit jako kluka,“ nedopustil si Sai. „A jak se z tebe vůbec stala holka? To přece není jen tak.“

Sasuke po těchto slovech zvedl hlavu od jídla a také se pátravě zadíval na Kushinu. I jemu už v hlavě dlouho vrtala tahle myšlenka. Přece jenom to bylo proti přírodě.

Kushina se po této Saiově otázce nervózně zavrtěla a nevěděla, jak odpovědět. Nakonec si vzala slovo Sakura a začalo to vysvětlovat z medicínského hlediska. Vysvětlila Saiovy, co se s Narutem stalo, ale zatajila, že by v tom mohl mít prsty Kyuubi. Nechtěla prozradit tajemství Narutova života.

Sasuke se sice tvářil, že ho to nezajímá a neposlouchá, ale opak byl pravdou. Uši měl nastražené a pozorně naslouchal, aby mu nic neuteklo. Dozvěděl se, jak se Naruto vrátil do vesnice v dívčím těle i to jak Tsunade prohlásila, že se z něho už nikdy chlapec nikdy nestane. Docela ho to překvapilo, pořád si ještě totiž v koutku duše myslel, že je to jenom nějaký hloupý Narutův trik. A až teď mu došlo, že nejhůř na tom je právě Naruto. Ještě chvíli nad tím přemýšlel, než ho napadla další myšlenka. Zda za tím vším nebyl Kyuubi. Ale když se vrátil v duchu zpátky do té obrovské místnosti s vězením, které měl Naruto v sobě, a k tomu, co na sebe ti dva prskali. Shledal, že za tím Kyuubi tak úplně asi nebude, i když nějakou vinu na tom mít bude, jinak by tam na sebe tak neřvali.

„To je krapet neuvěřitelné,“ promluvil nakonec Sakuřina vyprávění Sai. „Kdybych ji tady neviděl, asi bych tomu nevěřil.“

„To asi nikdo,“ usmál se Kakashi.

Sai se na chvíli zamyslel, otočil se na Sasukeho, chvíli ho pozoroval a pak se zeptal: „Pro tebe to musel být pořádný šok, co?“

Pohledy všech se otočili na Sasukeho a čekali na odpověď. Ten je ovšem všechny přejel ledovým pohledem a neodpověděl. Nemohl jim přece říct, že se mu líbily její dlouhé vlasy, které za ní vlály a třpytily se jako zlato na slunci. To by se radši propadnul do pekla, kdyby nějaké existovalo.

„Jdeme spát,“ zavelel Kakashi a přetnul tím Sasukeho myšlenkové pochody.

 

Slunce už stálo vysoko na nebi, když se vedoucí týmu sedm probudil.

„Hernajs,“ zasténal Kakashi, když zjistil kolik je hodin. Nechtěl tak dlouho spát, ale všichni museli být dost unavení, když se nikdo nevzbudil před ním. Vstal ze země, rozhlédl se kolem a jal se všechny vzbudit.

„Ještě chvilku,“ převalila se Kushina na druhý bok, když s ní zatřásl.

„Ani chvilku,“ ušklíbl se Kakashi a přešel k Sakuře. Když i jí dostatečně vzbudil, aby znovu neusnula, všiml si, že Sai a Sasukeho na něho rozespale hledí. Ušklíbl se a pronesl: „No to je dost, že se vy spáči taky někdy vzbudíte.“

„To je toho,“ neodpustil si Sai a zvedal se ze svého spacáku.

Měli už sbaleno a byli připraveni už vyrazit na další cestu, když z lesa vynořilo šest postav.

„Ale, ale koho pak to tu máme,“ pronesla jedna z nich nadšeně.

to be continue
01.03.2009 11:27:28
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one