Oba jako na povel zvedli hlavy a ukázali svým týmovým kolegům červené oči. U jednoho oči démona u druhého oči prokletého klanu. Ale jedno měli společné.

Smrt.

Sasuke nakonec odvrátil svůj pohled se sharinganem zpátky na Kushinu. Ta si toho všimla a zvedla k němu svoje oči. Jejich pohledy se do sebe vpily a oni přestali vnímat okolí.

 

Nejmladší člen klanu Uchiha se ocitl v temné chodbě, ve které bylo po kotníky vody, a slyšel, jak přitéká další. Zmateně se kolem sebe rozhlížel a přemýšlel, kde se to zase ocitl, když ještě před chvílí byl v úkrytu Orochimara. Ještě jednou se rozhlédl kolem, a pak se beze slova vydal chodbou, kterou měl před sebou, doufaje, že ho zavede ven z tohoto divného místa.

„Je to tvoje chyba, z toho se nevykecáš,“ uslyšel najednou před sebou hlas, značně zkreslený. Takže nebyl schopný rozeznat, zda ten hlas patří ženě či muži. Ale i tak se okamžitě vydal tím směrem, doufajíc, že mu dotyčný řekne, kde se to ocitl a jak se odtud dostane.

Už zahýbal za roh, když uslyšel hrozivé zavrčení: „Tak to tedy ne!“

Překvapeně se zastavil, opatrně vykouknul za roh a to co uviděl, ho překvapilo snad ještě víc. Jeho pohledu se naskytl výhled na obrovskou místnost, které vévodily obrovské mřížované dveře, skrz které se díval ven obrovský stín s rudým okem. A před tou klecí stála Kushina s rukama v bok a něco si pro sebe vrčela.

Sasuke udělal krok kupředu a vešel do místnosti, což okamžitě přilákalo pozornost těch dvou. Kushina se překvapeně otočila, jelikož se ještě nestalo, aby se do jejího nitra někdo dostal. A byla ještě více překvapená, když zjistila, že k ní kráčí Uchiha.

„Sasuke, co tady děláš,“ zeptala se ho udiveně, když došel až k ní.

Ale než jí stačil odpovědět, začala skrz mříže prosakovat rudá chakra a zformulovala se do podoby Devítiocasé lišky.

„Prokletá síla rodu Uchiha,“ zavrčela Liška nenávistně. „Sharingan.“

„Ty musíš být Kyuubi,“ pronesl Sasuke, a pak stočil pohled na Kushinu. „Nikdy by mě nenapadlo, že budeš mít v sobě něco takového. Odtud tedy pramení tvoje síla.“

Kushina něco otráveně zavrčela, ale ani Sasuke ani Kyuubi jí nerozuměli a možná to bylo dobře. Bůh ví, co si šeptala.

Kyuubi si stále ještě měřil Sasukeho, když pronesl: „Dobře jsi Uchiho udělal, že ses stal takto silným. S chakrou hrozivější než je ta moje a s pohledem strašnějším než měl Madara Uchiha.“

„Madara Uchiha,“ zareagovala rychle Kushina a se zvědavostí přejela od Kyuubiho k Sasukemu, ale ten nejevil nejmenší známky, toho že by to jméno znal. „Kdo je to?“

Liška se ještě jednou podívala po Kushině, než odvětila: „Poslední.“

A pak zmizela zpátky do své cely, kam jí před šestnácti lety nedobrovolně zavřeli.

 

Kushina překvapeně zamrkala očima a zjistila, že stojí opět v místě bitvy a hladí do, teď už černých, očí Sasukeho Uchihy.

„Co to mělo znamenat,“ zašeptala zmateně.

„Nevím,“ ujistil ji Sasukeho a svůj pohled odvrátil, jelikož se začal cítit krapet nesvůj, když se díval do jejích blankytných kukadel. Místo toho se podíval na ohořelé tělo svého mistra, kterého pomohl porazit. Ani kdyby mu to mělo zachránit život, nikdy by nedokázal říct, co se dělo v té mlze. Ještě teď se cítil, tak nějak zvláštně. Všude kolem něho bylo zvláštní bělavé světlo, kterým se proháněli nejrůznější techniky. Ale čím si byl jist na sto procent, byla skutečnost, že neustále měl v boji po svém boku dívku s dlouhými zlatavými vlasy.

Stejnou, která stála teď vedle něho a s hrozivým výrazem se dívala na svoje zakrvácené ruce, na kterých už měla zase normální nehty.

„Oh bože, asi budu zvracet,“ ozvalo se směrem od ní a donutil ho to zvednout hlavu zpátky k ní.

Musel se usmát nad výrazem, který měla na tváři. Byl znechucený, ale zároveň i neuvěřitelně povznesený.

„Pojď se mnou,“ řekl jí a bez toho, aby počkal na nějakou odpověď, se rozešel k bývalým dveřím do místnosti.

„Hej,“ křikla zpátky naštvaně a snažila se ho dohonit. Ale zapomněla na poraněnou nohu, kterou už sice částečně vyléčila síla Kyuubiho, ale stále nebyla ještě úplně v pořádku. A tudíž se nemotorně skácela na zem.

Sasuke jenom zakroutil hlavou a vrátil se k ní. Kushina nad sebou ucítila něčí přítomnost, zvedla hlavu od poraněné nohy a zadíval se nahoru. Nad ní stál Sasuke a klidně se na ní díval. Pak se z ničeho nic k ní sehnul a vzal jí do náruče, čímž jí tak překvapil, že nestačila pronést slovo protestu a už kráčeli chodbou.

 

Když zmizeli v přítmí chodby, probrali se ze šoku Kakashi a spol. Vyjeveně koukali na východ z místnosti a nevěřili svým očím, tedy spíš Kakashi a Sakura nevěřili svým očím, Sai nevěděl o minulosti těch dvou ani slovíčko, takže se ani moc vyjeveně netvářil.

„To… to,“ koktala Sakura a přitom prstem ukazovala do chodby. Kakashi se jenom rozpačitě podrbal na temeni hlavy a díval se za nimi.

„Neměli bychom jít za nimi,“ navrhl Sai.

„Ježíši,“ křikla Sakura zděšeně a rozběhla se za Sasukem a Kushinou. Sai jenom pokrčil rameny a vydal se za ní. Kakashi se ještě zdržel na místě, jelikož si uvědomil, že tam mají nedokončenou práci. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že Kabuto se už dávno vypařil. Proč by taky čekal, když jeho mistr byl mrtev.

 

Sasuke šel chodbou a v náručí měl Kushinu, která se ještě z toho šoku nevzpamatovala. Ruce měla omotané kolem jeho krku, aby neztratila rovnováhu a neřekla ani půl slova, jak byla z toho nesvá. Nikdy jí ještě takhle nenesl. Chtěla se zeptat, kam jí nese, ale nenašla k tomu odvahu.

Nakonec stanuli před nějakými dveřmi, a jelikož měl Sasuke plné ruce, musela je otevřít Kushina a řekněme, že s tím měla mírné problémy. Ale Uchiha to nijak nekomentoval a dokonce nenahodil jeden ze svých pověstných otrávených výrazů.

Po chvíli se to Kushině přece jenom podařilo a oni vešli do místnosti, kde se okamžitě rozsvítila všechna světla, až museli na chvíli přivřít oči, než si přivykly na takové světlo. Dívka se rozhlédla kolem sebe a shledala, že se nacházejí v místnosti, která se používá na léčení a ošetřování.

Sasuke s ní došel až k jednomu z lůžek a posadil jí na něho. Přiklekl k ní a velmi opatrně jí sundal holenní chránič, který zachytil většinu poškození, ale ne všechno. Poté co odložil chránič, sundal i botu a prohlédl si částečně zacelené zranění. Pochopil, že za rychlostí léčby se skrývá Kyuubi, ale nahlas to nekomentoval. Chvíli zkoumal rány na kotníku, pak se bez jediného slova zvedl a přešel k jedné ze skříněk, které stály po obvodu celé místnosti.

Kushina to všechno sledovala s mírně zamračeným pohledem, nepředpokládala, že by se jí chystal otrávit či zabít, když jí nejednou život před chvíli zachránil, ale i tak si nebyla jistá, co chystá. Takhle ho neznala, i když je pravda, že když spolu trénovali jako gennini, tak se občas vraceli zpátky do vesnice a vzájemně se podpírali, ale tohle byla trochu jiná situace. Tehdy byla ještě kluk. V zamyšlení ani nepostřehla, že se k ní Sasuke vrátil a v ruce svírá podivnou skleničku, která v sobě ukrývala mírně červenou tekutinu. Sklenici otevřel, v tekutině namočil smotek vaty a jemně jí přitiskl na ránu na Kushinině kotníku. V tu chvíli se místností rozlehlo bolestné nadávání.

„Hergot, to nemůžeš říct,“ skučela Kushina a uhýbala nohou od zdroje bolesti.

„Seď v klidu,“ poručil jí naštvaně, když mu znovu uhnula. „Copak jsi malé dítě?“

„Au,“ zavyla a opět se snažila odplížit pryč.

„Nenuť mě tě přivázat,“ zavrčel Sasuke temně.

„To si můžeš zkusit,“ opáčila rychle a už stála na nohou. Jelikož Sasuke stál v tu chvíli opravdu blízko, skončila mu zase skoro v náručí, ale tentokrát měla v očích vztek. Měřili se očima, ale ani jeden nebyl ochotný ustoupit ze svého stanoviska.

 

„Co se to tady děje,“ ozvalo se ode dveří. Oba tím směrem otočili hlavy a uviděli ve dveřích stát Sakuru s rukama v bok a za ní vykukoval Kakashi se Saiem.

„Tenhle bezcita na mě používá jakýsi hnus,“ postěžovala si Kushina okamžitě a odhopsala na obuté noze k Sakuře.

Ta jenom zakroutila hlavou a pronesla: „Copak jsi malé dítě?“

V ten okamžik si Sasuke odfrknul, což samozřejmě neuniklo Kushině, takže se na něho zle zaškaredila. Ale jinak to nekomentovala a radši si nechala Sakurou pomoct znovu usednout na lůžko a ošetřit si zranění. Sakura si nejprve drobné ranky po obvodu nohy prohlédla, a pak na dně přiložila svoje dlaně, kolem kterých se objevila chakra a začala léčit. Sasuke na to koukal, ale nahlas nic nepoznamenal. Poznal, že se Sakura za ty roky naučila lékařskému umění shinobi.

 

Mezitím, co Sakura podávala první pomoct Kushině, vešel Kakashi do místnosti a upřel zrak svého jednoho odkrytého oka na Sasukeho. Chvíli ho jenom tak pozoroval, ale pak se zeptal: „Co teď?“

Ta věta mohla být adresována prakticky komukoliv, ale kupodivu se otočil jenom ten člověk, kterému byla určena. Mladý člen klanu Uchiha se zamyšleně podíval po Kakashim, a poté znovu otočil zrak na Kushinu se Sakurou a dobrý pozorovatel by postřehl lehký úsměv, který mu přeběhl po tváři.

„Co by,“ ozvala se místo něho Kushina pevným hlasem. „Vrátí se domů.“

Sakura jenom překvapeně zvedla hlavu ke Kushině, ale když uviděla, že se dívá na Sasukeho, sklonila hlavu zpátky k práci, ale uši nechala pořádně nastražené.

Kakashi to taky nijak nekomentoval, ale byl zvědavý na Sasukeho odpověď, jelikož si nebyl jistý, jestli se nechá umluvit k návratu do rodné vesnice.

A Sai, který se opíral o rám dveří, tomu jenom tiše přihlížel. Až teď pochopil, co tím Tsunade chtěla říct, když mu řekla, že jsou mezi nimi nezpřetrhatelná pouta.

Sasuke se tiše dívala do Kushininých modrých očích a nic neříkal. Už to vypadalo, že ani nic neřekne, ale nakonec jenom přikývl na souhlas. Blonďaté dívce se v tu chvíli rozzářily oči radosti a Kakashi měl pocit, že v nich zahlédl i slzy. Ale než to mohl podotknout, musel jít z cesty oběma dívkám.

Kushina, jakmile dostala kladnou odpověď, se radostí zachvěla a vytrhla Sakuře nohu z léčby, jak rychle vstávala. Ale Sakuře to vůbec nevadilo, jelikož podle Kushininy reakce poznala, jaká byla Sasukeho odpověď a ruce se jí roztřásly dojetím. Chudák Sasuke se nestačil ani nadechnout a už mu kolem krku vysely obě dvě a se vší radostí, co v sobě našly, ho objímaly a vůbec jim nevadilo, že by ho mohly udusit. Mužská část tohoto shluku chvíli nevěděla, co dělat, ale nakonec ovinul každou ruku kolem jednoho pasu a tím je k sobě pevně přitiskl. Až teď mu došlo, jak mu oba chyběli, tedy spíš obě.

„Tak jdeme domů,“ zavelela Kushina, když se jemně vymámila z tohoto shledání po letech.

to be continue

24.02.2009 21:45:39
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one