Naruto, tedy teď už Kushina, se procházela sama po vesnici a vracely se jí vzpomínky, některé hezké, ale některé smutné. V zamyšlení došla až na tréninkovou louku, kde je před nějakými lety donutil Kakashi pracovat jako jeden tým a ne jako jednotlivci. Když jí padnul pohled na prostřední kůl, usmála se, přešla k němu a opřela se o něho. Tolik jí vesnice chyběla a nejvíc tým sedm. Při vzpomínce na Sasukeho, vztekle třískla do kůlu, až se chudák zachvěl.
„Slíbila jsem, že tě dovedu zpátky a to taky udělám,“ zamumlala si pod vousy. Z dalších úvah jí vytrhlo až psí zaštěkání. Překvapeně se začala kolem sebe rozhlížet a hledat zdroj hluku.
„Že by to byl Akamaru,“ zauvažovala nahlas.
Jako v odpověď z lesa vyběhl obrovský pes a Kushině spadla brada. Tohle že je ten malý pejsek, kterého Kiba nosil na hlavě? Proboha kdy tak vyrostl.
Akamaru se zastavil, když ucítil cizí pach, a neomylně zaměřil svůj pohled na Kushinu, která stále stála u kůlů. Trochu nahnul hlavu na stranu a bylo vidět, že je krapet na rozpacích. Jakoby věděl, že před ním stojí Naruto, ale viděl jenom nějakou holku.
„Akamaru,“ ozval se dívčí hlas. „Kde jsi? Příště zase něco Kibovi slíbím.“
Kushina už na nic nečekala, zmizela z louky a schovala se nedaleko, aby viděla, kdo přijde. A právě v čas, na mýtinku vešla dívka s dlouhými modrými vlasy.
„Tak tady jsi,“ oddychla si, když uviděla psa. Pak si všimla, že je mírně zmatený: „Copak se děje?“
Akamaru se na ní podíval a tiše zakňučel.
Dívka se rozhlédla kolem, ale nikoho neviděla. Její obličej se v jednu chvíli nastavil pohledu jiné dívky, která se schovávala na nedalekém stromě.
„Hinata,“ usmála se Kushina a zmizela z louky úplně.

„Gaara a ostatní dorazí dneska navečer,“ oznamovala Sakura Kushině, když se u ní objevila doma. Překvapeně se rozhlédla a viděla, že Narutův, tedy spíš Kushinin, styl úklidu se povážlivě zlepšil. Všechno bylo poskládané a nikde se neválely odpadky.
„To je dobře,“ usmála se Kushina a přebírala oblečení ve skříni.
„Proč? To už se tak těšíš, až jim vyrazíš dech,“ zašklebila se Sakura a sledovala, jak vyhazuje jedno chlapecké oblečení za druhým.
„Už mě nebaví se pořád schovávat,“ vysvětlila a hodila další kalhoty na postel, kde si hromadila oblečení na vyhození.
Sakura se dívala na zvětšující se hromadu a zeptala se: „Ty, ne že bych se ti do toho chtěla nějak plést, ale co když se ti jednou vrátí tvoje původní podoba. Není to škoda vyhazovat to oblečení?“
Kushina se překvapeně otočila, zadívala se na hromadu a řekla: „Stejně by mi to bylo už malý.“ Pak si povzdychla, sedla si vedle Sakury a smutně utrousila: „Víš, vůbec nevím, jestli se, kdy vrátím do své podoby. Ani Jiraiya si neví rady.“
„A Pátá by nevěděla,“ zkusila to znovu.
„Když mě prohlídla, řekla něco v tom stylu, že jsem se nezměnila po stránce fyzické, ale i psychické,“ vykládala Kushina. „Absolutně nevím, co tím chtěla říct.“
Ale Sakura ano. Pochopila, že ani Tsunade-sama jí nedává nadějí, že by se kdy změnila zpátky do Naruta, jak ho všichni znají.
„Ale co,“ vyskočila a usmála se. „Teď s tím nic nenadělám, takže mi poraď, co si mám vzít dneska večer na sebe, abych nepřivodila klukům infarkt.“
„No myslím, že i kdybys přišla v pytli, tak ten infarkt dostanou,“ smála se Sakura a viděla v ní toho starého Naruta.

„Ahoj Sakuro,“ pozdravila jí Hinata, když vešla do tělocvičny. V ní se shromáždili všichni její a Narutovi přátelé. Dokonce tu byli i vedoucí jejich týmů, Iruka, Kakashi, Tsunade a v neposlední řadě i Jiraiya.
„Ahoj Hinato,“ oplatila jí pozdrav a usmála se na ní.
To už k ní došel i Neji a zeptal se: „Proč jsme sem měli všichni dojít?“
„To uvidíš,“ zatvářila se Sakura tajemně.
Od dalšího vysvětlovaní jí zachránil příchod Písečného Kazekageho, Gaary, a jeho sourozenců. Odspěchala je přivítat.
„Sakuro,“ kývnul jí Gaara na pozdrav a rozhlížel se kolem. Všude viděl známé tváře jeho přátel.
„Co se děje Sakuro,“ zeptala se Temari, když viděla, že se její mladší bratr k ničemu nemá. „Dostali jsme spěšnou zprávu a tak jsme tady. Neříkej mi, že se jedná o nějakou katastrofu.“
„No jak se to vezme,“ ošila se Sakura. Čímž přitáhla pohledy všech tří sourozenců.
Naštěstí jí zachránila Tsunade: „Kazekage, jsem ráda, že jste to stihli.“
„Váš vzkaz byl urgentní, tak jsme tady,“ odvětil Gaara klidně a Sakura to využila ke svému zmizení z místnosti. Rychle přeběhla chodbu a vešla do menší místnosti vedle. Spěšně do ní vklouzla a vyděsila tím další dívku, která v ní byla.
„No fuj, tohle mi nedělej,“ uklidňovala se Kushina.
„Promiň,“ omlouvala se Sakura. „Píseční už dorazili.“
„Aha,“ utrousila rozpačitě. „Sakra, mě se tam nechce. Odejdu z vesnice a už nikdy se nevrátím.“
„A dost,“ vztekla se Sakura. „Okamžitě s tím přestaň. Jsou to tví přátelé, oni to pochopí. I když jim to bude chvíli trvat.“
„Budeš počítat mrtvé,“ utrousila ironicky.
„Můžeš se na mě spolehnout,“ usmála se, až tím nakazila Kushinu. Ta se zvedla ze židle, na které seděla, a konečně poskytla Sakuře celkový pohled na svoji vizáž.
Měla na sobě černou minisukni, která měla orámovaný lem oranžovou barvou, dále pak oranžové tričko odhalující ploché bříško. Vlasy měla rozpuštěné a padaly dolů v několika měkkých vlnách. Kolem krku jí visel přívěšek Prvního.
„Co je,“ zavrtěla sebou trochu, když viděla Sakuřin upřený pohled.
Ta sebou trochu trhla a vysvětlovala: „Já kdybych byla chlap tak po tobě skočím. Sluší ti to.“
Kushina se začervenala a pak dodala: „Půjdeme?“
„Jo,“ usmála se Sakura a otevřela dveře.

Kushina zůstala stát přede dveřmi a Sakura vklouzla zpátky do tělocvičny. Okamžitě vyhledala pohledem Pátou a kývla hlavou.
„Mohli byste mě všichni věnovat pozornost,“ vzala si slovo Tsunade. Když všichni obrátili svoje pohledy na Pátou, pokračovala: „Nejprve vám všem chtěla poděkovat, že jste se dostavili tak rychle na mojí žádost. Nejvíce našim přátelům z Písečné.“
„Panebože, to bude nuda,“ ozval se Shikamaru znuděně. Na což si vysloužil od Asumi pohlavek. Ublíženě se ohradil, ale dál už mlčel.
Tsunade se jenom usmála a pokračovala: „Jistě jste si všimli, že už vrátil Jiraiya a s ním i Naruto.“
„A kde je,“ zajímal se Kiba.
„Je tady,“ odtušila Tsunade. Otočila se na Sakuru a kývla. Dotyčná pootevřela dveře a zavolala do chodby. Ostatní v místnosti se po sobě podívali a vůbec nechápali, co se to děje. Vrátil se přece jenom Naruto, co všichni blbnou? Dveře se teď otevřely úplně a do místnosti vešla blonďatá dívka.
„Ahoj,“ pípla.
V místnosti se rozhostilo ticho. Až nakonec promluvil Kiba: „Kde je Naruto? A kdo je ona?“
Směřoval svůj dotaz na Pátou. Ta si povzdychla, přešla k té dívce, otočila se zpátky k ostatním a řekla: „Tohle je Naruto.“
„Prosím,“ nechápal Gaara.
„Tak pokud vím, tak Naruto je od narození kluk,“ přidala se Ino.
Teď si vzal slovo Jiraiya: „Naruto měl menší nehodu u svého sexy jutsu a skončil takhle.“
Tak teď kdyby v místnosti spadl špendlík, tak to bude slyšet až ve Skryté Písečné, jaké bylo ticho. Naruto neboli Kushina stála před svými kamarády a nevěděla jak se tvářit.
„Ale to přece není možný,“ ozval se nakonec Shikamaru.
„No zase tak nemožný to není,“ usmál se Naruto.
„Na … Naruto,“ promluvil šeptem dívčí hlas.
Naruto se na tu dívku otočil, usmál a řekl: „Hinato.“
A, ta se skácela do mdlob, a kdyby ji nezachytil Kiba, který zareagoval pozoruhodně rychle nato, že byl také v šoku, asi by vytřela podlahu.
„Sakuro,“ otočil se na ni Neji. „Co je tohle za špatný vtip?“
Sakura se ošila, přešla k Narutovi a řekla: „Bohužel to není vůbec žádný vtip. Naruto, neboli teď už jenom Kushina, se nemůže vrátit do své původní podoby. Stala se z něho ženská se vším všudy.“
„A je to vůbec možný,“ zeptal se znovu Neji.
„Jsi slepej,“ zavrčela Kushina.
Neji se po ní podíval, ušklíbl se a pronesl: „Ale povaha ti zůstala.“
„Jak se to vezme,“ ušklíbnul se Naruto a přesel k Nejimu.
„Co to,“ nechápal Neji. To už se k němu Naruto nebezpečně nahnul, až Neji nevěděl kam s očima. I když by to nikdy nahlas nepřiznal, tak byla z Naruta pěkná ženská. A pěkně voněl, teda voněla.
„Kushino,“ zavrčela Sakura. Kushina se usmála a od Nejiho se odtáhla.
Sakura se podívala kolem a obličeje všech okolo mluvili za vše. Někteří měli na tváři překvapený výraz, někdo vypadal, že ho v nejbližší době ranní mrtvice. A dokonce zahlédla i obdivné pohledy, které se upírali na Kushinu.
„Kushina,“ zeptal se nechápavě Gaara. I on byl překvapený, ale na jeho klidném obličeji necuknul ani sval. Všechno přešel v naprostém klidu.
„No víš, Gaaro,“ vzal si slovo Naruto. „Jelikož takhle asi už zůstanu do konce života, tak by bylo krapet divný, kdybyste na mě volali Naruto. Proto mi Pátá dala tohle jméno. A mně se celkem líbí.“
„Takže ty chceš, abychom ti tak říkali,“ ujasňoval si to ještě pro jistotu Shikamaru.
„Jo,“ usmál se na něho.
„Až tohle zjistí Sasuke, tak to s ním asi šlahne,“ ozvalo se z kouta, kde stál Kakashi a četl si svou oblíbenou četbu.
„Kakashi,“ napomenula ho rychle Tsunade, ale pozdě. Sakura s Kushinou vypadaly jako dvě hromádky neštěstí. Tsunade si povzdychla, otočila se na Hatakeho a řekla: „Vidíš, co děláš!“
Kakashi se jenom potměšile zašklebil a dál si myslel svoje.

Mezitím přišel k Narutovi Iruka, chvíli si ho prohlížel a pak řekl: „Sluší ti to.“
Naruto k němu zvednul svoje modré oči, které se rozzářily úsměvem, který poté přešel i na tvář, a promluvil: „Iruko-sensei.“
„Jsem rád, že jsi zase doma,“ pokračoval Iruka.
„Já taky,“ odvětil s úsměvem Naruto.
„Naruto, vlastně Kushino,“ opravil se rychle. „pozval bych tě na ramen, ale nevím, jestli nedržíš dietu.“
Kushina se rozesmála, popadla Iruku za loket a táhla ho k východu z místnosti. Jejich odchod doprovázel veselý vysoký smích, který teď patřil Narutovi.

to be continue

12.10.2008 21:11:33
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one