Měli už sbaleno a byli připraveni už vyrazit na další cestu, když z lesa vynořilo šest postav.

„Ale, ale koho pak to tu máme,“ pronesla jedna z nich nadšeně.

Všech šest bylo zahaleno v černých pláštích s červenými znaky a se slaměnými klobouky na hlavě, které kryli tváře, takže nebylo jasné, kdo před nimi stojí. Pět z nich působilo celkem normální dojmem, ale ta poslední osoba byla něčím zvláštní. Všem to připadalo, jakoby se krčila nebo klečela na kolenou, ale to nikdo nemohl s určitostí říct. Tudíž museli počkat, až se sám odhalí.

„Akatsuki,“ zavrčela Kushina a zachvěla se.

„Ale, copak to tu máme za kočičku,“ pronesl jeden z nich, držící v rukou obrovskou tři čepelovou kosu. Natáhl volnou ruku a sundal si klobouk, tím samozřejmě odkryl svou tvář. Na dívku se zadívala celkem pohledná tvář jedno ze členů Akatsuki, Hidana a se zájmem si ji prohlížela.

„Jsem hezčí,“ ozvalo se uchechnutí od další osoby.

„To těžko, Deidaro,“ nedopustil si třetí člen tohoto shromáždění. Na zádech se mu houpal obrovský meč zabalený v bílé látce.

„Mlč, Kisame,“ okřikl ho ten mladík a sundal si klobouk. Slunce ozářilo jeho blonďaté vlasy a oči se zahleděly na tu dívku, o které se tady mluvilo.

„Spratku,“ odhodnotil to Kisame a i on odhalil ninjům z Konohy svou tvář. Řekněme, že zatím z těch tří byla jeho tvář ta nejpodivnější. Nejvíce ze všeho připomínala žraloka. Rysy tváře a dokonce i zuby zbroušené do špiček. Toto všechno jenom podtrhovalo jeho děsivý vzhled.

„Je podobný Zabuzovi,“ zašeptala si spíše pro sebe Sakura, ale její tým jí slyšel. Rozuměli všichni, až na Saie, který s nimi nebyl v zemi Vln.

„Příště tak s vámi ještě někam půjdu,“ promluvila ona osoba, která působila tím zvláštním dojmem slabosti, když vypadal, jakoby klečel.

„Ale Sasori-sama,“ zaprotestoval blonďatý mladík jménem Deidara. Ten mu ovšem neodpověděl a dál ukrýval svou tvář.

Shinobi z Listové se během jejich velmi zajímavého rozhovoru rozmístili, tak že stáli zády k sobě, navzájem si hlídaje záda, a čelem k nepřátelům, kteří se kolem nich rozestavili už při svém příchodu do kruhu.

Kushina se otřela o Sakuru a řekla: „Myslíš, že to ví?“

„Nemyslím,“ odvětila dotyčná dívka.

„Tím líp,“ usoudil Sasuke, který pochopil, o čem se ty dvě baví.

Kakashi sice jejich tichý rozhovor slyšel, ale spíše než svým svěřencům věnoval pozornosti těm dvěma, kteří zatím neprozradili své jméno a ani dokonce nepromluvili. Napadlo ho jenom jedna možnost, proč to tak je. S těma dvěma se už museli někdy setkat. Ale kde? A kdo tedy jsou? Nebo to všechno byla jenom zastírací technika?

„Tolik peněz,“ pronesl tiše a celkem naštvaným hlasem jeden z těch dvou, nad kterými přemýšlel Kakashi.

Hidan otočil tvář k tomu dotyčnému, obočí mu cukalo a skrz rty procedil: „Kakuzo!“

Z pláště se vynořila snědá ruka a pomalinku si stáhl z hlavy klobouk, který následně upustil na zem. Kakashimu a všem ostatním se naskytl pohled na jeho tvář, která byla taky svým způsobem zvláštní. Přes půlku tváře měl masku, obdobnou jako nosí Kakashi, ale přesto to na něm působilo hrozivějším dojmem. Možná zatím byli jeho oči. Oči bez zorniček a navíc divně zelené.

Kakuza zvedl svojí hlavu a zadíval se na skupinku z Listové. Přejel všechny, až se zastavil u Kakashiho, ušklíbl se, což nebylo zrovna moc dobře vidět, přes tu jeho masku na obličeji, a řekl: „Kakashi Hatake, kopírovací ninja z Listové. Tvoje hlava je velmi ceněna.“

„To mě těší,“ odvětil Kakashi a usmál se tak, až zavřel svoje jediné odkryté oko.

„Brzo nebude,“ odtušil Kakuza temně.

„Kakuzo, ty hňupe,“ pronesl Hidan naštvaným hlasem, který prozrazoval, že se mu nelíbí chování jeho partnera. „Jsme tady z jiného důvodu, tak na to pamatuj! Buď té lásky.“

Kakuza stočil svoje oči na Hidana a jeho obličej neprozrazoval, co si ve skutečnosti myslí. Ale Hidan se trošičku přikrčil, sice nenápadně, ale přesto to tam bylo.

„A jaký je ten důvod, proč jste tady,“ nemohl si Sai odpustit se zeptat. Na tváři nevinný úsměv.

Všichni členové Akatsuki se ztišili a podívali se po posledním z jejich skupiny, který ještě nic neřekl, jakoby čekali na jeho rozhodnutí a pokyny.

Z hlouby pláště se vynořila ruka se štíhlými dlouhými prsty, které měly nalakované nehty na černo. A jak se blížila tato ruka k plátnům, které ukrývaly obličej, pronesl: „Přišli jsme si pro Naruta Uzumakiho neboli schránku Devítiocasé Lišky.“

Tři z týmu z Listové při těchto slovech ztuhnuli, jakoby do nich uhodil blesk. Ale nebylo to tím, co bylo řečeno, ale kvůli tomu hlasu, který promluvil. Ti tři byli Kakashi, Kushina a Sasuke. Všichni tři ho poznali po hlase.

„Naruto tady není,“ zkusila to Sakura, i když tomu moc nevěřila, že by to zabralo. A vůbec si nevšimla, jaká byla reakce třech jejích přátel, když ten neznámý promluvil. „Zemřel daleko od svého domova.“

„Že by,“ nadhodil Hidan a kouknul se po jejich vůdci. „Toho liščího spratka tady nikde nevidím.“

„Lhát se nemá,“ odvětil neznámý. „To tě doma neučili?“

Během tohoto hovoru stále přibližoval svojí štíhlou ruku k obličeji, pak se konečně dotknul plátna a nepatrně ho odtáhnul. Nechal je nahlédnout do temnoty, kterou skýtal ten klobouk. A v té temnotě žhnulo něco rudého. Smrtelně nebezpečného.

Jakoby v odpověď se i v týmu sedm probudila k životu trojice červených očí. Dva sharingan a jedny oči démona. Než si někdo z nich stačil nadechnout, stáli ti tři u vůdce Akatsuki a drželi ho v šachu svými zbraněmi. Kakashi stál za ním a u krku mu držel kuneai. Sasuke se objevil před ním a svou katanou mu mířil též na krk a Kushina vykukující zpoza Sasukeho zabodla svůj kuneai do místa, kde měl dotyčný srdce. Stačilo jenom mírně přitlačit, na kteroukoliv ze zbraní, a dotyčný by byl mrtvý.

Během tohoto sledu události se neznámému svezl z hlavy klobouk a konečně odhalil svou totožnost všem, kteří ho ještě nepoznali.

„Zlepšil ses bratříčku,“ pronesl muž s jemným úsměvem na rtech. „Ale bude to dost?“

„To se uvidí, Itachi,“ zavrčel Sasuke nenávistně.

Sakura a Sai konečně pochopili, kdo že to před nimi stojí. Poslední z Akatsuki byl Itachi Uchiha. Nenáviděný a proklínalý vrah klanu Uchiha. Sakura těkala pohledem z jednoho člena bývalého slavného klanu Uchiha na druhého a snažila se odhadnout, co se teď stane. Sice to vypadalo, že drží Itachiho v šachu, ale opak mohl být pravdou.

„Já věděl, že to takhle dopadne,“ zavrčel Hidan a opřel si svojí kosu o rameno. „Měl jsem velet já.“

„S tvou hlavou asi těžko,“ neodpustil si Deidara, čímž si vysloužil přímo vražedný pohled.

„Moment,“ ozval se po dlouhé době opět Sasori. Díval se na Itachiho, který byl obklopený nepřáteli, a jeho pohled sklouznul na tu dívku. „Tím chceš říct, že…“

„Přesně tak,“ ušklíbl se Itachi a taky se na ní podíval.

„Hej,“ ozval se dotčeně Hidan. „O čem to tady mluvíte?“

Sasori otočil svoji zahalenou tvář směrem k Hidanovi a odvětil chraplavým hlasem: „Ta holka je Uzumaki.“

„Ech.“

„Prosím,“ otázal se znovu Deidara. „Já myslel, že to má být kluk.“

Itachi si povzdechl a zavřel na chvilinku oči. Když je opět otevřel, svítil v nich Mangekyou Sharingan a řekl směrem ke svým společníkům: „Podrobnosti později.“

A v tu chvíli se stalo moc věcí naráz. Itachi se prohnul a vyhnul se všem zbraním, které mu mířily na kritická místa na těle. Sehnul se, vyrazil nohu do zadu a odhodil tím Kakashiho o pár metrů dál. Mezitím Sasuke s Kushinou uskočili, aby zaujali svoje místa zády k Sakuře a Saiovy.

„Nějaký nápad,“ šeptala směrem k nim Sakura.

„Zatím ne,“ odvětila tiše Kushina a dívala se na Itachiho. Zároveň cítila, jak se vedle ní chvěje Sasukeho tělo, potlačovaným vztekem. Musel svého bratra opravdu nenávidět.

„Itachi, to si děláš srandu,“ zavrčel Kisame a těkal pohledem mezi ním a dívkou, kterou on označil za Naruta.

Itachi mu na to neodpověděl, ale zato ho sjel ledovým pohledem, který mu jasně říkal, že on si srandu nikdy nedělá. Kisame polknul a řekl: „Takže asi ne.“

Teď už se na Kushinu dívali všichni členové organizace zvané Akatsuki a každý na ní vrhal jiný pohled. Jeden byl pohrdavý, jiný nevěřícný nebo dokonce pohled, který se vrhá na někoho, kdo vás zaujal na první pohled. Kushině se ovšem ani jeden z těchto pohledů nelíbil. Dalo by se říct, že se hnusem až otřásala.

„Konec her,“ pronesl Kakuza, najednou stál před Saiem a ten letěl pryč. Před Sakurou se objevil Hidan a pokusil se o to samé, ale dívka se jenom tak nedala a on se musel stáhnout, jinak by nedopadl dobře. Sakuřina pěst utvořila v zemi pořádnou díru, až všichni kolem museli ustoupit. Čímž se ovšem narušil jejich kruh, kdy si navzájem hlídali záda, každý se tak ocitl sám a musel si s tím i sám poradit.

Sasuke na nic nečekal a rozběhl se na svého staršího bratra, kterého nenáviděl od té noci, kdy zabil nejen jejich rodiče, ale s nimi i celý klan. Itachi v tichosti čekal, až se jeho mladší bratříček dostane na jeho úroveň a použil stejný chvat, jako tenkrát v hotelu, kdy si poprvé přišel pro Naruta. Vykopnul nohu vysoko a nabral jí Sasukeho přímo do břicha. V okamžiku, kdy se ho nohou dotknul, změnil se Sasuke na dřevěné poleno. Itachi jenom nadšeně zabručel, jelikož ucítil jeho přítomnost za svými zády a tudíž se rychle sehnul, aby se vyhnul kataně, která díky tomu neškodně prošla vzduchem, kde se ještě před chvíli nacházela jeho hlava. Uskočil několik kroků do boku a ocitli se k sobě tváří v tvář. V jedné se zračila nenávist a v druhá byla ledová maska, přes kterou se nedalo odhadnout, co si dotyčný myslí, čí dokonce cítí. Tímhle byl klan Uchiha proslulý. Do nejmenšího detailu ovládnout řeč těla a tváře a nedat tak protivníkovi jakoukoliv výhodu. A oběma v očích zářil rudý sharingan. Pojednou se pohnuli, ani dobrý pozorovatel by nedokázal říct, který se dal do pohybu dříve, a Sasukeho katana se srazila s kunaiem, který patřil Itachimu, a který vytáhnul ze svého pláště, až od nich odletěly jiskry.

Sakura si vybrala za soupeře Hidana, který se na ní pokusil zaútočit jako první. Viděla, jak se mu na zádech houpe tří čepelová kosa, a tušila, že možná bude mít nějaký hlubší význam, ale nevěděla jaký. Pohybovala se s lehkostí a tvořila v krajině ohromné díry, jako důkaz své nadlidské síly. Hidan jenom nad další dírou nadzvedl jedno obočí a ohnal se po ní svou kosou, kterou během úskoku sundal ze zad. Sakura se jí ladně vyhnula a v otočce vykopla jednu nohu, aby se pokusila udeřit. Což se ovšem nepovedlo, jelikož se jí Hidan s lehkostí sobě vlastní vyhnul, ale i tak musel uznat, že dívka byla dobrým protivníkem. V duchu se smál a užíval si boj, doufaje, že jen tak neskončí. Se svým týmovým partnerem Kakuzou si moc neužil, jelikož on šel jenom po penězích, takže svou oběť doslova umlátil, aby mohl rychle pokračovat dál.

Sai už se mezitím krapet vzpamatoval z úderu, který mu uštědřil Kakuza, a už se musel bránit útoků Deidary. Uskočil z cesty zvláštnímu zvířátku, které za ním okamžitě vybouchlo. Sáhnul tudíž do své kapsičky a vytáhnul svitek se štětcem. Svitek jedním plynulým tahem rozbalil a okamžitě na něho začal kreslit obrázky dvou lvů. Sepjal ruce do pečetě a lvy jako mávnutím kouzelného proutku ožili a vrhli se na Deidaru, který to všechno s radostí sledoval. Konečně narazil na někoho, kdo vyznával umění.

„Sasori-sama, vidíte to,“ zajásal radostně a otočil se na svého kolegu. Mezitím ovšem nepolevil v ostražitosti a ve svých dlaních tvořil protiútok. Když už byli lvy skoro u něho, vypustil z dlaní dva miniaturní orly, kteří se okamžitě zvětšili do ohromné velikosti. Na jedno naskočil a nechal se jím vyvést na oblohu. A druhého poslal na Saiovy lvy. Sai nečekal, až budou jeho lvy rozmetání orlem, a už maloval své další pomocníky. Po chvíli se na obloze objevil další dravý pták a strhla se vzdušná bitva.

Sasori to sledoval stále s tváří schovanou ve stínu klobouku a nic k tomu neříkal. Nechal Deidaru, ať si s tím klukem poradí sám. Místo toho svou pozornost zaměřil na bratry Uchihovy, kteří na sebe používali nejrůznější techniky o kousek dál.

Kakashi, který se už taky vzpamatoval z náhlého Itachiho útoku, měřil své síly s Kakuzou, který se už těšil, až získá za jeho hlavu slíbenou odměnu. Samozřejmě věděl, že Hatake má sharingan, ale také věděl, že jeho tělo nemůže tuhle techniku vydržet dlouho. Plánoval ho tedy k smrti utahat. Pomocí svých technik odděloval jednotlivé části těla a útočil jimi na Kakashiho, který stačil díky sharinganu uskakovat do bezpečné vzdálenosti. Moc dobře věděl, o co Kakuzovi jde, a nemínil mu v tom pomáhat. Ale zatím netušil jak se mu dostat na kobylku, jestli to tedy vůbec šlo.

Kisame se rozhlédl kolem sebe a viděl, že všichni jeho spolubojovníci už rozehráli smrtící partie, tedy až na Sasoriho, který se kochal pohledem na bojující Uchihy. Zaměřil tedy svou pozornost na Kushinu, pro kterou si vlastně přišli.

„Tak co děvenko, umíš něco nebo to uděláme tou jednodušší cestou,“ zeptal se Kisame, aby řeč nestála, ale i tak věděl, jaká bude odpověď už dopředu. Nepotkal jí poprvé, i když jak se to vezme.

„Leda v tvém snu,“ zavrčela Kushina v odpověď a najednou kolem ní stálo na pět klonů.

Kisame si povzdychnul a stáhnul si ze zad svůj meč, za kterého pomalinku odmotával plátno. Kushina se při tomto pohybu zachvěla, moc dobře si ten meč pamatovala z posledního setkání. Na nic nečekala a i se svými klony zaútočila.

to be continue

11.03.2009 21:41:54
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one