„Madaro,“ pronesl Sasuke a sevřel rukojeť katany. „Čas pomsty.“

Všichni ostatní členové Akatsuki se stáhli do stran, jelikož se jim nechtělo zapojovat do boje. Boje, který začal před šestnácti lety.

Naneštěstí byla místnost dostatečně velká, takže se v ní boj mohl odehrát. Ale i tak hrozilo sesunutí.

Kushina složila ruce do několika pečetí a najednou kolem stálo další pět dívek, stínové klony. Všechny s rudýma očima a dlouhýma drápama. Sasuke Uchiha měl už v očích sharingan a po tváři se mu rozprostřela pečeť. Oba do tohoto boje šli se vším, co měli. Jelikož oba moc dobře věděli, že stojí proti jednomu z nejlepších ninjů, které kdy Konoha a klan Uchiha měl. A navíc byl daleko starší a zkušenější než oni dva dohromady. Na druhou stranu měli na své straně démona a prokletou pečeť, která ani po smrti hadího sannina nezmizela.

„Opravdu chcete do toho jít,“ zeptal se jich Madara s úšklebkem na tváři. „Je vám doufám jasné, že tohle nemůžete vyhrát, natož přežít.“

„To se ještě uvidí,“ zavrčel Sasuke a pomalinku kolem něho začal kroužit s katanou v ruce.

„Máš moc řečí,“ přidala se Kushina s kunaei v rukou.

„Navíc v tom nejsou sami,“ ozvalo se Madarovi za zády. Ten se otočil a uviděl, jak si Itachi sundává Akatsuki plášť a prsten. Insignie organizace. Starší z bratrů Uchiha se přidal do boje. V očích mu zářil sharingan stejně jako bratrovi a stejně jako jemu a Kushině i touha po pomstě. Takže teď musel stanout proti třem hodně naštvaným nijnům, kteří toužili pomstít svoje rodiny.

„Vítej,“ usmála se Kushina na Itachiho. Nikdy se nedokázala na někoho dlouho zlobit, zvlášť když uznal vlastní chybu.

Sasuke jenom pohlédl bratrovi do očí a kývnul na znamení souhlasu. Rodinné záležitosti budou řešit potom, čekala je bitva. Ta byla důležitější.

 

Madara Uchiha stál uprostřed místnosti a kolem něho rozloženi v kruhu jeho protivníci – Sasuke Uchiha, Kushina Uzumaki společně s klony a Itachi Uchiha. Každý sám by asi neměl velkou šanci porazit ho, ale ve spolupráci tam taková možnost byla.

Jako první zaútočil Itachi, sice beze zbraně, ale s velkým odhodláním. Tušil, že jeho útok nepřinese žádné ovoce, ale aspoň dával čas ostatním dvěma, něco vymyslet. Pokusil se plochou dlaně udeřit nepřítele do hrudi, ale ten se tomuto útoku lehce vyhnul a sám se vydal do útoku. Otočil se a vší silou kopl Itachiho do břicha. Tomu se samozřejmě podařilo vyhnout se ráně. A opět se pokusil zasadit ránu on. V podstatě by takhle mohli pokračovat do nekonečna, když vezmeme v potaz, že oba vlastní sharingan, ale byl zde jiný faktor, který by mohl rozhodnout, kdo vyhraje. Kushina a Sasuke.

Než se Madara stačil vzpamatovat z rychlých útoků staršího z bratrů, zaútočil ten mladší. Švihl katanou, které zářilo ostří ledově modrým světlem. Důkaz toho, že v ní proudila elektřina. Sasuke se pokusil švihem zasadit vážnější ránu, ale stejně jako jeho bratr i on byl zastaven. A stejně jako u bratra za to mohla síla sharinganu. Poněkud zavrávoral, jak opřel většinu těla do rány, ale okamžitě už byl zase plně na nohou a připraven k dalšímu střetu.

Jediný, kdo se ještě nezapojil do bitvy, byla Kushina. Tedy její klony se pokoušeli pomoc bratrům vyvést staršího Uchihu z rovnováhy, ale nezdálo se, že by to nějak zabíralo. Snažila se vymyslet nějakou techniku, kterou by mohla uplatnit na nepřítele.

„Bože ženská, použij tamto,“ ozvalo se jí v mysli temné zavrčení. Moc dobře věděla, kdo se jí krade do myšlenek.

„Víš moc dobře, že k tomu potřebuju ohromné množství větrů a to tady v podzemí těžko najdu,“ odsekla mu, jelikož i nad onou technikou už nějakou dobu přemýšlela.

„To je takový problém si udělat díru,“ přerušil ji Kyuubi.

Kushina se ušklíbla a upnula svoji pozornost zpátky k Uchihům. Sasuke byl zrovna odhozen jedním z Madarových kopů ke stěně, takže si k němu rychle pospíšila.

„Sasuke,“ zadržela ho rukou, než se znovu rozběhl do boje.

„Co je? Nemám zrovna moc času,“ odsekl ji. Ani se na ní nepodíval, jeho oči byly upřeny na probíhající střet mezi jeho bratrem a Madarou.

„Uklidni se,“ zavrčela pro změnu ona na něho. „Takhle ho nikdy neporazíme a akorát plýtváme chakrou.“

„Máš lepší nápad,“ zeptal se, se zájmem, jelikož tušil, že má eso v rukávu.

„Jeden by tu byl,“ souhlasila s úsměvem. „Ale potřebovala bych menší díru ve stropě, abych mohla povolat sílu větru.“

„To je všechno?“

„Málo toho není, jsme celkem dost hluboko.“

„Tak se dívej,“ řekl s úšklebkem a Kushině přišlo, že se celkem vytahuje. Ale na druhou stranu nevěděla, co všechno se u Orochimara naučil.

Sasuke na chvilinku zavřel oči, aby se uklidnil, zhluboka se nadechl a oči znovu otevřel. Mysl měl teď klidnou a jasnou. Soustředil se a udělal několik pečetí. Spustil ruce zpět podél těla a podíval se na Kushinu.

„A to je jako všechno,“ upřela na něho zmatený pohled. „Vždyť se nic nestalo.“

Sasuke na to nic neřekl a dál vyčkával. Dívka se na něho dívala se směsicí údivu a vzteku. On si tady v klidu stojí, zatím co ostatní potřebují pomoc. A tím ostatní myslela sebe a Itachiho.

Když už mluvíme o Itachimu. Tak ten celý udýchaný stanul po druhém boku Kushiny.

„To si tady dáváte oraz či co,“ zeptal se jich vztekle.

„Ne, čekáme,“ odtušil Sasuke.

„A na co,“ optal se znovu Itachi a snažil se posbírat další síly. Boj s Madarou byl hodně vyčerpávající.

„Až zahřmí,“ ušklíbl se mladší z bratrů.

Teď se na něho dívali místo jednoho nechápavého pohledu hned dva. Kushina si pomyslela něco o psychiatrické léčebně a Itachi jenom pokrčil rameny. Tušil, že jeho mladší bratříček má něco za luben. A nemusel čekat dlouho. Místností se ozvalo ohromné zahřmění a všechno se začalo třást.

„To je to tvoje až zahřmí,“ ucedila Kushina a snažila se udržet na nohou, jak se celá místnost chvěla pod nohama.

„Chtěla si čerstvý vzduch nebo nechtěla,“ ušklíbl se na ní a natáhl ruku, aby se měla čeho držet. Dívka ji s díky přijala a hned jí přišlo, že se všechno chvěje nějak méně.

Znovu se ozvalo zahřmění a tentokrát se na stropě objevila prasklina, která se táhla od jedné strany stropu na druhou.

Itachi se na to díval poněkud skeptickým pohledem a nakonec řekl: „Nechceš nás tu náhodou zasypat, že ne?“

„Když půjde všechno dobře tak ne,“ odpověděl mu Sasuke s klidem.

 

Madara se zmateně rozhlížel kolem sebe, co se to vlastně děje. A ostatní členové Akatsuki na tom nebyli o nic líp. Zmatené pohledy těkaly všude kolem. Přece jenom v podzemí nehřmí každý den. A dlouhá prasklina na stropě taky na klidu nepřidá.

„Já nevím, jak vy, ale já bych se radši zdejchl,“ ozval se Kisame a pozorně zkoumal strop. „Nevypadá to vůbec hezky.“

„Ty chceš přijít o takový zápas,“ otočil se na něho nechápavě Hidan.

„Na rozdíl od tebe nejsem nesmrtelný,“ odsekl mu žraločák.

„Tvoje škoda,“ zasmál se vyznavač boha Jashina.

„Osobně zastávám názor tady Kisameho,“ přidal se do jejich hovoru Kakuzu. „Ale rád bych se postaral o mrtvé.“

Někteří členové se na něho podívali zcela nechápavým pohledem, než se ozval Hidan: „Kakuzu, ty intrikánských šmejde, ty z jejich těl chceš vytřískat nějaký peníze.“

Dotyčný jenom pokrčil rameny a odvětil: „Bylo by to bez práce.“

Hidan a Kisame se ušklíbli a dál se radši vrátili k pozorování děje. Jeden se zaměřil na strop a říkal si, že ještě jedna dvě praskliny a mizí. A druhý se spíše zajímal o děj na bitevním poli.

 

„Jestli mi ten strop spadne na hlavu,“ zašeptala Kushina Sasukemu do ucha sladkým hláskem. „Tak tě budu chodit strašit.“

Sasuke se pod horkým dechem na svém uchu zachvěl. A samozřejmě to neušlo Itachimu, který stál kousek vedle. Reagoval na to pozvednutým obočím a zkoumavým pohledem, kterého si ani jeden z nich nevšiml.

„Že bych něco prošvihl,“ mihlo se mu hlavou, když to všechno dal dohromady. „Budu si muset s bratříčkem vážně promluvit.“

 

Znovu se ozvalo zahřmění a prasklina na stropě místnosti povolila. Ze stropu se začaly valit kameny a světelné paprsky.

„Sakra,“ zavrčel Kisame a uhýbal jednomu z kamenů.

Strop se sesunul a dovolil tak paprskům vstoupit do místnosti. Všichni začali zuřivě mrkat, jak si jejich oči zvykaly na denní světlo.

„Super,“ zašklebila se Kushina. Otočila se na Sasukeho s Itachim a řekla: „Umím jednu techniku, ale potřebovala bych, abyste mě hlídali. Během přípravy budu neuvěřitelně zranitelná.“

„Dobře,“ kývl hlavou Sasuke, že rozumí. Itachi se přidal pouhým kývnutím hlavy. Blondýnka se na oba usmála, zavřela oči a naprosto ztichla. Bratři z klanu Uchiha si ochranitelsky stoupli před ní.

„Připravujete se na piknik,“ zeptal se zvědavě Madara, když ty tři sledoval.

Ani jeden z nich mu samozřejmě neodpověděl. Nebylo potřeba plýtvat slovy na takové individuum.

„Zajímavé,“ podotkl a kývl hlavou jejich směrem.

„Co to má znamenat,“ zeptal Sasuke tiše bratra, ale z nepřítele nespustil zrak. Usuzoval, že na ně Madara zkouší uplatnit metodu odvedení pozornosti.

„Koukni se za sebe,“ odvětil mu stejně tiše Itachi.

Sasuke zvědavě otočil hlavu a mírně překvapeně vytřeštil oči. Kushina, před kterou stál, se vznášela několik stop nad zemí, ruce rozpražené do stran. Oči zavřené a vlasy jí povlávaly v mírném větru. Ve větru, který zuřivě kroužil kolem ní. Neuvěřitelný pohled.

„Sasuke,“ uslyšel tichý dívčí hlas, jak mu šeptá do ucha. „Připrav se, až uvolním síly větru, které poutám, musíš využít svoji pečeť a dostat se blízko k Madarovi. Tato technika ho nezabije, a proto to musíš dokončit ty. Já potom budu velmi slabá.“

„Itachi,“ poslouchal ve stejnou dobu týž samý hlas i druhý z bratrů. „Použij sharingan. Kryj bratrovi záda, ale zabraň mu Madaru zabít. Musíme ho živého dovést do Konohy a obvinit Danzoua. I on musí být potrestán za svoje zločiny. A ty musíš být očištěn.“

Část větru se pomalinku začala odpoutávat od Kushiny a ovíjela se kolem bratrů. Cítili jemné hlazení vánku a přitom věděli, jakou sílu může mít vítr.

Madara, a nejen on, to všechno pozorně sledoval. Věděl, že ti tři chystají poslední útok, který o všem rozhodne.

 

„To je silné jutsu,“ pronesl tiše Sasori. Všichni členové Akatsuki byli stále přítomni u boje. Ani jeden z nich nechtěl odejít, když viděli, k čemu se schyluje.

„Spíš mi to přijde, jakoby ten vítr ovládala,“ odvážil se odporovat Kakuzu.

„Myslím, že je to celkem jedno,“ odtušil Kisame a fascinovaně hleděl na Kushinu. Cítil ohromné množství chakry a sílu větru, až teď mu došlo, že tohle mohla na něho taky použít a moc by se tomu neubránil.

„Jsem zvědavý, jestli tohle Madara přežije,“ zajímal se Deidara.

„Určitě. Je to přece Uchiha Madara,“ prskl Pain.

„Ale i on je pouze člověk,“ odtušil znovu Kisame. „A stojí proti třem, celkem rozzuřeným ninjům.“

„I kdyby to nepřežil, i tak vyděláme,“ usmál se pod maskou Kakuzu.

„Pochybuju, že by ti ho přenechali,“ odporoval mu Hidan. „Jestli je všechno, co říkali, pravda. Tak ho vezmou sebou do Konohy.“

„To se ještě uvidí,“ zavrčel Kakuzu. Věděl, že za Madaru by dostal hodně moc peněz.

 

„Jdeme na to,“ zavelela Kushina a otevřela oči. Normálně blankytně modré oči měly teď bílou barvu. Vlasy jí začaly divoce vát a kolem dlaní se jí vytvořila malinkatá tornádka.

Oba bratři klanu Uchiha na nic nečekali a vyrazili. Staršímu Itachimu v očích plál mangekyu sharingan. V ruce svíral kunai a běžel na nepřítele. Mladší Sasuke se proměnil do nejvyššího stupně prokleté pečetě. Na zádech měl obrovská křídla a v rukou katanu, zářící modravým světlem. I on stejně jako jeho starší bratr běžel směr Madara. Ani jeden to nevěděl, jelikož se neotáčeli, ale v jejich zádech šlo ohromné množství větrů, zformované do podoby obrovského draka.

Spojená síla bratrů Uchihů a síla větru Kushiny se hnala na čekajícího Madaru.

 

TBC

22.08.2009 16:54:09
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one