„No řeknu vám,“ promluvil Kiba, když se za nimi zabouchly dveře, směrem k chlapecké části osazenstva. „Ten kluk mě vždycky něčím překvapí a to jsem si myslel, že už všechno vyčerpal.“
„Moje slova,“ ušklíbnul se Neji.
Kiba se na něho podíval, přivřel oči a zeptal se: „Tak Neji.“
„Co je,“ řekl dotyčný nervózně. Tušil, že se ho chce Kiba zeptat na něco peprného.
„Víš,“ naklonil se k němu. „Jak jediný z nás si mohl pozorovat nové klady Naruta.“
Neji ztěžka polknul: „A co?“
„Takže by ses mohl podělit o nové vjemy,“ ukončil Kiba svoji myšlenku. Otočil se na ostatní a čekal podporu: „Že jo kluci.“
„Hmm,“ zamrčel Shino.
„To je vlastně pravda,“ přidal se Lee. „Jaká je?“
„Ježíši,“ zaúpěl mladý Hyuuga. „Vždyť je to pořád Naruto.“
„Ale trochu v jiné formě,“ nenechal se odbýt Kiba.
„To je ale otrava,“ utrousil Shikamaru suše, ale i on byl mírně zvědavý.
„Tak už nenapínej,“ řekl Kankarou.
Neji vypadal, že snad proskočí stropem, jenom aby nemusel odpovídat na tuhle otázku. Ale když se podíval do očí všech jeho přátel kolem, věděl, že by si ho stejně našli. Takže si povzdechl a řekl: „Vypadá jako holka. Chová se jako holka. A voní jako holka.“
„Páni,“ vydechl Kiba. „Takže oni mluvili pravdu.“

Jejich týmové partnerky mezitím utvořily skupinku kolem Hinaty, která se pomalinku probírala ze svých mdlob, a probíraly právě odhalené skutečnosti.
„Sakuro,“ otočila se na ní Ino.
„Hmm,“ ozvala se dotyčná.
„Není to zase nějaký z jeho vtipů, že ne,“ páčila z ní.
„Ne, bohužel není,“ odvětila Sakura. „Pátá ho vyšetřila a ujistila mě, že se z něho opravdu stala holka.“
„No toto,“ podivila se Temari.
„Ani mi nemluv,“ zašklebila se Sakura.
„A jaká je,“ zeptala se Tenten. „Je stejná jako Naruto nebo se změnila i povahově?“
„No,“ zamyslela se Haruno. „Asi se změnila i povahově. Jelikož jsem jí viděla, jak si uklízí pokoj a to Naruto snad nikdy nedělal.“
„Tak to bude ještě sranda,“ usmála se Temari. Otočila hlavu mírně přes rameno a podívala se směrem ke klukům. Jak zjistila, něco velmi živě řešili. Stočila pohled zpátky a s úsměvem pronesla: „Ale je vám jasný, že jsme dostaly konkurenci.“
„Prosím,“ nechápala Tenten.
„Copak jste si nevšimly, jak se na ní kluci dívali,“ zakroutila hlavou.
„Tak to jsme si teda opravdu nevšimla,“ ubezpečila ji Ino. „Měla jsem, co dělat, abych rozdýchala nějak ten šok, co nám přichystala.“
„Pch,“ ufrkla si Temari z Písku.
„No je pravda, že Neji nevěděl, kam s očima, když se k němu nahnula,“ zašklebila se Tenten.
„Myslím, že si s ní ještě užijeme,“ zasmála se Temari.
Ino chtěla něco poznamenat, ale něco jí napadlo, tak se otočila na Sakuru a zeptala se: „Nechci vířit starou vodu, ale jak myslíš, že na tohle zareaguje Sasuke. Nepředpokládám, že by se Naruto, i když je z něho holka, vzdal toho, že ho dovede zpátky do vesnice.“
Sakura smutně sklonila hlavu a řekla: „Tak to je jediná věc, kterou vůbec netuším.“
„Ale já si to dokážu živě představit,“ usmála se Temari. „Ten výraz bude nezapomenutelný.“
„Taky myslím,“ přidala se Tenten.
„Hinato, no sláva,“ přerušila jejich rozhovor Sakura. Holky se otočily jejich směrem a viděly, jak se Hinata konečně probrala z mdlob a zrovna si sedá.
Podívala se kolem sebe a zeptala se: „To se mi asi nezdálo, že?“
Sakura se na ní smutně usmála, tušila totiž, že se Hinatě Naruto líbí, a řekla: „Bohužel ne.“
V tu chvíli to vypadalo, že se Hinata odebere do říše snů podruhé.

Mezitím došel Iruka s Kushinou do stánku s ramenem a cestou probrali všechno nového, co se přihodilo na obou stranách, když byla Kushina pryč.
„Tedy Naruto, ach promiň Kushino,“ opravil se rychle Iruka.
„Je to těžký,“ souhlasila Kushina.
„Ano to bude,“ usmál se Iruka. „Ale jinak?“
„Dobrý,“ usmála se a odhrnula látku u vchodu do stánku.
„Naruto,“ obořil se na něho.
„Iruko-sensei,“ napomenula ho.
„Promiň.“
„Tak co to bude, Iruko,“ zajímal se vedoucí.
„Dvakrát ramen,“ objednal pro ně dva.
„Dobře,“ usmál se na ně. „Dneska máte hezkou společnost.“
Naruto krapet zrudnul, ještě si nezvyknul na komplimenty od mužského pohlaví. Usadil se na židli a čekal, až mu donesou jídlo.
„Vidím, že apetit se ti nezměnil,“ poukázal Iruka, když Naruto spořádal už třetí misku ramenu. „Copak ti nezáleží na postavě?“
„Hmm, hmm,“ zamrčel Naruto s hlavou v misce.
Iruka se jenom pousmál a jen se na něho díval s něhou v očích. Bral ho jako syna, vlastně teď by se dalo, říct, že jako dceru.

Uběhl asi týden od jeho návratu do vesnice a dejme tomu, že už si všichni celkem zvyknuli na jeho novou podobu a začali ho oslovovat Kushino. Ono jim nic jiného nezbylo, jelikož na jméno Naruto přestal slyšet. Okázale dotyčného ignoroval, než si uvědomil, že ho má jmenovat jinak. Občas se to změnilo v komickou frašku, obzvlášť když na něho ječela Tsunade, až se hory zelenaly.

„Kushino,“ volala Sakura na svou kamarádku, která šla několik metrů před ní a neměla o ní ani zdání.
Kushina-Naruto se otočila, okamžitě se usmála, když poznala, kdo jí volá: „Sakuro.“
Sakura k ní doběhla, udýchaně ze sebe vyrážela vzduch a nakonec řekla: „Máme jít za Pátou, má prý pro nás nějaký překvapení.“
„Překvapení,“ opakovala Kushina s obočím až někde ve vlasech, které měla volně rozpuštěné a lemovaly jí obličej. Na sobě měla po kolenou dlouhou černou sukni a modré tričko do půli bříška.
„Jo, tak mi to řekla Shizune,“ potvrdila jí to Sakura.
„Jestli na mě míní zase řvát, tak tam ani nepůjdu,“ zašklebila se Kushina, ale i přesto se společně se Sakurou vydaly do kanceláře Hokageho.

Sakura zaklepala na dveře, počkala na vyzvání a vešla zároveň s Kushinou dovnitř.
„No konečně,“ utrousila Tsunade s hlavou schovanou za hordou papírů.
„Neříkala jsem to,“ šeptla Kushina Sakuře.
Tsunade to samozřejmě zaslechla, zvedla hlavu od papírů, změřila si obě dvě pátravě vzteklým pohledem, ale jelikož se obě dvě tvářily jako ty nejnevinnější na světě, nechala to být. Místo toho řekla: „Myslím, že už jste obě dvě dlouho bez nějaké akce, takže pro vás musíme zformovat nový tým.“
„Nový tým,“ zopakovala Sakura smutně.
Pátá jenom nadzvedla jedno obočí, když uviděla, že se obě proměnily v uzlíček smutku. Povzdychla si a řekla: „Kakashi s vaším novým členem týmů čekají na tréninkové louce. A proboha dejte mu aspoň šanci.“
„Mu,“ řekla Kushina.
„Ano, mu,“ odvětila Tsunade a pokračovala: „A teď už mažte nebo tam Kakashi přiroste k zemi.“
Obě se jako na povel otočily a opustily místnost. Pátá za nimi hleděla a přemýšlela, jestli neudělala chybu. Ale aspoň se Kakashi zapotí, až z nich bude formovat tým.

„Tak nového člena,“ durdila se Kushina cestou na louku. „Aspoň se nás mohla zeptat a ne nás postavit před hotovu věc.“
„Hmm,“ zavrčela Sakura. Taky neměla dobrou náladu z téhle novinky. To prázdné místo v jejich týmu patřilo Sasukemu s tím, že se jednou vrátí.
„Tak co s tím uděláme,“ zajímala se Kushina s nebezpečně podobným obličejem Tsunade, když se naštve.
„My,“ nechápala Sakura.
„Ježíši a kdo jiný,“ podívala se Kushina na Sakuru nevěřícným pohledem.
„Ale ten chudák za nic nemůže,“ bránila ho Sakura.
„Chceš, aby se Sasuke vrátil zpátky k nám,“ zajímala se Kushina, zastavila se v půli kroku a zvědavě se dívala na Sakuru.
„Samozřejmě,“ zrudla Haruno.
Kushina zvedla obočí až skoro nad mraky, pak se ušklíbla a nevině se zeptala: „Ale copak? Snad se nám neobjevil na obzoru nový objekt?“
„No, ech, jaksi,“ koktala Sakura celá rudá a nevěděla, kam uhnout s pohledem.
„Tichá voda břehy mele,“ pronesla druhá z dívek věštecky. „Je aspoň hezký? A znám ho?“
„Ne, neznáš,“ odvětila Sakura a první otázce se snažila vyhnout. Přece jenom to, že se tady svěřuje Narutovi, který už přece není kluk, jí trochu znervózňovalo.
„Vynechala jsi první otázku,“ usmála se.
„Kushino,“ zaprosila Sakura, ale marně. „No tak dobře. Jo je hezkej.“
„Sláva,“ zvolala nadšeně Kushina. „A kdy mi ho ukážeš?“
„Proboha,“ zděsila se a rozběhla se směrem k louce.
„Hej,“ zavrčela Kushina dotčeně, ale se smíchem se rozběhla za ní.

„Nazdar děvčata,“ pozdravil je Kakashi, aniž by zvednul hlavu od knížky, když doběhly na louku. „No, nemusely jste tak spěchat, my bychom počkali.“
„My taky nespěchaly kvůli vám,“ zasmála se Sakura.
To už donutilo Kakashiho trošičku nadzvednout hlavu od knížky a upřít svůj pátravý pohled na ně: „A proč pak jste tedy tak utíkaly?“
„Sakura mi nechce říct,“ vysvětlovala zadýchaně Kushina. „do koho je celá pryč.“
„Kushino,“ zavrčela Sakura varovně, ale už bylo pozdě.
Kakashi teď zaklapnul knížku, usmál se a pronesl: „Tak to jsem taky zvědavý. Kdo to je?“
„Proboha,“ zaklela Sakura a přemýšlela, jak by se s toho dostala.
„Já nevěděla, že máte rád drby, senseii,“ usmála se Kushina. Ten se jenom tajemně usmál a dál upíral upřený pohled na Sakuru. A ta samozřejmě rudnula čím dál víc.
Naštěstí jí zachránilo něčí zakašlání, všichni tři se překvapeně otočili, jelikož byli tak zabraní do tahání rozumů ze Sakury, že neslyšeli nikoho přijít.
Stál tam asi šestnáctiletý klučina s černými vlasy a díval se na ně zvláštním pohledem: „Vy asi budete tým sedm.“
První se vzpamatoval Kakashi a řekl: „Ano. A ty budeš naše nová posila, že?“
„Ano,“ potvrdil mu to ten kluk. Stáli tam a navzájem se prohlíželi. On měl na sobě tričko, které končilo těsně pod hrudním košem a kalhoty mu začínaly až na kyčlích, takže všem ukazoval svoje vypracované břicho. Na čele měl čelenku Konohy, na zádech měl krátkou katanu a u pasu svitky.
„Já jsem Sakura,“ představila se první a podala mu ruku. Ten se na ní podíval zvláštním pohledem, ale nakonec jí přijal.
„Sai,“ odvětil prostě.
„Kushina,“ vzala si slovo další dívka.
„Kakashi.“
Kushina si ho prohlížela od hlavy k patě a musela uznat, že je na něm něco, co se jí líbí, ale nevěděla proč. Její pohled ovšem zachytila Sakura a hned si rýpla: „Ne, že se nám zamiluješ.“
„Pch,“ ohradila se. „Sasuke je hezčí.“
Ztuhnula a hned by si nejraději nafackovala. Podívala se na Sakuru a podle jejího pohledu poznala, že jí to bude připomínat ještě dlouho.
„Takže mládeži,“ oslovil je Kakashi a přerušil tím souboj myslí mezi holkami. „Nejlepší by bylo, kdybychom zjistili, jak jste schopni se sobě přizpůsobit.“
A na louce se rozběhl trénink.

„Víš to jistě,“ zajímala se Tsunade a upřeně hleděla na svého přítele z dětství, Jiraiyu. „Určitě si dovedeš představit, jak by reagoval Naruto, sakra, chci říct Kushina, kdyby to nebyla pravda.“
„Upekla by si mě,“ usmál se na ní. „Vím to na sto procent.“
„Dobře,“ opřela se Pátá úlevně o opěradlo křesla. „Takže víme, kde má skrýš Orochimaru.“
„Koho tam chceš poslat,“ zajímal se poustevník, ale stejně věděl odpověď už dopředu.
„Musíš se ptát,“ usmála se.

to be continue

18.10.2008 13:25:02
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one