Neměl moc na vybranou. Cítil, že si na něm boj vybral svou daň. Museli se vrátit do Konohy a požádat o posily pro záchrannou akci.

„Jdeme,“ zavelel Kakashi a už jich víc nebylo.

 

„Sasuke zpomal,“ zavolal na svého studenta Kakashi a sledoval, zda ho poslechne. „S takovou vypustíme duši, než se dostaneme do Konohy.“

Mladý Uchiha nejevil známky, že ho slyšel, ale i tak se jeho tempo celkem zpomalilo, tak že ho ostatní dohonili a udržovali s ním stálé tempo.

Sakura se na něho zkoumavě podívala, nelíbilo se jí jeho zpomalení. Všimla si, že Sasuke u Orochimara pořádně zlepšil, takže by takto v tempu nepolevil. Ať se dívala, jak se dívala, nepřišlo jí na něm nic divného. Najednou se jí skoro zastavilo srdce. Sasuke totiž uklouznul na jednom vlhké větvi stromy a neudržel rovnováhu. Pokusil se ještě zachytit větvě, ale naneštěstí k tomu použil zraněnou ruku, která tento nápor samozřejmě nevydržela a okamžitě povolila. Uchiha tedy padal vstříc lesní zemi, už to vypadalo, že si pěkně natluče, ale to už se scénou mihnul Sai a chytil Sasukeho. Opatrně s ním doskočil na zem, kde se okamžitě objevili i zbylí dva členové týmu.

„Sasuke,“ klesnula Sakura vedle něho a lékařským okem zkoumala, zda si ublížil. Nutno dodat, že se Sasuke držel za poraněnou ruku a neoplýval zrovna zdravou barvou. Dokonce se zdá, že zatíná zuby, aby se přes ně nedostal ani jediný hlásek.

„Jsi trouba,“ okomentovala to a jala se mu ošetřit zranění.

„Na to nemáme čas,“ namítal a pokusil se vstát. Ale okamžitě byl stáhnut zpět k zemi a ještě k tomu vydal bolestný sten, když ho Sakura chytila za poraněnou ruku. Dívka jenom pozvedla obočí, čímž dala najevo, co si myslí.

„Tím, že se tam dostaneme napůl mrtvý, ji nepomůže,“ přidal Kakashi jedno ze svých mouder. Jednou rukou zašátral za zády, až si z taštičky vytáhnul knížečku. To znamenalo, že se už cítí lépe, když si mohl číst. Sasuke to všechno sledoval a obočí se mu ztratilo, až kdesi ve vlasech, když uviděl, že se sensei svého zlozvyku stále nezbavil. A ještě víc ho pobavilo, když mu Sai začal nakukovat přes rameno, aby se kouknul, copak že to čte.

„Tak hotovo,“ přerušila jeho dumání Sakura, když skončila s první pomocí. „Ale musí se na to podívat nějaký doktor.“

„Hmm,“ zamrčel v odpověď, ale myslel si svoje. Sakuře to ovšem neušlo, ale nijak to nekomentovala. Bylo jí jasné, že je to jako házet perli sviním.

„Tak jo jdeme,“ skončil Kakashi jejich přestávku a znovu se vydal směr Skrytá Listová. Ani se neohlédl, zda ho ti tři následují. Věděl, že je všechny žene stejná touha. Dostat se rychle domů a jít si pro Kushinu.

 

Cestovali ještě asi půl dne, než se jim v dálce objevil skalní monument Hokagů Konohy. Nezastavovali se ani neodpočívali. Spěchali, aby byli, co nejdřív doma.

Jenom Sasuke se trochu v duchu zarazil, když znovu uviděl svůj dom, který kdysi opustil. Až když ho teď uviděl, uvědomil si, že mu taky trochu scházel. Doma je prostě doma. Ale jedna věc ho přece jenom trochu trápila.

„Kakashi,“ nadhodil Sasuke směrem ke svému bývalému učiteli.

„To rozhodneme, až tam dojdeme,“ rozhodnul sensei. „Teď je hlavní prioritou záchrana Kushiny.“

Na to se nedalo nic odpovědět a tak pokračovali dál v tichu.

 

Blížilo se k večeru, než konečně proběhli bránou Skryté Listové a zamířili si to k budově, kde sídli odnepaměti Hokagové této vesnice. Nechali za sebou zmatené strážce brány, kteří byli ještě více zmatení, když uviděli, kdo se to s nimi vrací. Přece jenom byl to Uchiha, ať už podle vzhledu, nebo podle znaku klanu na zádech. Ale ještě víc je překvapilo, že s nimi není zlatovlasá dívka.

Všichni čtyři probíhali vesnicí v rychlém sledu a nikde se nezastavovali. Spíše oni vyvolávali údiv a nutili lidi, aby se zastavovali a otáčeli za nimi. Až nakonec doběhli k vytoužené budově. Kakashi, který utíkal v čele, rozrazil vchodové dveře a okamžitě mu z cesty uhýbali, ti co zamířili ven. Hatake kolem nich jenom proběhl s třemi adolescenty v patách a vydal se vybíhat schody, aby se dostal do kanceláře Tsunade. Schody brali skoro po třech, jen aby tam byli co nejdříve. Aby měli více času na záchranu.

Cestou srazili několik lidí, kteří nesli nějaké papíry, a ty se rozletěly všude kolem, až se zdálo, že sněží. Za to si ovšem vysloužili několik nadávek na svou osobu, ale řekněme, že jim to teď bylo u něčeho.

„Sláva,“ vydechla Sakura radostně, když se dveře vedoucí k Páté, objevily nadosah. Kakashi chňapnul po klice a s trhnutím je otevřel, ani se nezaobíral nějakým zbytečným klepáním. Prostě vletěl dovnitř a bylo mu jedno, zda je tam nějaká porada. Jejich cíl byl důležitější. Osud Konohy mohl počkat.

„Co se to hergot…,“ zařvala Tsunade, když jí tam vpadli, ale okamžitě ztichla, jakmile uviděla Sasukeho, který uzavíral tento průvod.

„Sasuke,“ vykřikl překvapeně Kiba, který byl společně s Nejim, Leem a Hinatou v místnosti.

„Na to není čas,“ přerušil jejich vítání sám Sasuke zadýchaně. „Musíme pomoct Kushině.“

„Co, cože,“ nechápal nikdo z nich.

Kakashi se stačil už, jak taž uklidnit po tom šíleném běhu a začal vysvětlovat: „Orochimaru je mrtvý. Sasuke s Kushinou ho doslova ugrilovali, ale to je teď vedlejší. Horší je to, že Kushinu dostali Akatsuki. Byli jsme na cestě domů, když nás přepadli a jí unesli.“

Chvíli bylo ticho, které přerušila až Tsunade slovy: „Tak ještě jednou a pomalu.“

V tu chvíli vybuchnul Sasuke, který se celou dobu držel, aby nevypěnil. Chtěl být totiž už na půl cesty ve stopách Akatsuki.

„Bože, co je na tom k nepochopení,“ prskal a v očích mu rudě žhnulo. „Akatsuki dostali Kushinu. Můj drahý starší bratříček nás všechny převezl.“

Někteří se trochu přikrčili, když uviděli Sasukeho výraz hněvu, ale s Pátou to ani nehnulo. Pozorně si ho prohlížela a nedala se nijak vystrašit jeho sharinganem, který zářil jako vánoční ozdoby.

„Měl by ses uklidnit, Uchiho,“ řekla nakonec. „Jsi hledaný ninja, takže se podle toho chovej.“

„Na to vám kašlu,“ procedil ledově mezi zuby. Už zase dostával pod kontrolu svoje emoce a na jeho obličeji se objevila ledová maska, která tak rád nosil

„Sasuke,“ napomenul ho Kakashi. „Tohle Kushině nepomůže.“

Poté se otočil k Páté a zeptal se: „Tak co uděláme?“

„To je snad úplně jasné, ne,“ odpověděl místo ní Lee. „Jdeme si pro ni.“

„Když dovolíš, Lee,“ začala Tsunade nebezpečným hlasem. „Hokagem jsem tady ještě pořád já, takže já rozhodnu, co se bude dít dál.“

„A?“

„Samozřejmě, že jí půjdeme hledat,“ promluvila po chvíli znovu. „Ale máme jeden problém?“

„Jaký,“ zajímal se Kiba.

„Nevíme, kde hledat,“ došlo Sakuře zděšeně.

„Správně,“ souhlasila a v místnosti se rozhostilo tíživé ticho.

To ticho přerušil, až Sasuke se slovy: „To není tak úplně pravda.“

„Co tím myslíš,“ otočila se na něho Haruno s nadějí v očích.

Sasuke šátral ve svém oblečení v oblasti hrudi a vypadalo to, že něco hledá. Nakonec vytáhnul na světlo nějaký list papíru. Už z dálky bylo vidět, že je popsaný.

„Co je to,“ zeptal se Sai.

„Seznam úkrytů Akatsuki,“ řekl Sasuke tiše a podal ten list Páté.

„Kde jsi to sebral,“ nechápala Tsunade, když si ten papír od něho brala.

„Dědictví,“ odtušil Uchiha. Na to mu nikdo nic neřekl.

Pátá si list papíru pozorně četla a po tváři se jí rozlil ďábelský škleb: „Výborně.“

Všichni, kteří stáli kolem jejího stolu, trošičku ustoupili, když ten výraz uviděli. Přece jenom její nadlidská síla nebyla zrovna neznámá a její povaha byla celkem nestálá.

„Zničíme je jedním úderem,“ rozhodla nakonec. „Neji, Hinato skočte pro velitele jednotlivých úseků a řekněte jim, že vyhlašuji válku.“

Oba jmenovaní se trochu zarazili nad tím označením, ale i tak se vydali splnit tento úkol.

„Válku,“ podivil se Kakashi. „Není to trochu silné slovo?“

„Ne,“ odpověděla rázně a vstala od svého stolu. Obešla ho a zamířila ke dveřím. Ti, kteří zbyli v místnosti, jí rychle ustupovali z cesty. Tedy kromě Sasukeho, který si z ní nic nedělal.

Otevřela dveře a prošla jimi na chodbu. Zamířila na střechu budovy a ostatní jí následovali. Nikdo nevěděl, co přesně se chystá udělat. Pátá vystoupila těch několik schodů vedoucích na střechu a prudce otevřela dveře. Ani se nepodivila, když už tam uviděla některé velitele jednotek Konohy. Prošla kolem nich bez jediného slova, až stanula před nimi.

„Co tady dělá tenhle,“ vyprskl ze sebe velitel ANBU, O tom, že velí zrovna této jednotce, se nedalo pochybovat, když měl na tváři masku opice, a ukazoval na Sasukeho, který si to nebral zrovna moc osobně, spíše se tvářil, že ho to nezajímá.

„To tě nemusí zajímat,“ usadila ho Tsunade.

„Ale,“ zkusil něco namítnout, ale její vražedný pohled ho rychle zastavil.

Pátá počkala, až se na střeše shromáždí všichni velitelé. S úsměvem shledala, že se tu objevili i všichni přátelé Kuchiny, a že se s podezřením v očích dívají na Sasukeho. Ten tomu ovšem nevěnoval žádnou pozornost. Tsunade na něho stočila svůj pohled během čekání a nemohlo jí ujít, že jeho postoj není zdaleka tak uvolněný jak by chtěl. Spíše to vypadalo, že každou chvíli znovu vybuchne, jak už chtěl do akce.

„Copak se tam asi stalo,“ zamumlala si pro sebe a udělala si mentální poznámku, že se pak musí na podrobnosti zeptat Kakashiho. Teď ovšem stočila svou pozornost na svoje povinnosti.

„Pátá, co se děje,“ oslovil jí Ibiki. „Co znamená, že jdeme do války? A hlavně do jaké?“

„Všichni určitě víte o skupině zvané Akatsuki,“ začala Tsunade klidně. Když jí několik ninjů odvětilo kývnutím hlavy, pokračovala: „Tak tato organizace zaútočila na jednoho z našeho středu a zajala ho.“

Shromážděním se rozlehl šum údivu.

„Kushina Uzumaki,“ vzala si Pátá znovu slovo. „Byla zajata touto organizací a jenom otázkou času než jí zabijí, a proto jí musíme jít na pomoc.“

„Ale kde začít hledat,“ ozvalo se z davu.

Na tuto otázku zvednula na hlavu onen papír a usmála se: „Máme seznam úkrytů. Přinesl ho Sasuke Uchiha. Čímž ho taky očišťuji od všech jeho proviněním vůči Konoze.“

Davem se znovu nesl překvapený šum a mnohdy i projevy nesouhlasu či souhlasu s rozhodnutím Páté Hokage.

„Je mi jedno, co si o tom myslíte,“ zarazila je. „Máme důležitější věci k řešení. Máme seznam. Tudíž zaútočíme na všech místech naráz. Vyšleme posli ke spojencům, aby nám poskytli vojenskou podporu, je to totiž i v jejich zájmu, abychom se těch otravů už jednou pro vždy zbavili.“

„Ale přece jenom je válka silné slovo,“ nedopustil si Kakashi tiché prohlášení.

„Jdeme do války, ať už se vám to líbí nebo ne,“ pokračovala, jakoby ho slyšela. „Zničíme to jejich hnízdo jednou provždy a nic a nikdo nám nebude stát v cestě.“

Její projev byl možná krátký a přímý, ale i tak zaséval do srdcí odhodlání a touhu po boji. Střechou se ozvalo souhlasné volání po krvi nepřátel.

„Co chceme,“ zeptala se Tsunade ohnivě.

„Zničit Akatsuki,“ odpověděli jí stejně ohnivě jako jeden muž. Jenom jeden člověk se vzdal tohoto projevu nadšení a byl jím Sasuke Uchiha, který chtěl už být úplně jinde.

 

Kushina pomalinku otevřela oči a zjistila, že se nemůže moc hýbat. Ruce měla svázané za zády a nohy na to nebyli o moc lépe.

„Ale naše šípková Růženka se probudila,“ pronesl něčí hlas posměšně.

Dívka zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe. Byla v nějaké místnosti, kolem ní stálo na deset lidí a všichni si jí zvědavé prohlíželi.

„Uzumaki, hostitel Kyuubiho,“ řekl tichým hlasem muž s oranžovými vlasy a s piercingem v obličeji.

„Neměl to být kluk,“ zajímal se vesele muž, který mu stál po pravém boku a přes celý obličej měl masku.

„Je to určitě on,“ odtušil Kisame. „I když vypadá takto.“

„Zajímavé,“ promluvila jediná žena v místnosti, tedy kromě Kushiny.

„To je sranda,“ zasmál se Tobi přihlouple.

Tím upoutal pozornost Kushiny. Dívka se na něho pozorně zadívala, něco jí na něm nesedělo, jen netušila co. To už se jí v hlavě ozval hlas, který nenáviděla, ale který jí teď poradil.

„Bože to snad není pravda,“ pronesla s mírným úsměvem na rtech a s obtížemi se posadila.

„Copak princezničko,“ neodpustil si Hidan.

Kushina se po nich všech podívala a řekla: „Bože, zase další Uchiha. A to si říkají vyvražděný klan. Podle mě je vyvražděný klan, mrtvý, ale tady se objevují další a další jeho členové. Vsadím se, že jich po světě pochoduje ještě spousta.“

„Co tím myslíš,“ zeptal se po chvíli ticha Itachi nebezpečně tichým hlasem a přitom z ní nespouštěl svoje oči.

„Netvrď mi, že jsi to nepoznal,“ ušklíbla se Kushina a hrála o čas. „Ten idiot, co stojí tamhle s tou maskou na obličeji, je z tvého klanu.“

„Uchiha,“ podivil se Deidara a podíval se po dotyčném. Nebo lépe všichni se po něm podívali. Nikomu z nich se nechtělo věřit, že ten člověk, který se chová jako idiot, by mohl pocházet z klanu jako je Uchiha. To přece nedávalo smysl.

„To je blbost,“ pronesl nakonec Sasori, ale i jemu se do hlasu vkradla pochybnost.

„Jste všichni blbý, jak daleko vidíte,“ pronesla dívka. „A to vidíte daleko. Celou dobu se vám tady schovával pod nosem. Zvlášť tobě Itachi.“

Neodpustila si Kushina poznámku a dívala se přitom na staršího z bratrů Uchiha, který vypadal, že dostane v nejbližší době infarkt nebo bouchne vzteky. Střídavě rudnu a blednul, až se mu na tváři objevil výraz vzteku.

„Ty zmetku,“ zavrčel a v očích mu rudě zažhnulo.

Tobi, nebo respektive Madara Uchiha, si sundal masku, odhalil tím svou tvář a hlavně svoje oči, ve kterých hrál sharingan. S úsměvem na rtech řekl: „Jsi chytrá, maličká. Kdopak ti to prozradil?“

„Liška,“ odvětila klidně.

„Zajímavé,“ odtušil a v očích se mu zablesklo. „Moc zajímavé.“

 

„Takže odchod,“ zavelel Kakashi ke své skupince a vyrazil vstříc neznámému, aby pomohl své studentce.

to be continue
08.04.2009 21:24:32
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one