„Pátá,“ přiletěla Shizune splašeně do kanceláře dosavadního Hokageho.
„Co se děje,“ zeptala se hned Tsunade a věděla, že to bude něco hrozného. Jelikož Shizune takhle nevyvádí pořád.
„Zrovna jsme dostali zprávy z Písečné,“ vydechla ztěžka.
„A dál,“ odhodila Tsunade štětec a už stála na nohou. Písečná byla jejich největší spojenec.
„Byli napadeni,“ řekla tiše.
„Cože? Jak? Kdy?,“ nechápal Hokage.
„Nevím,“ ustoupila Shizune spěšně, neboť čekala, co proletí vzduchem. „Kazekage napsal, že posílá všechny, co přežili a žádá pro ně ukryt.“
„Panebože, to opustili vesnici,“ podivila se Tsunade a klesla zpátky do křesla. „Okamžitě povolej všechny lékařské ninjy a připravte se na nápor raněných.“
„Ano,“ odletěla Shizune dveřmi, aby začala plnit rozkaz.
Tsunade se podívala z okna směrem k Písečné a řekla: „Co se tam proboha stalo, že neměli, ani čas poslat ptáka s výzvou o pomoc.“

„Naruto, Sasuke,“ volal už z dálky Kakashi a mával na ně. Ti dva společně s Itachim zrovna obíhali obchody, aby doplnili tenčící se zásoby jídla v jejich ledničkách, když je našel Kakashi.
„Co se děje,“ zajímal se Sasuke.
„Jde o Písečnou,“ vydechl prudce Hatake.
„Cože,“ vyrazil ze sebe Naruto.
„Byli napadeni,“ pokračoval jounin. „Kazekage posílá všechny, co přežili, abychom se o ně postarali.“
„Oni opustili vesnici,“ nechápal Itachi.
„V tom případě, to muselo být strašné,“ usoudil Sasuke. „Aby je to donutilo opustit domovy.“

Mezitím strážný u brány zpozoroval v dálce mnoho postav. Okamžitě dal vědět do kanceláře Hokageho, předpokládal, že to jsou uprchlíci z Písečné.
Když posel přišel s touto zprávou do kanceláře, byla tam zrovna Sakura, Ino a Shizune a dostávaly na povel lékařskou část.
„Takže všechno jasné,“ zeptala se Tsunade, když si dočetla zprávu. „Uprchlíci už jsou na dohled vesnice. Shizune, ať jsou vám ostatní ninjové po ruce.“
„Ano, Pátá,“ odvětila Shizuna a společně s děvčaty opustila místnost.

„Sakuro, rychle pojď mi pomoct,“ křikla na kamarádku Ino. Právě se snažila zachránit život jednomu ninjovy z Písku a vůbec se jí to nedařilo. Sakura se na její zavolání otočila a přispěchala jí na pomoc.
Kam se člověk v tu chvíli podíval, všude leželi nebo postávali zranění i nezranění obyvatelé Skryté Písečné. Dokonce i Tsunade musela přiložit svoje ruce k dílu, když jí bylo řešeno, že zraněných je obrovský počet. Ale i přesto byl počet písečných lidí asi jenom kolem sto padesáti. Ninjové, muži, ženy, děti i starci.
Naruto a ostatní z jeho čtvrti se snažili pomáhat, kde se dalo, ale i tak věděli, že ztráty na životech budou obrovské.
„To je strašné,“ neodpustil si Druhý, když viděl tu spoušť.
„Nežvaň a pojď pomoct,“ usadil ho První, který už klečel u jednoho z raněných, a snažil se mu všelijak pomoc.
Najednou kolem nich proběhla blonďatá žena. Druhý se jenom otočil a uviděl nádherných obrázek. Nedaleko něho stáli v objetí Gaara a jeho žena Rin. Ona plakala štěstím a radostí a on se jí snažil uklidnit, že je v pořádku. Když se Rin nepatrně odtáhla, uviděl Druhý, že Gaara je celý od krve a drží se za levé rameno. Byl raněný.
„Gaaro,“ prošel kolem Naruto a na jeho obličeji byla vidět úleva, že vidí přítele živého. Druhý se k němu po cestě přidal, byl zvědavý na to, co se stalo v písku.
„Naruto,“ vydechl Kazekage a musel si sednout, jak byl vyčerpaný. To se ovšem neobešlo bez strachů ze strany manželky.
„Kde je Shukaku,“ zajímal se Kyuubi, který se najednou objevil po Narutově boku.
„Ve mně,“ odvětil Gaara. „Dostal zabrat, jak se snažil mi pomoci. A teď se dává dohromady.“
„Gaaro, víš, kdo na vás zaútočil,“ zajímal se Naruto a kleknul si před přítelem, aby mu viděl do očí.
„Jo vím,“ potvrdil tím Narutovi jeho domněnky. „Byli tři.“
„Tři,“ vykřikl Druhý. „To chceš říct, že vaši vesnici zničili tři lidi?“
„Ano,“ zavrtěl se Gaara. Rin mu totiž začala sundávat oblečení na rameni, aby se podívala, jak je na tom jeho zranění. „Byli neuvěřitelně silní. Přišlo mi, že to snad nemůžou být lidé, jako měli sílu. Spíše jsem si myslel, že to jsou démoni.“
„A viděl jsi jim do tváří,“ zajímal se Nidaime.
„Bohužel ne, au,“ zasykl bolestí Kazekage, když mu Rin ošetřovala ránu na rameni. „Celý byli zahaleni v temně rudých pláštích.“
„Temně rudé pláště,“ zopakoval Naruto a podíval se po Druhém a Kyuubim. I na jejich tvářích uviděl překvapení.
„Co se děje? Ty je znáš,“ zajímal se Gaara.
„Ne,“ vykroutil se Naruto z přímé odpovědi, naštěstí byl od dalšího vysvětlování osvobozen příchodem dalšího člena Gaarovi rodiny.
„Tati,“ přiběhla k otci Mizuki a v očích měla slzy. Prudce se mu vrhla do náruče a šťastně ho objímala. Gaara jen taktak vydržel nápor jejího malého tělíčka, jeho zranění nebylo vážné, ale zato bolestivé.
Naruto a Druhý se zvedli a nechali je o samotě. Poodešli o kousek dál, tam se zastavili a tiše k sobě pronesli.
„Tak to vypadá, že se dali znovu do pohybu,“ nadhodil Nidaime tiše.
„Vypadá to tak,“ souhlasil Kyuubi sedící vedle Naruta. Ten se rozhlížel po té zkáze kolem, v očích mu hrál vztek a nahlas řekl: „Za tohle někdo zaplatí.“

Další dny ubíhaly ve znamení pomoci všem přeživším z vesnice ukryté v písku. Hlavní nemocnice Konohy praskala ve švech, zraněných bylo tolik. Itachi a Sasuke nabídli Gaarovi a Tsunade, jakožto Kazekagovi a Hokagovi, ubytování pro lidi z písku ve zbylých prostorách čtvrti Uchiha. A nutno dodat, že to už tak napjatou situaci v Konoze dost uvolnilo.
Tsunade společně s Gaarou a Itachim právě procházela čtvrtí Uchiha, ve které probíhali opravné práce na domech, do kterých se měli nastěhovat uprchlíci z písku.
Gaara se otočil na Itachiho a řekl: „Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, že tady necháš moje lidi bydlet.“
„A já ti už po tisící říkám,“ mávnul Itachi rukou. „Že tyhle prostory jsou stejně prázdné a takhle se aspoň využijí.“
Pátá se jenom usmála a znovu se ponořila do svých myšlenek. Nechala u všech vchodů zvýšit bezpečnostní opatření a na zdech hlídali další ninjové. Myšlenka, zda útočníci, kteří napadli Sunu, se odváží i na Konohu byla příliš vážná a aktuální. Ale ruku na srdce, kdo by se odvážili na vesnici zaútočit, když v ní bylo pět nejsilnějších ninjů vesnice, pět legendárních Hokagů. To by snad udělal jen blázen, ale i tahle možnost tady byla a nedala Tsunade spát.
„Kolik vás vlastně zbylo,“ zeptal se Itachi Gaary, a bylo vidět, že se mu do téhle otázky moc nechtělo.
„Asi kolem sto padesáti,“ hlesl Kazekage smutně a v jeho hlase byl slyšet i vztek, že jich nedokázal zachránit víc.
Itachi to vycítil a řekl: „Jednou se do své vesnice vrátíte, za tím si stojím.“
„Taky v to doufám,“ souhlasil Gaara.
„Ale do té doby jste tady vítání,“ řekla Tsunade.

„Drahý, co uděláme s těmi mrtvými,“ zeptala se Oboeru a společně se svým manželem shlížela z budovy Kazekageho na Sunu.
„Co takhle je spálit,“ navrhl Madara a objal jí kolem pasu.
„Ty víš, jak na ženskou,“ usmála se na něho. Jemně se vykroutila z jeho objetí, stoupnula si k zábradlí a složila ruce do několika pečetí. Když skončila, zhluboka se nadechla a z jejích úst vyšel obrovský plamenný jazyk, který spálil všechny mrtvoly, které se válely všude kolem. Nad vesnicí se zvedl obrovský mrak kouře a všude byl cítit pach spáleného masa. Ale vypadalo to, že ani Madarovi ani Oboeru to vůbec nevadilo, jakoby na to byli zvyklí a měli to rádi.
„Pořád stejně ohnivá, zlatíčko,“ usmál se na ní a jemně políbil.
Vyrušil je až příchod třetího z jejich skupiny a to Kizuata. Zdvořile zakašlal a počkal, až si ho ti dva všimnou.
„Už dorazili do Listové,“ řekl Kizuato v tu chvíli, kdy se na něho ti dva otočili.
„Výborně,“ usmál se ledově Madara.
„Jaký je plán,“ zajímal se Kizuato dál.
„Nemůžeme přeci dopustit, aby po světě běhalo tolik sirotků, kteří tady ztratili rodiče,“ pronesl Uchiha s úsměvem.
„Výborně, mám v Konoze nevyřízené účty,“ řekl Kizuato a zmizel, až za ním zavlál jeho rudý plášť.
„To my přece také,“ řekl Madara spíše pro sebe a myslel na toho liščího kluka.

Mezitím se v Listové vše vracelo k normálu, i když zesílená bezpečnost stále nebyla odvolána. Zbylí obyvatelé Suny už se sžili s novými domovy ve čtvrti Uchiha a vesničané Konohy se jim snažili všemocně pomoci. Někteří si ještě pamatovali, jaké to bylo, když i jejich vesnice byla skoro zničena Devítiosacou liškou.

Naruto a jeho otec seděli na kopci nad Konohou a dívali se na ten shon v ní.
„Tolik mrtvých,“ povzdychl si Naruto.
„Nemohli jsme tomu zabránit,“ snažil se ho uklidnit Čtvrtý.
„Já vím, ale stejně za to cítím vinu,“ povzdychl si Naruto znovu. „Jenom doufám, že se nevydají teď směrem na naší vesnici.“
„Neboj,“ usmál se na něho Minato. „Jsme tady my a ty s Kyuubim. Postaráme se o bezpečí naší vesnice.“
A jak na potvoru se u severní brány ozval ohromný výbuch následovaný černým dýmem. Někdo zaútočil na vesnici ukrytou v listí.
„No to snad ne,“ stál už Naruto na nohou a díval se směrem k nepředvídanému útoku.
„Jdeme,“ zavelel Minato a oba zmizeli v oblaku kouře.

Ostatní Hokagové, počínaje První a konče Pátou, následováni Kazekagem se vydali též k místu útoku.
„Proboha, kdo by byl tak padlý na hlavu, aby útočil na Konohu, když je teď silnější než kdy předtím,“ nechápal Druhý.
„Někdo padlý na hlavu,“ usoudil První.
Sarutobi se rozhlížel kolem a zeptal se: „A kde jsou Minato a Naruto.“
„Mě se ptej,“ pokrčila Tsunade rameny.
Právě dorazili k severní bráně, zastavili se a hledali lidi zodpovědné z útoku, ale skrz hustý dým a kouř nebylo nic vidět. Za Hokagy se objevili někteří jounini a ninjové ze čtvrti Uchiha vedeni Nejim a Sasukem.
„Co se to tady děje,“ chtěl Neji vědět.
„Bohužel nevidíme toho moc,“ odtušil Druhý a podíval se po něm.
Neji okamžitě pochopil a v jeho očích se objevil byakugan. Svým vylepšeným zrakem pátral v kouři po nepřátelích. A pak je uviděl.
„Jsou tři,“ hlásil ostatním, kteří neměli jeho oči.
„Tři,“ zopakoval po něm Gaara. „Přesně tolik jich bylo, když zaútočili na naší vesnici.“
„Myslíš, že to jsou ti stejní,“ zajímal se Sasuke.
„Možné to je,“ přidala se na Gaarovu stranu Tsunade.
Kouř se začal pomalinku zvedat a konečně byli vidět, aspoň obrysy těch neznámých.
„Kdo jste a co chcete,“ křikl směrem k nim První.
„Kdo se moc ptá, moc se dozví,“ ozval se z kouře mužský hlas.
„Ten hlas,“ zašeptal si pro sebe Třetí.
„To vy jste zaútočili na písečnou, že,“ zajímal se Sasuke.
„I tak by se to dalo říct,“ promluvila další z postav ženským hlasem. „A právě proto jsme tady. Nemůžeme přeci dopustit, aby tady zůstalo tolik sirotků.“
V tu chvíli se rozhostilo ticho. Nikdo nevěřil vlastním uším. Oni přišli, aby dovraždili zbytek obyvatel Skryté Písečné? Je tohle vůbec možné.
„A to si myslíte, že vás necháme, to jen tak udělat,“ zeptal se Hashirama.
„Ještě rádi nám půjdete z cesty,“ ujistila ho ta třetí z postav. Mrak kouře se teď už zvedl úplně a obráncům Konohy se naskytnul pohled na tři lidi zahalené od hlavy k patě v temně rudých pláštích. Nedalo se poznat, zda před nimi stojí muži či ženy, ale podle hlasů odhadovali, že to jsou dva muži a jedna žena.
„To se ještě uvidí,“ zavrčel Druhý, kterému začali docházet nervy.
Po jednou začala prostřední z postav pod pláštěm skládat ruce do pečetí, ale nikdo neviděl jaké.
„Sakra,“ procedil skrz zuby Sasuke a otočil se k Nejimu. Ten se snažil pomocí svojí vrozené techniky přijít na to, kterou techniku vyvolá. Ale v jeho obličeji se mihlo zděšení.
„Neji, co se děje,“ zajímal se Kiba, který mu stál z druhé strany.
„Nevidím. Já nevidím skrz ty pláště,“ vyrazil ze sebe nevěřícně.
„To se ani nedivím,“ promluvil Třetí. „Nevidí přes ně ani bohové.“
„Bohové,“ zopakovala Tsunade, ale neměla čas na další debatu, jelikož zpoza prostřední postavy vyletěly ohnivé jazyky směrem k obráncům vesnice. Ale jazyky se k nim vůbec nedostaly. V půli jejich cesty je překřížil černý oheň a úplně je zničil.

to be continue

13.08.2008 20:33:54
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one