„Už je můžu zabít,“ zajímal se Kizuato a v dětských tvářích se objevil strach.
Madara si je ještě jednou prohlédl a pak odvětil: „Nejsou nám k ničemu.“
Kizuato se zatvářil radostně a napřáhl ruku k ráně. Nejprve se chtěl zbavit toho z klanu Uzumaki a pak těch dvou z Uchiha rodiny.
„Ne,“ nesly se prostranství tři hlasy. To se snažili Itachi, Sasuke a Naruto zachránit svoje děti, ale zřejmě jim to nebylo souzeno.
Ale smrtelná rána nikdy nedopadla. Před Ibikim se v poslední chvíli objevil malý Kyuubi a ochránil svého malého přítele. Kizuato se jenom překvapeně díval do tváře rozzlobeného démona. I když byl malý, síly měl hodně.
„Ale to se podívejme,“ zpozorněl Madara a prohlížel si malého démona.
„Syn démona,“ zašeptala Oboeru. „To by, ale znamenalo.“
Dal se, bohužel nedostala, jelikož se démon vyřítil do útoku. Chtěl ochránit Ibikiho i jeho dva přátele. Madara se musel vyhnout jednomu z devíti ocasů, takže částečně uvolnil techniku, která poutala děti. Ti se blesku rychle postavili do bojových postojů. Ibikimu v očích zářil byakugan. Itachimu a Sunace, stojící mu každý po jednom boku, se v očích objevil sharingan. Všechny tři děti se na svět dívali jinýma očima, připraveni bojovat nejen o svůj život.
„Statečné, ale hloupé,“ poznamenala Oboeru.

Naruto se o kousek dál ponořil do svého podvědomí a objevil se před velkými vraty. Byl zde už kolikrát předtím, ale teď byli dveře, které věznili Kyuubiho, otevřené.
„Kde jsi,“ zavolal Naruto.
„Tady,“ ucedil Kyuubi a vynořil se zpoza dveří.
„Musíme pomoct Ibikimu a Baboovi,“ řekl Naruto.
„Já vím, ale jak,“ zeptal se démon.
„Budeme muset použít všechnu tvoji sílu, abychom zničili tu techniku,“ zamyslel se Uzumaki.
„Jak myslíš,“ ustoupil Kyuubi.
Opět se vrátil vědomím do současnosti a viděl, jak se Baboo stačí bránit, ale je vidět, že už to dlouho nevydrží. Zavřel oči a soustředil se. Cítil, jak se mu tělem rozlévá Kyuubiho chakra. Cítil ji v každém konečku nervů.
Madara se prudce otočil, když ucítil obrovský nápor, který útočil na jeho techniku. Uviděl, jak Naruto ztěžka vstává a kolem něho tančí červená chakra, ale tentokrát ovládaná a cíleně směřovaná. Naruto se prudce postavil a z jeho úst vyrazil výkřik: „Běž Kyuubi!“
Naruto pomocí Kyuubiho síly zlomil Madarovu techniku, která ho poutala k zemi, a Liška teď spěchala svému potomkovi na pomoc.
Když Madara viděl, jak se na něho žene jeho bývalý sluha, usoudil, že bude nejlepší se stáhnout a vymyslet něco lepšího. Hodil pohledem po Oboeru, ale tak jakoby mu četla myšlenky, jenom přikývla a postavila se mu po boku. Kizuato, když to uviděl, umístil sebe na druhou stranu Madary a všichni tři zmizeli.

V tu chvílí, kdy Naruto pomocí Kyuubiho zlomil Madarovu techniku, uvolnila se technika i u ostatních a všichni vyskočili na nohy, připraveni bojovat.
Naruto se ovšem zase složil na zem, boj s Kizuatem a pak míchání sil s démonem ho strašně vyčerpalo. Ale i přesto se podíval směrem k synovi. Ten stál vedle Babooa a něco mu říkal. Kyuubi, který na ně shlížel ze své výšky, jenom kroutil hlavou. Sunako a Itachi mu stáli po boku a usmívali se.
„Naruto,“ ozval se nad ním otcův ustaraný hlas. „Jsi v pořádku?“
„No, snad budu,“ pokusil se Naruto usmát. Pak se podíval na syna a řekl: „Přiveď mi ho, ať mu můžu vynadat.“
„A vezmi sebou i ty dva další delikventy,“ sednul si Sasuke unaveně vedle Naruta. I on nevypadal dobře, na pravé paži měl ošklivou spáleninu a několik malých řezných ran. Oba se pak dívali na Itachiho, který si to šinul unaveně směrem k nim. Složil svoje tělo vedle nich a unaveně vydechl.
„Ještě, že jsi zlomil tu techniku, jinak nevím, co by se stalo,“ řekl Narutovi.
„Pravda,“ přidal se Sasuke.
Ale to už se Minato vracel společně s dětmi. Naruto společně s oběma z klanu Uchiha unaveně zvedl hlavu a zadíval se na jejich děti.
„Copak jsi nepochopil na slově, zmizte,“ zajímal se Naruto a díval se na Ibikiho.
Ten se krapet zčervenal a pak odvětil: „Ale on by tě zabil.“
„Radši mě, než tebe,“ usoudil jeho otec.
Sasuke se zadíval na svého syna, Itachiho, a řekl: „Kdybyste tady dneska zemřeli, víš, co by to znamenalo pro vaše matky?“
A tuhle otázku neměl ani jeden z nich odpověď a tak jen tiše stáli a hlavy svěšené.
„Ani nevíte, jaký jsme měli strach,“ řekl do ticha Itachi a díval se na svou dcerku. Ta se na něho podívala stejnýma očima a prudce ho objala. Itachi jenom přidušeně vydechl, jelikož mu zmáčkla jedno z jeho zranění. Rychle odskočila a omluvně se na něho zadívala. Itachi se na ní usmál, ukázal na místo vedle sebe a ona si tam sedla.
„A teď bych rád věděl, od kdy máte vy dva sharingan,“ zajímal se Itachi a oba dva nejmladší Uchihy si prohlížel.
„No,“ zarazil se malý Itachi. „Asi tak deset minut.“
„Cože,“ nechápal Sasuke.
„Víš strýčku,“ vzala si slovo Sunako. „Když se objevil Baboo a Ibiki zaktivoval byakugan, tak jsem ucítila takovou zvláštní sílu v hrudi a tak jsem se na ní soustředila. Pak najednou moje oči viděli líp, ani jsem nevěděla, že mám v očích sharingan.“
„Sasuke, nepřipomíná ti to něco,“ zašklebil se na přítele Naruto. „Tenkrát když jsme bojovali s Hakem v zemi vln.“
„Vzpomínám si,“ usmál se Sasuke. „To jsem vlastně skoro umřel, ale to je jiný příběh.“
„Sasuke, Naruto,“ rozlehl se přes prostranství ženský výkřik.
Sasuke se podíval tím směrem a uviděl Sakuru, jak si to k nim žene.
„Tak teď teprve nastane to správný kino,“ ucedil směrem k Narutovi. A opravdu sotva k nim došla, dostalo se jim výčitek, že se chovají jako malí kluci, i když jsou už dospělý. Všechno jí odkývali a ona jim pak ošetřila jejich zranění.
Itachi to všechno v klidu pozoroval, ale v hlavě mu cosi vrtalo. Něco na co se bude muset jít podívat do knihovny ve čtvrti Uchiha.

Itachi stál v knihovně klanu, která byla desítky let nepoužívaná, a rozhlížel se kolem: „Tak kde mám začít hledat?“
Pak pokrčil rameny a vydal se nazdařbůh k policím a vytáhnul první knihu, která mu padla do rukou. Zběžně v ní zalistoval a usoudil, že je v odvětví věnovanému lékařství. Zkusil se tady přesunout trochu jinam, a opět vytáhnul namátkově jednu knihu a čirou náhodou to byla kniha, kterou hledal. Vzal ji sebou a šel si sednout ke stolu, který byl v místnosti právě pro tento případ. Sednul si na židli, otevřel knihu a začetl se.
Byla už hluboká noc, když knihu dočetl a v jeho obličeji se usadili obavy. Prudce knihu zavřel, zvednul se a odešel z knihovny. Pak se ještě vrátil, zhasnul světlo a šel domů. Usoudil, že tuhle zprávu sdělí Narutovi až ráno. Ne nadarmo se říká, ráno lepší večera.

Itachi vešel do místnosti, rozhlédl se kolem a uviděl Naruta s Kyuubim u nohou, jak sedí s ostatními Hokagy u stolu. A podle jeho obličeje bylo vidět, že debatu, kterou oni dotyční vedou, vůbec nevnímá. Když Itachi vešel, někteří z nich zvednuli hlavu a kývnutím ho pozdravili, ale jinak jeho příchod nekomentovali.
Uchiha přešel k Narutovi, sklonil se k jeho uchu a zašeptal: „Naruto, mohl bys na chvíli se mnou vedle?“
Naruto nato nic neřekl, beze slova se zvednul a následovaný Itachim opustil místnost. Ten se ještě ve dveřích otočil a mávnul na Kyuubiho, aby šel taky. Démon se poněkud nechápavě vydal za ním.
Když se za nimi zavřely dveře a oni se ocitli v další místnosti, Naruto se otočil na svého teď už přítele a zeptal se: „Copak se děje?“
„Mám špatnou zprávu,“ začal Itachi nesměle.
„Zase další,“ povzdychnul si Uzumaki a sednul si na židli, v očekávání věcích budoucích. „Jako bychom jich neměli dost, když se tady zase pohybuje ten zatracenej Uchiha.“ Najednou se zarazil, podíval se na Itachiho a řekl: „Promiň, tak jsem to nemyslel.“
„Dobrý, plně tě chápu,“ usmál se na něho a sednul si na další židli v místnosti.
„Tak o co jde,“ zeptal se Naruto a zadíval se mu do očí.
Itachi ten pohled moc dlouho nevydržel a uhnul: „Nevím jak začít.“
„Tak od začátku,“ hodil mu Naruto pomocné lano.
„Dobře,“ povzdychl si Itachi. „Jde o Ibikiho.“
„Co zase vyvedl,“ povzdychl si pro tentokrát Naruto.
„Ne, o tohle nejde,“ zarazil ho hned.
„Ty jsi jak chlupatá deka,“ zašklebil se na Itachiho. „Z té to taky leze tímhle způsobem.“
„Tak já to teda řeknu přímo,“ nadechl se Itachi. „Jde o to, že v Ibikim je syn démona.“
„Ech,“ nechytal se Uzumaki ani zdaleka, jak by chtěl.
„Tak jinak,“ zkusil to z druhé strany. „V našem klanu máme moc tajemství.“
„To mi povídej,“ utrousil Naruto jen tak do větru.
Itachi se usmál a pokračoval: „A jedno z nich je o Desetiocasém démonovi.“
„Prosím?“
„Nikdo o něm nevím,“ pokračoval. „Je zavřený v jiné dimenzi. Dá se k němu dostat, jenom v tu chvíli, kdy se ve starém sídle klanu obětuje syn démona.“
Naruto chvíli seděl bez jediného hnutí, pak si uvědomil, že v místnosti je ještě jedna životní forma. Otočil se na ní a zeptal se: „Copak ty o tom víš? A pravdu! Jinak si mě nepřej!“
Kyuubi, který seděl kousek od nich, se zavrtěl a pak řekl: „Vůbec nic.“
„Nelži,“ utrhnul se na něho Naruto. Nesnášel, když se před ním něco tajilo.
„Nelže,“ bránil démona Itachi.
Naruto se na něho znovu podíval a dožadoval se dalšího vysvětlení. Mezitím se i Liška posunula o kousek blíž, aby lépe slyšela. Vždyť šlo i o jejího potomka.
„Je to jedno z nejstřeženějších tajemství klanu,“ vysvětloval Uchiha.
„Když je tak chráněné, jak ses k němu dostal,“ zajímal se Kyuubi.
„Šel jsem do knihovny,“ odvětil Itachi klidně.
„Cože,“ nechápal Devítiocasý.
„Kam bys schoval tajemství, aby ho nikdo neobjevil,“ nadhodil ke strávení.
„Do knihovny,“ zeptal se Naruto pochybovačně.
„Nikdy jsem neříkal, že by klan byl kdoví jak chytrý,“ zašklebil se Uchiha.
„Ha ha,“ zašklebili se Naruto s Kyuubim naoplátku.
„Takže Ibiki i Baboo jsou v nebezpečí,“ vyslovil svojí myšlenku Itachi.
„Proč myslíš? Víme o tom jenom my, ne,“ pozastavil se Kyuubi.
„To není úplně pravda,“ zakroutil hlavou. „Když se Baboo objevil přitom boji, aby bránil Ibikiho, zjevil se tak před Madarou.“
„A tomu to samozřejmě došlo,“ povzdychl si Naruto, ale v jeho očích byl vidět velký strach a obavy o syna.
„Přesně,“ odsouhlasil mu to Uchiha.
„Další problém,“ utrousil Kyuubi, ale ani jemu nebyl nijak dobře. Když si uvědomil, co hrozí jeho potomkovi.
„Itachi,“ podíval se Naruto po členovi z klanu Uchiha. „Nikomu to neříkej, nepotřebujeme, aby se do toho pletli další lidi. Zvlášť to neříkej před Hinatou, zbytečně jí vystrašíš.“
„Dobře,“ souhlasil Itachi po chvíli. „Ale co uděláme?“
„Nevím,“ zakroutil Naruto zoufale hlavou.

„Toho by se dalo využít,“ zasmála se Oboeru, sedíc vedle manžela a dívající se na západ slunka.
„Desetiocasý,“ zasnil se Madara. „Nikdy by mě nenapadlo, že ho někdy uvidím.“
„Život je plný překvapení,“ zašklebila se na něho.

to be continue

 

16.08.2008 10:25:43
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one