„Už jsme blízko,“ zajímal se Minato.
Itachi se beze slova zastavil, ukázal na obrovskou kamennou budovu a pravil: „Tohle je první sídlo klanu Uchiha.“
„Tak jdeme,“ zavelel Naruto a oni se vydali do jámy lvové.

Postupovali temnou vlhkou chodbou, cestu ozařovali jenom louče s planoucím ohněm. Ani se moc nepozastavovali nad tím jak, to že se tady svítí. Věděli, že před nimi prošli touhle chodbou nepřátelé a únosci jejich dětí.
První šel Itachi, který zde už jednou byl. Za ním šel Naruto a po jeho boku Sasuke, na obou byla vidět nervozita, ale zároveň odhodlání. Jejich skupinku uzavíral Minato, Čtvrtý Hokage.
Po nějaké době došli do chodeb, které na stěnách měli namalované výjevy z dob minulých až dávných, které zastihly klan Uchiha.
„Nelíbí se mi to,“ poznamenal Naruto, když si prohlížel jednu z maleb. Na ní byl klan Uchiha válčící s klanem Senju při první válce ninjů.
„Zajímavá výzdoba,“ utrousil Kyuubi, který se na to všechno kolem díval Narutovýma očima.
Ten mu v duchu odvětil, že se z něho stává cynik a pokračoval v cestě, kterou vybíral Itachi.
Starší z Uchiha bratrů volil cestu bez žádných zaváhání. Šel jako by tady byl už stokrát a ne jenom jednou.
Naruto ho dohnal a zeptal se, nepřestávaje se rozhlížet kolem: „Tady kdysi žil váš klan?“
„Podle toho co mi vykládal otec, tak ano,“ odvětil Itachi a jeho oči se sharinganem propátrávali každý kout, kolem kterého šli. „Bylo to ovšem už strašně dávno. Dávno předtím než se založila Konoha. Dávno před tím než byl náš klan vyhlazen, jedním z vlastních řad.“
Naruto ho poslouchal a jako dobrý posluchač slyšel vztek a nenávist v jeho hlase. A ani se mu moc nedivil, potom co musel všechno vytrpět, kvůli moci chtivosti jedno z vlastních. Přišel o rodinu, přátele a dokonce i o ženu. A to díky jednomu jedinému člověku. Ale i v těch největších temnotách se občas objeví nepatrné světýlko naděje. Tou jeho byl jeho mladší bratr a jeho malá dcerka, kterou šel teď vyrvat z pařátu Madary Uchihy.
Kousek za nimi šel Sasuke, pozorně si prohlížel chodbu a proti jeho vůli musel uznat, že tohle místo na něho zapůsobilo. I když už bylo desítky let opuštěné, neztratilo nic ze své velkoleposti a dalo by se říct i hrůzy. Tady kdysi žili jeho předci, dokonce i ten nenáviděný Madara. Když si vzpomněl na jeho jméno, v jeho očích se objevila strašlivá nenávist. Tenhle člověk ho poštval proti vlastní rodině a všechno to udělal kvůli moci. Kolik let se honil za pomstou. Pomstou, kterou ovšem měl vykonat na úplně jiném člověku. A ten člověk dnes konečně zemře. Zaplatí za smrt jeho rodiny i za to, že se odvážil stáhnout ruku na dalšího člena klanu, na Itachiho Uchihu.
Jak už jsme řekli, průvod uzavíral Čtvrtý Hokage Konohy, Minato Namikaze. V mladém věku se stal hlavou vesnice a byla na jeho ramena svěřena velká tíha odpovědnosti. A záhy musel svůj mladý život obětovat pro záchranu vesnice. Udělal to všechno bez jediného zaváhání, ale udělal by to i dnes? Tehdy zachránil všechny vesničany, ale ty, které chtěl skutečně zachránit, ty nezachránil. Svojí ženu a svého jediného syna. Toho dokonce odsoudil k životu v nenávisti. Zvednul hlavu a podíval se jeho směrem. Viděl, že jeho oči jsou opět rudé, byl ve spojení s nejobávanějším démonem všech dob. S tím, kterého do něho sám zapečetil. Ale nikdy neviděl v jeho očích touhu se vzdát, i když někdy zaváhal, vždycky si šel kupředu za svým cílem. Byl na svého syna pyšný, ale nikdy mu to ještě neřekl a doufal, že k tomu ještě dostane příležitost.
Jakoby Naruto vycítil, že se na něho někdo dívá, otočil hlavu a střetl se s pohledem svého otce. Usmál se na něho, a když jeho otce úsměv opětoval, otočil svůj pohled znovu kupředu. Hlavou se mu táhlo mnoho myšlenek. Mysl mu běhala od jednoho problému ke druhému. Od Madary ke Kizuatovi. Od Kyuubiho k Desetiocasému. A samozřejmě myslel i na svého syna, Ibikiho. Hinata by ho zabila, kdyby se s ním nevrátil. Když si na ni vzpomněl, mysl se mu zalila silným citem, který k ní choval a po jejich letech odloučení ještě zesílil. To ona byla jeho světlem v temnotách. Jeho první a poslední nadějí.

„Už se blížíme do středového sálu,“ upozornil je po chvíli Itachi a tím je všechny vytrhl z jejich chmurných myšlenek.
„Výborně,“ utrousil Sasuke.
„Zastavte,“ ozval se Naruto a všichni ho uposlechli.
„Copak se děje,“ zajímal se Čtvrtý.
„Je na čase přijít s plánem,“ odvětil Naruto.
„Ty nějaký máš,“ zašklebil se na něho Sasuke.
„Představ si že jo,“ odvětil mu s úšklebkem. Pak se podíval po ostatních a začal vysvětlovat: „Já, Itachi a Sasuke se pokusíme odvést pozornost od dětí a ty, tati, je odvedeš odtud. Vrátíš se s nimi do vesnice. A my, jakmile se postaráme o ty tři, se vrátíme taky.“
„Ale,“ zaprotestoval Minato. Tento plán se mu vůbec nelíbil. Měl tušení, že to zle dopadne.
„Žádné ale,“ přerušil jeho protesty Naruto. „Přišli jsme se hlavně kvůli tomu, abychom zachránili Ibikiko a jeho kamarády. Kdybychom se vrátili bez nich, Sakura a Hinata by nám to nikdy neodpustily. Proto je svěříme do tvé péče. Děti jsou naše hlavní priorita.“
„Dobře,“ souhlasil nakonec po dlouhé chvíli váhání Namikaze. „Ale slibte mi, že budete opatrní.“
„Nevím, jestli to vůbec půjde,“ povzdechl si Itachi. Pak se podíval po Narutovi a řekl: „Madara je můj. Mám s ním nevyřízené účty.“
Naruto se podíval po Sasukem, a když ten kývnul na znamení souhlasu, řekl Itachimu: „Máš ho mít. Já si vezmu Kizuata.“
„Takže na mě zbyla ta ženština,“ odtušil Sasuke a v očích se mu nebezpečně zablesklo.
„Tudíž je rozhodnuto,“ uzavřel Naruto debatu a pokynul Itachimu, aby pokračoval v cestě.

Po další chvíli vešli do obrovské místnosti a první co upoutalo jejich pozornost, byl mohutný kamenný trůn, který stál na opačné straně místnosti.
„Pff,“ odfrkl si Naruto při pohledu na tuto skutečnost.
„Opravdu velkolepé,“ zaironizoval Sasuke.
„Ale kde jsou ti tři,“ zajímal se Minato a rozhlížel se kolem. A to co zjistil, se mu vůbec nelíbilo. Kolem obvodu celé místnosti byly v pravidelných intervalech umístěny dveře. Z taktického hlediska velmi nevýhodné.
Jak se posouvali po místnosti směrem k trůnu, zeptal se Naruto Itachiho: „Kde je ten obětní oltář?“
„Nevím, nikdy jsem ho neviděl,“ odvětil mu Itachi nervózně. I jemu se vývoj situace vůbec nelíbil.
„Já vám ho ukážu,“ ozval se nový hlas v místnosti. Všichni čtyři prudce zvednuli hlavy a zadívali se směrem, odkud vyšel onen hlas.
Ze dveří po pravé straně trůnu vyšel Madara až za ním zavlál jeho temně rudý plášť.
„Vítejte v mém sídle,“ přivítal je, když se na ně otočil čelem.
„Ve tvém sídle,“ vyprskl Sasuke.
„Správně,“ usmál se na něho. „Podle práva patří mně.“
„Tak o tom pochybuju,“ odsekl Naruto.
„Na to, že jste v dost nepříjemné situaci, jste celkem drzý,“ odtušil Madara klidně a pohodlně se usadil na trůně, ke kterému během řeči došel.
„Kde jsou děti,“ otázal se Minato.
„Zatím jsou v pořádku,“ usoudil Madara.
„Chceme je vidět,“ ozval se Naruto vzteklým hlasem.
„Jak myslíte,“ řekl Madara a mávl rukou v nějakém gestu. Jako na povel se uprostřed místnosti propadla podlaha a z černých hlubin vyjel na světlo velký kamenný blok. Na jeho vrcholu stála Oboeru a v rukou držela tři šňůry, které vedly ke třem obojkům na třech dětských krcích. Ibiki, Itachi a Sunako klečeli před Oboeru tak, aby byli tváří ke svým zachráncům.
„Oltář,“ vydechl překvapeně Minato.
Když děti uviděli, že si jejich otcové pro ně přišli, rozzářili se jim tvářičky štěstím.
„Tati,“ vykřikla Sunako. A Itachi udělal bezděčně krok kupředu, ale když uviděl, jak se zatvářil Madara, rychle se stáhl zpátky.
„Tak přece jen to je tvoje dcera,“ usmál se na něho.
„Zkus jí něco udělat,“ vydrtil skrz zuby.
„Tak uděláš co,“ zajímala se Oboeru a trochu škubla za provazy, až děti popadaly. Itachi společně s bratrem a Narutem zatnuli ruce v pěst, jak se museli ovládat, aby neudělali něco, čím by ohrozili jejich životy.
„Ano přesně tak, v klidu,“ promluvil Madara a na jeho obličeji hrál úsměv. „Nechceme přece, aby se jim něco stalo.“
„Kde je Kizuato,“ zajímal se Minato a tím se snažil odpoutat pozornost od dětí.
„Já jsem tady,“ vystoupil dotyčný ze stínu za trůnem. „Copak ode mě chceš?“
Na to ovšem Minato neodpověděl, jen si ho měřil vražedným pohledem.

Další věci se odehráli neuvěřitelně rychle. Naruto se podíval po Sasukem a ten jakoby mu četl myšlenky, neznatelně kývnul, že souhlasí. Poté hodil okem po Itachim a ten mu dal stejný souhlas.
Mladý Uzumaki se změnil v rozmazanou šmouhu a vystřelil obrovskou rychlostí směrem k Oboeru. Itachi se Sasukem se mu snažili krýt záda směrem od Madary a Kizuata.
Naruto, jehož síla byla obohacena o sílu Kyuubi, se přiřítil k ženě Madary, která držela nejenom jeho syna.
Prudce máchl rukou, na které se opět objevily drápy od Kyuubiho, a donutil tím Oboeru se stáhnout a pustit tím i provazy od obojků.
Oboeru na něho zasyčela a seskočila z oltáře. Věděla, že nejlepší bude teď ustoupit. Naruto si stoupnul ochranářsky před děti, čekal, až k němu dospěchá otec a odvede je z budoucího bitevního pole.
Itachi se Sasukem čekali, že Madara s Kizuatem se budou snažit zabránit Narutovi v záchranné akci. Ale ani jeden z nich se vůbec nepohnul ze své pozice, jen se zájmem sledovali, copak že se to děje u oltáře.

Minato dospěchal k Narutovi, který mezitím zbavoval svého syna a oba Uchihy oněch nedůstojných obojků.
„Dědo,“ vyhrkl Ibiki šťastně. Minato se k němu rychle sklonil a objal ho. Mezitím seskočili z oltáře a pod bedlivým dohledem Naruta, se odebrali ke Čtvrtému.
Ten hodil pohledem po synovi a zeptal se: „Opravdu to tak chceš?“
„Ať už jste pryč,“ zavrčel na něho a jeho rudé oči se jenom zaleskly.
Namikaze kývnul a společně s dětmi opustil tuhle prokletou místnost. Všechno tohle sledoval pozorným pohledem i Madara, ale nedal na sobě znát, že by ho osvobození vězňů nějak vzalo. Jeho tvář pozorně sledovali Itachi se Sasukem a tak hlídali Minatův ústup. Po chvíli se po jejich boku objevil Naruto a to na co všichni čekali, pomalinku přicházelo.

to be continue

30.08.2008 10:07:15
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one