V obrovské místnosti budovy, kde dříve žil klanu Uchiha, než se přestěhoval do Konohy, se odehrávali tři zápasy na život a na smrt. I když smrt je pomíjivý faktor, jak už se o tom někteří z nich přesvědčili.
Na jedné straně bojoval Naruto se svým strýcem Kizuatem, v druhém Madara s Itachim. A uzavíral to napůl vzdušný a na půl zemní boj mezi Sasukem a Madarovou ženou, Oboeru.
Všech šest bylo zdatnými bojovníky a ninjy. Tři z nich však měli mnohem víc, co ztratit. Měli své rodiny. Tudíž nebojovali jenom o své životy, ale i o životy svých blízkých.

Naruto ve spojení s Kyuubim byl velmi silný, ale řekněme, že si toto spojení vybíralo svojí daň. I když cítil příval nových sil, uvědomoval si, že se jeho mysl stává jednotnou s myslí Kyuubiho. Začal cítit emoce a někdy i myšlenky, které se odehrávaly v mysli démona.
„Naruto,“ ozvala se Liška. „Tohle není moc dobré, musíme to ukončit hned, dokud to ještě jde.“
„Já vím,“ souhlasil Naruto. Vůbec se mu nelíbilo, že cítí, jakou nenávist chová Kyuubi k Madarovi a ostatním z jejich klanu. Ale přece jenom jeho nenávist k Itachimu a Sasukemu byla o něco menší, možná právě díky Narutovi a jeho pocitům, které předával tímto spojením Lišce.
„Musíme se ho zbavit hned,“ zavelel Kyuubi.
„Dobře,“ přidal se Naruto a znovu se myslí vrátil do současnosti.
V té bojoval s Kizuatem, který chtěl naplnit svojí pomstu ke klanu Uzumaki a bylo vidět, že se jen tak nevzdá. Ale Naruto nebojoval jenom za sebe, ale i za svého syna.
Kizuato na něho zrovna útočil jedno z vodních technik klanu Uzumaki, kterou ovšem Naruto díky životu v Konoze neznal. Stěží se jí vyhnul, přímo cítil, jak se o něho obří vlna ve tvaru kočky otřela.
„Jdeme na to,“ zavelel Naruto a okamžitě se kolem něho začala objevovat ocasy. Naruto se měnil pomocí démonní síly do své nejsilnější verze.
Kizuato, který tohle všechno měl z první ruku, pozoroval, jak se z jeho synovce stává menší verze Kyuubiho. A musel uznat, že ten kluk to umí.
Za Narutem se zformovalo už sedm ocasů a bylo jenom otázkou času, kdy se objeví další dva. A jak už se řeklo, objevily se další dva ocasy. Před Kizuatem stál najednou Naruto a za ním se zformovalo devět ocasů, a vypadalo to, že si každý žije svým vlastním životem. Kroutily se a vlnily se podle svého. Naruto znovu klesnul na všechny čtyři a z jeho úst se ozvalo táhlé zavrčení plné zvířecí zuřivosti. Stalo se to, čeho se Třetí obával. Naruto a Kyuubi se stali jednou osobou. Velkou a nebezpečnou šelmou. Ale také se stalo něco jiného. Něco, co ani Třetí nepředpokládal. I když splynula jejich těla, jejich mysli byli stále rozdělené. O Narutovo tělo se teď dělily dvě stvoření. Jeden člověk a jeden démon, spojeni v touze po ochraně svých potomků.
Naruto se přikrčil a než stačil Kizuato nějak zareagovat, vyrazil do útoku. Bleskovou rychlostí se přiřítil k nepříteli a sekl rukou, která byla vyzbrojena obrovskými drápy. Starší Uzumaki se tomuhle útoku vyhnul, ale nepředpokládal, stejně jako Sasuke v Údolí konce, že se chakra kolem ruky bude pohybovat podle své vůle. Tomuhle dalšímu útoku se vyhnout nestačil, chakra mu roztrhnula oblečení na hrudí a udělala mu čtyři dlouhé krvavé šrámy. Ani jeden z nich však nebyl smrtelný, ale ukazovaly, že Naruto má dost síly na to, aby ho naporcoval do konzervy. V Kizuatovi krapet zatrnulo, nečekal, že se jeho synovec dokáže takhle perfektně spojit s démonem. Ani v nejdivočejších snech si to nedokázal představit. Všeobecně se vědělo, že když se démon spojí se svým hostitelem na takové úrovni, tak to člověk nepřežije. Jak hluboce se lidé zmýlili, viděl právě teď. Dokonalá harmonie.
Naruto mu nedal čas nad tím dál uvažovat a znovu se pohnul k útoku. Tentokráte se kolem něho prohnal z druhé strany a znovu mu zasadil několik tržných zranění. Kizuato klesnul do kolen a namáhavě dýchal. Teď už věděl, že si s ním oba dva hrají jako kočka s myší. Kdyby chtěli, už by dávno nebyl mezi živými. Znovu se postavil na nohy a stoupnul si čelem k Narutovi. Podíval se mu do očí a viděl v nich nenávist a vztek, jedna z těch emocí patřila démonovi a druhá Narutovi. Pojednou musel zavřít oči bolestí, a když je znovu otevřel, přímo před ním stál Naruto a vyčkával. Kizuatovi se v hrdle zarazil nádech. Takhle zblízka vypadal ještě hrůzostrašněji než z dálky. Přímo cítil, jak z něho sálá démonní síla, kterou dostal v podstatě už při svém narození.
Kizuato sevřel v ruce pevněji katanu, kterou i přes velkou bolest v hrudí stále svíral. Věděl, že pokud chce přežít, musí zasadit Narutovi smrtelnou ránu, kterou by zabil jak jeho tak i démona. Prudce tedy máchnul, zbrání, ale nečekal, že by se ho vůbec tou zbraní dotknul. Věděl, že Naruto je teď velmi rychlý.
A taky se tak stalo, Naruto na nic nečekal a útoku svého strýce se bez problému vyhnul. Odskočil několik metrů do zadu a vyčkával. Hrál si s ním.
„Naruto,“ zavrčel Kyuubi. Vůbec se mu nelíbilo, co se s nimi děje.
„Nemůžu si pomoct,“ ušklíbl se Naruto v duchu.
„Zabij ho,“ zavrčel démon znovu.
„Když jinak nedáš,“ odvětil Naruto.
Znovu zaútočil a Kizuato, držící se sotva na nohou, věděl, že tohle je jejich konečný útok. Útok, který ho zabije. Ze široka se rozkročil a čekal na prudký náraz druhého těla a bolest. Díval se, jak se k němu žene. I když spíše viděl jen rozmazanou oranžovou šmouhu.
Naruto už byl skoro až u něj, když zaregistroval nějaký jeho pohyb, ale nebral ho vůbec v potaz. Chtěl ho jen rychle zabít a vrátit se domů. Tahle emoce byla jak u Naruta tak u Kyuubiho naprosto stejná. Vrátit se domů.
Jejich střet nebyl nějak ohromující. Vypadalo to spíš, jak srážka vlaku a osobního automobilu. Naruto svojí obrovskou silou přišpendlil Kizuata ke zdi.
Po chvíli se Naruto trošku odtáhnul a zjistil, že mu tím nárazem zlomil vaz. Kizuata držela u zdi jenom Narutova ruka, jinak by se už svezl na zem jako hadrová panenka. V očích měl nepřítomný výraz a z koutku úst mu vytékala krev. Bylo jednoznačné, že je mrtvý.
Kizuato Uzumaki zemřel v domě klanu Uchiha v souboji se svým synovcem Narutem Uzumaki.
Naruto krapet překvapeně zamrkal a až teď si uvědomil tlak v hrudi. Sklonil tedy zrak na hruď a uviděl, jak mu z ní čouhá katana. Překvapeně se nadechl, ale dostavila se obrovská bolest.
„Naruto,“ zasténal bolestí démon lapený v Narutovi.
„Kyuubi,“ odvětil sténavě Naruto, svezl se na kolena. Cítil, jak z něho utíká život. S bolestným zasténáním se opřel o zeď vedle mrtvého těla jeho strýce a snažil se dýchat a přežít. Oba věděli, že smrt je blízko.

Sasuke mezitím podnikal polovzdušný a polozemní souboj s Oboeru, ženou Madary. Jejich techniky byly celkem vyrovnané. Proti mladšímu z bratrů klanu Uchiha stála žena, která se jako jediná dokázala ubránit technice sharinganu. Byla ve své době proto uznávaná a obávaná. Na začátku sharingan používal, ale uvědomil si, že to na ní nebude účinkovat. Bojoval jen se svou prokletou pečetí v nejvyšším stupni, ale i tak věděl, že by to neměl přehánět. Kdysi se mu dostalo varování, že pokud bude tohohle stupně využívat moc, nakonec pečeť jeho tělo pohltí. Ale tohle nechtěl dopustit. Doma na něho čekala rodina.
Pomocí svých křídel se vrhal na Oboeru a snažil se jí zasadit nějaký úder, ale ona jakoby četla jeho pohyby. Jakoby v jejích očích byl sharingan a přitom tam žádný nebyl.
Sasuke postupně zkoušel všechny techniky, které znal, ale ona je bez problému odrážela a na oplátku ho zasypávala svými technikami.
Při jednom prudkém úskoku bodlo Sasukeho u srdce. Chytnul se za to místo a prudce dýchal. Věděl, že to není žádná z jejích technik. Tušil, že za tohle může jeho prokletá pečeť.
„Tak brzy,“ zavrčel vztekle a dal se znovu do boje.
Útočil ještě s větší silou a vervou, teď bojoval i s časem. Cítil, jak jeho tělo začíná slábnout. Cítil pot po celém těle, zběsilý tlukot srdce, obrovskou bolest ve všech kloubech. Musel tento boj ukončit hned teď, než bude pozdě.
Sevřel tudíž pevněji svojí katanu, před obličejem se mu objevila Sakura a jeho syn Itachi společně s neteří Sunakou, a vyslal do jejího ostří blesky, které ovládal. Kolem katany teď jiskřila elektřina a dodávala jeho tváři zvláštní nádech. Zúžil oči, pomocí svých křídel se odrazil a prudce se vrhnul vpřed na Oboeru.
Ta čekala s rozkročenýma nohama na tento útok. Neměla ani tušení, co se děje v Sasukeho mysli. Myslela si, že tento útok je jako každý před ním. Zoufalým pokusem dostat se přes její obranu. Netušila, že Sasuke teď hraje o čas.
Byl už skoro u ní, když se mu v očích znovu objevil sharingan, ale zároveň s ním i krev. Jeho oči plakaly, ale ne slzy, ale krev. Oboeru si tohle uvědomila, až byl těsně u ní. Pokusila se mu vyhnout a použít jedno ze svých jutsu. Ale jeho oči tohle odhalily v čas a podle toho změnil dráhu.
Oboeru ucítila v hrudi obrovskou bolest, až vykřikla, podívala se dolů a viděla, jak jí z hrudí trčí katana blýskající se elektřinou. Znovu zvedla hlavu, krapet namáhavě, a podívala se na vlastníka toho meče, který jí právě ubral zbývající léta života. Viděla v jeho očích vítězství. Usmála se, vykašlala krev a pootočila hlavu, aby se naposledy podívala na svého milovaného manžela. Střetla se s jeho pohledem a v jeho očích uviděla hrůzu ze ztráty milované osoby. Pokusila se na něho ještě usmát a z jejich očí se vytratil život.
Oboeru Uchiha, první a poslední láska Madary Uchihy zemřela rukou vlastního potomka Sasukeho Uchihy.
Sasuke se v tom okamžiku vrátil do své normální podoby, ale i přesto na některých částech těla zůstala, prokletá pečeť dosuď aktivní. Ne v nejvyšší podobě, ale v nižší. Svezl se na kolena a z úst mu vytekla krev. Držel se na srdce a snažil se ze všech sil potlačit účinky pečetě.

Itachi a Madara se střetávali s přesností sobě vlastní. Každý jejich pohyb byl předem zvážen a promyšlen do nejmenšího detailu. Od jejich zbrání, odlétávaly jiskry v obrovských chumlech. V Itachiho rukou se vyjímala katana, která se dědila v jeho klanu. Vždy ji převzal další vůdce klanu a nikomu jinému nemohla sloužit.
Madara to všechno věděl. Toužil po ní a přitom věděl, že právě díky ní, před ním stojí pravý vůdce klanu. Ale to se změní.
Síla jejich očí byla vyrovnaná. Sharingan proti sharinganu. Vyrovnaný boj, kde může vyhrát jenom ten, který se bude lépe ovládat. Rozhodne jenom čas nebo něco jiného. Něco, co nikdo nemůže dopředu říct.
Tak stejní a přitom jiní. Madara bojoval jenom za svoje cíle, které nikdo nedokázal pochopit. Ale Itachi nebojoval jenom za sebe, bojoval za svoji rodinu. Svojí jedinou dcerku, Sunako. Musel jí ochránit, když už nedokázal ochránit její matku. A možná tohle bylo tím důvodem, proč se kladný výsledek boje začal nahýbat více na jeho stranu. Nebo možná ta katana ho přijala za svého pravého pána a chtěla mu pomoci porazit nepřítele. Kdo ví.
Madara cítil, že jeho útoky začínají ochabovat. Nebyl na konci svých sil, ale cítil, že se s ním něco děje. Nebo že by ten spratek před ním byl silnější než se zdál?
Ale i tak se nevzdával a pokračoval v boji nablízko se zbraněmi. Znovu se místností nesl cinkot zbraní a zrychlený dech protivníků. Znovu se boj stál nerozhodným.
Ale právě v té chvíli proťal tento boj bolestný ženský výkřik. Madarovi se zdálo, že se mu v tu chvíli zastavilo srdce. Poznal v tom hlase svojí ženu, svojí lásku. A taky poznal, že to byl poslední smrtelný výkřik. Itachi jakoby věděl, co se děje v jeho nitru, odstoupil, aby se mohl rozloučit. I když jemu tohle dovoleno nebylo.
Madara otočil hlavu a střetl se s jejím pohledem. Viděl v něm jenom hlubokou lásku k němu a její úsměv, který patřil jenom jemu. A taky věděl, že v jeho očích je vidět hrůza ze ztráty milované osoby. Osoby, kterou už jednou ztratil a teď jí ztrácí znovu. Díval se, jak jí z očí vyprchal život i to jak se hroutí jako domeček z karet k zemi. Cítil, že v tu chvíli jeho srdce zemřelo s ní. Vzala si ho sebou na věčnost.
A Madaru posedlo bojové šílenství. Otočil se na Itachiho a okamžitě prudce zaútočil s úmyslem ho zabít. Útočil hlava nehlava. Vrhal se do sebevražedných útoků a Itachi nestíhal nic jiného než se bránit. Nebyl čas na nějakou promyšlenou strategii. Musel stíhat zběsilost Madarových útoků. Dokonce se odvážil zvednout k němu zrak, a uviděl v jeho očích se sharingami bolest a vztek. Moc dobře ho chápal, ale tahle emoce sem nepatřila.
Znovu a znovu se střetávali a znovu a znovu od sebe odstupovali, pak se střetli jejich pohledy. A v tu chvíli vrhl Madara veškerou svou sílu sharinganu na Itachiho. Ten pod sílou jeho pohledu zavrávoral a to mu stačilo, aby mu zasadil ošklivou ránu na rameno. Nebyla sice smrtelná, ale značně mu omezila manévrování. Navíc mu krev stékala do dlaně, ve které držel zbraň.
A znovu po něm Madara vrhnul sílu svého pohledu, a tentokrát padnul Itachi na kolena. Jeho sharingan se s protivníkovým nemohl rovnat. Mohl se jenom dívat, jak se k němu Madara blíží a drží ho svým pohledem. Už byl skoro nad ním, když Itachiho katana zazpívala. Otočila sílu sharinganu proti jejímu vlastníkovi a uvěznila ho v jeho vlastním světě. Pak jakoby sama od sebe zvednula Itachiho paži. Ten se jenom bezmocně díval. A zabořila se hluboko do Madarova srdce. Zároveň s tím se z Itachiho těla uvolnilo obrovské množství chakry a pronikalo skrz katanu do Madary a tím ho zabíjelo. Místností se rozezněl smrtelný výkřik a Madara znovu klesnul k zemi mrtev. A nebyl sám, vedle něho klesnul k zemi Itachi. Síla katany a uvolnění tolika chakry ho stálo mnoho sil.
Madara byl mrtev. Znovu. A doufejme, že už navždycky.

to be continue

02.09.2008 19:00:42
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one