Sourozenci 04

„To snad ne,“ zabědovala Tsunade.
„Bohužel,“ potvrdil jí to Kakashi.
Opět se nacházeli v soukromých místnostech, které patřily Třetímu. Opět zde seděli tři sannini, Třetí a Kakashi. A naproti nim tři šestnáctiletí, kterým se opět otočil svět vzhůru nohama.
„Měli jsme je zabít hned, když jsme měli tu možnost,“ zavrčel Orochimaru. „A ne čekat, až něco vyvedou.“
„To se ozval ten pravý,“ zavtipkoval Jiraiya, ale taky z tohoto shledání radost neměl. To že se po deseti letech znovu ukázali, neznačilo nic dobrého.
„Nechte toho,“ zarazila je Tsunade, když se Orochimaru chystal něco peprného odseknout. „Máme větší problémy, než to vaše peskování.“
„Kakashi, co se vlastně stalo,“ zeptal se Sarutobi.
„Prostě a jednoduše se z ničeho nic před námi objevili,“ vyprávěl jonin. „Vynořili se ze stínů stromů v pláštích s insigniemi Akatsuki.“
„Tak tam se tedy schovali,“ kývnul hlavou Jiraiya. Pak se otočil na svého přítele a zeptal se: „Nezkoušeli naverbovat i tebe?“
„Zkusili,“ usmál se Orochimaru vražedně. „Ale jenom jednou.“
Tsunade ani Jiraiya při pohledu na jeho tvář, to radši nijak nekomentovali. Otočili se zpátky na Kakashiho a pokynuli mu, aby pokračoval ve vyprávění.
„Obklíčili nás,“ pokračoval Kakashi. „A pak nám odhalili svojí totožnost. Teda spíš jenom jim, jelikož jsem je poznal, i když se tomu divím. Uplynulo přece už tolik let.“
„To je vedlejší,“ zkrátila jeho vzpomínání Tsunade Senju. „Co se stalo pak?“
„Ech,“ zadrhl se v popisu situace, jelikož si uvědomil, že to řekl trošku jinak, než jak se to stalo. „Každý si stoupnul před svého sourozence a po jednom mu odhalili svojí totožnost.“
„Moc pěkné,“ oznámkoval tuto vývojovou maličkost Orochimaru.
Tsunade se dívala na svou studentku a bylo jí jasné, že tato skutečnost se jí strašně dotkla. Celou dobu si myslela, že je sama a teď si přijde nějaká ženská a tvrdí, že je její sestra.
„Sakuro,“ natáhla ruce a sevřela v nich ty její.
Sakura zvedla hlavu a podívala se jí do očí. To co v nich uviděla, se jí vůbec nelíbilo. Byl v nich vztek, strach, naděje.
„Sakuro,“ zkusila to ještě jednou.
„Chci to vysvětlit,“ řekla členka klanu Haruno pevně a odhodlaně. A Tsunade bylo jasné, že jí musí všechno vysvětlit, jinak jí z této místnosti nepustí.
„Chceme,“ opravil jí okamžitě Naruto. Sasuke se přidal jenom jemným pokyvem hlavy.
„Všechno,“ upřesnila Sakura.
Třetí se podíval po svých bývalých studentech, povzdechl si, posadil se do křesla a začal: „Klany Uchiha, Haruno a Namikaze byly od začátku založení Konohy ty nejsilnější, které zde byly. Děti, které se rodily v dalších a dalších generacích, byly silnější a silnější.“
„K věci,“ zavrčel Sasuke.
Třetí vůbec nevzal v potaz, že ho někdo přerušil a pokračoval, tam kde skončil: „Ale jak se to stává, nevraživost mezi těmito klany dosáhla svého vrcholu. Klan Uchiha a klan Namikaze se spojily a zničili rodinu Haruno.“
„Cože,“ vykřikla nevěřícně Sakura, jakožto jedna z posledních členek tohoto klanu.
„Zůstala pouze hlavní rodová linie,“ upřesnila Tsunade. „Podařilo se jí zachránit svoje potomky a uchýlit se pod ochranu Druhého. Neměli ovšem dost důkazů, aby mohli obvinit dva z největších klanů, takže se tento incident ztratil v minulosti.“
„Naštěstí,“ převzal si slovo zpátky Třetí. „Ani jeden z těch dvou klanů nechtěl pokračovat v cestě krve a tvoje rodina, Sakuro, mohla žít v klidu.“
„V klidu,“ vyprskla a podívala se po svých dvou přátelích.
Ti okamžitě zvedli na protest ruce a svorně řekli: „Na mě se nedívej, já jsem byl ještě tou dobou na houbách.“
„No dobře,“ uklidnila se Sakura a vrátila se pohledem k Sarutobimu. „To by byl můj klan, ale co ty jejich?“
„No,“ ošil se Orochimaru.
„Co zase,“ neodpustil si Sasuke.
„Nevíme to jistě,“ odvětil Orochimaru.
„Tak aspoň nejistě,“ zavrčel Naruto, kterému pomalinku docházela trpělivost.
„Dobře,“ ustoupil nakonec sannin a spustil. „Nevíme, to jistě, ale máme podezření, že klanu Namikaze byl též vyhlazen.“
„Zase dobrá zpráva,“ usoudil Naruto.
„Jak,“ zajímala se Sakura.
„Nemoc,“ řekl nakonec Jiraiya, který už nemohl vydržet Orochimarovi vytáčky.
„Nemoc,“ zopakoval Naruto pochybovačně.
„Přesně tak,“ potvrdila mu to Tsunade. „Tenkrát ve vaší části vesnice vypukla divná nemoc. Nakažení měli vysoké horečky, blouznili a nakonec umírali. Zbylo jich málo a ty Naruto jsi poslední.“
„Dobře,“ řekl po chvíli Naruto. „A kdyby to nebyla nemoc? Tak kdo?“
„Schválně,“ prskl Sasuke, sedící do teď potichu. „Nech mě hádat.“
Naruto se na něho otočil, zašklebil a řekl: „Tak schválně na tři.“
„Klan Uchiha,“ řekli za chvíli naráz.
„I my si to myslíme,“ souhlasil Kakashi. „Ale nebyl proti nim jediný důkaz.“
„Jak jinak,“ zašklebila se Sakura. Jako jedna z mála věděla, že vystopovat původce nemoci, je občas nemožné.
„Koukám, Sasuke,“ zadíval se Naruto na přítele. „Že ten tvůj slavný klan byl pěkně zkažený.“
„Hmm,“ zamrčel mladý Uchiha.
„No dobře,“ promluvila znovu Sakura. „To byste nám vysvětlili naší historii. Ale proč ti tři řekli, že zrovna oni vyvraždili Uchihy.“
Kakashi se podíval po těch čtyřech vyšších v místnosti a nakonec řekl: „Klan Uchiha rostl a sílil. A klany Haruno a Namikaze pomalinku vymírali.“
„K věci,“ zavrčel znovu Naruto.
„No stalo se tohle,“ vyprskl naštvaně Kakashi. „Ve všech těch klanech se v jeden den narodili tři děti. A aby to nebylo málo, ty děti se skamarádili a stali se z nich neuvěřitelně silní ninjové.“
„To přece není nic strašného,“ podivila se Sakura.
„To samo o sobě ne,“ souhlasila Tsunade. „Ale všechny ty děti měly jednou stanout na pozici hlavy klanu a sdílet nevraživost vůči ostatním.“
„Takže,“ nadechoval se Naruto k otázce.
„Ano,“ potvrdil mu to Jiraiya. „Ty děti byly vaši sourozenci, starší o deset let.“
„Deset let,“ zamyslela se Sakura. „Takže je jim šestadvacet. Moment, to by znamenalo, že bychom si je měli pamatovat, ale já si na ni nevzpomínám.“
„K tomu se dostaneme,“ uklidňoval ji Sandaime.
Slovo si opět vzal Jiraiya a vyprávěl: „Ti tři byli nerozluční, jak moc se jejich rodiče snažili je rozdělit, tím více k sobě lnuli. Abych pravdu řekl, byl jsem tomu rád. Po nějaké době se přišlo na to, že všichni mají neuvěřitelný talent v umění shinobi. Dalo by se říct, že byli géniové a jednou by se z nich stali další sannini.“
„Ale,“ nadhodil Naruto, když se zvrhlý poustevník odmlčel.
„Když jim bylo všem deset, narodili jste se vy,“ pokračoval Orochimaru. „A na vesnici zaútočila Liška.“
„Proboha, neříkejte, že za to mohl taky můj klan,“ zaúpěl Sasuke.
„No, ech, jaksi,“ zakoktal se Orochimaru. Za což si vysloužil pátravé pohledy od Tsunade a Jiraiyi.
„I to je možné,“ kývnul nakonec hlavou Třetí.
„Tu noc zemřel poslední přímý potomek klanu Namikaze,“ povzdechl si Kakashi. „Obětoval se, aby ochránil vesnici a svojí rodinu. Tu noc zemřelo mnoho lidí a mnoho lidí vděčí tvému otci za život, i klan Uchiha.“
Vyprávěl Kakashi a díval se celou dobu na Naruta. Ten byl slovo od slova pokleslejší.
„Já se divím, že Uchiha klan dovolil, aby se stal Hokagem,“ vyslovila svojí myšlenku Sakura.
Sannini se po sobě podívali, vyměnili si několik podivných pohledu a nakonec Tsunade řekla: „Řekněme, že se to neobešlo bez různých ústupků.“
„Aha.“
„Co se stalo pak,“ zajímal se Naruto.
„Můžeme se jenom domýšlet,“ povzdychl si Třetí. „Situace ve vesnici se trochu uklidnila a vy jste rostli pod drobnohledem svých starších sourozenců.“
Jiraiya se ponořil do vzpomínek a s úsměvem řekl: „Byli jste si všichni navzájem tak podobní.“
Orochimaru se podíval po Sasukem a řekl: „Naposledy jsem tvého bratra,Itachiho, viděl, když mu bylo šestnáct, tedy tolik kolik je právě tobě. Jste si fyzicky velmi podobní, ale povahově jste každý jiný. Stejná barva vlasů a očí. Stejně podobná postava. Možná se dá říct i stejné bojové schopnosti. Ale on byl vždycky ledově klidný a jediný, kdo ho kdy dokázal rozesmát, byl Ibiki.“
„Ibiki,“ chytnul se okamžitě Naruto a podíval se po svém učiteli.
„Ibiki,“ zamyslel se Jiraiya. „Když se na tebe dívám, mám pocit, že se dívám na něho. Jste jako dvojčata. Stejné rysy tváře, stejná povaha. Oba rošťáci až za hrob. A možná právě proto se s Itachim tak skvěle doplňovali, jako se doplňujete se Sasukem.“
„Jediný, kdo je dokázal dát aspoň trochu do latě, byla Izayoi,“ převzala si slovo Tsunade.
„Moje sestra,“ podivila se Sakura.
„Ano, tvoje sestra,“ souhlasil Třetí.
„Izayoi,“ zamyslela se Tsunade. „Milá, vstřícná a chytrá. Ale když šlo do tuhého, dokázala vystrčit drápky. Ona jediná dovedla zkrotit Ibikiho, na kterého byl i Yondaime krátký.“
Všichni tři fascinovaně poslouchali jejich vyprávění o svých sourozencích, ale jako každý příběh i tento měl špatnou část.
„Tak proč,“ nechápal Sasuke.
„Proč to udělali,“ přidala se Sakura.
Kakashi, který mezitím přešel k oknu a díval se ven na vesnici, promluvil: „Bude to deset let, co klan Uchiha přestal v podstatě existovat. Na tu noc nikdy nezapomenu. Tu noc pršelo.“
„Pršelo,“ podivil se Sasuke. „To není pravda.“
„Poslouchej a nepřerušuj,“ napomenul ho učitelských tónem Orochimaru.
„Tu noc skutečně pršelo,“ pokračoval po chvíli Kakashi. „Díky vaším sourozencům jste se stali přáteli i vy. Byli jste stejně rozluční a ten večer jste měli zůstat u Itachiho. Tenkrát mě poprosil, abych vás doprovodil. Už to mi mělo být divné.“
Sasuke, Naruto i Sakura se na něho dívali s čím dál větším překvapením. Tohle, že se stalo? Tak proč si to nepamatují?
„Když jsem otevřel dveře do vaší části vesnici, ztuhnul jsem hrůzou. Než jsem vás stačil zastavit, proklouzli jste kolem mě. Viděl jsem, jak se nevěřícně díváte na své velké bratry a sestru. Stáli tam, v rukou zakrvácené zbraně a v očích vražedný pohled.“
Kakashi se vrátil o deset let do minulosti.

„Itachi,“ vykoktal Sasuke. Všichni ztuhnuli na místech, ani jeden ze šestiletých se nebyl sto pohnout.
Dotyčný se prudce otočil a ve světle měsíce se zaleskla čepel pokrytá krví.
„Sasuke,“ zašklebil se na něho a utřel si krev, která mu ulpěla na tváři.
„Ale, kdopak nám to přišel,“ zaštěbetala Izayoi a přešla blíže k návštěvě. V cestě jí leželo něčí tělo, ale ona přes něho v klidu přešla, aniž by nějak o něho projevila zájem. Byla to přece jenom mrtvola, že ano.
Tu se ze šoku probral Kakashi, vrhl se před Sasukeho, Naruta a Sakuru. Zaujal obranou pozici a čekal, co se z toho ještě vyklube. Bylo mu úplně jasné, že nikdo z klanu Uchiha nepřežil. Jestli byl na pochybách, stačilo se podívat na ty tři. Od hlavy k patě pokrytí krví. Kdyby to neviděl na vlastní oči, tak by nevěřil.
„Kakashi-san,“ oslovil ho klidně Ibiki.
„Onii-chan,“ vyrazil ze sebe Naruto a díval se na bratra. V očích měl hrůzu. Jeho bratr právě pomohl vyvraždit celý klan Uchiha.
Ten se na něho podíval, usmál se, až Narutovi naskočila husí kůže, a zeptal se: „Copak?“
„Co jste to proboha udělali,“ zmohl se konečně Kakashi na nějakou větu.
Itachi se chladně zasmál, ukázal rukou kolem sebe a řekl: „Copak to nevidíš? Ušetřili jsme vesnici práci.“
Hatake si myslel, že už ho nemůže nic překvapit víc, ale zřejmě se spletl: „Ušetřili práci? Jste při smyslech? Za to vás bude muset Hokage nechat popravit.“
Jen co to dořekl, tak by si nejraději nafackoval. Ucítil totiž, jak se na něho ze zadu přitiskla tři dětská těla a celá se třásla. Představa jejich popravy, byla pro ty tři malé děti neúnosná.
„Myslíš, že se necháme jen tak zabít,“ zajímala se Izayoi.
„Na to můžeš vzít jed, že ne,“ přidal se Itachi. Několika kroky překonal vzdálenost, která jej dělila od Kakashiho. Pozvednul katanu, ukázal mu, jak po ní stékají prameny krve, kterou před nějakou dobou prolil a řekl: „Doufám, že nečekáš, že tady zůstaneme a počkáme na trest?“
„To si nemyslím,“ souhlasil jounin. „Ale stejně vás budu muset zastavit.“
„Hmm,“ zasmál se Ibiki.
I přes tmu noci viděl na tváři Izayoi krutý úsměv, když říkala: „A kdo ochrání prcky?“
Moc dobře věděl, že by je měl odvést, ale to jak se k němu tiskli, značilo, že jsou ještě pořád v šoku a ještě dlouho v něm budou.
Tak to zkusil jinak: „Jsou to vaši sourozenci. Myslíte, že je teď budou brát ve vesnici pořád stejně, až se prořekne, co jste udělali? Myslíte, že na vás budou hrdí? Mají vás rádi a vy jim uděláte tohle.“
Chvíli bylo ticho. Ani jeden ze starších sourozenců nepromluvil, vypadalo to, že zvažují, co jim Kakashi řekl.
Ale nakonec přerušil ticho Ibiki: „O vše je postaráno.“
Kakashi měl pocit, že v jeho hlase zaslechl smutek a vztek. Ale asi se mu to jenom zdálo, jelikož s dalším nádech tam stál sám, jenom s těmi třemi malými.

to be continue

16.01.2009 21:34:29
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one