když je člověk svázán proroctví, těžko se z něho dostává, snad jenom srmt je vysvobozením

Údolím zněl zvuk boje. Ozvěna třeskotu zbraní se táhla do daleka. Nad lesy se objevovaly a zase zanikaly nejrůznější jutsu, ať už ohnivá či jiná. V údolí bojovali na smrt dva bratři. Bratři rozdělení hněvem a nenávistí. Poslední z klanu Uchiha.
Sasuke vytáhnul několik shurikenů a hodil je po bratrovi prudkým pohybem. Ten se jim ovšem bez problémů vyhnul a jen se ušklíbnul: „Moc ses nezlepšil bratříčku.“
„Buď zticha,“ okřikl ho Sasuke a dál útočil na bratra.
Itachi pozoroval, jak se ho jeho vlastní mladší bratr snaží zabít. A trochu ho bodnulo u srdce. Vždycky svého bratra miloval a snažil se mu to i dávat najevo, jenom kdyby….. .
Vrátil se zpátky do přítomnosti a zablokoval další bratrův výpad. Vykopnul nohu a trefil se Sasukemu do břicha. Ten odletěl několik metrů od Itachiho a s námahou se sbíral zpátky na nohy, ale svůj nenávistný pohled z bratra nespustil.
Itachi si jenom povzdechl, kam se poděly ty roky, kdy na sobě cítil Sasukeho obdivný pohled. Tenkrát bylo všechno jinak, tenkrát bylo všechno jednodušší. I když kdo ví.
Boj probíhal dál velmi rychlým tempem. Oba už utržili od toho druhého několik řezných a tržných ran, ale žádná nebyla na tolik vážná, aby ohrozila na životě.

Zetsu z Akatsuki se zhmotnil na srázu nad bojiště a zvědavě si prohlížel, jak se změnil ráz přírody díky boji.
„Ti tomu ale dali,“ zašklebil se po prohlídce. Nakonec svůj pohled stočil na ty dva. Stáli od sebe asi pět metrů a navzájem se měřili, nic neříkajícím pohledem. Itachi už odhodil svůj plášť se znaky Akatsuki a stál tam jen v černých dlouhých kalhotách a v černém triku bez rukávů. Na paži se mu táhla dlouhá rána. Silně krvácela, ale jinak mu v boji nijak nepřekážela, aspoň se to tak zdálo.
Sasuke zhluboka dýchal, jak se snažil do unaveného organizmu dostat trochu kyslíku. Ale i když byl vyčerpaný, svůj pohled z bratra nespustil ani na okamžik. Tolik ho toužil zabít, za to, co mu všechno vzal. Za to, že mu zabil rodinu, klan.
Najednou se mu mihl před očima obrázek usmívajícího se modrookého šestnáctiletého chlapce. V duchu se pousmál: „Možná proto jsem ho tak chápal.“
Naruto. Nedokázal ho zabít před lety, nedokázal by ho zabít ani dnes. Byli si až moc podobní. Před několika týdny se znovu jejich cesty protnuly. A on nemohl být víc překvapený, když zjistil, z čeho pochází Narutova obrovská síla. Měl v sobě démona. Toho nejsilnějšího. Kyubbiho.
S trhnutím se vrátil zpátky do přítomnosti a chystal se znovu zaútočit na Itachiho, ale něco mu v tom zabránilo.

„Itachi, pořád si s ním ještě hraješ,“ objevil se kousek od staršího z bratrů Zetsu a s úsměvem se zadíval na Sasukeho.
„Co chceš,“ vyštěkl Itachi a ani se na něho nepodíval. Nelíbilo se mu, že se tam objevil další člen organizace. Mohlo by to špatně skončit.
„Posílá mě Pain,“ začal Zetsu.
„Co chce,“ přerušil ho znovu.
„Máš se okamžitě vrátit do sídla,“ pokračoval Zetsu, jakoby ho nikdo nepřerušil. „Devítka přišla na návštěvu.“
Po této větě se Itachi prudce otočil na svého spolupracovníka z organizace a v jeho očích se zračilo překvapení ještě s něčím, co nešlo úplně rozeznat. Snad obavy.
„Devítka,“ zeptal se znovu. „Kdo?“
„Kisame,“ odvětil klidně Zetsu.
„Sakra,“ pomyslel si vztekle Itachi a vrátil svůj pohled na bratra. Byl si dobře vědom, že je poslouchá. Ale dokázal poznat, o kom se baví?

Sasuke je pozorně poslouchal. Všimnul si bratrova překvapení, mírně to překvapilo i jeho. Itachi nikdy nedával najevo svoje pocity, ale teď se neudržel. Musí to být opravdu vážné.
„Sakra, na co to myslím,“ zarazil se v duchu a znovu napřáhl katanu, kterou pevně svíral v ruce. Teď nebyl čas na nějaký rozhovor, teď byl čas na umírání.
„Nikam nepůjde,“ vykřikl vztekle a v očích mu rudě zažhnulo.
Zetsu se na něho pohrdavě podíval, ale nic neřekl. Otočil se na Itachiho a zeptal se: „Co mám vyřídit?“
„Přijdu hned, jak tady skončím,“ odvětil klidně, ale ve vnitř tak klidný nebyl. Mnoho věcí se změnilo.
„Dobře, ale moc to neprotahuj, víš, jak dokáže být Pain nerudný,“ s těmito slovy se Zetsu vsáknul do země. A byl pryč.

„Budu ti muset … ,“ začal Itachi, ale moc daleko se nedostal.
„Tak na to zapomeň,“ přerušil ho prudce Sasuke a bylo vidět, že to myslí velmi vážně.
Itachi si jenom povzdechl: „Tak po zlém.“
Sasuke znovu zaútočil.

Znova se rozhořel prudký boj. Sasuke se snažil zasadit finální úder a Itachi se jenom vyhýbal, jakoby se bál na bratra zaútočit.
„Itachi,“ zavrčel vztekle. „Tak bojuj!“
„Na to teď nemám moc času,“ opáčil klidně bratr.
„Jo, musíš zpátky,“ zašklebil se Sasuke, ale v útocích nepolevil.
„A rychle,“ potvrdil mu to, až se Sasuke překvapeně pozastavil.
„Jedině v rakvi,“ opáčil, když se trochu vzpamatoval. Ale v duchu: „Co to sakra má znamenat? Co zase plánuje? Vypadá jako duchem mimo.“
„Na umírání taky nemám čas,“ řekl znovu klidným vyrovnaným hlasem, kterým svého mladšího bratra dováděl k šílenství. A právě tím hlasem ho donutil udělat osudnou chybu.
Sasuke se neopatrně zadíval bratovi do očí, ten toho okamžitě využil a v očích mu zavířil mangekyou sharingan.

Sasuke se ocitnul v podivném světě, kde neexistovaly přírodní zákony, jen vůle sharinganu, přivázaný k obrovskému kůlu. V duchu se proklínal, jak byl neopatrný a nechal se tak lehce chytit.
„Dovol, abych tě přivítal v mém světě, bratříčku,“ objevil se před ním Itachi.
„Pusť mě,“ zavrčel Sasuke, ale nevypadalo to, že by sourozence obměkčil.
Ten se jenom ušklíbl a pokračoval: „V tomto světě může uběhnout i několik týdnů, ale ve skutečném ani sekunda. Můžu tě tady držet velmi dlouho, a taky velmi dlouho mučit.“
Sasuke na sucho polknul: „Sakra.“
„Ale to si nechám na jindy,“ pronesl zase svým klidným hlasem a pozorně se na svého mladšího bratra zadíval.
„Cože,“ nechápal Sasuke, ale vřelo to v něm: „ Zase se z něho dělá legraci!“
„Dám ti vybrat,“ pokračoval dál Itachi. „Můžeš zvolit mezi mnou a přítelem.“
„Cože,“ řekl znovu zmateně, ale pak se rozohnil: „A mám toho dost. Jestli mě chceš zabít, mučit tak s tím začni a odpusť si ty tvoje pitomé řeči.“
Itachi se na něho díval s lehkým úsměvem na rtech, ale pak mu tu tirádu zarazil jedinou větou: „Akatsuki mají Naruta.“
Sasuke se zrovna nadechoval k další větě, ale zůstal s otevřenou pusou, což by působilo mírně komicky, kdyby to nebyla taková vážná chvíle.
„Cože,“ zeptal se do třetice a připadal si jak idiot.
„Akatsuki mají Naruta,“ zopakoval mu pomalu.
„A to ti mám jako věřit? Zrovna tobě,“ zašklebil se, když se trochu vzpamatoval. Nepředpokládal, že by Itachi mluvil pravdu. Chtěl ho jenom znervóznit, aspoň si to myslel. Doufal v to.
„Kdo myslíš, že je Devítka,“ nadhodil jen tak do větru starší z Uchihů a pozoroval bratrovu reakci.
„Devítka,“ opakoval po něm, pak mu to došlo. „Kyubbi!“
„Vidím, že víš co je v Narutovi zapečetěno,“ poznamenal jen tak pro sebe Itachi.
„A co chceš, abych jako udělal,“ nechápal Sasuke a trochu se zklidnil, ale jeho srdce pořád bylo rychle. Strachem.
„Musím se pro něho vydat a nemám čas na tebe,“ řekl Itachi.
„Co mu chceš udělat,“ vyhrkl ze sebe dřív, než myslel.
Itachi se pousmál: „Máš o něho strach, co?“
„Ne, nemám,“ vyhrkl znovu příliš rychle, než aby to byla pravda.
„Ne? ,“ opáčil Itachi zamyšleně. „Není to stejná situace jako před lety? Tenkrát v tom hotelu?“
Sasukemu se před očima vybavila minulost. Tenkrát se dozvěděl, že Itachi je ve vesnici a jde o Narutovi. Tehdy ještě nechápal proč, teď už věděl. Hnal se, aby ho našel dřív než bratr a stačil varovat. Srdce mu tenkrát bušilo strachem, ne nenávistí. Měl strach, aby nepřišel o dalšího blízkého člověka. Věděl, že Naruto je s jedním ze sanninů, i tak ho zběsile hledal. Ale když pak uviděl svého staršího bratra, stačil jeden pohled. Vztek v něm převážil nad strachem a on neuváženě zaútočil. A dopadlo to, jak to dopadlo.
„Co zvolíš bratříčku,“ řekl Itachi a zadíval se do dálky. „Pomstu nebo život přítele? Zvažuj dobře!“
Sasuke nevěřil svým uším, co se to tady k sakru děje? Absolutně nechápal Itachiho proměnu. I když se tvářil klidně a nezaujatě, tušil, že vnitru je nervózní a neklidný.
„Vždyť Akatsuki jde po bijou,“ namítl Sasuke a sledoval jeho reakci.
„To je pravda,“ připustil Itachi a vrátil svůj pohled na bratra. „Ale taky mám za úkol Naruta chránit.“
„Prosím,“ zeptal se Sasuke, a připadal si, že nedoslýchá: „Slyšel jsem dobře?“
„Slíbil jsem to jeho otci,“ pokračoval Itachi.
„Chránit,“ vyprskl vztekle Sasuke. „A ten hotel tenkrát znamenal co? Tomu ty říkáš chránit?“
„Nesoudi, když neznáš celou pravdu,“ okřikl ho Itachi vztekle.
Sasuke se na chvíli zarazil, nikdy neslyšel Itachiho zvýšit takhle hlas. Nebylo mu to moc podobné. Něco musí být špatně, tohle přece nemůže být ten člověk, který vyvraždil celý klan.
„Kdo jsi,“ zeptal se Sasuke potichu, až skoro nebyl slyšet.
„Kdo jsem,“ zopakoval po něm krapet překvapeně Itachi.
„Ty nemůžeš být Itachi,“ pokračoval stejně potichu. „Co se to tady ksakru děje?“
„Jsem tvůj starší bratr, stejně jako předtím,“ opáčil Itachi a hleděl bratrovi do očí. „Jirayia má, stejně jako já, za úkol chránit Naruta. Tenkrát o všem věděl, ale nepočítali jsme, že se tam objevíš taky ty. Byl jsi neplánovaný aspekt.“
Sasukemu spadla spodní čelist překvapením kamsi ke kolenům. Tohle bylo už na něho moc. Nechtěl mu věřit ani slovo, ale některé aspekty dávaly smysl.
„Ale proč jsi vyvraždil celý klan,“ stále hledal odpovědi.
Itachi se mu zahleděl hlouběji do očí, povzdechl si a řekl: „Na to není ten správný čas.“
„A kdy bude,“ vykřikl Sasuke.
„To je jedno,“ přerušil ho Uchiha. „Vyber si. Buď půjdeš se mnou pro Naruta nebo tě tady na místě zabiju. Rozhoduj rychle! Nemáme moc času.“
Sasukemu to v hlavě šrotilo o sto šest a snažil se najít z téhle situace východisko. Nakonec se rozhodl: „Kdyby to byla past, budu připravený.“ A nahlas řekl: „Půjdu s tebou pro Naruta.“
Itachi neřekl ani půl slova a uvolnil techniku. Najednou se oba znovu objevili v údolí, kde ještě před časem bojovali na smrt. Itachi sebral svůj plášť a rozběhl se směrem k sídlu Akatsuki se svým mladším bratrem Sasukem v patách.

to be continue

13.08.2008 13:11:14
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one