Čas ubíhá!

„Naruto,“ zařval Sasuke na celý les.
Dotyčný jenom zvednul hlavu a zeptal se: „Co tak křičíš, nejsem hluchý. Co chceš?“
Sasuke se jenom podíval na svého staršího bratra a měl sto chutí Narutovi zakroutit krkem. Itachi jenom pokrčil rameny, částečně Naruta chápal, ale byl čas se pohnout dál.
Uběhl právě týden, od událostí před bránou do Konohy, a Naruto se ještě tak úplně nevzpamatoval z toho, co musel pro své blízké udělat.
„Naruto,“ promluvil na něho Itachi. „Jestli se chceš vrátit zpátky, tak běž!“
„Cože,“ vykoktal ze sebe překvapeně.
„Nemá smysl být tady, když chceš být jinde,“ pokračoval.
„Ale,“ namítl Naruto.
„Itachi má pravdu, Naruto,“ přidal se na bratrovu stranu Sasuke. „Zničíme Madaru i bez tebe, stejně je to rodinná záležitost.“
Naruto na ně zíral s otevřenou pusou, nevěřil vlastním uším. To, co mu tady a teď říkali, bylo tak lákavé, ale pak si vzpomněl na Hinatin pohled. Ne, teď už se vrátit nemůže. Ne, dokud neudělá to, pro co se rozhodl.
„Tak vy se mě chcete zbavit, co,“ zašklebil se na ně. Oba Uchihové se na něho překvapeně podívali, už to byl zase ten starý Naruto. „Nemůžu přece zklamat svého otce. Ten by mě hnal, a když ne on, tak matka. Ne, jdu do toho s vámi, ať to skončí, jak to skončí.“
Sasukemu se rozlil na tváři široký úsměv a praštil Naruta po zádech, tak až skoro upadl.
„Tak se mi líbíš,“ zašklebil se na něho, když se zpátky narovnal.
„Co kdybychom si zacvičili,“ navrhl Itachi a sundával si vrchní část oblečení. Sasuke s Narutem se na sebe podívali, zašklebili a následovali Itachiho vzoru.
„Dva na jednoho,“ ušklíbl se Itachi. „Nestydíte se trochu?“
„Ani trochu,“ odvětil Naruto a najednou stálo, kolem na stovku Narutů.
„Znáš pojem podvádění,“ zajímal se Uchiha a v očích mu zazářil sharingan. Narutovi klony se rozeběhli na Itachiho a ten se jich jednoho po druhém zbavoval pomocí taijutsu.
„Zlepšil ses, ale ne dost,“ řekl Itachi mezi bojem.
„To se ještě uvidí,“ zašklebil se jeden z Narutů a zmizel. Kolem Uchihy najednou začali mizet klon po klonu. Poté za sebou uslyšel zpěv ptáků a víření chakry. Chodil za sebe pohled a uviděl, jak se na něho ženou Sasuke s chidori a Naruto s rasenganem.
„Nepřeháníte to trochu,“ křikl na ně a oba se zastavili. Překvapeně se po sobě podívali a rozesmáli.
„Zkusíme taijutsu,“ navrhl Sasuke a postavil se do základního postoje. Naruto ustoupil a zvědavě pozoroval Uchihovy sourozence při boji. Oběma v očích svítil sharingan, takže boj byl dlouhou dobu vyrovnaný. Pak Sasukemu uklouzla noha na trávě a on se skácel k zemi, Itachi stál chvíli nad ním a následně mu podal ruku. Bratr ji přijal a nechal si pomoct se vytáhnout na nohy.
„Zlepšil ses,“ usmál se na něho a Sasukemu se na tváři rozlil úsměv také.
„Hej já taky,“ hlásil se o svůj trénink Naruto.
Pak už trénovali až do večera a pilovali techniky na boj, který je čekal.

Madara stál na kopci a ve večerním světle pozoroval Konohu. Po chvíli se vedle něho objevil Pain a Orochimaru.
„Kdy to provedeme,“ zeptal se Pain a zadíval se stejným směrem.
„Za dva dny,“ odvětil Madara, aniž by odtrhl pohled od vesnice. „Počkáme, až budeme mít těch osm démonů mimo jejich hostitele, a pak provedeme obřad.“
„Kde,“ zajímal se Orochimaru.
„Líbí se mi tamten plácek,“ ukázal na louku blízko Konohy.
„Velice zákeřné,“ usmál se had.
„A co ten devátý,“ optal se Pain.
„Přijde sám,“ odvětil místo Madary Orochimaru. „Když budeme zároveň vést útok na Konohu a také provádět obřad, ten malý spratek se tady ukáže sám.“
„Je zvláštní, že není ve vesnici,“ řekl jen tak do vzduchu Pain.
„Chtějí si hrát, mají to mít,“ utrousil Madara, otočil se k vesnici zády a odešel pryč. Orochimaru a Pain ho beze slova následovali.

Itachi se spolu s Narutem a Sasukem schovával v křoví nedaleko skupinky z Akatsuki. Byli zároveň daleko a zároveň dostatečně blízko, aby slyšeli, co mají v plánu.
„Chtějí zaútočit na Konohu,“ zavrčel Naruto.
„Bude to past,“ usoudil Sasuke.
„Ale oni neví, že to víme,“ zašklebil se Itachi.
„Jdou po mě,“ pokračoval Naruto.
„Tak jim tě dáme,“ usmál se Sasuke.

Tsunade stála za oknem své kanceláře a pozorovala západ slunce. Hlavou se jí táhlo mnoho myšlenek. O Narutovi, i obou Uchihů. O tom co stálo na papíře s proroctvím.
Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř nakoukla Sakura s Hinatou a Sunako.
„Copak potřebujete, Sakuro,“ zeptala se mírně.
„Jenom jsem vám přišla říct, že vám moc děkuji za tu šanci, co jste mi dali,“ řekla Sunako a hluboce se uklonila.
„Jsi dobrá v lékařských vědách,“ řekla Tsunade. „Svoje místo si tady obhájíš. Jsem ráda, že tady mám dalšího zběhlého lékaře.“
„Jste velmi milá,“ usmála se Sunako a v duchu přemýšlela, kde jsou Itachi se svým bratrem a Narutem.

Některé ze stran se připravovali na nadcházející střet, ale některé vůbec nevěděli, že se na ně něco žene. Skrytá Listová žila svým životem, aniž by věděla, že za dva dny přijde další dějový zvrat.

„Už jsou všichni,“ vešel Pain do místnosti. V ní seděl Madara, Orochimaru, Kabuto a někteří členové Akatsuki.
„Takže už můžeme začít,“ zašklebil se Hidan.
„Konečně Konoha padne,“ zasmál se Orochimaru. „A s ní i Tsunade.“
„A titul Hokage zanikne,“ promluvil Madara. „Zítra zaútočíme!“
A odešel z místnosti.

Blížilo se poledne a na louku nedaleko Konohy se přemístili všichni zbývající členové Akatsuki – Pain, Konan, Hidan, Kakuza, Kisame, Zetsu a samozřejmě i sám Madara, spolu s Orochimarem a Kabutem. Každý z Akatsuki a Orochimaru drželi v ruce nádobu v níž byl uchován démon.
„Tak už to konečně začne,“ těšil se Zetsu.
„Rozmístěte je do kruhu,“ vyzval je Madara a sám šel příkladem. Ostatní ho následovali a na louce vznik celkem pravidelný kruh. Poté Uchiha vešel do tohoto kruhu, vytáhnul z pláště zvláštní svitek a mističku.
„Co to je,“ zeptal se zájmem Kisame.
„Neruš,“ okřikl ho Pain a Kisame uraženě zmlkl.
Madara mezitím začal procházet kolem jednotlivých nádob a mumlal si nějaké věty. Z mističky se sypal stříbrný prášek, který spojoval jednotlivé nádoby. Když je spojil do kruhu a řekl poslední větu, prášek se rozsvítil a začal hořet. Během toho z nádob vystoupili duše jednotlivých démonů. Nabývali svých pravých podob. Nad loukou najednou vyselo osm ocasých démonů, chycení v čase a prostoru.
Poté se od Jednoocasého rozšířila ohnivá čára k Sedmičce a nakonec k Pětce, od ní se vrátila čára zpátky k Shukakovi. Vznikl takový rovnostranný trojúhelník, který po dokončení zazářil směrem k obloze zlatavým světlem.
„Čas,“ zašeptal Madara.
Následovalo něco podobného u Nekomaty, Čtyřocasého a Yamato no Orochi, ale tentokrát zářil trojúhelník stříbrnou barvou.
„Místo.“
Poslední byli – Tříocasý, Rokuji no Raijou a spojili se do červeného světla. Všechny tři trojúhelníky se spojily a zazářily oslňujícím světlem. Když světlo opadlo, stáli tam obrovské železné dveře. Dvoukřídlé, masivní s malinkým zámkem uprostřed. Velice realisticky byli na nich provedeni démoni, každý ve své skutečné formě a uprostřed, přesně na rýze, která rozdělovala křídla dveří, byl znázorněn člověk. Obyčejný člověk, který držel provazy od každého z démonů.
„Tak to je ono,“ zeptal se Orochimaru.
„Ano,“ řekl Madara rozechvělým hlasem.
„No čekal jsem víc,“ řekl zklamaně Kakuza.
„Všechno přijde,“ ušklíbl se Madara, což nebylo přes masku vidět. „Dimenze!“
V okamžiku, kdy to dořekl, se dveře zachvěli, jakoby se měli otevřít, ale místo toho z nich vyletělo devět provazců světla a zabořilo se do hrudí přihlížejících.
„Panebože,“ vydechl Pain a cítil, jak se v něm zmáhá síla.
„A teď zničíme Konohu, konečně,“ řekl Madara a otočil se ke svému bývalému domovu čelem.

„Tsunade-sama,“ volala po cestě do její kanceláře Shizune. Běžela jako o život.
„Co se děje,“ zeptala se Pátá, když konečně vpadla do dveří.
„Máme problém,“ odtušila zadýchaně.
„Jaký,“ zeptal se Jiraiya, který zrovna vešel do dveří.
„Nevím, ale můžu vám to ukázat,“ zarazila se Shizune.
„Dobře, jdeme,“ zvedla se Pátá ze svého křesla a vyšla ze dveří.
Shizune je vedla na střechu budovy, když tam došli ukázala beze slova na louku, která byla z této výška přehledně vidět. Tsunade s Jiraiyou zůstali jenom překvapeně zírat.
„To jsou démoni,“ vyrazila Tsunade nakonec ze sebe.
„A Akatsuki a jestli se ošklivě nemýlím, tak tam to je Orochimaru,“ ukázal prstem Jiraiya.
„Ten,“ zavrčela Pátá.
„Co budeme dělat,“ zeptala se bezradně Shizune.
„Běž a zavolej všechny bojeschopné ninjy,“ začala Tsunade. „Pak pošli vzkaz do nemocnice, ať se připraví na větší počet zraněných. A evakuujte všechny obyvatelé vesnice do připravených úkrytů. Musíme se připravit na velmi těžký boj.“
Když Shizune odběhla zařídit vše potřebné, řekl Jiraiya: „Tohle sami nezvládneme.“
„Já vím,“ hlesla Pátá a ukázala na louku: „Ale co to má být?“
„To opravdu nevím,“ odvětil Jiraiya. Nevěděl nic o tajemství klanu Uchiha, které si mezi sebou předávaly generace a generace Uchihů.

to be continue

13.08.2008 13:24:21
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one