Láska matky je tím největším darem.

První, co Naruto ucítil, byl chlad. Pomalinku otevřel oči a snažil se zaostřit na místnost kolem sebe. Když se mu to podařilo, prudce se posadil a zmateně se rozhlížel kolem.
„Kde to jsem,“ nechápal. Usínal přeci v domku léčitele Yusee a teď se probudil v obrovské kamenné místnosti, kterou osvětlovaly hořící louče. A ještě k tomu měl na sobě jenom kalhoty. Koutkem oka zachytil pohyb. Otočil hlavu tím směrem a uviděl tam právě se probouzejícího se Sasukeho. Jak si stačil všimnout, taky měl na sobě jenom kalhoty.
„Sasuke,“ oslovil ho, aby ho upozornil na svoji přítomnost.
„Naruto, kde to jsme,“ rozhlížel se zmateně kolem.
„Nevím,“ pokrčil rameny a také se rozhlížel. „Ale vůbec se mi to nelíbí.“
„Tak to jsem dva,“ přidal se Uchiha. Teprve teď se pořádně zadíval na Naruta a okamžitě se všimnul: „Naruto, tvoje pečeť!“
Naruto sklonil hlavu, podíval se na svoje břicho a nevěřil vlastním očím. Normálně neviditelná pečeť teď zářila jasným zlatým světlem.
„Co se to k sakru děje,“ nechápal Naruto a znovu zvedl hlavu k Sasukemu. Najednou si i on všiml slabé záře na jeho rameni: „Ta tvoje taky pěkně září.“
Sasuke pootočil hlavou a pozorně si svojí prokletou pečeť prohlédl. Ani jeden z nich nechápal, kde to jsou a co se to děje.
„Jste na Prahu,“ ozval se za nimi známý hlas. Oba se po hlase otočili a uviděli Itachiho. K jejich spokojenosti taky v jenom v kalhotách.
„Neříkal jsi náhodou, že to je tetování,“ ukázal Sasuke na bratrovu hruď, na které zářilo jeho tetování.
„Dlouhý příběh,“ pokrčil rameny a prošel kolem nich. Oba jeho pohyb sledovali. Itachi došel k obrovskému oltáři. Ale na to že byl tak obrovský, na mě stál jenom tří ramenný svícen se třemi rudými svícemi. Vzal křesadlo, ležící u něho, a zapálil jednu ze svící.
Pak se otočil na svého bratra a Naruta a řekl: „Každý zapalte jednu svíci.“
„Proč,“ dožadoval se odpovědi Naruto. „Kde to jsem? A proč?“
„Dočkáš se,“ uklidňoval ho Itachi. „Ale teď zapalte ty svíce!“
Ti dva se na sebe podívali, nakonec se rozhoupali a zapálili ty svíce. Najednou se v místnosti zvedl obrovský vítr. Všichni tři se museli přitisknout ke stěnám, aby je náhodou ten vítr neodnesl. Vítr utichl, ale pro změnu místností prošlo oslepující světlo blesku, následovaný mírným zemětřesením. Naši tři hrdinové se snažili zůstat, co nejvíc v klidu, ale když kolem nich proletěl vodní vír, Naruto to už nevydržel a zařval: „Itachi, krucinál, co se to děje?“ Ten něco zakřičel v odpověď, ale jeho slova odnesl praskot ohně. Místností se prohnalo všech pět živlů a nezanechali na ní jedinou známku své přítomnosti. Vypadalo to, jako kdyby se nikdy nic takového nestalo.
Všichni tři se pomalu odlepili ode zdí a přešli doprostřed místnosti.
„Všichni v pořádku,“ zeptal se Itachi a pátravě si oba prohlížel.
„Vypadám snad na to,“ rozohnil se Sasuke. „Právě nás to skoro zabilo a ty se ptáš, jestli jsme v pořádku.“
„Moc ses za ty roky nezměnil, Sasuke, “ promluvil najednou za Sasukeho zády pro něho známý hlas. Sasuke při jeho zvuku jenom ztuhnul a otevřel překvapením ústa.
Pomalinku se otočil a zaostřil na postavu před sebou. Jeho mozek stále nemohl pochopit, to co jeho srdce vědělo už dávno.
„Tati,“ vypravil ze sebe ztěžka. A stále si ho nevěřícně prohlížel: „To přece nemůže být pravda.“
„Vyrostls,“ promluvil znovu jeho otec, který nezestárl ani o jeden den, kdy ho Sasuke viděl na posledy.
„Tati,“ zopakoval a vrhl se mu do náruče. Čekal, že jím projde, že je to další z pastí v místnosti. Ale místo toho narazil do teplého těla. Prudce ho sevřel a zabořil mu hlavu na hruď. „Tati, tati.“
Naruto to všechno pozoroval se smíšenými pocity a hlavou se mu táhlo: „Tak tohle je jeho otec?“
Podíval se po Itachim, ale ten se netvářil nijak překvapeně, jakoby tady už někdy byl. Itachi si po chvíli všimnul jeho pohledu. Otočil se na něho, najednou se usmál a řekl: „Otoč se!“
Naruto to nechápal, ale udělal, jak mu bylo řečeno. A to co uviděl, ho zarazilo ještě víc. Přímo před ním stál Yondaime Hokage vesnice ukryté v listí, jak si ho pamatoval z obrázků ve vesnici.
„Naruto,“ usmál se na něho a zvědavě si ho prohlížel.
„Yondaime,“ dostal nakonec ze sebe zaraženě.
„Radši bych měl oslovení tati,“ usmál se na něho.
„Cože,“ nechápal Naruto a hledal vysvětlení u Itachiho.
Ten se usmál a řekl: „Naruto to je tvůj otec. Minato Namikaze.“
„Ech,“ dostal ze sebe a díval se na Čtvrtého.
„Vidím, že ti nikdo nic neřekl,“ zamračil se a postoupil k Narutovi. „Dokážeš mi kdy odpustit, že jsem do tebe zapečetil Lišku a tím tě vybral?“
Naruto byl tak překvapený, že mu došla slova. Tohle, že byl jeho otec? Ten nejslavnější z Hokagů, že je jeho otec. Ten, ke kterému vždycky vzhlížel a snažil se mu vyrovnat?
„Naruto,“ zeptal se opatrně Minato a se znepokojením si ho prohlížel. „Je ti něco?“
„Ne, jsem v pořádku. Tedy v rámci možností,“ uklidňoval ho Naruto.
„Teda Minato, ta podoba je až neuvěřitelná,“ ozval se otec obou Uchihů a spolu se svým mladším synem se přidal k rodině Uzumakiho.
„Ale má hodně z matky,“ usmál se Minato.
Sasuke se teď pozorně zadíval na ty dva, co stáli před ním, a shledal, že ta podoba je až neuvěřitelná. Je k podivu, že si toho nikdo nevšiml.
„Takže rád bych věděl, co se to tady děje,“ přerušil Naruto tok myšlenek všech kolem.
Čtvrtý, vůdce klanu Uchiha a Itachi se zamračili, ale nic zatím neřekli.
„No, podle toho jak se vy tři tváříte, tak to nebude moc dobrý,“ usoudil Sasuke při pohledu na ně.
„Všechno začalo před stovkami let,“ chopil se slova nejstarší Uchiha. „Tehdy se zrodili ocasí démoni. Bylo jich devět a dostali jména podle počtu svých ocasů, ale to už víte. Ale co nevíte, je že, těch devět démonů stráží vchod do Podsvětí a neuvěřitelnou sílu.“
„Cože,“ divil se Naruto s pusou otevřenou.
„Tři z nich dokážou určit čas,“ převzal slovo Minato. „Další tři určí místo a poslední dva dimenzi.“
„A co devátý,“ zajímal se Sasuke.
„Ten představuje klíč k otevření brány,“ vysvětloval Minato. „I když máš těch osm, bez klíče vchod neotevřeš.“
„Od nepaměti stražil klan Uchiha toto tajemství,“ rozpovídal se Fukagu Uchiha. „Jenže před několika lety jeden z našeho klanu sešel z cesty. Chtěl si přivlastnit tuto sílu, prý pro klan. Naštěstí to První Hokage zjistil včas a zastavil ho, ale sám přitom přišel o život. A ten Uchiha to naneštěstí přežil a teď se to pokouší znovu.“
„On žije ještě někdo,“ divil se Sasuke.
„Už jste ho oba několikrát potkali,“ potvrdil mu to Itachi, když se na něho oba s otázkou v očích podívali, začal ho popisovat: „Nosí přes obličej oranžovou masku s jedním otvorem pro oko.“
„Ten všivák,“ zavrčel Naruto, když mu došlo, o kom je řeč.
„Před deseti lety se vrátil do vesnice a snažil se některé z klanu přesvědčit o své pravdě,“ pokračoval Fukagu.
„Před deseti lety,“ opakoval po něm Sasuke. „Ale to přece…“
„Ano, bylo to pár týdnů před vyvražděním klanu,“ potvrdil mu to Itachi.
„Tenkrát jsme nevěděli, kdo se k němu přidal,“ řekl Fugaku a přitom se díval na svého mladšího syna. „Nemohli jsme si být s tvým bratrem jisti, tak jsme museli odstranit všechny potencionální hrozby.“
„Ale stejně,“ zakroutil hlavou Minato. „Vybít celý klan mi přijde scestné.“
„Proč,“ nechápal Sasuke a v jeho očích byla patrná bolest. „Proč já přežil? A proč mi o tom neřekl?“
„Tím, že se z tvého bratra stal vrah, jsme nevědomky začali vyplňovat jedno staré proroctví,“ řekl Fukagu. „Ty a Naruto jste další částmi toho proroctví, ale tenkrát ještě nebyl čas, abyste se to dověděli. Měli jste růst a Itachi vás měl chránit, před hrozbami. Proto se přidal k Akatsuki. Ale nikdo nečekal, že se zrovna ty přidáš k Orochimarovy.“
Při těchto slovech Sasuke krapet zrudnul.
„Vidíš, já ti to říkal, že k němu nemáš chodit,“ zašklebil se na něho Naruto a Sasuke po něm hodil vraždící pohled.
„Ale tím se naplnila další část,“ promluvil Minato. „Stal se z tebe prokletý.“
„V tom případě zbývá jenom zlaté dítě,“ potvrdil mu to Fukaga a otočil se na Naruta.
„Já,“ podivil se a trochu ztuhnul.
„Stal se jím, v té chvíli kdy jsem do tebe zapečetil Kyubbiho,“ vysvětloval Minato. „Jelikož bránu nelze otevřít, jinak než když je devítiocasý zapečetěný v člověku.“
„Díky,“ zamumlal Naruto. Minato se na něho jenom omluvně usmál.
„A ty jsi o tom celou dobu věděl,“ ozval se rozzuřený Sasukeho hlas. Naruto se otočil po zvuku, uviděl Sasukeho stál pár centimetrů od bratra a prskat mu obvinění do obličeje.
„Jeho neobviňuj,“ chlácholil ho otec. „Musel mi slíbit, že ti to neřekne.“
„Blbost,“ zavrčel Sasuke, ale nevypadalo to, že by se uklidnil.
„Jak to mluvíš se svým otcem,“ rozčílil se pro změnu teď nejstarší Uchiha v místnosti.

Naruto se jenom ušklíbl, když viděl, jak na sebe ti dva vrčí a Itachi se tváří, jakoby se ho to vůbec netýkalo. Poté se otočil na svého otce a pozorně si ho prohlížel.
Minato se pod synovým drobnohledem krapet zavrtěl a zeptal se: „Děje se něco?“
„Ne, nic,“ ujišťoval ho Naruto. „Jenom nemůžu uvěřit, že zrovna ty jsi můj otec.“
„A já že mám takového syna,“ usmál se Minato.
Naruto mu úsměv opětoval a jejich podobnost nemohla být větší. Najednou si Naruto na něco vzpomněl: „Jaká byla moje matka?“
„Krásná,“ odvětil. „Máš z ní hodně. Podobou jsi do mě, ale povahově jsi spíš po matce.“
„Škoda, že jí nepoznám,“ zesmutnil Naruto.
Minato se nad něčím zamyslel a pak synovi navrhl: „Tak se zkus zeptat!“ A ukázal k oltáři. Naruto se zmateně otočil a uviděl, tam stát postavu v tmavých barvách. Obličej měla schovaný v kápi a celé její tělo bylo zahaleno též.
„To je Smrt,“ vysvětloval Namikaze. „Když ji slušně požádáš, třeba ti tvé přání splní.“
„Ech,“ vydechl Uzumaki, ale i přesto se zkusil zeptat: „Nemohla bys prosím přivést i mojí matku?“ Na chvíli se zarazil, hodil pohledem po stále se dohadujících Uchihovcích a řekl: „A jejich taky?“
Smrt zvedla svůj pohled na toho mladíka, který ji prosil o laskavost, a dlouho si ho prohlížela. Dokonce se podívala i po Sasukem a Itachim a nakonec řekla šeptavým hlasem: „Splním tvé přání. Ale jen proto, že mi vrátíte, to co mi už dlouho chybí.“
Minato i Naruto se tomu podivili, ale nedali nijak najevo, že neví, o čem mluví. Smrtka zmizela a místo ní se objevil zářivý oválný portál, ve kterém se začaly rýsovat dvě tmavé ženské postavy. Světlo ozářilo prudce celou místnost, a když pohaslo, bylo v místnosti o dvě osoby víc.
Jedna z nich měla rudé vlasy a jiskrný pohled. Druhá s tmavými vlasy a jemný laskavým pohledem. V místnosti se zjevily matky tří vyvolených.
„Minato,“ vydechla radostně ta rudovlasá a už ho i objímala.
„Kushino,“ řekl láskyplně Minato.
Po chvíli se od něho odpoutala a podívala se na svého syna: „Naruto?“
„Mami,“ řekl dojatě.
„Ach bože, z tebe je už velký kluk,“ řekla se slzami v očích. Naruto už na nic nečekal a hopnul jí do náruče. Minato to všechno pozoroval s klidem sobě vlastním, ale když mu Kushina pokynula, i on se přidal do objetí. A tak tam stála celá jejich rodina v jednom velkém objetí.

První z Uchiha klanu, kdo zpozoroval nově příchozí, byl Itachi. Překvapeně otevřel ústa a vydechl: „Mami?“
Čímž upoutal pozornost i těch dvou zbylých Uchihů. Ti se taky otočili a zůstali překvapeně stát.
„To je mi ale přivítaní po tolika letech,“ zasmála se svým jemným úsměvem, který rozehřál srdce celé její rodiny.
„Mami,“ vydechl Itachi znovu a rychlým krokem prošel kolem svého otce a bratra. Zastavil se až před matkou a v jeho obličeji bylo vidět velké dojetí, když se jí omlouval: „Promiň. Promiň mi to.“
„Není co, Itachi,“ řekla s úsměvem. Natáhla svojí ruku a dlaň mu přitiskla na tvář. Itachi zavřel oči a vychutnával si toto mateřské gesto. „Tolik jsi vyrostl Itachi.“
„Mami,“ přerušilo toto shledání další vyjádření citů.
„Sasuke,“ otočila se Uchiha Mikoto na svého dalšího syna. I jemu věnovala zářivý úsměv a řekla: „Ty jsi taky vyrostl.“ Ale to už byl Sasuke v jejím objetí a třásl se. Mikoto jednou rukou objímala svého staršího syna a druhou toho mladšího.
„Ale kluci moji,“ smála se, když viděla jejich reakce. „Přece byste neplakali. Jste už přece velicí.“
„Mikoto,“ oslovil ji mužský hlas.
Ona zvedla hlavu, zadívala se na svého manžela a řekla: „Vidíš, neříkala jsem, že je to špatný nápad.“
„Já vím,“ usmál se na ní a pohladil jí po tváři, ale musel se nahnout přes svoje děti.
I toto shledání po tolika letech bylo velmi dojemné.

„Fukagu,“ promluvil Minato a tím přerušil shledání. „Je už skoro čas, měli bychom začít.“
„S čím,“ zeptal se Naruto, který stále stál u své matky.
„Potvrzením,“ odvětil Uchiha. Pak pokynul všem třem, aby si stoupnuli do řady před rodiče.
„Připadám si jak na porážce,“ zamrmlal Sasuke.
„Začneme s tebou Itachi,“ kývnul na syna Fukaga s Minatem po boku. Místnost potemněla a znovu se zde objevila Smrt. Itachi se na ní zadíval a ona mu pokynula rukou, aby přišla k němu. Když byl u ní, položila svojí ruku schovanou v rukávu pláště na tetování, které měl na hrudi, a řekla: „Vrah.“
V tu chvíli začalo Itachiho tetování rudě pulsovat, on prudce zaklonil hlavu a z úst mu vyšel bolestný výkřik. Jak vše začalo, tak i skončilo. Velmi rychle. Itachi padl na kolena a zhluboka oddechoval. Tělo se mu třáslo vypětím.
Smrt mezitím kolem něho prošla a zastavila se u druhého z Uchihů. Pozorně si prohlédla jeho pečeť. Sasuke se trochu třásl, když viděl, co udělala jeho bratrovi. Ale než stačil nějak zareagovat, položila svojí ruku na levou stranu jeho hrudi a řekla: „Prokletý.“
Sasukemu se stalo, to co Itachimu. Tělem mu projela obrovská bolest a on ucítil pálení na hrudi. I on se sesunul na zem a vydýchával vypětí. Překvapeně se podíval na svoji hruď a spatřil stejné tetování jako u bratra. Spirálu se třemi tečkami.
Smrt zaměřila svojí pozornost na Naruta. Ten by nejraději utekl a taky už hledal cestu pryč, když mu Smrt řekla: „Zlaté dítě. Zlaté srdce. Vrať to, co mi už dávno patří!“
S těmi slovy položila svou ruku na jeho hruď a opakovalo se to samé jako v dvou předchozích případech. A i jemu se na hrudi objevilo tetování. S tím Smrt zmizela.
„Musíme už jít,“ promluvil Fukagu, když se chlapci dostatečně vzpamatovali.
„Pamatujte, jsme vždycky s vámi,“ usmála se na ně Kushina a Mikota se přidala.
„Sbohem,“ loučil se Minato.
„Počkejte,“ vykřikl Naruto, ale to už se probudil v domku léčitele Yusee. Zároveň s ním se probudili i Itachi se Sasukem a zmateně se rozhlíželi kolem.

to be continue

13.08.2008 13:17:53
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one