Kostky jsou vrženy, kdo táhne další?

„Pořád nic,“ zeptal se smutným hlasem Neji všech, kteří stáli okolo.
„Ne nic,“ odvětil vztekle Kiba a Akamaru se se svým štěkotem přidal.
„Je to jakoby se propadl do země,“ kroutil hlavou Gaara.
Všichni Narutovi přátelé stáli kolem velkého stolu, na kterém ležela mapa jejich světa.
„Přece není možné, aby se jen tak ztratili ze zemského povrchu,“ přidala se Ino a zírala do mapy.
„Hledali jsme na všech možných místech,“ zamyslel se Shino. „Co kdybychom vyzkoušeli ty méně pravděpodobné.“
„A kde třeba,“ zeptal se Lee.
„Tady,“ zabodl Shino prst do mapy, naneštěstí úplně na druhé straně, než stál domek léčitele Yusee, ve kterém se Naruto právě nacházel.
„Nevím,“ zakroutila hlavou Hinata.
„Máš lepší nápad,“ otočil se na ní Shino.
„Ne,“ svěsila hlavu a podívala se jinam.
„Nebuď na ní takový,“ utrhla se na něho Sakura.
„Všichni se uklidníme,“ zvedl Shikamaru ruce nad hlavu. „Všichni jsme rozčílení a vylíváme si to na okolí, ale teď se musíme soustředit na hledání.“
„Máš pravdu,“ řekla Tenten a nahnula se nad mapou. Ostatní jejího příkladu následovali.

Tsunade stála spolu s Kakashim, Kurenai, Asumou a Gaiem na střeše budovy Hokagů a hleděli na střechu knihovny, kde byli jejich svěřenci a o něčem se radili.
„Trhá je to na kusy,“ zavrtěla hlavou Kurenai.
„Už je to několik týdnů,“ promluvil Asuma, ale rychle se podíval po Kakashim.
„Máš pravdu, už bude asi mrtvý,“ sklonil dotyčný hlavu.
„Kakashi já nechtěl,“ omlouval se Asuma.
„To je dobrý,“ mávnul rukou.
„Ale co s nimi,“ ukázal Gai na knihovnu. „Dokud nenajdou aspoň jeho tělo, nebudou chtít skončit.“
„Je to začarovaný kruh,“ přidala se Tsunade.
„Co takhle nějaká mise,“ navrhl Gai.
„Víš, kam tě pošlou,“ zašklebil se na něho Kakashi a Gai mu pohled opětoval.
„Budeme je muset nechat se z toho dostat sami,“ pokrčila rameny Kurenai.

„No to není možný,“ křikl Naruto, když si ráno po jejich nočním výletě, prohlížel oblečení, které našel místo toho svého, co večer ze sebe sundal.
„Co křičíš,“ ozval se vztekle Sasuke a ospale se vymotával z postele.
„Se na to podívej,“ mával mu před nosem nějakým černým kusem hadru.
„Co je to,“ nechápal Sasuke. Byl ještě stále někde na půli cestě k probuzení.
Naruto si stoupnul jen tak ve spodním prádle do Sasukeho zorného pole a ukázal mu, co našel. V rukou držel černé dlouhé kalhoty a černou halenou bez zapínání s dlouhými rukávy, které zakrývali ruce vlastníka. Všechno bylo lemováno oranžovou barvou.
„A to není všechno,“ utrousil a otočil vršek oblečení, aby mu ukázal taky záda. Na nich se vyjímala blankytně modrá spirála a vedle ní byla bílou barvou vyvedena Narutova pečeť, která držela Kyubbiho pod zámkem.

„Ale není to zas až tak strašný,“ snažil se ho Sasuke uchlácholit.
„Není strašný,“ rozčiloval se Naruto. „Já chci zpátky svoje krásný oranžový oblečení.“
Rukou máchl ke své posteli, u které leželo ještě několik holenních a loketních chráničů a to nejdivnější – pouzdro s katanou. Její pouzdro bylo barevně sleděné s oblečením a její rukojeť nesla stejné barvy.
„Kde se to tady vlastně vzalo,“ došlo Sasukemu, až teď a podíval se na stejnou hromádku, která ležela u jeho postele. Stejné černé oblečení akorát bylo lemované bílou barvou. Několik chráničů a naštěstí, jak si všimnul, jeho vlastní katana. Vzal do ruky horní díl oblečení a zvědavě ho otočil k sobě zády. To co uviděl, mu trochu vyrazilo dech. Na zádech byl znak Uchiha klanu a pod ním také bílou barvou jeho prokletá pečeť i s ochranným kruhem.
„Tak tohle je opravdu zvrácený vtip,“ ozvalo se vzteklé zavrčení z rohu místnosti, kde spal Itachi. Sasuke i Naruto se po něm otočili a oba div nevyprskli smíchy. Itachi tam stál a ve dvou prstech každé ruky držel vrchní díl oblečení. Na rozdíl od Sasukeho nebo Narutova, byla levá polovina prodloužena do pláště, který měl na sobě znaky Akatsuki. Na pravé polovině trůnil na zádech znak Uchiha klanu, stejně jako u bratra.
„To určitě on,“ prskal ze sebe. „A teď se někde směje a užívá si to. Až ho dostanu do rukou, tak mu zakroutím krkem a je mi jedno, že už je mrtvý.“
Naruto se Sasukem na sebe zašklebili a jelikož neměli nic jiného na sebe, začali se do té parády oblékat.
Naruto měl na sobě už kalhoty a vrchní díl a právě držel v ruce kus oranžové šerpy: „Na co je tohle?“
Sasuke po něm hodil oko a řekl: „Uvaž si to kolem pasu, bude ti to držet katanu.“
Dotyčný se po něm pochybně podíval, ale když uviděl, že Sasuke má tu samou, akorát v bílé barvě, tak nakonec ustoupil. Postupně si připevnili všechny chrániče na holeně i na lokty a pod posledním chráničem našel Naruto ochranou čelenku se znakem Konohy, opětně na oranžovém podkladu. Překvapeně se s ní narovnal a chtěl jí ukázat ostatním, ale i ti už ty svoje našli. Sasukeho byla na bílé látce a ta Itachiho na červené.
„Takže vy taky,“ ukázal jim Itachi tu svojí. Naruto si ho zvědavě prohlížel. Itachi v tom oblečení působil impozantním dojmem. To, že měl na půli těla plášť, vůbec nevypadalo špatně, spíš to ještě podtrhovalo, že je Itachi smrtelně nebezpečný. I Sasuke vypadal v tomto oblečení víc nebezpečný a Naruto nezůstával pozadu.
„Co s tím,“ zeptal se Sasuke. Jediný v místnosti, který mohl oprávněně nosit tuhle čelenku, byl Naruto.
„Zatím je schováme,“ navrhl a tu svoji zastrčil do kapsičky, která jako by byla na tento účel připravena, na pouzdru katany. Ostatní po chvíli váhání udělali to samé.

Už chtěli vylézt na denní světlo, když uslyšeli bolestný výkřik. Všichni tři ztuhnuli. Jako první se probudil Itachi, popadl svojí katanu a vyrazil prudce ze dveří. Jeho bratr ho následoval a ani Naruto nezůstal po zadu.
Vyběhli z domu a to co uviděli, je dost překvapilo. Kolem domku stála kupa banditů a drželi pod krkem Yusee. Naštěstí Sunako nebyla nikde vidět.
„Pusťte ho,“ řekl Itachi naprosto klidným hlasem.
„Nevidím jediný důvod,“ zasmál se jeden z nich a podle tónu jeho hlasu se dalo odhadnout, že to bude vůdce.
„Třeba tvůj život,“ navrhl mu Sasuke, ale akorát tím všechny nepřátele rozesmál.
„Jste jenom tři,“ utíral si vůdce slzy od smíchu. „Nás je 60.“
„Pro každého dvacet,“ zašklebil se Naruto. „To se mi zdá vyrovnané.“
Než se ale kdokoliv z nich stačil pohnout. Přitáhli odkud si zezadu domku dva bandité Sunaku. A měli s ní krapet problémy, jelikož se jim bránila ze všech sil. Nakonec ji přeci jen dotáhli až před vůdce a donutili klesnout na kolena. Velitel banditů si ji se zájmem prohlížel a řekl: „Pěkná kost. Tu si nechám.“
Itachi to celou dobu pozoroval a hněv v něm doutnal čím dál víc. Sasuke s Narutem si toho všimnuli a věděli, že teď jsou všichni banditi mrtvý.
„Nešahej na ní,“ zavrčel vztekle Itachi, když po ní natahoval vůdce svoje tlusté prsty.
„Copak patří tobě,“ zeptal se zájmem.
Dál se nedostal, jelikož ucítil na krku chladný dotek železa. Itachi stál za ním s napřaženou katanou a nevypadal, že by si nechal vymluvit budoucí masakr. Naruto se Sasukem už také stáli mezi bandity, přesněji řečeno po Itachiho bocích. I oni měli už tasené katany.
„Ty Sasuke,“ šeptl Naruto, tak aby to nikdo jiný neslyšel. „Já to s tou katanou moc neumím.“
Sasuke jenom protočil oči a odvětil: „Prostě s tím jen tak mávej, třeba někoho zasáhneš.“
Chtěl se zeptat ještě na něco, ale přerušil ho povel k útoku od vůdce banditů, který si chtěl zachránit svůj život. Ale Itachi ho zabil jediným pohybem, rychle se sklonil pro Sunaku a Yusee a oba odnesl rychle pryč. Sasuke s Narutem mezitím zaměstnávali nepřátele, aby neprojevili zájem o něco jiného, než o boj. Pak se do boje zapojil i Itachi a zem zrudla krví. Všichni tři se bojištěm pohybovali ohromou rychlostí a v řadách nepřítele rozsévali hrůzu a strach.

„Jak to, že jsem tak rychlý a vůbec necítím únavu,“ divil se Naruto při boji. Jeho tělo podávalo ohromný výkon a taky by za to mělo zaplatit únavou, ale on si připadal, jako na začátku boje. I Sasuke a Itachi se tyto skutečnosti uvědomovali, ale ani oni nevěděli proč.
Jakoby jim chtěl někdo odpovědět, ucítili na hrudi podivné brnění. Přesně v místě, kde se jim objevila tetování. A v tu chvíli to všem došlo, jejich síla pochází z toho tetování. Byl to dar ke splnění jejich cílů. Dar od Smrti, který budou muset jednou splatit.

Najednou bylo po boji. Itachi, Sasuke i Naruto stáli mezi zraněnými i zabitými nepřáteli a hledali, zda se jim ještě někdo dokáže postavit. Když shledali, že ne, otřeli svoje zbraně a schovali je do pouzder.
„Kde je Sunako a Yuse,“ zeptal se Naruto a pohledem je hledal.
„Odnesl jsem je za dům, aby byli v bezpečí,“ odpověděl Itachi a vydal se tím směrem. Oba mladší vyvolení ho následovali.
Itachi zrovna zahýbal za roh domku, když se prudce zastavil, až do něho Naruto skoro narazil.
„Co je,“ ptal se zmateně a vykoukl zpoza jeho zad. To co uviděl, ho taky zarazilo.
Sunako seděla opřená o sakuru, v jejím klíně měl Yuse položenou hlavu a v hrudi měl zapíchnutý kunai.
„Itachi,“ zvedla k němu uslzený pohled.
Toto oslovení ho probralo z jeho ztuhnutí. Okamžitě se k ní rozběhl, poklekl a zkontroloval, jaký je stav zraněného. Ale ten už byl mrtvý.
Naruto se Sasukem stáli za zády Itachiho a v jejich obličejích byl vidět vztek a smutek.
„Jak se to stalo,“ zeptal se staženým hlasem Naruto.
„Já nevím,“ dostala ze sebe. „Odněkud vyletěl ten kunai a mířil na mě, ale dědeček mě odstrčil a vpadl mu do rány.“
„Zemřel statečně,“ řekl Sasuke. „Bránil tě svým životem.“
„Já vím,“ plakala Sunako. Itachi ji opatrně sundal dědečkovu hlavu z klína a přitáhl si jí do náruče, aby se mohla vyplakat. Naruto mezitím někde splašil kus látky a přikryl jím Yuseho tělo.

Snášela se noc a čtyři postavy stály nad čerstvě završeným hrobem s dřevěným křížem. Stál tam Naruto, kterému mrtvý zachránil život. Itachi, který zachránil jednou život jemu a Sasuke. Kousek vedle stála vnučka mrtvého, Sunako a prolévala slzy za posledního z rodiny. Všichni truchlili.
Itachi se k ní naklonil a řekl: „Sunako, tady nemůžeš nezůstat.“
„A kam půjdu, nemám už žádnou rodinu,“ plakala dotyčná.
„To je přece jednoduchý,“ pronesl vážným hlasem Naruto. Zvednul hlavu, přeletěl všechny pohledem a řekl: „Do Konohy.“

to be continue

13.08.2008 13:18:38
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one