Neville se řítil chodbami hradu, vpřed ho hnal neurčitý pocit, který mu říkal, že si musí pospíšit, než bude pozdě. S mohutným zafuněním se zastavil před dveřmi, které vedli do knihovny. Poslední místo, kde viděl Dudleyho živého. Roztřesenou rukou zmáčkl kliku a otevřel dveře. Ani na chvíli se nezastavil a vpadl dovnitř. Nevěděl, co čekat, ale přivítaly ho jenom pavučiny a prach. Rozhlížel se kolem sebe, zda něco nepřehlédl, ale nikoho neviděl.

„Neve,“ promluvil za ním Harry, který zrovna doběhl do knihovny.

„Musí být jinde,“ řekl si Iris pro sebe a Harryho úplně ignoroval. Otočil se na patě a rozběhl se z knihovny zpátky na chodbu: „Jeho pokoj. Musí být tam.“

Harry s Icem si povzdychli a hnali se za ním. Oba už se snažili spojit s jeho myslí, ale ani jeden nebyl úspěšný. Něco blokovalo jejich propojení, možná i sám Neville. Běželi ještě chvíli, než hnědovláska doběhli u vchodu do Dudleyho pokoje. Viděli ho, jak mačká kliku a vstupuje dovnitř. Pak jim pohled zablokovali otevřené dveře, ale i tak uslyšeli překvapený výkřik, který se rozlehl chodbou.

Oba mladící zrychlili, jelikož nevěděli, co to má znamenat. Jako první se ke dveřím dostal Draco a okamžitě vběhl dovnitř. Harry následně narazil do jeho zad, jelikož se mladík před ním najednou zastavil.

„Co to?“ nechápal černovlásek a nahlédl Dracovi přes rameno, aby viděl do pokoje. A zalapal po dechu při obrázku, který se mu naskytl.

Na posteli, která vévodila pokoji, ležel nepochybně Dudley a podle nepatrných pohybů hrudníku, byl naživu. Ale to co se dělo kolem jeho těla, bylo divné. Neville klečel u čela postele a ruku opatrně natahoval k jeho tváři, ale nedostal se daleko, jelikož Dudleyho obklopovala zlatavá záře.

„Co je to?“ ozvalo se za nimi.

Harry natočil hlavu a spatřil na prahu pokoje stát šest narušitelů jejich klidu. Pokrčil rameny: „Nevím.“

Mezitím se Draco přiblížil blíže k posteli přitahován magickou silou oné zlatavé záře. Chtěl k ní natáhnout ruku, aby se jí dotknul, ale zastavila ho Nevillova dlaň.

„Počkej,“ zarazil ho Iris. „Myslím, že se toho musíme dotknout všichni tři najednou.“

„Proč?“ zajímal se Harry, který se k nim přidal.

„Nepřijde ti barva té bariéry povědomá?“ odpověděl mu Nev otázkou.

„Je jako naše aury,“ odpověděl Draco zamyšleně. „Myslíš, že jsme ho celou dobu chránili naší magií?“

„Je to klidně možné,“ souhlasil Iris klidně. „A proto si myslím, že bychom se toho měli dotknout všichni tři naráz.“

„Dobrá,“ kývl Ice hlavou a čekal na Harryho odpověď. Ten nakonec pokrčil rameny a přistoupil, co nejblíže ke zlatému kokonu. Pootočil hlavu na zbylé dva a nadzvedl obočí, jako by se jich ptal, kde se flákají.

Všichni tři jako jeden muž položili otevřené dlaně na zlatou stěnu kokonu. Předpokládali, že zmizí nebo něco podobného, ale opak byl pravdou. Bariéra se rozzářila ještě víc a pro okolní pozorovatele zahalila tři mladé muže do zlatého oparu tak, že nebyli vidět.

V tu samou chvíli Dudley otevřel oči a ty zářily zlatou barvou. Trochu přizvedl hlavu a zadíval se jimi na tři muže, kteří stali nad jeho postelí.

„Och,“ vydechl Nev bolestně, když ucítil prudké proniknutí do jeho mysli. Pokusil se ho zastavit, ale nemohl. Cítil, jak se mu někdo prohrabuje v hlavě a bere si všechny vědomosti, které za svůj život nasbíral. Cítil, tedy spíš tušil, že ostatní jsou na tom stejně. Tak nějak mu v tom zmatku došlo, že ten někdo bude Dudley. Ale nevěděl proč.

Zlatá bariéra se rozzářila ještě více a zcela pohltila všechny čtyři muže ať už v posteli nebo kolem ní.

Will společně s ostatními dávno vešli do pokoje a se široka otevřenýma očima sledovali dění. Když uviděli zářit zlatou čím dál tím více, nevěděli co dělat.

„Co teď?“ zeptala se Nancy nervózně, když ti tři zmizeli ve zlatém obalu.

„Nějaký nápad?“ přidal se Henry, který něco takového viděl poprvé, i když ostatní na tom nebyli o nic lépe. Taková silná magie už se dlouho neviděla.

Najednou záře zmizela a oni spatřili ležet na zemi tři muže a na posteli jednoho zřejmě v bezvědomí.

Jako první se k nim přiblížila Nancy, která měla zkušenosti s magickými úrazy, a zevrubně je prohlédla, než řekla: „Jsou jen vyčerpaní a v bezvědomí. Asi toho bylo na ně dneska hodně.“

„Můžeš je vzbudit?“ zeptal se Will, kterému pomalu docházela trpělivost. Chtěl odpovědi.

„Ano.“

„Tak to udělej.“

Dívka se sklonila nad blonďatým mužem, u kterého klečela, mávla nad ním hůlkou a přitom něco zamumlala. Poté se stáhla a čekala. Nakonec se dočkala, jelikož se muž začal probírat.

„Co se stalo?“ byla jeho první otázka.

„To bychom rádi taky věděli,“ procedil Will skrz zuby.

Draco se pomalu zvedl ze země a přesunul se k Harrymu, přiložil mu dlaně na spánky, zavřel oči a soustředil se. Ani ne za dvě minuty začal Pyro jevit známky života. Otevřel oči a zadíval se do těch Iceových.

„Co se stalo?“ byla i jeho první reakce. Draco jen protočil očima, než se přesunul k Nevovi, který už se sám probudil. Než se k němu dostal, byl už skoro u postele a díval se zblízka na Dudleyho.

„Jak je na tom?“ zeptal se ho Draco.

„Nevím,“ pokrčil rameny dotazovaný. „A jak je vám?“

„Trochu mě bolí hlava,“ řekl Harry. „Ale to by se dalo čekat, když jsme dostali mozkový výplach.“

„Souhlasím, že to nebyl nejlepší zážitek v mém životě,“ souhlasil Draco a zašklebil se na ostatní.

„Myslím, že je načase ho probudit,“ pronesl Harry a mávl rukou směrem na svého bratrance.

„Tak jo,“ nechal se Iris zviklat a přiložil svoje ruce na Dudleyho spánky. Zavřel oči a soustředil se. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se mladý muž zhluboka nadechl a otevřel oči. Nev se nad ním ještě více naklonil a zeptal se tišším hlasem: „D, slyšíš mě?“

„Neve?“ zeptal se D opatrně, když otevřel oči.

„Jak ti je?“ padla z Irisových úst první otázka a v jeho očích se zračila radost nad shledání se svým přítelem.

„Bolí mě hlava,“ odvětil mu jednoduše a chytil si ji do rukou.

„To se ani nedivím,“ zašklebil se Harry, když přistoupil blíže k posteli se svým bratrancem.

„Harry,“ usmál se na něho. Pak pootočil hlavou a uviděl další známou tvář: „Draco.“

„Nazdar D,“ opětoval pozdrav.

„A kdo jsou tam ti?“ zeptal se a ukázal na šest neznámých lidí.

„Dlouhý příběh,“ pokrčil Iris rameny. „Teď mi spíše řekni, jak se cítíš a jestli tě něco bolí.“

„Je mi celkem dobře, až na tu hlavu,“ odpověděl trochu neochotně. Od určité doby neměl rád nemoci nebo nějaká zranění. Zvedl hlavu a zadíval se Nevillovi do očí. A v tu chvíli se to stalo.

Irisovi se trochu zatočila hlava, když se jeho pohled střetl s Dudleyovým, a najednou měl pocit, že se dívá na svět přítelovým pohledem. Bylo mu to povědomé, tak vyzkoušel: „Dudley, slyšíš mě?“

„Ano,“ ozval se mu v hlavě překvapený hlas, který patřil Dudleymu. „Co se to děje? Slyším tě ve svojí hlavě?“

Iris se rozhodl tyto otázky ignorovat, místo toho se zeptal: „Harry, Draco slyšíte to?“

„Ano,“ ozvalo se dvojhlasně.

Dál už pokračoval jen Ice: „D se s námi nějak propojil?“

„Vypadá to tak,“ souhlasil Nev.

„Ale jak to?“ nechápal Harry.

Chvíli bylo ticho, než se ozval Ice: „Možná to ho ochránilo před smrtí po tak dlouhou dobu. Je přece z Merlinova rodu, jako i my ostatní, možná to že kdysi byl pouhý mudla prodloužilo dobu, po kterou se vyvíjela jeho magie.“

„Tím chceš říct, že je teď stejný jako my?“ zeptal se Harry zmateně a díval se zvědavě na bratrance.

„Vypadá to tak,“odsouhlasil Ice jeho teorii.

Všichni tři se teď zadívali na Dudleyho, až se musel ošít při nechtěné pozornosti. Nakonec se osmělil do takové míry, že se zeptal: „Takže jsem stejně silný jako vy?“

„Už to tak bude, D,“ zašklebil se na něho Pyro.

„Však jsem ti říkal, že tvůj čas přijde, maličký,“ promluvil poprvé v této místnosti Imber a nastavil svou hlavu, aby se nechal podrbat od D.

Ten bezmyšlenkovitě natáhl ruku a podrbal ho mezi očima, přitom se zeptal: „Takže i já budu mít svého strážce a rádce?“

„Samozřejmě,“ odpověděl mu Bolt. „Každý se zlatou aurou ho má. I ty ho budeš mít, jen musíš počkat, až se probudí ze svého spánku.“

„Kdy to bude?“ zeptal se Iris, který byl nadšený, že se D přidal k jejich trojici. I když to nikdy nedal na sobě znát, ale tušil, že Draco s Harrym si jsou bližší než on s nimi. Teď konečně bude mít i on sobě rovného.

„Až nastane ten správný čas,“ ujistil ho Bolt.

„A co to bude?“

„Hm,“ zamyslel se Imber. „Podívej se na svoje paže, možná tam najdeš svou odpověď.“

Dudley si okamžitě začal rozepínat košili, kterou měl na sobě, a odhalil si ramena. Na levé paži spatřil zajímavé tetování. Tvor měl trup a zadní nohy vybarvené jako sněžný levhart, ale přední nohy a hlava měli podobu stříbrného orla. Omámeně přejel prsty přes obrázek, ten se rozhýbal a zamávl křídly.

„To je Gryf,“ řekl Draco překvapeně.

„Proč zníš tak překvapeně?“ zeptal se ho Harry.

„Gryfové už dávno vymřeli,“ vysvětloval Ice. „Nikdo už je přes stovky let neviděl. Jediní jejich blízcí příbuzní jsou hipogryfové, ale jsou to jenom příbuzní tvorové.“

„Pokud si dobře pamatuju,“ řekl Nev. „Černí jednorožci byli taky považování za vyhynuté, ale opak byl pravdou.“

„Gryf,“ zašeptal D a díval se na tvora na své paži. Nakonec se znovu oblékl a zeptal se ostatních: „Tak co budeme dělat teď?“

„Musíme obnovit bariéru,“ odpověděl Harry a sám jako první zamířil ke dveřím. „Neve, seznam Dudleyho s vývojem situace.“

Když Ice procházel kolem šestice mladých lidí, kteří postávali u dveří, řekl: „Za chvíli dostanete svoje odpovědi, jen ještě chvíli vydržte. Musíme prvně obnovit maskování. Tento hrad skrývá mnohá tajemství, která by neměla padnout do cizích rukou.“

„Doufám, že vaše odpovědi budou stát za to,“ zavrčel Will.

„To budou,“ ušklíbl se blonďatý muž v odpověď.

Mezitím se jal Nev, přes jejich spojení, vysvětlovat Dudleymu, co se událo za posledních pár hodin. Nedivil se, když na něho mladý muž pohlédl s překvapeným pohledem: „To mi chceš říct, že jsme spali 235 let a že jsme se ocitli přímo uprostřed války?“

„Už to tak vypadá,“ povzdechl si Iris.

„To je skvělý,“ zavrčel. „Jen aby se historie neopakovala.“

„Jak to myslíš?“ nechápal hnědovlasý mladík.

„Přece Voldemort,“ odpověděl D. „Na Harryho hlavu padla věštba a on musel bojovat proti tomu magorovi. Teď jsme se ocitli o skoro 250 let v budoucnosti a jsou tu dokonce čtyři černokněžníci. K tomu objevíme moje schopnosti, které jsou jen čistě náhodou stejné jako ty vaše, a tomu ty říkáš náhoda?“

„Může mít pravdu,“ přidal se do jejich hovoru Harry. „I když bych radši byl, kdyby neměl.“

„Souhlasím,“ ozval se Ice. „Je to spousta náhod najednou, až je to podezřelé.“

To už se ovšem dostali do sálu, kde stál krb se skrytým mechanismem pro obnovu magické bariéry kolem hradu. Mladíci na nic nečekali a bez zaváhání přešli až k němu. Draco natáhl ruku a přiložil ji k vrchní hraně krbu, chvíli se nic nedělo, než se nad krbem odsunul kus zdi a vysunul se menší panel, na kterém nebyli tři vstupy na dlaně ale čtyři.

„Myslím, že jsi měl asi pravdu,“ řekl Harry při pohledu na čtyři otisky dlaně.

„Už to tak vypadá,“ souhlasil Nev. Nato se otočil na Dudleyho a řekl mu: „Stačí jen položit dlaň na otisk a zbytek se udělá sám, akorát to bude trochu nápor na tvou magii.“

„Dobrá,“ odvětil D trochu nervózně, ale udělal tak, jak mu přítel řekl. Ostatní ho následovali. V okamžiku, jak všichni čtyři položili svoje dlaně na panel, se začal hrad třást. Mladíci se trochu podlomili v kolenou protože, i když jich bylo o jednoho více, ochranná magie hradu byla dost oslabená a tak si vzala více sil, než kdykoliv předtím.

Will se musel chytnout vedle stojícího Johna, aby se udržel na nohou. A ostatní na tom nebyli o nic lépe. Otřesy hradu nabíraly na intenzitě a vypadalo to, jakoby nechtěly nikdy skončit. A najednou byl klid.

John hodil pohledem po těch čtyřech, o kterých si začínal myslet, že jsou snad bozi, a spatřil, jak klečí všichni na zemi a zhluboka oddechují.

„Páni,“ slyšel, jak jeden z nich vydechl.

„Souhlasím,“ přizvukoval černovlasý mladý muž a vstal. Rozhlédl se kolem sebe a shledal proměnu hradu dostačující: „Přesně jak si pamatuju.“

John se také rozhlédl kolem sebe, a až teď si všiml, že se hrad trochu změnil. Pavučiny i prach, který byl všude kolem, zmizely. Vše bylo uklizeno, dokonce i naleštěno. Hrad působil dojmem, že v něm někdo bydlí. Z jeho rozhlížení ho vytrhlo až prudké: „Sakra!“

Harry ukazoval roztřeseným prstem kamsi do rohu místnosti, kde viselo několik obrazů v životních velikostech. Draco se tím směrem taky otočil a zbledl. Lepší reakce nebyla ani u Nevilla s Dudleym.

John se tedy podíval stejným směrem a uviděl několik obrazů. Na jednom byl starý muž s bílým plnovousem, pak několik obrazů se třemi muži a dvěma ženami, a nakonec veliký obraz, na kterém bylo šest lidí – pět můžu stojících kolem ženy, která seděla v křesle. A všichni spali. Na to se znovu vrátil pohledem na ty čtyři a viděl, jak krok po kroku ustupují dál od obrazů.

„Měli bychom zmizet,“ nadhodil Harry.

„Dřív než se proberou,“ souhlasil Ice a sám jako první zahájil ústup z pokoje, ale moc daleko se nedostal.

Místností se rozezněl rozzlobený ženský hlas: „NEVILLE FRANKU LONGBOTTOME!“

Neville se jenom přikrčil, když uslyšel rozzlobený hlas své matky, která už na obraze neseděla, ale stála s rukama v bok.

TBC
25.05.2012 14:07:34
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one