Všech šest se ocitlo v nevelké místnosti, které vévodil velký stůl, kolem kterého bylo rozestaveno na deset židlí. Starší z dvojčat mávlo rukou a vyzvalo je: „Prosím, sedněte si. Máme toho hodně k projednání.“
„K projednání?“ nechápal D, ale i tak si sednul. Necítil v místnosti žádné nebezpečí, tudíž byl o trochu klidnější, ale i tak nepolevil ze své ostražitosti. Ostatní jeho příbuzní učinili taktéž.
Michael se usadil vedle svého bratra, povzdechl si a promluvil: „Válka trvá už dlouho, proto jsou všichni tak trochu schizofrenií.“
„Trochu slabé slovo,“ odtušil Harry vesele a se zájmem zkoumal pokoj.
„Po skoro sto letech se není čemu divit,“ pokrčil James rameny. „Všichni, co jsou zde, se narodili do války. Nikdy nic jiného nepoznali. Najde se jen pár lidí, kteří si pamatují začátek války nebo mír před ní.“
„Co se vlastně stalo?“ zeptal se Ice. „Od Johna a jeho skupiny jsme se už něco dozvěděli, ale neuškodí další pohled na věc.“
„Je to jednoduché,“ promluvil Michael. „Stejně jako ve vaší době se našel někdo, kdo chtěl veškerou moc na světě. Ale tentokrát nebyl jenom jeden, ale zrodili se hned čtyři. Říká se, že jsou nějakým způsobem příbuzní, ale nikdo nic neví jistě. Odboj se snaží zjistit další informace, ale je to těžké. Všude jen strach a zoufalství. Svět je rozdělen mezi ty, kteří jsou se Čtyřkou a ty, kteří se jim snaží odporovat. Magie mizí a nám nezbývá už mnoho sil.“
„Voldemort,“ vzal si slovo jeho bratr. „Jaký byl?“
„Jaký byl?“ zopakoval po něm Harry otázku zamyšleným tónem hlasu. „Tom byl sirotek bez matky i otce, to bylo začátkem všeho. Což mi připomíná, že si s ním musím promluvit.“
„Promluvit?“ nechápal James. „Vždyť je přes dvě stě let mrtvý?“
„Tom Raddle,“ odvětil černovlásek jednoduše. „Je náš příbuzný. I on je potomek samotného Merlina, a jakož takový má svoje místo v galerii na našem hradě. Jeho obraz je užvaněný až hrůza.“
„Mluvící obrazy?“ podivil se Michael. Pak složil tvář do dlaní a povzdychl si: „Tolik magie bylo ztraceno. My už nic takového neznáme. Mohli jsme o tom jenom číst.“
„Kam se poděli magičtí tvorové?“ zeptal se Ice. „Kam zmizeli všichni draci?“
„Magičtí tvorové vymizeli ještě před tím, než jsme se narodili,“ odpověděl James. „Někteří tvrdí, že to bylo způsobeno mizením magie, že už jí nebylo tolik, aby dokázala udržet tolik bytostí.“
„Ale tito tvorové sami mají v sobě magii,“ namítl Iris. „Sami o sobě jsou magií. Jejich magická jádra vydávají magii, stejně jako ta lidská. To my jsme zdrojem veškeré magie. Nemohli jen tak zmizet.“
James pokrčil rameny, než promluvil: „Nikdo už celá desetiletí žádného z nich neviděl. Prostě zde dne na den zmizeli.“
„Zajímavé,“ zamumlal Neville a nabídl si z konvice s čajem, která stála na stole. „A teď, co byste chtěli od nás.“
„Vlastně máme něco pro vás,“ ušklíbl se James a sklonil se pod stůl. Když se narovnal, držel v rukou velmi tlustou knihu.
„Co je to?“ zeptal se Harry zvědavě.
„To je kronika,“ odvětil James věcně a položil ji doprostřed stolů, aby se na ní mohli všichni dobře podívat.
„Můžu?“ zajímal se Draco a na souhlasné přitáknutí natáhl ruku a kroniku si přitáhl. Jeho bratři se kolem něho shlukli a zadívali se mu přes ramena, aby taky dobře viděli. Blonďatý mladík přetočil několik stran, kde se psalo o kouzelnické historii, než se zastavil na jedné stránce a zůstal nevěřícně zírat. Přímo před ním na stránce byla vyobrazena bitva na pozemcích Bradavic. Stáli tam tři chlapci s hůlkami napřaženými proti dospělému muži s holou hlavou, který svíral v pravé ruce hůlku a z ní vycházel zelenavý paprsek.
„To jste přece vy,“ vydechl D a přerušil tím ticho. „Poslední bitva.“
„A jestli se nepletu,“ zašklebil se Neville a ukázal na hnědovlasou postavu, která stála za ústřední trojicí. „Tohle budeš ty.“
„Kdo to napsal?“ zeptal se Harry a natáhl se, aby mohl kroniku otočit na sebe.
„Severus Snape,“ odpověděl James Ludowig.
„Opravdu?“ podivil se Draco a znovu se zadíval na kresbu v kronice. „To na něho moc nevypadá. Nikdy mi nepřišel jako spisovatel knih.“
„Je tam předmluva?“ zeptal se Iris zvědavě a přetočil listy zpět na začátek. Tam našel jednu jedinou větu na bílé stránce. A ta zněla: „Těm, kteří hledají cestu domů.“
„Myslíš, že je to pro nás?“ zazněla další otázka z úst Nevilla a přitom se podíval po svých druzích u stolu.
„Možné to je,“ pokrčil Draco rameny a zalistoval znovu v kronice. Dostal se až na bitvu na pozemcích Bradavic, tam písmo Severuse Snape končilo a nahradilo ho písmo jiné. Více baculaté, typicky ženské.
„Kdo psal toto?“ zeptal se Ice a ukázal na změnu písma.
Jedno z dvojčat se naklonilo blíže, aby se lépe podívalo, než odvětilo: „Kronika prošla rukama mnoha lidem. Nikdo přesně neví, kdo ji měl.“
„A jak jste se k ní dostali vy?“
„Dala nám ji naše matka,“ odpověděl Michael. „Byla zakládající člen Odboje. Kdysi nám řekla, že ji koupila v mudlovském antikvariátu. Zřejmě už tam byla několik let a nikdo o ní nejevil zájem.“
„Zajímavé,“ ucedil Harry a zamyšleně po kronice přejel dlaní. „Ale zpátky k věci. Dozvěděli jsme se, že jste v menším rozporu s hodně silnými kouzelníky, je to pravda?“
„Ano, je,“ odvětil James. „Oni a jejich Přízraky terorizují nejen Británii, ale i ostatní státy. Německo, Francie dokonce i Ruské státy jsou plně pod nadvládou Čtyřky. V Americe a státech za mořem to zatím není ještě tak hrozné, ale i tam probíhají boje a naše frakce utrpěla velké ztráty.“
„To už jsme slyšeli,“ přerušil ho Draco. „Od Weasleyho a ostatních. Řekněte nám, co ještě nevíme.“
„Víme jenom to, že všichni členové Čtyřky jsou údajně potomky velké Morgany,“ pronesl Michael vážně. „A podle jejich magické síly by to mohla být pravda.“
Místnost zahalilo menší ticho, ve kterém se všichni ponořili do vlastních myšlenek. Toto ticho přerušil až Dudley se slovy: „O Morganě jsem slyšel od Merlina. Je to trochu jiný příběh, než jak ho vyprávějí mudlové. Musím dodat, že velmi tragický.“
Iris se po něm se zájmem podíval, ale D to dál nerozváděl. Dal jednou slib Merlinovi a hodlal ho dodržet.
Draco se po něm ohlédl také, ale se slovy: „Je možné, aby to byla pravda?“
D se na chvíli zamyslel, než odpověděl: „Je to dost možné. Měla syna, a pokud on měl děti… je to reálná šance.“
„To trochu komplikuje situaci,“ nadhodil Harry a zajel si rukou do vlasů. „Zatím jsme bojovali jenom proti vlastní rodině. Dokázali jsme odhadnout jejich kroky, ale tohle je jiné.“
„Nebreč!“ zavrčel Draco a znovu se podíval po dvojčatech se slovy: „Co víte o Čtyřce. Váš průzkumný tým o nich nic moc nevěděl. Předpokládám, že to podléhá utajení. Nemám pravdu?“
Dvojčata se po sobě podívala, než James přikývl a spustil: „Samozřejmě, že jejich původ podléhá utajení. Nechceme, aby ostatní….“
„Věděli, že jsou to obyčejní lidé?“ dokončil za něho Harry vztekle. „Takhle přesně to začalo i v naší době. To důležité se zatajilo a nastal zmatek!“
„Nejsou to obyčejní lidé!“ namítl Michael. „Jejich magie je v porovnání s ostatními lidmi obrovská. Naši nejsilnější členové jim nesahají ani po paty. Jsou silní, rychlí a velmi inteligentní.“
„Dost, to stačí!“ zavrčel Ice. „Nehte si ty kecy, co by, kdyby a dostaňte se k jádru věci!“
„Draco!“ okřikl ho Harry. „Chovej se slušně!“
„Co, Pottere?“ ozval se Dracovi v hlase drak. „Zatím jsem neslyšel nic kloudného, jen samí kecy. Voldemort kolem sebe taky měl auru tajemna a jak mu to hrálo do karet.“
„Ale to neznamená, že se nebudeš chovat slušně,“ namítl Pyro rozladěným hlasem.
Neville se chvíli tiše díval, jak se ti dva dohadují, o tom jak se má Draco chovat a jak mu Harry nemá lest na nervy, než ho to přestalo bavit. Mávl rukou a najednou bylo ticho. Oba mladíci ještě chvíli naprázdno otevírali pusy, než jim došlo, že je Iris připravil o hlas. D na to vyjeveně koukal, než dostal záchvat smíchu. Líbilo se mu, jak s nimi zametl.
„To vůbec nebylo vtipné,“ zavrčel Draco přes jejich mentální spojení.
„Jsem nucen souhlasit,“ přidal se do jejich rozhovoru Pyro.
„Chováte se jako malí,“ utrousil Neville suše. „Někdo vás už musel umlčet. Jsme tady, abychom si poslechli, kdo a co stojí proti nám, a ne abychom se dohadovali mezi sebou. Kouzlo sejmu, až mi oba slíbíte, že se bude chovat slušně a už žádné hádky.“
„Ok, slibuju,“ podřídil se Harry.
„A co ty, Draco?“ zajímal se Iris.
„No, dobrá,“ utrousil Ice nedobrovolně. „Už žádné hádky na veřejnosti.“
„Výborně,“ řekl Neville už nahlas a znovu mávl rukou. Hlasy se oběma mladíkům vrátili, ale ani jeden z nich neřekl ani slovo. Na to se Nebelvír otočil na dvojčata a řekl: „Co víte o Čtyřce? A utajení nechte přede dveřmi!“
„Dobrá,“ souhlasil nakonec Michale. „Vede je Damien Craig. Prohlašuje o sobě, že je posledním členem rodiny s čistou krví, ale nikdo to neví jistě. Je velmi inteligentní a dokáže si podmanit všechny kolem sebe. Víc o něm nevíme.“
„Zajímavé,“ utrousil Draco zamyšleně. „Kdo je tam dál?“
„Trevis Codys,“ pokračoval James. „Pravá ruka Damiena. Pochází z druhé generace kouzelníků. Magie se v jejich rodině objevila poprvé u jeho matky, která zemřela při autonehodě. O otci nevíme nic. Podle dostupných informací vládne nadlidskou silou a rád si dělá z vězňů harém.“
„To je nechutné,“ odfrkl si Dudley jenom při té představě.
„To probereme později,“ otočil se na něho Harry. „Michaeli, prosím pokračujte.“
„Paul Lemon,“ řeklo jedno z dvojčat další jméno. „Jejich žalářník a odborník na mučení. Není se asi čemu divit, když pochází z jednoho z nejhorších sirotčinců v Anglii. Krutost s ním rostla. Počasí se v jeho přítomnosti chová divně, jakoby ho dokázal ovládat.“
„A ten poslední?“ zeptal se Harry zvědavě, když se Michael odmlčel.
„Gabriel Goldstein,“ řekl James jméno posledního ze Čtyřky.
„Chůdák kluk,“ povzdychl si D a složil si tvář do dlaní, jak se držel, aby se nezačal smát. „Rodiče vtipálci. To už ho rovnou mohli pojmenovat Černý Petr.“
„Dudley to není vtipné,“ otočil se na něho Neville, ale i jemu hrály v očích jiskřičky pobavení. Když se D podíval na Harryho a Draca, viděl, že i oni se musí strašně držet, aby nevybouchli smíchy.
„Ano, je to opravdu trochu moc,“ souhlasil James. „A možná právě proto se přidal na jejich stranu, aby skončil s posměchem a pomstil se za všechny křivdy vůči jemu.“
„A co o něm víte?“ zeptal se D.
„Gabriel je bojovník z hloubi srdce,“ pokračoval James. „Přímí a taktik. Jeho rodina nikdy nevykazovala známky magie, takže on je prvním z rodiny, kdo se stal kouzelníkem a dost mocným. Máme s ním dost velké problémy, jelikož vždy když se ukáže na bojišti, všichni podlehnou jeho vůli, jakmile promluví.“
„Dokáže ovládat lidi pomocí hlasu?“ zajímal se Draco. „To se může hodit. To bych chtěl taky umět.“
„Tomu i věřím,“ uchichtl se Harry.
„Takže,“ vzal si Dudley slovo, „když to shrnu. Máte proti sobě čtyři velmi mocné kouzelníky. Každý pochází z jiné vrstvy společnosti, ale všichni tvrdí, že jsou potomci samotné Morgany. Zapomněl jsem na něco?“
„Ne.“
„Opravte mě, jestli to chápu jinak,“ pokračoval, když dostal odpověď. „Tohle všechno jste utajili proč? Vždyť nic z toho není nijak nebezpečné. Každý z nich neměl lehké dětství, ale to ani my.“
„Rozhodli tak první z Odboje,“ odvětil Michael. „Nikdo z dalších velitelů to nezměnil. Vlastně jsem se jednou i my sami divili, ale v rámci zachování tradic, jsme to taky nezměnili.“
„Takže,“ vzal si slovo Harry. „Nebylo by nejlepší říct všem pravdu?“
„Asi ano,“ souhlasil po chvíli přemýšlení James. „Ale to není ten hlavní problém.“
Teď promluvil Michael: „Náš hlavní problém je Čtyřka, a jak je porazit, a ne mytologie kolem nich.“
„Se Čtyřkou vám pomůžeme,“ řekl Ice rozhodně. „Ale uděláme to po svém.“
„A musíme přesunout velitelství,“ přidal se D a rozhlížel se kolem sebe.
„A kam?“ zajímal se Michael. „Na váš hrad?“
„Ne,“ zamítl Neville chladně. „Náš hrad je náš domov. Tam mají přístup jenom členové rodiny.“
„Chápu,“ sklonil James mírně hlavu v náznaku omluvy. „A kam tedy?“
Všichni čtyři mladíci se po sobě podívali, než si vzal slovo Harry: „Do Bradavic.“
„Znovu otevřeme Školu čar a kouzel v Bradavicích,“ rozšířil jeho sdělení Ice.
„Ale prvně ji musíme najít,“ ušklíbl se D vesele.
„V to doufám,“ povzdechl si Iris.
Dvojčata se po sobě jenom tiše podívala, než s nervózním úsměvem přikývla. Všichni měli před sebou zajímavou budoucnost.

To be continue
13.09.2013 18:55:00
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one