Hojky, další kapitola přímo z péra nebo jak by někdo jiný řekl, přímo z klávesnice :-D omlouvám se za chyby, ale nějak nemám čas a chuť je kontrolovat :-D ale časem to opravím :-D

Tuto kapitolku jsem pracovně nazvala - umučení čtenáře - jelikož se v ní moc neděje, ale potřebuji navodit atmosféru a dějovou linii.

Snad se bude líbit :-)

10. kapitola – Intermezo

„Koho jste tam, sakra, našli?“ zajímal se Loid zvědavě, ale i když dost rozčíleným hlasem.
„Ještě jsem neviděla Dvojčata takhle rozrušená,“ řekla Amanda a zamyšleně se koukala na dveře, za kterými zmizeli ti, o kterých se vedla tato vzrušená debata.
„Už jsme vám to říkali,“ namítl William. „Našli jsme se spát v tom zpropadeném hradě.“
„Zajímalo by mě, co tam řeší,“ díval se John zamyšleně na dveře.
„Asi konec světa,“ zašklebila se Aya, ze které spadlo to napětí, které cítila, když stáli před celou jejich radou na koberečku.
„Já si myslím něco jiného,“ reagoval na její poznámku Patrick Reillys. „Jestli dokázali uniknout z našich nejsilnějších bariér, tak možná dokážou mnohem více.“
„Si myslíš, že by se mohli postavit Čtyřce?“ zašeptal směrem němu Mathew Brown, sniper-učitel.
Než mu mohl Patrick odpovědět, otevřely se dveře, které byly až do teď pevně zavřené a střežené kouzly. Ven vyšli Dvojčata, když uviděla, že se na ně všichni dívají s nejrůznějšími výrazy v obličeji, oba se ušklíbli.
„Jamesi, Michaeli,“ napomenula se Amanda, když ani jeden z nich nic neříkal.
Michael si povzdychl, než řekl: „Co chcete vědět?“
A to možná neměl říkat, jelikož se snesla taková řada otázek, že jim oběma šla hlava kolem. Ale všechny se týkaly války a pokud možno jejího konce.
Draco stál ve dveřích a s úšklebkem se díval, jak se Dvojčata snaží uklidnit celou tu společnost. Sám by je utnul jediným pohybem ruky – zmrazily by jim ústa.
„Ice, to snad nemyslíš vážně,“ ozval se Harry se smíchem v hlase. Přečetl si totiž myšlenky, které se honily v mladíkově hlavě.
„A proč ne?“ pokrčil blonďák rameny a otočil se zpátky do místnosti. Neville s Dudleym měli hlavy skloněné nad kronikou a zkoumali události během doby, kdy spali. Nemusel je číst taky, stačilo se mu spojit se s nimi a informace si od nich převzít.
„Děje se tam něco zajímavého?“ zeptal se Neville, když zvedl hlavu od knihy a zadíval se jeho směrem.
„Ani ne,“ mrkl Ice přes rameno, aby zhodnotil situaci v místnosti za ním. Dvojčata zatím uklidňovala své lidi a vysvětlovala jim okolnosti. „Je tam něco zajímavého? Myslím tím v té knize?“
„Je tam dost zajímavých věcí,“ usoudil D a otočil několik stránek textu, aby mu ukázal jednu ilustraci. Byl na ní výjev znázorňující odhalení kouzelníků zbytku světa.
„Zajímavé,“ utrousil Harry, když si obrázek prohlédl. Nebyl ničím zvláštní. Jen několik mudlů a kouzelníků stojících proti sobě a datum, kdy k tomu došlo.
„Ani bych neřekl,“ ufrkl si Draco. Místo toho se zeptal: „Nějaké návrhy jak najít Bradavice?“
Chvíli bylo ticho, než ho prolomil Dudley: „A co jít tam, kde kdysi stály a začít tam?“
Harry nad tím chvíli přemýšlel, než řekl: „Asi na nic jiného nepřijdeme, že?“
„Asi ne,“ souhlasil Nev tiše a zaklapl kroniku. Chvíli se na ni jen tak tiše díval, než nad ní mávl rukou a ona se zmenšila na kapesní velikost. Mladý muž ji vzal a strčil do kapsy kožené bundy, kterou měl přehozenou přes židli. Když viděl pohledy, které mu věnoval zbytek jeho rodiny, pokrčil rameny se slovy: „Je přece pro nás, ne.“
Pyro jen kývl hlavou a vstal od stolu. Vzal si bundu a prošel kolem Draca do druhé místnosti. Zastavil se na prahu, chvíli pozoroval vývoj situaci, než pevným hlasem řekl: „Tak to by už stačilo!“
Sice jeho hlas nebyl zesílený kouzlem, aby upoutal pozornost všech dohadujících se stran. Harry už tak působil na všechny kolem. Jeho autorita byla nezměrná. Přejel všechny nic neříkajícím pohledem, než se soustředil na Dvojčata: „Nejsou moc dobře vycvičení.“
„No dovolte,“ vykřikli společně Loid i Mathewu dost pobouřeni touto poznámkou. Byli oba trenéři a dost pyšní, že jejich jednotky mají minimální ztráty.
„Pyro má pravdu,“ souhlasil Draco, který ho následoval do místnosti. „Chováte se jako hejno slepic. Kdo kvoká víc.“
„Hej,“ ozvala se Aya dotčeně, jelikož to vyznělo pro ženské pohlaví dost nelichotivě.
Harry jen mávl rukou: „Nic osobního. Ale Draco má pravdu. Za našich dob jsme se k hlavám jakékoliv organizace chovali s větším respektem.“
„Kromě ministerstva,“ zakašlal si Nev do ruky, aby tak ztlumil svoje pobavení.
„Co jste vlastně zač?“ zavrčel Patrick. „Z jakého postu nám tady rozkazujete?“
„My jsme teď vaše největší naděje,“ řekl Ice dost neskromně.
„Draco,“ zakroutil Pyro hlavou.
„Mám pravdu, Pottere, tak co,“ zavrčel směrem k příteli.
„Skromný jako vždycky,“ zašklebil se D, opřený o rám dveří.
„Tak k věci,“ povzdychl si Harry a otočil svou pozornost zpátky k publiku, které na ně zíralo s otevřenou pustou. Je pravda, že jejich rozmíšky byly legendární už na škole. „Jste ve válce. Ve válce, která už trvá dost dlouho. Dokonce déle než ta naše. Jsme tady z nějakého důvodu, jinak bychom před 250 lety neusnuli. Magie je pěkný prevít, když chce, ale k věci. Potřebujeme všechny dostupné údaje a informace k průběhu války a hlavně o Čtyřce, když jste jim dali tak pěkné jméno.“
Potter ještě chvíli vyjmenovával několik věcí, které chtěl dostat do rukou, než skončil. Ostatní z jejich rodiny jen občas přikývli, aby tak dodali jeho slovům na váze. Sice některé věci byly zbytečné, ale potřebovali zaměstnat, co nejvíce lidí, aby se jim nepletli pod nohy. Měli v plánu důležitější věci.
Když domluvil, zval si slovo James: „ Tak na co čekáte? Do práce!“
„Ale to přece,“ snažil se Devon namítnout.
„To máme poslouchat tyhle čtyři děti?“ padla další otázka z úst vrchního lektvaristy. Sice věděl, že by mu z toho mohly kápnout nějaké vzácnější ingredience do lektvarů, ale i tak nebyl schopen udržet jazyk za zuby. Nebyl na takové chování zvyklí.
„Tyhle čtyři děti, jak říkáte, zažili jednoho z největších temných čarodějů, které kdy tato země zplodila,“ zavrčel Draco, až mu z úst vyšlo trochu kouře.
Harry si odkašlal, než přes jejich spojení řekl: „Trochu to přehráváš a kouří se ti z pusy. Snaž se uklidnit, než začneš chrlit oheň.“
„Och,“ vyhrkl a ruka mu vystřelila k ústům, aby si zkontroloval, zda mu už z ní nešlehají plameny.
Než se stačil některý z nich znovu rozmluvit, vzal si slovo Michael: „Je mi naprosto jedno, co si kdo myslíte. Tyhle čtyři budete poslouchat stejně jako by se jednalo o jednoho z nás. Rozumíme si?“
V místnosti se rozlehlo souhlasné mručení, ale to Michaelovi nestačilo, proto řekl hlasitějším a hlavně pevnějším hlasem: „Je to všem jasné?“
„Ano, pane,“ ozvalo se ze všech stran naráz.
„Rozchod,“ pokračoval Michael. „A začněte sbírat ty informace!“
„Ano, pane,“ ozvalo se znovu. A všichni se snažili zmizet z místnosti, co nejrychleji to šlo, aby nedostali další úkol.
„No vida, jak to jde,“ ušklíbl se Dudley, když viděl, jak všichni mizejí.
James Ludowig se otočil na ty čtyři mladé muže, trochu si povzdychl, než řekl: „Jsme spíše jako rodina, než skupina bojovníků. Občas je třeba jim trochu připomenout, kdo tady velí.“
„Trochu?“ zašklebil se Harry.
„Někdy i více,“ souhlasil Michael a trochu mu zrudly tváře.
„Přejdeme teď k věci?“ zajímal se Dudley, kterého nebavilo pouštět hrůzu na podřízené. I když si všiml, že Draco to velmi baví, i Nev se šklebil, když viděl, jak všichni utíkali z místnosti.
„O ano,“ souhlasil James. „Chcete najít ty Bradavice, že?“
„Přesně tak,“ vložil se do rozhovoru Iris. „Chceme se přemístit do míst, kde kdysi stávaly a zjistit, co se tam stalo.“
„A kde to bude?“ zajímal se Michael.
„Na vysočině,“ odvětil Harry. „Nejbližší město jsou Prasinky, jestli stále ještě existují.“
„Ano, Prasinky jsou stále na mapě,“ kývl Michael hlavou v souhlasném gestu. Přešel k velké mapě, které vévodila poradní místnosti. Stoupnul si před ní a mávl rukou, ve které držel kouzelnickou hůlku. Mapa se zachvěla, než ukázala město jménem Prasinky. Ustoupil o několik kroků dozadu, aby mohli na tabuli vidět všichni. „Tohle jsou Prasinky.“
Harry společně s ostatními přešel těch několik kroků k mapě, aby si prohlédli město, do kterého chodili jako děti. K jejich překvapení, nebo spíše ke zklamání, i na něm byla vidět válka. Válka, kterou se chystali skončit. Některé domy nesly znaky škod po použití výbušných kouzel. A některé už se stačily znovu opravit.
„To je Medový ráj,“ ukázal Nev na jednu z budov, které mohli na mapě vidět.
„Už je několik let zavřený,“ řekl James tiše.
„Škoda,“ zamumlal Nev a otočil se na Dudleyho: „Chtěl jsem ti ho ukázat.“
„Někdy jindy,“ usmál se D na Irise.
„A co hostinec madam Rosmerty?“ zajímal se Harry zvědavě.
„Ten ještě funguje,“ ukázal Ice na mapu do míst, kde stával hostinec. „Ale už se jmenuje jinak.“
„Jistě,“ souhlasil černovlasý mladík. „Madam Rosmerta je už dávno mrtvá.“
„Všichni, které jsme znali, jsou mrtvý,“ povzdechl si Iris, ale hned se mu do očí vrátila rozhodnost. Rozhodnost ukončit další válku, do které spadl.
„Takže Prasinky stále stojí,“ vzal si D slovo po chvíli ticha, které se rozhostilo po Nevillově větě. „Bude to náš výchozí bod. Doufám, že si ještě pamatujete, kudy vede cesta do hradu.“
„To nebylo vůbec nutné,“ ufrkl si Iris, ale v jádru s hnědovlasým mladíkem souhlasil. Bude nejlepší začít v Prasinkách.
„Kdy tam chcete jít?“ zajímal se James.
„Co nejdříve,“ odvětil Draco, který stále zkoumal mapu. „Chroptící chýše stále stojí.“
„To je dobré vědět,“ utrousil Neville.
„Tak jsem to nemyslel,“ pokračoval Ice. „Mohli bychom začít tam. Chýše stojí dostatečně daleko od města, abychom nepřilákali tolik pozornosti. Přece jenom chceme být diskrétní.“
„Pochybuji, že znovuobjevení hradu v blízkosti města je dost diskrétní,“ zašklebil se Harry. „Tedy pokud ho najdeme.“
„No, musím uznat, že Harry i Draco mají v něčem pravdu,“ řekl D a zamyšleně se koukal na mapu. „Ale asi se něčemu nevyhneme. Ať už to bude panika nebo strach. Nějakou reakci určitě vyvoláme.“
„Myslím,“ nadechl se Michael, ale zarazila ho bratrova ruka na jeho zápěstí. Odmlčel se tedy a dal tak prostor bratrovi, který řekl: „Dělejte, co uznáte za vhodné. Panika se strachem je ve vzduchu už hodně dlouho. A vy s tím nemůžete nic dělat.“
„Zatím,“ zavrčel Pyro.
„V to můžeme všichni jenom doufat,“ přikývl Michael souhlasně.
„Kdy na to vlítneme?“ zajímal se D zvědavě. Nemohl si pomoc, ale už se na výlet těšil. Slyšel toho o Bradavicích dost, ale nestačil je navštívit před jejich usnutím, takže tohle měla být jeho premiéra.
„To je slovník,“ ufrkl si Ice nad výběrem slov, které zvolil D k vyjádření svého nadšení. Ale sám nebyl o nic méně vzrušený. Bradavice byly, jsou a budou vždy jeho domovem. Tam potkal svoje bratry. A tam všechno začalo. Kdyby tehdy Voldemort nezabil jeho matku, asi by Harryho nikdy neoslovil a Neville by se nikdy nezbavil pout, které svazovaly jeho magii.
„Kdy půjdeme na věc?“ zeptal se znovu D, jakoby Draco žádnou poznámku neměl. Občas bylo lepší Ice ignorovat, jelikož on si našel poznámku skoro ke všemu.
„Kdy vyrazíme?“ zopakoval Pyro Dudleyho otázku polohlasně, spíše pro sebe. Zahloubaný se díval na mapu, než řekl: „Zítra. Chci mít dost světla, abychom něco nepřehlédli.“
„A co budeme dělat teď?“ zajímal se Iris, který byl trochu zklamaný, že nejdou ihned. Taky by sám rád viděl Bradavice znovu po těch letech.
„Vrátíme se domů,“ odvětil jednoduše.
„Nechcete zůstat tady?“ zeptal se James nadějně. Mohli by se od nich dozvědět spoustu užitečného.
„Radši ne,“ řekl Ice. „Myslím, že jsme rozbouřili vody vašeho klidného přístavu.“
Všichni na něho zůstali otevřeně civět. Vyznělo to divně. Iris si odkašlal a pokračoval: „Chci tím říct, že jsme způsobili dost povyku. Radši se vrátíme do našeho hradu. Jestli zítra najdeme Bradavice, víme, kde vás hledat. Ale myslím, že to zjistíte sami.“
„Jo,“ zašklebil se Dudley. „Až vám budou přilétat sovy s vyděšenými zprávami o vývoje situace se Čtyřkou.“
„Sovy už nepoužíváme,“ pronesl Michael. „Jsou strašně dobře polapitelné. A navíc letící sova ve dne vzbudí dost velkou pozornost. Teď používáme pro spojení mezi jednotlivými frakcemi oboustranná zrcadla a lidé mezi sebou komunikují pomocí krbů, je to o něco bezpečnější. Hodíte dopis do krbu zároveň s letaxem, pronesete adresu a dopis se objeví v krbu adresáta.“
„Hm,“ zamyslel se Ice. „Zajímavě. V naší době jsme krby používali pro cestování.“
„Do určité doby jsme je takto používali taky,“ Michael souhlasně kýval hlavou. „Ale po jednom incidentu s mudlou a kouzelníkem se toto cestování stalo dost omezené až nežádoucí. Pro cestování teď převážně používáme přenášedla nebo přemisťování. Je to o dost bezpečnější.“
„Přemisťování a bezpečné,“ zašklebil se Harry, který měl s tímto cestováním trochu nepříjemné zkušenosti.
„Jestli myslíte rozštěpení, tak to jsme překonali,“ přidal se James do rozhovoru. „Každý, kdo se přemisťuje, má u sebe předmět, u každého je to něco jiného – mince, medailon, který očarují lékokouzelníci, aby k rozštěpení nedošlo.“
„Zajímavé,“ ucedil Iris, ale moc přesvědčeně nezněl. I on viděl několik rozštěpení a ani jedno nebylo hezké.
„Vraťme se zpátky k věci,“ řekl D rychle, jelikož se mu začaly myslí honit obrázky rozštěpených lidí, které mu promítali ostatní tři mladíci. Jak sami na ně mysleli a nedokázali je tak úplně potlačit. „Zítra se vydáme hledat Bradavice. Samozřejmě vám o tom budeme informovat.“
„Dobrá,“ souhlasil James. „Budeme zítra čekat na vaše hlášení. A pak se rozhodneme, co budeme dělat dál, souhlasíte?“
„Ano,“ ozvalo se čtyřhlasně.
„Výborně,“ kývl souhlasně Michael. Zhluboka se nadechl a pronesl: „A my dva se zatím postavíme rozlícenému davu.“
„Se těším,“ ucedil jeho bratr.
„Jste hlavy odboje,“ řekl Draco s jemným zavrčením. „Přece se nebudete někomu zpovídat. Vy jen vydáváte rozkazy a očekáváte jejich splnění.“
„Souhlasím,“ přidal se Pyro. „Nesmíte je nechat rozmluvit, jinak je už nikdy nezastavíte. A navíc můžete ztratit respekt, který k vám chovají. Chovejte se jako velitelé a nic si nenechte vymluvit.“
„To se lépe řekne,“ povzdechl si James.
„John říkal, že z vás kolikrát jde hrůza,“ zašklebil se Neville. „Tak jí trochu upusťte.“
„A my jdeme domů,“ řekl Dudley zvesela. „Nebude vám vadit, když projdeme vašimi bariérami? Samozřejmě jim nic neuděláme, možná bychom je mohli cestou posílit.“
„Samozřejmě,“ souhlasil James. „Taky zrovna nechceme, abyste se tady procházeli, mohli byste vyvolat nežádoucí reakci, od některých z našich lidí.“
„Ano, chápeme,“ uklonil Harry mírně hlavu. „Tak tedy zítra.“
A s těmito slovy se přemístil s tichým prásknutím. Ostatní mladíci následovali jeho příkladu a zmizeli z poradní místnosti. Dvojčata se chvíli dívala do míst, kde ještě před chvíli stáli, než se rázným krokem vydala ke dveřím. Čelit svým podřízeným.

tbc
29.09.2013 10:18:45
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one