Hluk ve Velké síni byl úměrný počtu studentů, jenž se tam nacházel. Všichni živě diskutovali a čekali, až dorazí první ročníky a začne jejich rozřazovaní.

„Jsem zvědavý, kolik jich letos připadne do Nebelvíru,“ nadhodil Harry, když si sedal na svoje obvyklé místo u dlouhého stolu.

„Nevím,“ pokrčil rameny Neville a též se usadil.

„Harry, Neville,“ pozdravil se s nimi Dean, který seděl kousek od nich. Oba chlapci pozdrav opětovali, a pak se pozdravili s dalšími spolužáky.

„Tak kde jsou,“ mrmlal si pro sebe Ron, který společně s Minou seděl naproti Potterovi. „Mám hlad.“

„Kdy nemáš,“ utrousil vedle sedící Seamus a úšklebkem.

„Když spí,“ usoudil Dean. „A to taky není jistý.“

„Hej,“ ohradil se zrzek. „To není pravda.“

Případné další názory přerušily obrovské dveře, které vedly do místnosti. Do Velké síně vešla profesorka McGonagallová a vedla sebou zástup prvňáků.

„Jsou čím dál menší,“ zkonstatoval Ron, když si je zběžně prohlédl.

„Nebo my větší,“ řekla Hermiona.

Mezitím celý průvod dětí došel až ke stolu profesorů, před kterým seděl na stoličce Moudrý klobouk, čekaje, až bude moci začít s řazením studentů.

Ředitel Brumbál si odkašlal a vstal. V síni se rozhostilo ticho, jak všichni čekali na jeho uvítací řeč.

„Vítejte studenti,“ začal. „Jsem rád, že vás všechny můžu uvítat zpět v Bradavicích. A samozřejmě vítám i ty nejmladší. Letos, víc než kdy jindy bychom měli najít cestu ke sjednocení. Zapomenout na staré sváry a křivdy a stanout proti společnému nepříteli. Všichni dobře víte, koho tím myslím. Ale nebudu dále ztrpčovat dnešní večer. Nechť zařazování začne!“

Místností se ozval hlasitý potlesk, jak si profesorka rozbalila pergamen a čekala na Moudrý klobouk. Ten po chvíli otevřel svoje malé oči, rozhlédl se kolem a spustil:

„Jsem Moudrý klobouk, každý mě zná,

velkou moc teď nad vámi všemi mám.

Ať už statečný Nebelvír či prohnaný Zmijozel,

chytrý Havraspár či přátelský Mrzimor,

určitě v srdci jednoho z nich máš.

Každá z kolejí ti k velikosti pomůže,

avšak rozepře mezi nimi ničemu nepomůže.

V jednotě velká moc a síla je,

proto pečlivě zvaž své postoje.

Teď už přistup blíž a svůj osud slyš!“

 

Profesorka okamžitě zavolala prvního ze svého seznamu: „Adams Peter.“

Chlapec trochu roztřeseně došel ke stoličce a usedl na ní. McGonagallová mu na hlavu položila klobouk a ustoupila. Velká síň zatajila dech, jak čekala na verdikt. A Moudrý klobouk je nezklamal: „Mrzimor.“

Toto okamžitě vyvolalo bouřlivou ovaci od celého stolu Mrzimorské koleje. Klučina na nic nečekal a po sundání klobouku, utíkal ke stolu. Mezitím už profesorka pokračovala ve svém seznamu. Nakonec Mrzimor získal dalších osm studentů, Havraspár se obohatil o deset prvňáků a Nebelvír se Zmijozelem měli shodně po jedenácti.

Brumbál si znovu odkašlal a chystal se zajít hostinu a tím i školní rok, když ho přerušil Moudrý klobouk: „Mohl bych říct ještě pár slov, pane řediteli?“

Albus překvapeně zamrkal stejně jako zbytek školy. Ještě niky klobouk nepromluvil mimo zařazování.

„Ale jistě,“ vzpamatoval se Brumbál a znovu se posadil.

„Děkuji,“ vzal si slovo Moudrý klobouk. „Chtěl bych říct jen toto:

Jen tři jsem za svůj život potkal,

silní, stateční a chytří oni jsou,

avšak zrazeni budou.

Proto varování pro tři mám,

nezůstaňte ve stínu a pomstě,

jinde potřeba vás bude.“

 

S těmito posledními slovy Moudrý klobouk s lupnutím zmizel a zanechal velkou síň plnou zmatených lidí.

„Tak jak jsem už říkal,“ promluvil do ticha ředitel školy. „Vítám vás ve škole čar a kouzel v Bradavicích. Seznam zakázaných věcí, jenž se nesmí používat o přestávkách na chodbách, visí na dveřích od kanceláře pana Filsche. Jakožto i předchozí roky je i letos vstup do Zapovězeného lesa zakázán a to pro všechny bez výjimek. Rád bych také přivítal nového učitele Obrany proti černé magii (OPČM) profesorku Jane Davidosovou.“

Od učitelského stolu se zvedla drobná žena, její oči přejely síň zvědavým modrým pohledem, vlasy měla svázané do úhledného copu, jenž jí sahal skoro až k bokům a měly hnědou barvu. Velkou síní se rozlehlo nesmělé zatleskání, jelikož nikdo netušil, jaká ona profesorka bude. Davidsová se jen usmála a znovu se posadila.

„Tak myslím, že jsem na nic nezapomněl,“ pokračoval Brumbál. „Takže teď už nám nic a nikdo nebrání zasednout k hodování.“ A na jeho pokyn se na všech stolech objevily talíře a mísy plné jídla.

„Sláva,“ zajásal Ron a okamžitě si začal nandávat jídlo na talíř i do úst, což vyvolalo u okolo sedících nechutné pohledy.

Harry si jen povzdechl a taky se pustil do jídla, ale ještě předtím střelil pohledem směrem k Zmijozelskému stolu. Očima vyhledal blonďatého chlapce a zvědavě si prohlížel jeho skloněnou hlavu. Většinou si hned první večer posílali přes Velkou síň nenávistné pohledy, ale dnes byl Malfoy podivně uzavřený.

„Co myslíš, že se mu stalo,“ zašeptal mu Neville do ucha, když si všiml, kam se dívá.

„Nevím,“ pokrčil černovlásek rameny. „Ale jelikož vidí testrály, nebude to nic pěkného.“

„Hm.“

A oba se vrátili k hostině, i když Harrymu v hlavě pořád myšlenky klouzaly k dotyčnému blonďatému mladíkovi.

 

Hostina skončila a všichni studenti se odebrali do svých kolejí. Prefektové se ujali prvních ročníků, odvedli je ke vchodům do daných společenských místností a sdělili jim hesla ke vstupu.

Harry společně s Nevillem stanuli před obrazem Baculaté dámy a uvědomili si, že se nezeptali Hermiony ani Rona, jaké je heslo. Naštěstí je od nocování venku zachránil Dean, který se zrovna vracel z Velké síně.

„Copak,“ ušklíbl se Dean Thomas. „Zapomněli jsme se zeptat na heslo?“

„Neštvi,“ odsekl mu unaveným hlasem černovlasý Nebelvír.

Mladík vidno, že Harry není v dobré náladě, se otočil na portrét a řekl: „Via magus.“

„U Merlinova vousu,“ zamrmlal Neville. „Kdo to zas vymyslel?“

„Asi McGonagallová,“ usoudil Dean s pokrčením ramen.

Portrét Baculaté dámy se otevřel a odhalil vstup do Nebelvírské společenské místnosti. Harry si znovu zívl a vstoupil dovnitř. Pozdravil se s několika spolužáky, a pak se zeptal Ginny: „Už jsou tady Ron s Hermionou?“

„Před chvíli šli nahoru,“ odvětila s úsměvem, který jasně říkal, co si o tom myslí.

„Ach bože,“ odfrkl si Potter a padl na pohovku, kde už byl usídlen Neville s Deanem. V křesle u pohovky seděl Seamus Finnigan. Všichni čtyři se po sobě podívali a ušklíbli se.

„Jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat, než si budeme moct jít lehnout,“ utrousil Seamus s úšklebkem.

„To by měl vědět Harry, ne,“ otočil se na spolužáka Dean.

Harry při vyslovení svého jména sebou trhl a probral se z polospánku: „Ech…co?“

„Ale,“ zasmál se Seamus. „Jen jsme se ptali, jak dlouhojim to bude trvat?“

„Co? A komu?,“ nechápal chlapec, který usnul.

„Ron. Hermiona. Naše ložnice,“ odkouskoval pro změnu Thomas.

„Se běž zeptat,“ odvětil Nev  a stejně jako Harry si zhluboka zívl.

„Kdo bude ten statečný,“ zajímal se Seamus s úšklebkem. „Já osobně tam nejdu, jelikož Hermiona umí dost ošklivé kletby a já nechci strávit první noc na ošetřovně.“

„Hrdino,“ ohodnotil jeho snahu Harry, který už se jak taž, probral.

„Vidím, že máme dobrovolníka,“ řekl s úsměvem Dean.

Harry, kterému se chtěl už opravdu spát, se beze slova zvedl a vydal se ke schodům k ložnicím jednotlivých ročníků.

„Počkej,“ zastavil ho Nevillův hlas.

Potter se otočil a uviděl, jak k němu míří Longbottom: „Půjdu s tebou. Někdo ti musí krýt záda.“

„Dík,“ usmál se Harry vděčně.

Oba mladíci se statečně odebrali ke dveřím do své ložnice. Ušklíbli se a klikou otevřeli ony dveře. Harry odvážně strčil hlavu do místnosti a zjistil, že v ložnici je tma. Hodil pohledem po druhém Nebelvírovi a jelikož nic neslyšel, vstoupil dovnitř. Když si jejich oči přivykly šeru v ložnici, zjistili, že okolo Ronovi postele jsou zatáhnuty závěsy a nic není vidět ani slyšet.

Harry hodil úsměv po Nevillovi a pak zalehl do své postele. Za chvíli už klidně oddechoval. Longbottom ho po chvíli následoval.

 

„Harry, no tak vstávej,“ třepal černovlasým mladíkem Seamus. Dotyčný pouze něco zamumlal, otočil se na druhý bok a dál poklidně spal.

„Vzdávám to,“ vykřikl frustrovaně Seamus a rozhodil rukama. „Nechápu, jak ho tady mohl Ron nechat, když ví, že ho nikdo jiný z postele nedostane.“

„To víš,“ zavtipkoval Dean, který si zrovna oblékal hábit. „Mladá láska.“

„Já mu dám, mladá láska,“ odsekl Finnigan. Ještě jednou loupl pohledem po chlapci v posteli, povzdechl si a začal si vyhrnovat rukávy.

„Počkej,“ zastavil ho Neville. „Vzbudím ho já, vy běžte.“

„Opravdu,“ zeptal se ho Seamus s nadějí v hlase.

„Jo, běžte,“ usmál se mladík.

„Díky, Neve,“ upaloval Dean z pokoje.

„Máš to u mě, kámo,“ řekl Finnigan a zmizel jako pára nad hrncem.

Neville se ještě chvíli díval na zavřené dveře od ložnice, a pak stočil svůj zrak na chlapce v posteli. Povzdechl si a zamumlal: „Tak jdeme na to.“ Šáhl si do záhybů pláště a vytáhl na světlo svojí hůlku, která v sobě měla žíni z jednorožce. Stoupl si do dostatečné vzdálenosti a zřetelně pronesl: „Aquamenti!“

Na postel a na chlapce v ní se snesla sprška ledové vody, což okamžitě vyvolalo reakci. Harry se v posteli prudce posadil a prskal kolem sebe.

„Konečně jsi vzhůru,“ ohodnotil Neville jeho reakci.

„Neve,“ protřel si Harry oči a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

„Ano, já,“ odpověděl prostě a začal si sbírat svoje učebnice.

„Kde je Ron,“ zeptal se znovu Nebelvír.

„Dávno u snídaně.“

„Cože? Jak to? S kým?“

Neville se na něho podíval se zdviženým obočím a čekal, až mu to dojde. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec si Harryho ospalý mozek dal dvě a dvě dohromady.

„Aha,“ utrousil a hrabal se z postele.

„Když si pospíšíš, stihneme ještě snídani,“ řekl hnědovlásek usazený na posteli a sledoval dezorientovaného Pottera.

„Počkej,“ zarazil se černovlasý Nebelvír. „Jak stihneme?“

„No,“ kýval Longbottom nohama jako malé dítě. „Počkám na tebe.“

„To nemusíš,“ usmál se Harry. „Běž na snídani, a kdybych ji nestihl, vezmi mi prosím tě rozvrh hodin.“

„Opravdu nechceš, abych na tebe počkal?“

„Ne,“ zakroutil hlavou. „Nemůžeš přece kvůli mně přijít o snídani. Utíkej a vezmi mi prosím ten rozvrh.“

„Dobře,“ nechal se zviklat. „Ale pospěš si.“

„Jasně,“ sliboval Harry a díval se za mizejícím Nevillem. Pak mu padl pohled na budík a zaklel: „Sakra.“

Popadl věci do koupelny a utíkal se aspoň trochu upravit.

 

Neville si zrovna sedal na svoje místo u dlouhého Nebelvírského stolu, když mu Ginny podávala letošní rozvrh hodin.

„Díky,“ poděkoval s jemným úsměvem. „Mohla bys mi dát i ten pro Harryho?“

„Pročpak,“ zajímala se.

„Zaspal,“ vysvětloval a dával si na talíř míchaná vajíčka. „A nevím, jestli to stihne.“

„Ale Ron už je dávno tady,“ řekla a otočila se po svém bratrovi. Když ale viděla, jak se k sobě s Hermionou tulí, jen odvětila: „Aha“

A bez dalších řečí mu dala rozvrh i pro Harryho.

„Dík,“ zamumlal Nev s plnými ústy. A začal zkoumat oba dva listy papíru. První hodinu měl společně s Harrymu a to Obranu proti černé magii. Poté měli společné Bylinkářství, čímž se jejich rozvrhy shodovali, ale po obědě měli každý svoje předměty. Nev měl Pokročilé magické rostliny a jejich využití, za to Harry lektvary. Očima ještě prolétl zbytek rozvrhu a zjistil, že oba mají společné Přeměňování, Péči o magické tvory, Historii magie a Jasnovidectví.

„Ještě, že nemusím chodit na Lektvary se Snapem,“ zamumlal si pro sebe radostně.

V klidu dojedl snídani, posbíral si svoje věci a koukl se na hodinky. Zjistil, že za pět minut snídaně končí, což znamenalo, že všechno jídlo na stolech zmizí. Uvědomil si, že Harry snídani nestihl a bude až do oběda hladem. Při této představě se rozhlédl po stole a sebral do ubrousku tři tousty a dvě jablka.

„Aspoň něco,“ pokrčil rameny, když jídlo o chvíli později zmizelo. Ujistil se, že má všechno a vyšel ze síně. Nebyl od ní ani deset metrů, když uviděl přibíhajícího Harryho s rozepnutým hábitem a ještě více rozčepýřenýma vlasy než normálně.

„Asi jsem to nestihl, co,“ zeptal se nevině Harry, když doběhl až k druhému Nebelvírovi.

„Bohužel.“

„Sakra.“

„Ale něco jsem ti vzal,“ řekl Nev s trochu rudými tvářemi a podával mu to, co ukradl ze snídaně.

„Jé, díky,“ zajásal Harry a hned se zakousl do toustu, zbytek si strčil do hábitu.

„A tady je rozvrh,“ podával mu tentokrát kus papíru. „První dvě dvojhodinovky máme společné – OP4M a Bylinkářství, ale po obědě to máme rozdílně.“

„Ok,“ zamumlal Potter s plnou pusou a hlavou zabořenou v rozvrhu. „Výborný, Lektvary hned po obědě, fakt skvělý.“

„Lituju tě,“ řekl Longbottom. „Já už je nemám.“

„Závidím.“

A oba se vydali směrem k učebně OP4M na první hodinu školního roku.

to be continue
31.12.2010 09:39:53
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one