„Harry, kde jsi byl,“ zeptala se Hermiona, když si vedle ní sedal v učebně pro Obranu.

„Zaspal jsem,“ ucedil. „Někdo mě nevzbudil.“

„Ech,“ začervenala se dívka, jelikož si uvědomila, kdo Harryho obvykle budí. „Promiň“

Harry jen mávl rukou a prohlížel si třídu. Hodinu měli společnou se Zmijozelem, stejně jako Bylinkářství,

 Než se studenti nadáli, dveřmi vepředu třídy vešla dovnitř profesorka a zahájila hodinu slovy: „Tak jsme tu všichni?“

Pár odvážlivců odvětilo, že ano. Žena se usmála a pokračovala: „Tak tedy vítejte na první hodině Obrany proti černé magii. Jak už jste slyšeli od našeho ředitele, jmenuji se Jane Davidsová a na tento rok převezmu štafetu.“

Někteří, hlavně u mudlů narození, se tiše rozesmáli nad tímto termínem.

Profesorka, vidno, že prolomila ledy, se znovu usmála a opřela se o katedru: „Mám pro vás překvapení. Jakožto všechny šesté ročník, i vy se následujících pár týdnů, odhaduji to na tak měsíc až měsíc a půl, budete ve všech předmětech učit o Aurách. Kdo mi řekne, co jsou to Aury?“

Nikoho nepřekvapilo, že ruku zvedla Hermiona, ale tentokráte trochu zdráhavěji.

„Ano slečno,“ pokynula profesorka.

„Grangerová,“ doplnila ji. „Auru má každý kouzelník či čarodějka a vyjadřují naši magickou hladinu.“

„Výborně,“ usmála se Davidsová. „Sice to není přesné, slečno Grangerová, ale v podstatě máte pravdu.“

Odmlčela se, aby se rozhlédla po třídě, zda ji všichni poslouchají.

„Aury,“ zamyslela se, jak to nejlépe podat. „Opravdu vyjadřují naše magické hladiny, ale ovšem i to jak budeme mít silnou magii. Určují, jak budeme mocní. A není žádná možnost, že byste někdy tuto hranici překročili. Celý život máte stejnou auru, se kterou jste se narodili a s tím se budete muset smířit.“

Když domluvila, ve třídě se rozproudila diskuze.

„Dotazy,“ přerušila šum.

„Jak poznáme, jakou máme Auru,“ zeptala se Pansy.

„Správná otázka, ale na tu dostanete odpověď v jiném předmětu. Dnes si pouze řekneme, co to Aura je a budeme se to všichni snažit pochopit.“

Celou následující dvojhodinovku věnovali dotazům, aby pochopili důležitost Aury. Na některé dotazy profesorka odpověděla hned, u některých se jenom usmála s tím, že se to dozvědí později. Na konci hodiny byli všichni nadšení a vzrušení nad dalšími hodinami, kde se dozvědí vice.

„Není to vzrušující,“ řekla Hermiona nadšeně. „Tolik zajímavých věcí. Musím do knihovny.“

Ron s Harrym se po sobě podívali a jen se ušklíbli, ani jeden to nekomentoval.

„Teď ne Míno,“ zarazil ji Seamus. „Za chvíli začíná Bylinkářství, měli bychom si pospíšit.“

Celá jejich Nebelvírská skupina přidala do kroku, ale nepřestali mluvit o minulé hodině. Ke skleníkům dorazili mezi posledními, skoro zároveň s profesorkou Prýtovou.

„Zdravím vás,“ přivítala se s nimi a pustila je do skleníku dvě.

Studenti s tichými rozhovory vešli dovnitř a stoupli si kolem dlouhého stolu, v jehož čele stanula Prýtová.

„Takže,“ začala a okamžitě se rozhostilo ticho. „Jak už jste dnes slyšeli, jsou na pořadu dne Aury. Někteří z vás si možná myslí, že rostliny a Aury spolu nemají nic společného, ale opak je pravdou.“

Třídou se rozlehlo vzrušené šeptání.

„Některé rostliny a byliny,“ pokračovala profesorka. „mají vliv na funkčnost Aury a některé ji potlačují. Každá aura má svoje favorizované květiny a zároveň ty, které ji mohou ublížit. Ale to až později, až odhalíte typ svojí Aury. Do té doby se budeme věnovat normální výuce.“

„A kdy to bude,“ zajímala se Hermiona.

„Tak za dva týdny,“ pronesla zamyšleně profesorka.

Všichni kolem zasténali, ale pustili se do práce ve skleníku.

 

„Kde je Miona,“ zeptala se Ginny, když si sedala u oběda k Ronovi.

„Zkus hádat,“ zamumlal její bratr s plnou pusou.

„Aha,“ ušklíbla se. Chtěla se ještě na něco zeptat, ale to už do Velké síně vešla Hermiona.

S povzdechem si sedla na svoje místo u stolu a řekla: „V celé knihovně není jediná kniha o Aurách. A když jsem se zeptala knihovnice, tak se na mě usmála a řekla, abych počkala do hodin.“

Všichni šesťáci kolem se po sobě podívali a opětovali si překvapené pohledy.

„To je divný,“ souhlasil Seamus.

„Holt, budeme muset vydržet,“ pokrčil Neville rameny.

„Ježiši Harry, musíme na Lektvary,“ vykřikla dívka při pohledu na hodinky.

Harry ztěžka polkl sousto, co měl v puse a podíval se na svoje hodinky. Vytřeštil oči a rychle se zvedl. Popadl svoje věci a společně s Mionou vyběhli ze síně. K učebně doběhli zároveň se Snapem. Ten po nich jen loupl ledovým pohledem, ale nic jim neřekl. Počkal, až vejdou dovnitř a zavřel za nimi dveře. Přešel ke katedře a řekl: „Takže začátkem tohoto roku máte zajímavé téma jako všichni před vámi. I v Lektvarech budeme probírat Aury, ale až později. Teď se vrátíme k dnešnímu úkolu. Instrukce máte na tabuli. Začněte!“

Někteří studenti zůstali chvíli zírat. Snape se na nikoho neutrhl, ani nic podobného. Jen jim řekl, co je čeká a nemine.

 

V dalších hodinách se dozvěděli něco nového či znovu slyšeli, to co už jim někdo řekl. V některých předmětech jim bylo řečeno, že budou muset počkat, až se toho dozví více, jelikož musí znát základy.

Nastala doba večeře, všichni se sešli u jídla a sdělovali si navzájem svoje dojmy.

Harry jedl tiše svoji večeři, ale pozorně poslouchal probíhající rozhovory. Najednou něco upoutalo jeho pozornost.

„Dokonce i Zmijozel vypadá nadšeně,“ uslyšel dívčí hlas.

Chlapec, který přežil, zvedl hlavu a podíval se k jejich stolu. A opravdu, celý šestý ročník mezi sebou vzrušeně diskutoval. Přejel očima všichni, až se zastavil na určitém mlčenlivém blonďákovi.

„To je divný,“ pomyslel si Harry. Až teď mu došlo, že celý den neslyšel od Malfoya jedinou urážku na svojí osobu. Najednou Zmijozel zvedl hlavu a jeho pohled se střetl s černovláskovým.

Harryho oči se trošičku rozšířily, jelikož v Dracových očích viděl strach. Než si mohl toto zjištění ověřit, mladík pohled odvrátil.

„Harry, tak slyšíš,“ dloubl ho do žeber Ron.

„Ech, co,“ vytrhl se Harry ze svého zamyšlení.

„Ptal jsem se, jestli nepůjdeme za Hagridem,“ zopakoval svoji otázku.

„Klidně,“ odvětil Potter a znovu se vrátil pohledem k Malfoyovy, ale ten už byl pryč.

„Divné,“ pomyslel si.

 

Týden uběhl rychle a nastala sobota. Skoro v každé hodině se dozvěděli něco nového k Aurám, ale to nejdůležitější je teprve čekalo.

Harry se probudil z neklidného spánku, promnul si oči a koukl na budík, který ukazoval sedm třicet. Se zasténáním znovu padl do polštářů. Pokusil se znovu usnout, ale nakonec se zavrčením vstal a odloudal se do koupelny, aby si dal sprchu.

Po dlouhé horké sprše se vracel do ložnice, když potkal Nevilla, který zrovna vstal.

„Nějak časně Harry,“ usmál se na něho.

„Divný sny,“ odvětil.

„Ech… ty sny,“ vytratil se Nevův úsměv.

„Nevím,“ zarazil se Harry zmateně. „Nepamatuju se. Divný.“

„Tak hlavně, že to nebyly ty špatný sny. Většinou jsi pak špatně naložený.“

„Asi byl o něčem jiném,“ souhlasil Potter. „A kam vlastně tak brzo jdeš?“

„Do skleníku,“ začervenal se druhý Nebelvír.

Harry se usmál, ale pak ho něco napadlo: „Můžu jít s tebou?“

Neville na něho chvíli zaraženě civěl, než souhlasně kývl.

„Počkej tady,“ instruoval Harry. „Jen si odnesu věci a jdeme.“

Než se Longbottom nadál, byl Harry zpátky a vyšli ze společenské místnosti. Prošli několika chodbami a zkratkami, než stanuli před dveřmi od hradu. Když vyšli ven, byli přivítáni jasnými teplými slunečními paprsky. V příjemném tichu vyrazili ke skleníkům. Najednou se Neville zastavil a podíval se k jezeru.

„Nejsme jediní, kdo nemůže spát,“ řekl Nev a ukázal směrem k vodní ploše.

Harry se tím naznačeným směrem podíval a uviděl tam zády k nim stát Malfoya. Díval se do daleka přes vodu a nehýbal se. Vpadalo to, že hluboce přemýšlí.

„Letos se chová jinak,“ poznamenal Neville, když se znovu rozešli.

„To ano,“ souhlasil Harry zamyšleně. „To ano.“

 

„Kde jste byli,“ zeptal se Seamus chlapců, když přišli na snídani.

„Ve skleníku,“ odpověděl Neville.

„Ty taky,“ podivil se Dean směrem na Harryho.

Ten pokrčil rameny a řekl: „Nemohl jsem spát.“

„Harry,“ ozvala se Hermiona pobouřeně. „Měl jsi jít do knihovny a pracovat na domácích úkolech.“

Všichni ostatní kolem zasténali, nikdo z nich nedokázal pochopit, proč je dívka, tak posedlá knihami.

„Půjdeme po snídani, viď Neve,“ odpověděl Harry a mazal si toust marmeládou.

„Hmm,“ zahuhlal dotyčný s plnou pusou.

„Výborně,“ usmála se dívka. „Já s Ronem půjdeme s vámi.“

„Kdy jsem se do toho dostal já,“ zajímal se Weasley překvapeně.

„Právě teď,“ šeptl mu Dean do ucha. Ron jen tiše zavrčel, ale neodvažoval se odporovat.

 

„Tak s čím začneme,“ zeptala se hnědovlasý Nebelvírka, když se usadili u knihovnického studijního stolu.

„Já magickými rostlinami,“ řekl Neville a začal si vytahovat psací potřeby a pergamen.

„My s Harrym se dáme do Lektvarů,“ rozhodla Miona a Potter si jen povzdechl.

Ron se k němu nahl a zašeptal mu do ucha: „Je mi tě líto, kámo.“

„Hmm,“ zamrčel Zlatý chlapec. Najednou ho něco napadlo, a tak se zeptal: „A ty budeš dělat co?“

„Já vlastně,“ začervenal se zrzek. „Žádný úkoly nemám.“

„Tak co tady děláš,“ nechápal Nev a Harry přikyvoval.

„Já… totiž…tedy,“ koktal a hodil boční pohled po jediné dívce u stolu.

Harry si s Nevillem vyměnili úšklebek a svorně řekl: „Aha.“

„Hej,“ ohradil se Ron, který byl v obličeji stejně rudý jako jeho vlasy.

Hermiona zvedla hlavu od jedné knížky, a když uviděla, že ani jeden z nich nic nedělá, zeptal se: „Vy máte, co na práci?“

Jako na povel se Harry s Nevem zvedli a zmizeli mezi policemi s knihami. Ron se na dívku vděčně usmál a ona mu úsměv opětovala.

 

„Tak,“ zaklapl Harry těžkou knihu, až se z ní zvedl obláček prachu. „Právě jsem to dodělal.“

„Chceš to zkontrolovat,“ nabídla se Hermiona ochotně, aniž by zvedla hlavu od svého úkolu.

„Ne. To je dobrý,“ odpověděl Harry rychle. Věděl totiž, že kdyby mu jeho esej zkontrolovala, musel by ji předělat a to dělat nechtěl.

Místo toho řekl: „Půjdu si zalétat. Rone, jdeš se mnou?“

„Že se ptáš,“ zaradoval se zrzek. Celou dobu se nudil, jelikož neměl, co dělat.

„Tak jdeme,“ řekl černovlásek a byl už na půl ve dveřích, když do něčeho vrazil.

„Sakra, Pottere, nemůžeš koukat, kam jdeš,“ ozvalo se před ním naštvaně.

„Malfoyi,“ zavrčel bez špetky omluvy.

„Aspoň víš, jak se jmenuju,“ ucedil Draco.

Zmijozelský princ si ho změřil pohledem a řekl: „Od tebe nic, Weasley. S povlem se nebavím.“

„Ty,“ zavrčel Weasley vztekal a chystal se na něho skočit. Ale Potter ho zastavil, než se stačil dostat do problémů.

„Nech toho, Rone,“ krotil ho Harry. „Nestojí za to.“

Ron něco zavrčel a nasupeně prošel kolem Malfoye, až ho skoro shodil na zem, jak do něho narazil ramenem.

Malfoy nějak chytil balanc, narovnal záda a s hlavou zvednutou vešel do knihovny. Nezapomněl přitom drcnout do Harryho.

„Spratku,“ zamrčel Harry, ale spíš aby zakryl překvapení. Protože ucítil, jak mu Draco vtiskl něco do ruky. Urychleně vyšel na chodbu, rozhlédl se kolem hledaje Rona, ale ten byl bůh, ví kde. Pokrčil rameny a rozevřel sepnutou dlaň. Na otevřené dlani na něho koukal do malinkatého obdélníku složený papírek. Opatrně ho rozbalil, a když si přečetl vzkaz, jeho oči se rozšířily překvapením. Na lístku stálo:

 

POTŘEBUJU S TEBOU MLUVIT. ASTRONOMICKÁ VĚŽ. 22:00

DM

 

„Co to má znamenat,“ zamrčel si pro sebe.

Ale nemohl o tom dlouho přemýšlet, jelikož ho vyrušil chlapecký hlas: „Promiň, Harry, ale ten Malfoy mě fakt vytočil. Jdeme si teda zalítat?“

„Ech,“ schovával Potter rychle lístek. „Jasné. Jdeme.“

Následující dvě hodiny strávil s Ronem na košťatech, ale Zmijozela z hlavy nedostal.

07.01.2011 15:19:28
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one