Než se chlapci nadáli, přišel čtvrtek. V hodinách probírali jeden barevný typ aury za druhým, ale zatím neodhalili, jakou mají sami barvu.

„Doufám, že si nikdo nevšimne, že jsme zmizeli,“ promluvil Nev cestou k místu srazu.

„Spíš mám strach, aby nás někdo nehledal,“ namítl Harry. „Poslední den si s tím pořád lámu hlavu. Jak poznáme, když nás někdo bude shánět? Pokud zmizíme do Tajemné komnaty na celý den a někdo nás, nedej bože, bude hledat a v celém hradě nenajde. Bude to zajímavé.“

„To bychom museli zasvětit, ještě někoho jiného,“ řekl druhý Nebelvír. „Ale to je dost risk.“

„Právě,“ souhlasil zlatý chlapec.

„Třeba něco navrhne Draco,“ nadhodil Neville.

„Hmm,“ pokrčil rameny Harry.

Než stačil Nev ještě něco říct, stanuli v sedmém patře v místech, kde se nacházel vchod do komnaty Nejvyšší potřeby. Tam, kde normálně bývala zeď, teď čekaly obyčejné dveře černé barvy. Harry se rozhlédl kolem sebe, a když shledal, že blízko nich nikdo není, vztáhl ruku ke klice a stiskl. Dveře se tiše otevřely a vpustily oba mladíky dovnitř. Jako první vešel Harry a Neville za nimi pečlivě zavřel.

Oba mladíci se zvědavě rozhlédli kolem, spatřili nijak výraznou místnost. Zdi byly ze solidního kamene. U jedné z nich stála obrovská knihovna plná knih. Před ní stál zády k nim Draco s hlavou zahořenou do jedné obzvlášť staře vypadající knihy.

„něco zajímavého,“ zeptal se Neville nahlas. Čímž na sebe upoutal Zmijozelovu pozornost. Nutno dodat, že sebou mladík lehce trhl, jak by plně soustředěn na obsah knihy.

„Dostanete zvoneček,“ zamumlal Draco. „Nic co by se nám hodilo.“

Potter přešel před jednu zeď, chvíli na ní hleděl, až se na ní zhruba ve výšce jeho ramen objevily tři věšáky. Usmál se, sundal si těžký školní plášť a pověsilo ho. Protáhl se a zamířil doprostřed komnaty.

„Tak se dáme do toho,“ řekl jim a pokynul, aby si taky odložili. Jakmile tak učinil a stanuli čelem k černovláskovi, znovu promluvil: „Předpokládám, že základní kletby a ochranná kouzla umíte.“

Jak Nebelvírský mladík, tak Zmijozelský přikývli.

„Výborně,“ usmál se Harry a vyslal první kouzlo. Ani jeden z nich to nečekal, takže oba schytali kouzlo plnou silou, až přistáli zády na zdi.

Harry se ušklíbl a řekl: „Nikdy nepolevuj v ostražitosti.“

Draco se ztěžka zvedl a s napřaženou hůlkou něco zavrčel. Ze špičky hůlky vyletělo kouzlo zelené barvy a směřovalo si to na Pottera. Ten okamžitě vyčaroval obraný štít, o který se kletba roztříštila, ale hned musel čelit dalšímu náporu ze strany Longbottoma. Chlapci na sebe metali nemilosrdně jednu kletbu za druhou, než vyčerpaně klesli na zem.

„Nejsi špatný,“ dýchal zhluboka Draco a díval se na Nevilla.

„Ty taky ne,“ ušklíbl se dotyčný.

„Tak proč jsi mě nikdy neproklel, když jsem tě urážel?“

„Ani nevím,“ pokrčil nerozhodně rameny.

„Tady náš Neville je pacifista,“ zasmál se Harry. „Radši všechno řeší v klidu.“

„Hej,“ ohradil se hnědovlasý mladík, čímž zbytek rozesmál.

„Myslím, že to pro dnešek stačilo,“ odpískal Potter konec a vstal. Trochu zasténal, když noha, kterou zasáhlo jedno z Nevových kouzel, zaprotestovala.

„Jsi v pořádku,“ zeptal se Malfoy.

„Jo,“ odvětil. „Jen jsem nestačil uhnout. Za chvíli to rozchodím.“

„Tak tohle už asi nespravím,“ ozval se Longbottom. Jak Harry, tak Draco se na něho otočili a viděli, jak v rukou třímá roztrhaný svetr. Sundal si ho, když ho zasáhla Dracova kletba. Sice ji zbrzdil štít, ale i tak to odnesl svetr.

„Ukaž, podívám se,“ promluvil Draco a vzal si od něho zbytek svetru. Položil ho na zem, pospojoval roztrhané části, jak patřili k sobě a cosi tiše zamumlal. Zbývající Nebelvíři překvapeně sledovali, jak se roztrhané části znovu spojují. Nakonec tam na zemi ležel svetr jako nový. Draso si i s oblečením zvedl a podal ho překvapenému Nevillovi se slovy: „Tady.“

Longbottom chvíli nevěděl, co říct, než ze sebe vypravil: „Díky.“

Malfoy se jen lehce usmál a Harrymu přišlo, že poprvé uviděl Dracův pravý úsměv. Tak nějak ho to potěšilo. Na to, že se chtěl Draca na něco zeptat, úplně zapomněl.

 

Zbytek týdne uběhl rychle, kluci se ani nenadáli a už je vítalo sobotní ráno. Harry se silou vůle donutil vstát z postele. Poškrabal se na hlavě a mrkl z okna. Venku svítilo slunce, ale všude byl vidět nadcházející podzim. Počasí se měnilo ze slunečného na lehce mrazivé a trávu venku pokrývala jinovatka.

„Už je tady zase zima,“ zamumlal si pod vousy. Posbíral si svoje hygienické věci a došoural se do koupelny, připravit se na další den.

S ručníkem, kterým si vysoušel vlasy, vyšel z koupelny, která byla pro všechny ročníky společná v mezipatře, a vracel se zpátky do svojí ložnice.

„Ahoj Harry,“ vyrušil ho ze zamyšlení Nevillův ospalý hlas.

Mladík zvedl hlavu, odhrnul si ručník z očí a uviděl zívajícího hnědovlasého Nebelvíra. Usmál se a zeptal se: „Copak tak časně?“

„To bych se měl ptát snad já,“ ušklíbl se Nev. „Ale jinak jsem už nemohl spát, asi špatný sny či co.“

„Taky jsem nějak nemohl dospat,“ přidal se Harry.

„Jdu se vysprchovat,“ oznámil mu hnědovlásek a znovu se rozešel směrem ke koupelně. „Uvidíme se u snídaně.“

„Jo, zatím,“ mávl mu Potter.

 

Harry už seděl u jídelního stolu Nebelvírské koleje a mazal si máslem toust, když se vedle něho zjevil Longbottom a pustil se taky do jídla.

„Plány na dnešek,“ zajímal se Nev, když si ukousl kousek ze svojí snídaně.

„Po obědě se budeme muset nenápadně vytratit,“ zašeptal směrem k němu. „Ale tak aby si toho nikdo nevšiml, a půjdeme do Komnaty.“

„Ech.“

„Neboj,“ uklidňoval ho Harry. „Bazilišek je už dávno mrtvý. Jo a musíme si vzít sebou aspoň dvě košťata, abychom se mohli dostat zpátky.“

„To řekni Dracovi,“ řekl Nev. „Ten ho má na rozdíl ode mě.“

Harryho případnou odpověď zarazil příchod Rona s Hermionou. Zasedli přímo naproti nim a Ron si okamžitě začal nandávat jídlo na svůj talíř. A nutno podotknout, že ho nebylo málo. Harry jen zakroutil hlavou, jelikož nedokázal pochopit, jak dokáže sníst toho tolik a přitom být pořád tak štíhlý. Asi za to mohla ta jeho výška.

„Jak to že jsi už vzhůru,“ zajímal se Ron s plnou pusou. Hermiona vedle něho nespokojeně mlaskla nad jeho stravovacími návyky. Mladík rychle všechno spolkl a omluvně se usmál.

„Nemohl jsem spát,“ vysvětloval s pokrčenými rameny.

„Sny .. o něm,“ zeptala se hnědovlasá dívka.

„Ne,“ zamítl okamžitě. „Jen obyčejné sny.“

„To je dobře,“ usmála se na něho jemně. „Ale kdybys měl nějaké problémy, řekl bys nám, že jo.“

„Ty víš že ano, Hermiono,“ uklidňoval ji.

Grangerová se jenom usmála vděčně na svého kamaráda, vzala si jeden suchý toust a ponořila se do svojí knížečky o aurách.

„Něco zajímavého,“ zeptal se jí Nev zvědavě.

V okamžiku, kdy dívka zvedla hlavu od knihy, věděl, že přestřelil. Jelikož ho Hermiona sjela pohledem, který říkal naprosto vše, a řekla: „Ty ses ještě do ní ani nepodíval?“

„Ech.“

„Tu knížku jsme dostali, kvůli tomu abychom si jí přečetli a dozvěděli se o důležitosti aur. A ty mi chceš říct, že ses na to ještě ani jednou nekoukl?“

„Ale ano, Hermiono,“ snažil se jí uklidnit Longbottom, ale marně.

Harry, když viděl, k jakému proslovu se připravuje, se okamžitě zvedl, popadl Nevilla za ruku a spěšně vyhrkl: „My už musíme jít. Slíbil jsem Nevovi, že mu pomůžu ve skleníku. Zatím se mějte. Pa.“

Ve dveřích se srazili s Dracem, který zrovna vcházel společně se svými přáteli.

„Hej, Pottere, dávej pozor,“ okřikl ho, ale nedal do toho moc.

„Ve tři jako obvykle. Vem si koště,“ zašeptal rychle Harry, když kolem něho prošel. Mladý Malfoy nedal nijak najevo, že ho slyšel a šel si sednout ke své snídani.

 

Zmijozelský princ vyšel ze svého pokoje v koleji a s koštětem v ruce vyrazil na místo srazu, do komnaty Nejvyšší potřeby. Musel, ale projít společenskou místností.

„Dracoušku,“ zastavil ho sladký dívčí hlas.

Mladík ztuhl, nesnášel to oslovení, otočil se na dotyčnou a řekl: „Pansy, přestaň mi tak říkat.“

„Ale Draco,“ protáhla Parkinsonová a nalepila se na něho. „Kampak to jdeš?“

„Jdu si zalétat,“ odsekl a snažil se jí vykroutit.

Zabini odložil bílou knížku, napůl se zvedl a zeptal se: „Chceš, abych šel s tebou?“

„Ne,“ zarazil ho. „Chci být chvilku sám a přemýšlet.“

„Nějaké problémy, Draco,“ optal se protentokrát Theodor Nott, další z jeho Zmijozelských kamarádů.

„Ne,“ zavrčel už celkem podrážděně. „Jen chci mít chvíli klid.“

S těmi to slovy se konečně Pansy vytrhl a rychlým krokem opustil místnost. Jeho spolužáci se po sobě podívali překvapenými pohledy. Málo kdy viděli Draca tak podrážděného.

„Co mu je,“ zeptal se zmateně Goyle.

„Asi se špatně vyspal,“ usoudil Blaise a znovu se začetl do knížky o aurách.

 

Blonďák doběhl ke komnatě a viděl obyčejné dveře, které by nepřipoutaly ničí pozornost. Rozhlédl se kolem sebe, a když nikoho neviděl, vešel dovnitř. Jako první ho přivítaly slova: „Jdeš pozdě.“

„Omlouvám se,“ vydechl. „Měl jsem problém se zbavit spolužáků.“

„Chápu,“ odvětil Harry s úsměvem. Zvedl se ze svého křesla, vzal si koště o ně opřené a vydal se k Dracovi. Neville ho následoval, ale bez koštěte.

„Jdeme,“ vyzval ho a otevřel dveře. Vystrčil hlavu, když zjistil, že na chodbě nikdo není, otevřel je pořádně a pokynul ostatním dvěma, aby ho následovali. Ale než stačili opustit místnost, Harry se zarazil se slovy: „Počkat.“

„Co je,“ zeptal se Nev.

„Nemůžeme jít všichni naráz,“ vysvětloval svoji teorii.

„Ale jenom ty víš, kde je komnata,“ namítl Draco.

„Tak jsem to nemyslel,“ řekl a začal si šacovat kapsy svého školního pláště. Za chvíli vytáhl na světlo svůj neviditelný plášť, podal ho Dracovi se slovy: „Obleč si ho.“

Malfoy si plášť beze slova oblékl, jelikož pochopil, co chtěl černovlásek říct. Takhle mohli jít všichni spolu a ostatní studenti by viděli jenom dva Nebelvíry.

„Tak jdeme,“ vyzval je Harry a vyšel ze dveří. Neville ho okamžitě následoval, a tak nějak podvědomě cítili po svém boku i Draca.

Cesta jim uběhla rychle, nikdo je cestou nezastavil, takže po chvíli se objevili před dveřmi, které vedli na dívčí umývárny.

„To si děláš srandu,“ uslyšel Harry u svého ucha Dracovo zašeptání.

„Ne, myslím to smrtelně vážně,“ ujišťoval ho Nebelvír. „Místo žvanění se radši běž podívat dovnitř, jestli tam není nějaká holka. Neve, ty hlídej chodbu.“

Dveře před nimi se otevřely a zase tiše zavřely. Pochvíli se zevnitř ozvalo: „Je to v pohodě.“

Harry si oddechl, když se za ním zavřely dveře a on je zamkl jednoduchým kouzlem, aby případně věděli, že chce někdo dovnitř a dalo jim to tak čas schovat se. Ale zároveň, aby to nevypadalo podezřele.

„Takže,“ nadechl se Neville a rozhlížel se kolem.

„Harry, jsi to ty,“ přerušil ho afektovaný dívčí hlas.

Potter zasténal, když se otočil po zdroji: „Nazdar Uršulo.“

„Ty ji znáš,“ zajímal se Draco, který si mezitím sundal plášť, a díval se přitom na ducha dívky, který byl pohodlně usazený na umyvadle.

„Jo, to je Uršula,“ představoval ji chlapec, který přežil.

„Dlouho ses tady neukázal,“ stěžovala si dívka-duch.

„Nebyl čas,“ zamumlal chlapec. „Ale i dneska tady nejsem, abych tě pozdravil.“

„Tak co tady děláš,“ začala natahovat.

„Jdeme dolů do Komnaty,“ řekl Harry klidně a přešel k jednomu z umyvadel. Sklonil se k němu a hledal hada. Když ho našel, zasyčel: „Otevři se!“

Neville s Dracem překvapeně hleděli na umyvadla, jak se od sebe oddělují a přesouvají, aby vytvořily místo pro vchod do Tajemné komnaty.

„Tamtadá,“ ušklíbl se Potter a ukazoval na vchod.

Draco přešel blíže ke vchodu, nahlédl dovnitř a spatřil špinavou skluzavku směřující do temnoty dole.

„Fuj,“ okomentoval to.

„Máš hůlku a koště ne,“ oznámil mu Harry ironicky. Namířil na sebe hůlkou a zamumlal kouzlo na odpuzování špíny. Pozvedl koště a pokynul Dracovi, aby nasedl na to svoje.

„Vem sebou Neva. Já musím zavřít vchod,“ řekl.

Zmijozelský mladík naznačil Nevillovi, aby si nasedl za něho na koště, na kterém už pohodlně seděl. Longbottom tak učinil s velkou nervozitou. Neměl rád košťata, vždycky ho shodily.

„Neboj,“ uklidňoval ho Draco. „Nenechám tě spadnout.“

„Dík,“ vydechl vděčně a omotal svoje paže kolem Dracova pasu, aby se udržel při letu.

„Tak šup,“ popohnal je Harry, který už taky seděl na svém koštěti a ukazoval do vchodu. Draco se na něho ani nepodíval a zamířil do chodby. Neville jen zavřel oči a nechal všechno na druhém mladíkovi, který řídil koště, na kterém seděl.

Harry se ještě jednou rozhlédl po umývárně, než vletěl do vchodu a jemně za sebou zasyčel: „Zavřít!“

TBC

28.01.2011 17:02:43
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one