Dosedli na zem mezi kostřičky hlodavců na dně skluzavky, až to zapraskalo. Nev se nervózně podíval pod svoje nohy a trochu ztěžka polkl: „Určitě je ten bazilišek mrtvý?“

„Neboj, Neve,“ uklidňoval ho Harry a rozešel se směrem ke vchodu do Komnaty. Oba mladící ho rychle následovali, aby o něco nepřišli.

„Co je tohle,“ zastavil se Draco a ukazoval si kamsi pod nohy rozsvěcenou hůlkou.

Potter se podíval oním směrem a uviděl, co myslí: „To je svléknutá kůže.“

„Ech,“ vydechl Neville nervózně, když si všiml, jak je dlouhá.

„Neboj se. Je určitě mrtvý.“

„To doufám.“

Dál pokračovali v tichosti, i když nemuseli, byli dole sami. Nakonec stanuli před železnými vraty, které vedli dovnitř Tajemné komnaty, a byly vyzdobeny několika hady. Harry si stoupl přímo před ně a zasyčel: „Otevřít!“

Nebelvír se Zmijozelem, kteří tady ještě nebyli, fascinovaně sledovali, jak se na dveřích přeskupují hadi a jak se před nimi otevírají.

„Ten Hadí jazyk je šikovný věc,“ podotkl Draco jen tak mezi řečí.

„Jo, někdy se hodí,“ usmál se Harry a jako první vešel dovnitř. Teď se konečně mohl pořádně rozhlédnout kolem sebe a prohlédnout si komnatu, jenž kdysi patřila Salazaru Zmijozelovi. Tehdy ve druháku měl úplně jiné starosti, než se dívat kolem sebe.

Až teď si všiml, jak majestátně komnata vypadá. I když byla za ty stovky let zanedbaná a špinavá. Sochy jenž představovaly útočící hady, lemovaly jedinou uličku, jenž vedla skrz Komnatu až k obrovské hlavě, jenž měla představovat Zmijozela.

„Páni,“ vydechl Neville překvapeně, fascinovaně se rozhlížel kolem sebe a snažil se vstřebat všechno najednou.

„To je ten bazilišek,“ zeptal se Draco a ukazoval kamsi dopředu k hlavě. Nev se taky otočil tím směrem, aby si taky mohl prohlédnout mrtvolu baziliška. Sice by ho nechtěl potkat, když by byl naživu, ale jako mrtvého by si ho rád prohlédl.

Harry už u něho klečel a pozorně si ho prohlížel. Draco si stoupl vedle něho a taky si mrtvého hada prohlížel.

„Něco vám řeknu,“ pověděl Draco, když k nim došel i Neville. „Severus by za tuhle mrtvolu dal život.“

„Cože?“

„Severus?“

„Ech,“ začervenal se trošičku Malfoy. „Snape je můj kmotr.“

„Aha,“ ušklíbl se Harry. „A co jsi myslel tím, že by za tohle dal život?“

„No,“ odpověděl. „Suroviny do lektvarů jsou drahý, zvlášť od tvorů, kteří jsou údajně vyhynutí. A za mrtvolu baziliška v celkem zachovaném stavu, což by po čtyřech letech asi nemělo být, by klidně upsal duši ďáblu.“

„Je pravda, že na mrtvolu vypadá dobře,“ souhlasil Nev, když se na ni pořádně podíval.

„Asi to bude tou magickou podstatou, kterou v sobě ten bazilišek má,“ uvažoval Draco nahlas a přitom obcházel kolem hlavy hada.

„Zatím ji tady necháme,“ rozhodl nakonec Harry a narovnal se. „Může se nám ještě hodit. Baziliščí jed je velmi silný, mohl by se hodit.“

Černovlasý mladík zvedl hůlku a jasně nahlas pronesl: „Wingardium Leviosa.“

Obrovská mrtvola baziliška se zvedla z vody a doplachtila do rohu komnaty. Tam se stočila na zemi a zůstala ležet nehnutě.

„Takže,“ otočil se Harry na svoje kamarády. „Jak se vám líbí v Tajemné komnatě?“

„Noo,“ protáhl Neville. „Vypadá jinak, než jsem si představoval.“

„A jak sis jí prosím tě přestavoval,“ zajímal se Draco zvědavě. „Pochlub se.“

„Trochu víc větší,“ pokrčil rameny. „Já.. prostě nevím… trochu jinak… “

„Měli bychom se dát do toho, proč jsme sem přišli,“ přerušil je Potter. Stoupl se kousek od nich a pokračoval: „Stoupněte si naproti sobě a dáme si improvizovaný souboj. Nic, co by mohl jednoho nebo druhého zabít nebo vážněji zranit. Jasný?“

Oba chlapci kývli, že souhlasí a zaujali potřebnou polohu. Pozvedli hůlky, pozdravili se mírnou úklonou a na Harryho pokyn vyslali svoje první kouzla. Neville zvolil obvyklé odzbrojovací kletbu, zatím co Draco zvolil tvrdší kalibr.

Takto pokračovali několik hodin. Harry jim sem tam ukázal několik jiných kouzel či poradil, jak se proti nějaké bránit nebo ji odvrátit. Sám se naučil několik nových kleteb od Draca, což byl rád, jelikož takové ošklivé kouzlo se v boji proti Voldemortovi a jeho Smrtijedům hodí.

„Budeme si muset pořídit nějaké léčivé lektvary,“ zamumlal Neville, když si prohlížel ránu na paži, kterou mu zasadil Harry jednou z mnoha kleteb.

„Zapomněl jsem,“ řekl Draco. „Mám na pokoji skříňku s několika druhy léčivých lektvarů, které můžeme používat. Vzal jsem si ji z domova, patřila mojí matce.“ Hlas se mu při této větě trochu zachvěl a oba Nebelvíři cítili jeho bolest a smutek.

„Ok,“ souhlasil Harry a snažil se odvést rozhovor někam jinam. „Příště je vezmi s sebou.“

Draco jen tiše kývl na znamení souhlasu, jinak dál nic neříkal, jen si vzal svůj plášť a oblékl si ho. Nakonec řekl: „Půjdeme už zpátky do školy?“

„Jo, jdeme,“ souhlasil Harry a protáhl si svoje záda, až mu v nich zakřupalo. Vzal si svoje koště, nasedl na něj a řekl: „Neve, sedni si teď za mě. Poletíme trochu rychleji stejnou cestou.“

Hnědovlasý Nebelvír udělal, co se po něm chtělo, a nasedl za Harryho. Omotal si paže kolem jeho pasu a kývl, že je připravený, a že se může letět.

„Draco, můžeme,“ zeptal se přes rameno Zmijozela.

„Můžem,“ potvrdil mu to dotyčný. A jako jeden se obě dvě košťata zvedla a zamířila si to pomalu k východu z Komnaty.

Harry se zastavil u dveří, otočil se na ně a zasyčel: „Zavřít!“

Na jeho povel se vrata zavřela a hadi se vrátili na svoje původní pozice, aby znovu strážili vchod, než se objeví další Hadí jazyk a vyzve je k otevření.

Chlapci na košťatech se pomalu, kvůli nerovnostem na zemi a na stropě, blížili k východu, který ústil v dívčí umývárně. Doletěli až k začátku skluzavky, plynulým pohybem nasměrovali košťata směrem vzhůru k vchodu do Komnaty.

Zastavili se až nahoře, kde zůstali viset ve vzduchu, než Harry poručil dveřím, aby se otevřely. Naštěstí měli štěstí, jelikož v umývárně nikdo nebyl, takže nikoho nevyděsili svým zjevením z ničeho nic.

„Tak jo,“ oprašoval se Harry, když stanul na pevné zemi umývárny a zavřel za sebou vchod. „Uvidíme se v úterý, jako vždycky. Ty Draco dones ty lektvary, ať nám tady Nev nevykrvácí.“

„Hej.“

„To bylo myšleno jako vtip,“ hájil se vesele Potter.

„Cha,“ urazil se Neville a odešel z umývárny, aniž by se jedinkrát otočil zpátky.

Draco s Harrym se po sobě překvapeně podívali, nikdo z nich nečekal, že by se Longbottom mohl taky naštvat.

„Musím za ním,“ vyrazil ze sebe Harry a už upaloval za druhým Nebelvírem, jen Dracovi mávl na pozdrav.

Mladý Malfoy zůstal v umývárně sám. Vesele se pro sebe ušklíbl a po chvíli taky opustil místnost.

 

„Neville,“ volal Harry v běhu na kamaráda. „No tak, Neve, počkej. Já to tak nemyslel.“

Druhý Nebelvír se zastavil, ale k němu se neotočil. Čekal, až Harry doběhne. Na to řekl: „To že se do mě trefují všichni ostatní, mi nevadí, ale že se k nim přidáš i ty, jsem nečekal.“

Černovlásek se zarazil, když si uvědomil, že má Neville pravdu. Všichni, ať už z jejich koleje nebo z jiné, si z Neva dělali panáka na vtipy. Každou chvíli mu někdo něco provedl a on se nebránil, jen všechno snášel se skloněnou hlavou.

„Já,“ nadechoval se, aby se mu znovu omluvil, ale druhý mladík ho přerušil: „Nech to být, Harry.“

„Ne,“ namítl. „Chci se ti omluvit a taky se ti omluvím. Je mi líto, co jsem řekl v té umývárně.“

Neville se chvíli díval do neznáma, než odvětil: „Už to víckrát nedělej.“

„Nebudu,“ souhlasil Harry. „A teď půjdeme na večeři.“

„Bude humbuk,“ usoudil Longbottom cestou.

„Proč?“

„Zmizeli jsme na celý den, od oběda nás nikdo neviděl,“ vysvětloval. „Určitě si toho někdo všiml. Třeba Hermiona.“

„Sakra,“ zaklel Potter. „Úplně jsem na to zapomněl. Chtěl jsem se zeptat Draca, jestli nemá nějaký nápad, jak nám dát vědět, kdyby nás někdo hledal.“

„Příště,“ uklidňoval ho Nev. „A teď budeme doufat, že nás nikdo nehledal.“

 

Skoro ani nestačili usednout ve Velké síni k večeři, když se na jejich hlavy snesla Hermionina zloba.

„Kde jste celý den byli,“ zeptala se jich zhurta. „Máme spoustu úkolů a vy na celý den zmizíte.“

„Klid Hermiono,“ uklidňoval ji Harry a dával si na talíř trochu bramborové kaše a kuřecí stehýnka. „Zítra je neděle a je volno. Všechno se stihne.“

„Vy, kluci, si to všechno představujete, jako jednoduchou věc,“ čepýřila se. „Ale já vám úkoly dávat opisovat nebudu.“

„To taky nikdo nechce,“ odvětil znovu černovlásek, ale tentokráte už s jídlem na vidličce.

„To ti připomenu, až příště přijdeš a budeš prosti, abych ti to dala opsat,“ s těmito slovy se zvedla a opustila Velkou síň. Za sebou nechala jenom nechápavé kamarády.

„Co to do ní vjelo,“ nechápal Neville udiveně.

„Ale jenom jí nervují ty aury,“ mávl Ron nožem. „Je nervózní z toho, že nikde nemůže nic víc zjistit. Je odkázaná jenom na tu malou knížečku. A to jí štve.“

„Ale nemusí si to vybíjet na nás,“ ucedil Harry.

TBC

04.02.2011 10:20:25
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one