Úterní pozdní odpoledne zastihlo Harryho před kabinetem profesorky McGonagallové. Byl tady z jednoho prostého důvodu – vytáhnout z ní informace o Černých řetězech, aby mohli pomoc Nevillovi, který stále trval na tom, že to nikomu neřeknou. K nemilé libosti Harryho.

Zhluboka se nadechl a zaklepal. Notnou chvíli se nic nedělo, než se zevnitř ozvalo ženským hlasem: „Dále!“

Černovlásek vzal za kliku, zmáčkl a otevřel dveře. Vešel do pracovny a pravil: „Dobrý den, paní profesorko.“

„Pane Pottere,“ usmála se starší žena. „Co pro vás mohu udělat?“

Harry se na chvíli zarazil, když viděl, že profesorka není sama. V jednom křesle po boku jejího stolu seděla profesorka Davidsová a spokojeně upíjela čaj.

Minerva, když viděl chlapcovu nejistotu, řekla: „Nemusíte mít strach, že jste nás od něčeho vyrušil. Jenom jsme popíjeli čaj, před večeří.“

„Aha,“ odkašlal si nejistě a posadil se do nabídnutého křesla.

„Tak co pro vás mohu udělat, pane Pottere?“

„Já,“ zarazil se Harry. Nevědě, jak začít. „Chtěl jsem se jenom zeptat, zda nemáte nějakou knihu o aurách a jejich poutech. Tenkrát na hodině, jak jste vykládala o svazování aur, mě to zaujalo, a tudíž bych se chtěl dozvědět něco více.“

Profesorka se na něho chvíli hleděla přes svoje brýle, než odvětila: „Abych pravdu řekla, pane Pottere, dost jste mě překvapil. Čekala bych spíše slečnu Grangerovou, že projeví zájem o literaturu navíc.“

„Je to zajímavé,“ pokrčil Nebelvír rameny.

„To ano,“ přidala se do rozhovoru profesorka Davidsová. Zamyslela se a po chvíli řekla: „Je zde pár knih, které byste si mohl půjčit buď ode mě nebo od profesorky McGonagallové.“

„To bych byl rád,“ usmál se.

„Tedy dobrá,“ souhlasila nakonec Minerva. „Dobby!“

S hlasitým lupnutím se v kabinetě objevil domácí skřítek jménem Dobby, který byl zaměstnán v Bradavicích, ale na rozdíl od ostatních skřítků mu bylo za služby placeno.  Na sobě měl barevnou skladbu oblečení, od krvavě rudé čepice po jednou zelenou a jednu modrou ponožku.

Uklonil se a zeptal se: „Čím mohu pomoci, profesorky?“

„Dobby,“ oslovila ho mile McGonagallová. „Dones mi z mojí knihovny knihu o aurách a poutech k nim.“

„Ano,“ odpověděl pištivým hláskem a zmizel.

„Myslím, že mám jenom jednu,“ vysvětlovala zamyšleně starší žena.

„Abyste pochopil, pane Pottere,“ obrátila se na něho Davidsová. „Knih o aurách je velice poskromnu. Jen málo kdo dokázal proniknout do jejich tajů. Některá odhalení přinesla více otázek než odpovědí. Je sice pravda, že o poutech se toho ví více, jelikož jsme je vymysleli my, ale i tak je všechno zahalené tajemství. Nikdo přesně neví, kde leží jejich hranice.“

Harry byl ušetřen odpovědi Dobbyho návratem. Skřítek položil knihu na stůl a znovu se zeptal: „Mám odnést ještě čaj?“

„Ne, to je všechno, děkuji Dobby.“

Dobby se uklonil a se slovy: „Sbohem, Harry Pottere.“ Zmizel.

„Tak tady ji máte,“ podala mu ji Minerva. „Opatrně s ní. Jak už bylo řečeno, knih o aurách je velmi málo.“

Davidsová se v rychlosti podívala na titul kniha, než řekla: „Tuto knihu mám taky a je taky jedinou na toto téma. Pokud nebudete něco chápat, klidně přijďte. Ráda pomůžu.“

„Děkuji,“ poděkoval Harry a co nejrychleji zmizel z kabinetu, ale tak aby to nevypadalo neslušně.

„Zajímavý chlapec,“ pronesla se šálkem u úst Jane.

„To ano,“ souhlasila ředitelka jeho koleje. „A taky přitahuje problémy.“

„A kdo ne,“ zasmála se Davidsová.

 

„Tak co,“ zajímal se Neville, který čekal o několik metrů dále na chodbě. „Máš?“

„Mám,“ zasmál se Harry a ukazoval mu svojí kořist – Aury a pouta do nich vložená.

„Hmm,“ zamručel chlapec, když si ji vzal z natažených rukou a opatrně ji otevřel. Zběžně v ní zalistoval, než řekl: „Doufám, že pomůže.“

„Pomůže,“ pronesl přesvědčivě druhý mladík. „A teď už pojď. Draco na nás už určitě čeká a víš jaký je, když musí čekat.“

 

Draco už opravdu v komnatě Nejvyšší potřeby čekal, před sebou na stole měl dvě knihy. Jednu celkově o aurách a poutech a jednu tenčí věnovanou přímo obávaným Černým řetězům. Když je přebíral od kmotra, div neskákal radosti a musel se hodně držet, aby to na něm nebylo vidět, jakou má radost. Zrovna v ní měl zabořenou hlavu, když dovnitř vešli Harry s Nevillem.

„Jdete pozdě,“ utrousil ledově a odložil knihu na stůl. Věděl, že později na ní bude času dost.

„Vidíš,“ poukázal Harry a přihodil svojí kořist na hromadu. „neříkal jsem to.“

„Moc toho není,“ řekl smutně Nev při pohledu na tři svazky na stolku.

„Neboj,“ uklidňoval ho Draco a zvedl tenkou knihu, aby jim ji ukázal. Jmenovala se Černé řetězy – fámy a skutečnost.

„Páni,“ vydechl Harry. „Kdes ji sehnal?“

„Snape má neuvěřitelně dobře zásobovanou knihovnu,“ vysvětlil jednou větou.

„Třikrát sláva,“ ušklíbl se černovlásek.

„Je v ní něco zajímavého,“ zeptal se Nev nervózně.

Draco se po něm podíval, podal mu ji a řekl: „Přečti si ji nejprve sám. Já sám jsem přečetl jenom několik prvních stránek, ale nevypadá to špatně.“

„Tak se dáme do toho ne,“ vyzval je Potter a vzal si do rukou svoji knihu. Přivolal si pohodlné křeslo a začetl se. Ostatní dva ho následovali.

 

O dvě hodiny později odložil Nev svoji knihu zpět na stůl a pronesl: „Je to zbytečný.“

„Cože,“ řekli svorně Harry a Draco.

„Podmínky pro zrušení řetězů jsou strašné,“ odpověděl téměř neslyšně. „to se nám nemůže nikdy povést.“

„A jaké jsou,“ zeptal se Harry s obavami v hlase.

„Nejprve musím najít dva další lidi se zlatou aurou, aby mi pomohli s rituálem,“ začal. „A jelikož zlatá aura je vzácná, pochybuju, že mám šanci někoho najít.“

Harry zrudl a trochu s obavami řekl: „No, prvního bys měl.“

„Co,“ nechápal Nev a podíval se po Harrym.

„Mám zlatou auru.“

Ticho.

„Omyl,“ ozval se Draco klidně. „Máš dva.“

Oba Nebelvíři se podívali na Draca, který klidně seděl v křesle a pohled jim opětoval.

„Ty taky,“ zeptal se pro jistotu Potter.

„Jo, já taky,“ usmál se blonďák. Otočil se na Nevilla a pokračoval: „Tak to bychom měli první bod. Co je tam dál.“

„Ech,“ snažil se vzpamatovat z tolika překvapení. „No, musím znát čas, kdy jsem byl spoután a osobu jenž to udělala.“

„No,“ zamyslel se Draco. „To bude trochu těžší, ale snad na něco přijdeme. V nejhorším použijeme nitroobranu, myslanku nebo něco podobného. Co dál?“

Neville celý překvapený, jak Draco plánuje, pokračoval: „Pak je tu lektvar.“

„Proč to musí být vždycky lektvar,“ zeptal se zoufale Harry.

Hnědovlasý Nebelvír chvíli listoval v knize, než našel recept: „Takže tady to mám: výluh z jedné mandragory, dračí krev, baziliščí kůže, babské ucho a žíně z černého jednorožce.“

Draco mlčel a bylo vidět, že neví z které do které, jak byl na rozpacích.

„Tak to řekni rovnou,“ pobídl ho Neville. „Něco je špatně, že.“

„Jaksi,“ vytáčel se Zmijozel.

„Draco,“ okřikl ho Harry, který toho měl dost. „Vysyp to!“

„Dobře,“ ohradil se blonďák. „Tak tedy – výluh z mandragory by se dal ukrást ze Snapova skladu.“

„Výborně,“ přerušil ho černovlasý Nebelvír. „Tak to bude ještě zajímavý.“

„Dračí krev,“ pokračoval Draco. „S tou to bude trochu horší, sice mám nějaké kontakty, ale i tak to bude trvat dlouho, než nějakou seženu.“

„Hmm,“ zamyslel se Harry. „Možná bych měl řešení.“

„Jaké,“ zajímal se Nev.

„Ronův bratr Charlie pracuje s draky,“ vysvětloval. „Kdybych ho poprosil, třeba by pomohl. Musí to být konkrétní druh nebo je to jedno.“

„Ech,“ zarazil se Neville, nevědě odpověď.

„Prozkoumám to a dám vědět,“ řekl Draco. „Baziliščí kůže je jediná, kterou máme, a podotýkám že hodně.“

Oba Nebelvíři se zasmáli.

„Babské ucho mám já ve sbírce,“ pokračoval Neville.

„Výborně,“ pronesl Malfoy. „Co bylo to poslední.“

„Žíně z černého jednorožce.“

„Sakra,“ zanadával Draco. „Já věděl, že to nebude jednoduchý. Sakra.“

„Co je,“ nechápal Harry.

„Černý jednorožec,“ vysvětloval dál Zmijozel. „Je asi šest set let vyhynulý.“

Místnost se zahalila do ticha.

„Všechno je marný,“ řekl do ticha Neville zlomeným hlasem. „Nikdy to neseženeme.“

„Nevzdávej se tak brzy,“ krotil ho Harry. Podíval se prosebně na Draca, který řekl: „Zkusím vytáhnout něco ze Severuse. Třeba mi navrhne něco jiného. Uvidíme.“

„Vidíš,“ usmál se Potter povzbudivě. „Nesmíš se vzdávat.“

Přes Nevillovu hlavu si ovšem s Dracem vyměnili pohledy plné obav.

„Dobře,“ řekl po chvíli ticha Malfoy. „Každý z nás si projde ještě jednou ty knihy, ve čtvrtek se tady sejdeme a vymyslíme co dál.“

„Souhlasím,“ přidal se Harry. Náhle ho něco napadlo, koukl se na Zmijozela a řekl: „Tak ty máš zlatou auru a nepochlubíš se, jo.“

Draco jemně zrudl a vypálil: „Že to říkáš zrovna ty!“

Harry se zasmál, než řekl: „Ale stejně je to divný.“

„Co myslíš,“ zajímal se Neville, když si do kapsy pláště schoval knihu od Draca, který si nechal tu s tím lektvarem kvůli průzkumu.

„Já jenom,“ vysvětloval. „že Davidsová říkala, že zlaté aury jsou nesmírně vzácné a my jsme se tu sešli tři. Není to divný?“

„Třeba to tak má být,“ nadhodil Draco. „Třeba si nás osud vybral, abychom pomohli tady Nevovi.“

„Osud,“ zapochyboval Chlapec, který zůstal naživu. „Už mám nad hlavou dost věšteb, další nechci. Ne, děkuji, nechci.“

TBC
21.02.2011 19:13:24
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one