Ráno zastihlo Harryho na ošetřovně. Chvíli zmateně koukal kolem a snažil se přijít na to, jak se sem dostal, než se mu vybavilo dění předchozí noci. Pohlédl směrem k posteli, kam v noci uložil s pomocí madam Pomfreyové Nevilla. Viděl, jak mladík tiše spí, netížen dalšími nočními můrami. Zrovna se snažil vybatolit z postele, když do místnosti vešla ošetřovatelka.
„A, vidím, že už jste vzhůru, pane Pottere,“ usmála se na něho a přešla k obsazené posteli. Několikrát nad ní mávla hůlkou a přitom si něco pro sebe mumlala. Nakonec se usmála: „Naštěstí si můra nevyžádala vážnější následky, ale jestli je vše v pořádku, poznáme, až se probudí.“
„A kdy to bude?“ zajímal se Harry, který se mezitím v rychlosti převlékl, jelikož mu madam Pomfreyová nechala přinést z jeho pokoje šaty na dnešní den.
„Asi bude nejlepší počkat, až se probudí sám,“ usoudila nakonec. „Vy se, pane Pottere, vraťte na svou kolej, a jak se vzbudí, dám vám vědět. I tak bych ho nepustila samotného, kdyby náhodou.“
„Dobře,“ souhlasil Harry a odešel z ošetřovny. Plně důvěřoval schopnostem léčitelky, sám přece nejednou dlel pod její ráznou rukou. Někteří jeho spolužáci si dělali legraci, že by se tam měl jednu postel rezervovat jenom pro sebe a dát si na ní cedulku se jménem.

 

Neville se pomalinku probouzel z bezesného spánku, hlava mu třeštila a měl zvláštní pocit, že něco není dobře. Otevřel opatrně oči a kolem sebe uviděl ne úplně povědomé stěny. Aniž by se zvedl, rozhlédl se kolem sebe.
„Ošetřovna,“ zamumlal si pro sebe, když poznal, kde se nachází. Okem zavadil o velké nástěnné hodiny, které vysely na protější zdi nad postelemi. Rafičky ukazovaly poledne. Tentokrát se pomocí rukou posadil, upravil si polštář, opřel se do něho a přemýšlel, co se stalo, že se dostal na ošetřovnu. V hlavě si promítal události předchozího dne – škola, úkoly, jídlo. Nemohl však přijít na nic, co by ho sem poslalo.
Trápil by se ještě asi dlouho, kdyby nepřišla madam Pomfreyová: „Pane Longbottome, to jsem ráda, že vás vidím vzhůru. Už jsem se začínala bát.“
„Madam Pomfreyová,“ pozdravil ji mírně zmateně. „Co tady dělám?“
Žena si ho sjela pohledem od hlavy k patě a zase nahoru, než se optala: „Co si pamatujete jako poslední věc?“
„No,“ zarazil se Neville. „Chystal jsem se do postele, a pak jen jak do ní lezu.“
Léčitelka si přitáhla židli, posadila se na ní a velmi opatrně řekla: „Uprostřed noci vás sem přivedl pan Potter. Byl jste v hlubokém šoku. Podle toho, co mi řekl, jste měl asi nějakou noční můru, která u vás vyvolala emoční otřes.“
„Šok?“ nechápal Nebelvír a snažil se vzpomenout. Náhle to k němu přišlo všechno najednou. Vzpomínka na sen i samotný sen. Přitiskl si ruce ke spánkům, vytřeštěnýma očima hleděl před sebe a šeptal: „Ne. Ne, to nemůže být pravda.“
„Pane Longbottome?“ snažila se k němu dostat madam Pomfreyová. „Musíte se uklidnit. Slyšíte mě?“
Když žena viděla, že ji vůbec nevnímá, zavolala: „Dobby!“
S prásknutím se v místnosti objevil domácí skřítek, uklonil se a zeptal se: „Co potřebuje, madam Pomfreyova?“
„Přiveď Harryho Pottera!“ přikázala. „Pokud bude mít hodinu, řekni, že je jeho přítomnost nutná tady.“
„Ano, paní,“ uklonil se znovu a s prásknutím zmizel.
Mezitím se léčitelka snažila dostat Nevilla z jeho šoku, ale moc se jí to nedařilo. Mladík seděl na posteli, nohy stáhnuté pod sebe a houpal se tam a zpátky. Celou dobu stále opakoval: „To nemůže být pravda.“
Už to skoro vzdávala, když se dveře na ošetřovnu rozrazily a dovnitř vpadl Harry. Nijak se nezastavoval a hned poklekl na postel vedle Neva.
„Neve, Neville, slyšíš mě?“ promluvil na něho jemně. Pokusil se mu odtáhnout ruce od hlavy, ale nebyl o moc úspěšnější než ošetřovatelka. Zeptal se ji: „Co se stalo?“
„Probudil se sám od sebe,“ vysvětlovala. „Byl v pořádku, ale pak si vzpomněl na ten sen a upadl znovu do tohohle stavu. Nevím, jestli to zvládne.“
Harry se s bolestí v očích díval na přítele, jak se houpe na posteli s rukama přitisknutýma k hlavě a stále dokola opakuje: „To není pravda! To se nestalo!“
Náhle ho něco napadlo, otočil se na ženu a zeptal se: „Vím, že to bude vypadat divně, ale mohla byste zavolat Draca Malfoye?“
„Pana Malfoye?“ nechápala madam Pomfreyová. „Proč zrovna jeho? Nebyla by lepší slečna Grangerová?“
„Ne,“ přerušil ji. „Zavolejte jeho, prosím.“
„Dobrá,“ souhlasila nakonec. Znovu přivolala domácího skřítka a požádala, aby přivedl Zmijozelského žáka.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se na ošetřovně objevil i Draco. Už mezi dveřmi mu bylo jasné, že se stalo něco zlého.
„Co se děje, Harry?“ optal se hned.
Dotyčný jen mlčky ukázal na hnědovlasého Nebelvíra. Draco se na něho dlouho díval, než se znovu zeptal: „Jak?“
„Něco se mu zdálo a upadl do šoku,“ přišla se svou troškou do mlýna madam Pomfreyová. V duchu se ale velmi divila, že spolu chlapci výborně vycházejí a přitom byla svědky několika dní staré rvačky.
„Sen,“ zamumlal Draco. Posadil se na postel vedle Nevilla, zamyšleně ho pozoroval, než se otočil na Harryho: „Myslíš?“
„Asi jo,“ pokrčil rameny. „A bude to síla, když se dostal do takového stavu.“
„Někdo, koho zná,“ usoudil blonďák.
Harry souhlasně přikývl: „Ale jak ho z toho dostat?“
„O něčem bych věděl,“ ušklíbl se Draco. „Musíš mi ho však podržet.“
„Jak?“
„Sedni si za něho,“ instruoval ho. „Tak a teď mu zahákni ruce za jeho a pokus se je držet, co nejdál od hlavy.“
Harry chvíli bojoval s Nevillovou silou, kterou tiskl ruce k hlavě, než se mu to částečně podařilo. Draco na nic jiného nečekal, napřáhl se a pořádně mu vrazil facku. Chlapcovo zmatené mumlání okamžitě přestalo.
Nevillovi oči párkrát zamrkaly, než se překvapeně otázal: „Draco?“ Když se do jeho zorného pole dostal i druhý chlapec: „Harry?“
„Neve, jsi v pořádku?“ zeptal se ho starostlivě Harry.
„Já,“ začal, ale pak už jenom plakal. Vrhl se na oba dva mladíky před sebou a sevřel je v náručí. Harry ho okamžitě taky objal, aby mu dodal útěchu, ale Draco nebyl na něco takového zvyklí. Proto si černovlásek přitáhl Nevilla celého do náruče, aby se mohl vyplakat.
„Babička,“ vzlykal Nev. „Byla to babička.“
Harry s Dracem si přes jeho hlavu vyměnili zmatený pohled, než oběma došlo, co tím jejich kamarád myslí. V jejich tvářích se objevilo překvapení, které přešlo pomalu do vzteku a chuti se pomstít.
„Pánové,“ vyrušila je madam Pomfreyová, která to všechno sledovala zpovzdálí, ale teď chtěla vysvětlení. „Může mi, některý z vás vysvětlit, co se to právě stalo? A jak to, že jste takový velcí přátelé, když normálně na sebe metáte jednu kletbu za druhou?“
„Víte,“ začal Draco. „Na začátku školy jsme uzavřeli příměří.“
„A dál?“
„Dál už nic moc není,“ pokračoval Harry, který stále v náručí držel Neva, i když ten už jen tiše posmrkával. „Stali se z nás kamarádi. Hodně jsme se toho o sobě navzájem dozvěděli.“
„Ta facka mě jen tak napadla,“ vysvětloval blonďák, když zahlédl její tázavý pohled. „A pomohla.“
Léčitelka sice vypadala na to, že má tunu dalších otázek, ale nakonec zůstala ticho. Vzala si svoji hůlku, několikrát s ní zamávala nad Nevillovou hlavou, souhlasně pokývala a odešla se slovy: „Jdu pro lektvar, hlídejte ho!“
Draco počkal, až žena skutečně zmizela ve dveřích, než se zeptal: „Neville, co se stalo?“
„Zdál se…se mi sen,“ posmrkoval Nev. „Byl jsem v nějaké místnosti….. připoutaný ke stolu….pak přišla ba..babička…prosil jsem ji, že už budu hodný…ale ona mě ignorovala…pak vytáhla jakýsi černý kroužek a dala mi ho na čelo……Merline, ta bolest byla strašná…bolelo mě úplně všechno……“
Harry si přitiskl hnědovláska ještě více do náruče, aby mu dodal trochu síly. Draco mezitím nad vším přemýšlel, bylo mu jasné, že magie jim dala informace potřebné k odejmutí řetězů, chyběla jenom jedna drobnost.
„Vím, že o tom nechceš teď mluvit, ale je to nutné,“ řekl jemně. „Vzpomeneš si, kolikátého bylo?“
„Halloween,“ zamumlal tiše.
„Děkuji,“ sevřel mu Draco pevně rameno.
Než však stačil říct něco dalšího, otevřely se znovu dveře a dovnitř vešla ošetřovatelka s podnosem plným lektvarů. Přišla až k nim, položila tác na stolek a řekla: „Pacient teď potřebuje klid, měli byste se vrátit do tříd.“
„Ne,“ přerušil ji Nev dost vyděšeným hlasem. Sevřel ještě pevněji svoje dva kamarády, než řekl: „Ať zůstanou. Nechci, aby šli.“
Žena si ho chvíli prohlížela, než ustoupila: „Dobrá, ale až usnete, tak odejdou!“
„Hmm,“ souhlasil trochu neochotně. Nechal se donutit vypít několik lektvarů, jejichž chuť nestála za nic. Pak ho Harry zachumlal do peřin a se slovy, že všechno bude dobré, se pomalinku propadl do bezesného spánku.
„Přijdu po škole,“ informoval ji Potter, když je skoro vyhodila ze dveří. „Bude v pořádku?“
„Myslím, že ano,“ odvětila. „Ale jen díky vám dvěma.“
„Madam Pomfreyova,“ řekl Draco. „Mohla byste si dnešní události nechat pro sebe?“ A mávl rukou mezi sebou, Harrym a Nevillem.
„Nevím, o čem mluvíte, pane Malfoyi,“ usmála se a zavřela před nimi dveře.

 

„Babička,“ zavrčel Harry cestou z ošetřovny. „Jak mohla?“
„Netuším,“ odvětil stejně podrážděně Draco. Oba nedokázali pochopit, proč Augusta Longbottomová takto poškodila svého vlastního vnuka. Vždyť byl tím jediným, co jí zbylo po synovi, který teď sídlil u sv. Munga.
„Nejradši bych jí nahlásil,“ pokračoval černovlásek v běsnění. „Nechápu, jak se mu pak mohla podívat do očí, když mu udělala tohle. Připravit ho o magii.“
„Možná právě o to šlo,“ přerušil jeho tirádu. „Možná, když viděla, jak je silný a jak je silná jeho magie, tak se bála, že ji opustí a nechá samotnou. Takhle kdyby neměl skoro žádnou magii, tak by zůstal do konce života s ní.“
„To je hnusné.“
„I takový jsou lidé.“

 

Nevilla pustila madam Pomfreyová druhý den navečer, ale trvala na tom, aby ho odvedl Harry a dohlédl na něj.
„Jak je, Neve?“ zeptal se černovlasý Nebelvír opatrně.
„Nevím,“ zamumlal hnědovlásek zničeně.
Harry ho vzal jemně za loket a vedl ho směrem do sklepení: „Draco na nás čeká. Chce tě vidět.“
Došli až před ošuntělé dveře, Harry je opatrně otevřel a nakoukl dovnitř. Zevnitř se ozvalo: „U Merlina, Potter, přestaň být tak schizofrenní.“
„Trhni si, Malfoyi,“ odsekl Nebelvír a pustil druhého mladíka dovnitř.
„Neville,“ pozdravil ho Draco a sevřel mu paži v něžném gestu. Víc mu svoji podporu projevit neuměl, nikdy to v rodině nedělali. A Nev to chápal, proto ho to potěšilo ještě víc než kdy jindy.
„Draco,“ oplatil mu pozdrav a trochu se i usmál.
„Tak je to dobře,“ usmál se i Harry. „Nenech se od ní ponížit a zlomit.“
„Je to moje jediná rodina,“ namítal zoufale Neville.
„My jsme teď tvoje rodina,“ řekl pevně Draco.
„Zbývá nám jenom jediná věc,“ nadhodil Harry tiše. „Získat někde žíni z černého jednorožce, a že to nebude jednoduchá věc.“
Draco jen souhlasně přikývl. Ani jeden z nich netušil, že situace se vyřeší sama.

TBC

25.03.2011 09:19:08
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one