Hagrid zrovna uvažoval, že ukončí hodinu a půjde nahlásit, co se stalo, když se z lesa vynořil chybějící mladík na jednorožci. Třída opět vzrušeně zašuměla při pohledu na chlapce.
Hřebec popošel ještě několik kroků do světla a zastavil se, jasně tím dávajíc najevo, že dál už nepůjde. Neville mu už trochu ladněji sklouzl ze hřbetu na zem, aniž by se u toho zapotácel. Kůň zařehtal, otočil se a zmizel v lese, nechaje za sebou zmatenou třídu s učitelem a Nevilla.
„Co se stalo?“ vykřikl někdo z davu studentů směrem na Nebelvíra.
Ten se otočil, zrudl a řekl: „Jen mě povozil po celém lese. Vůbec nechápu, co to mělo znamenat.“
Přitom si všiml, že kentaur na něho hledí s pohledem, který mu nevěří. Věděl nebo spíše tušil, že lže.
„To chceš říct,“ zaútočil Seamus, „že tě ten jednorožec jen tak vozil po lese? Tak tomu nevěřím.“
„Ale je to tak,“ bránil se zrudlý Nev.
Harry vidíc, že je jeho kamarád v úzkých, promluvil: „Myslím, že v tom nic jiného nebude. Copak by se jednorožec normálně choval takhle?“
Všichni se otočili na Hagrida, aby jim k tomu něco řekl, mezitím se Neville vmísil do davu studentů.
„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.“

 

Cestou na oběd se Neville snažil vmísit do davu a neupozorňovat na sebe, i když věděl, že to bude marné. Tušil, že kolem oběda už budou všichni vědět, že se povozil na jednorožcovi.
„Neve,“ oslovil ho tiše Harry, který kráčel vedle něho. „Co se tam stalo?“
„Řeknu ti to večer,“ zašeptal v odpověď. „Dej vědět blonďákovi, jako vždy.“
Dál to ani jeden z nich dvou nerozváděl. Když Nebelvírští vstoupili do Velké síně, neslo se kolem nich podivné šeptání. Někteří ze žáků školy prstem ukazovali k jejich skupince.
„Ignoruj je,“ radil mu Harry. Sedli si vedle sebe ke stolu, nandali si jídlo na talíře a bez dalšího mluvení se do něho pustili.
„Hej, Longbottome,“ křikl přes celou síň Nott ze Zmijozelu. „Jaký to bylo na jednorožcovi, ty naše neviňátko?“
„Pane Notte, toto chování není vhodné pro Velkou síň,“ napomenul ho profesor Lektvarů velmi důrazně. Sám byl seznámen s nečekávaným děním při hodině Péče o kouzelné tvory a velmi ho to překvapilo. Zmijozelští překvapeně ztichli, nějak nečekali, že je napomene zrovna ředitel jejich koleje.
I ostatní stoly ztichly a zahleděly se k učitelskému, co se tam děje. Všichni profesoři měli hlavy při sobě a o něčem živě diskutovali. Nikdo nemusel moc dlouho přemýšlet, aby přišel na to o čem.
„Jdu do knihovny,“ ozvala se Hermiona, když dojedla, nutno dodat, že oslepující rychlostí.
„Proč?“ zajímal se Ron s ústy plnými jídla.
„Chci zjistit, co to mělo znamenat,“ vysvětlovala. „Žádný jednorožec jen tak nepovozí na svém hřbetě člověka, a už vůbec ne chlapce. Bez urážky Neville.“
„Dobrý,“ mávl rukou dotyčný mladík, ale to už ho dívka skoro neslyšela, jelikož byla na půl cesty z místnosti. Natočil se směrem na Harryho a zašeptal: „Pochybuji, že něco najde.“
Druhý Nebelvír mu věnoval zmatený pohled, ale když neuslyšel další vysvětlení, tak se vrátil k jídlu. Už se strašně těšil na večer, až jim Neville poví, co se stalo v lese.

 

Draco doslova chvátal do komnaty Nejvyšší potřeby, jak byl nedočkavostí bez sebe, aby se dozvěděl o dění v lese. Po obědě dostal od Harryho vzkaz o mimořádném setkání v komnatě, které svolal Neville.
Doběhl do sedmého patra, uviděl dveře a bez jakéhokoliv zdržování je rozrazil. Když vešel dovnitř, s bouchnutím je zase za sebou zavřel a skoro vykřikl: „Tak co se tam stalo?“
Harry s Nevillem na něho překvapeně hleděli s mírně otevřenými ústy, nikdy neviděli Draca takhle nedočkavého a schváceného.
„No tak,“ dosedl vyčerpaně do křesla. „Nenapínejte mě tak.“
„Ale já taky ještě nic nevím,“ hájil se černovlásek. A tentokrát se na Neva otočil on se slovy: „Draco má pravdu, povídej!“
Longbottom se musel usmát, když viděl jejich nedočkavé tváře: „Když jsem nasedl na toho jednorožce, odnesl mě do hlouby lesa, až jsme se zastavili na velké mýtině, na které bylo nespočet dalších jednorožců – hřebci, klisny i hříbata. Ta byla mim příchodem překvapená nejvíce, dokonce se jedno odhodlalo tak daleko, že jsem si ho skoro pohladil, ale jeho matce se to moc nelíbilo. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale to co přišlo pak, mě překvapilo ještě víc.“
„Sakra,“ přerušil ho Harry netrpělivým hlasem. „Vykládáš to jak povídku na pokračování. Přidej trochu.“
„Nějaký nedočkavý,“ odsekl Nev. „Ve stínu na kraji lesa stál Černý jednorožec.“
„Cože?“ vykřikli oba na jednou.
„Černý jednorožec,“ zopakoval jim ještě jednou. „Přišel až ke mně, dotkl se mého čela svým rohem, a pak promluvil.“
Tentokrát ani jeden z chlapců nevykřikl, jen jim spadli překvapením brady.
„Řekl mi, že Černí jednorožci se mezi bílými vyskytují jako albíni u jiných druhů zvířat. Chvíli se mnou rozmlouval, a pak mi něco dal.“
„Co?“ vydechl Harry fascinovaný jeho příběhem.
„Tohle,“ řekl a vytáhl z kapsy pláště knihu o aurách. Opatrně ji otevřel na požadované stránce a ukázal Dracovi i Harrymu svůj dárek od jednorožce.
Chvíli bylo ticho, které přerušil až Draco svou otázkou: „Je to, to co si myslím?“
„Ano,“ usmál se Neville. „Žíně z Černého jednorožce.“
„Páni,“ vydechl Harry. Prudce zvedl hlavu, podíval se na Draca a zeptal se: „Jak rychle můžeš začít dělat ten lektvar? Do Halloweenu moc nezbývá.“
Blonďák se na chvíli zamyslel, než odpověděl: „Zítra. Všechny potřebné ingredience máme, takže můžu začít téměř okamžitě. Problém je spíše, kde ho vařit.“
„V Tajemné komnatě?“ navrhl Neville. Opatrně vyjmul žíně z knihy a předal je Dracovi. Ten je uschoval stejným způsobem jako Nebelvír, do knihy o aurách.
„Souhlasím,“ přidal se Potter. „Nikdo tam nechodí. Obřad stejně provedeme tam, nikde jinde na hradě není takové soukromí. A navíc nevíme, jak to dopadne. Co víme, můžeme klidně zbořit hrad.“
„To si nemyslím,“ odporoval Draco. „Ale souhlasím s tou komnatou, akorát budeš muset chodit se mnou, abych se tam nějak dostal.“
„Zkusím nastavit vchod, aby tě vpustil sám,“ zamyslel se jediný známý Hadí jazyk ve škole.
„To by bylo vhodné,“ ušklíbl se Zmijozel. Kouknul se na hodinky a trochu smutným hlasem pronesl: „Už budu muset jít, slíbil jsem Blaisovi, že se s ním kouknu na esej do Lektvarů.“
„Setkáme se zítra v umývárně,“ rozloučil se s ním Harry. Když se za mladíkem zavřely dveře, otočil se celý rozzářený na Nevilla, který měl skloněnou hlavu a nad něčím přemýšlel. „Neve?“
„Ach, promiň,“ vytrhl se ze svého rozpoložení. „Říkal jsi něco?“
„Draco zítra začne s lektvarem,“ informoval ho. Objal ho kolem ramen a s úsměvem pokračoval: „Konečně budeš volný.“
„Ano,“ usmál se stejně radostně.

 

„Říkám ti, že Harry mizí víc než je obvyklé,“ odporoval Seamus Ronovi při večeři. Harry se z ní vydal trochu dřív, jelikož musel jít otevřít komnatu pro Draca. Nev se k nim měl připojit později.
„Třeba někoho má?“ nadhodil Dean.
„Spíš nám dává s Hermionou trochu prostoru pro sebe,“ namítl Ron a dál klidně jedl svoji večeři.
„Tak o tom pochybuju,“ odsekl Finnigan. „Kolikrát zmizí bez jediného slova.“
„Občas chodí se mnou do skleníku,“ vmísil se do jejich rozhovoru Nev, který je celou dobu poslouchal, ale nezasahoval. „Vlastně je tam se mnou dost často. Říkal mi, že vám s Hermionou chce nechat prostor či něco podobného.“
„Tak vidíš,“ máchl vidličkou v ruce Ron směrem k Seamusovi. „Neříkal jsem to?“
„Hm,“ zamrčel mladík a znovu se vrátil k večeři.
Nev si oddychl, že aspoň trochu zažehnal bouři, která se hnala na Harryho hlavu, tedy prozatím. V hlavě si udělal poznámku, že mu o tom nesmí zapomenout říct.

 

„Draco,“ zavolal Harry tiše, když vklouzl na dívčí umývárnu.
„Je v tamté kabince,“ objevil se z ničeho duch Uršuly a ukazoval k jedné z mnoha kabinek.
„Ukecaný duch,“ ušklíbl se Zmijozel, když vyšel ze svého úkrytu. Kývnutím hlavy pozdravil přítele.
„Iíííí,“ zakvílela a vnořila se do potrubí. Ozvěnou se ozývalo její vřískání.
„Konečně klid,“ oddechl si Harry a vydal se ke vchodu do komnaty. Sklonil se nad jedním z umyvadel, vyhledal očima hádka a syčivě pronesl: „Otevři vchod.“
Umyvadla se začala přemisťovat, aby odhalila vchod do Tajemné komnaty. Mezitím znovu promluvil na strážce: „Dokážeš rozlišit studenty od sebe navzájem?“
„Ano, pane,“ zasyčel hádek v odpověď.
„Vidíš, támhle toho blonďáka?“ zeptal se ho znovu a mávl přitom k Dracovi, který kontroloval svoji tašku, zda má všechno potřebného.
„Ano, pane,“ odvětil strážce, když pozvedl trochu hlavičku, aby se podíval, kam jeho pán ukazuje.
„Když se tady objeví a bude se domáhat vstupu do komnaty, tak ho pustíš, rozumíš,“ poručil Harry. „Řekne ti, že se jmenuje Draco Malfoy.“
„Ano, pane.“
„Výborně,“ usmál se Harry. „My teď půjdeme dolů a ty za námi pak zavři.“
Nečekal na žádnou odpověď, přešel k Dracovi a zeptal se: „Máš všechno?“
„Jo,“ odvětil a s úsměvem zvedl tašku. „Podařilo se ti přesvědčit toho hada, aby mě pouštěl i bez tebe?“
„Podařilo,“ odpověděl. „Stačí, když mu řekneš, jak se jmenuješ.“
„To je všechno?“
„Ano,“ mávl rukou. „Jdeme.“
Sklouzli se dolů a zamířili si to ke vchodu do komnaty. Když k ní dorazili, Harry zasyčením otevřel dveře a oba vešli. Draco se rozhlédl kolem sebe, hledajíc, kde by se dal nejlépe postavit kotlík.
„Nejlepší to bude asi támhle,“ pronesl Harry a ukazoval do blízkosti mrtvoly baziliška.
„Asi,“ souhlasil Draco, když si prohlédl, kam černovlásek ukazoval. Zem byla v těchto místech relativně rovná, takže nehrozilo, že se mu kotlík zvrhne. Navíc to měl blízko i k baziliškovi, až bude potřebovat jeho kůži.
Harry pomohl Dracovi vyčistit ono místo a nachystat i další věci, které budou potřebovat na lektvar. Mezitím Zmijozel zapálil oheň pod kotlíkem, který pečlivě postavil tak, aby stál rovně.
„Stihneme to do Halloweenu?“ zeptal se s obavami Harry a přitom se díval na Draca, který už tancoval kolem kotlíku.
„Stihneme, ale jen tak tak,“ odpověděl blonďák, který do kotlíku zrovna naléval odvar z mandragory. „Máme jenom jeden pokus, jinak budeme muset počkat do dalšího roku. A to bych nerad.“
„Já taky ne,“ souhlasil Nebelvír. „Nevím, jestli by to Nev vydržel. Chce se toho zbavit, co nejdříve.“
„Taky bys chtěl.“
„Asi jo,“ kývl hlavou. „Nic. Nechám tě tady pracovat a půjdu zabavit Nevilla. Nebudeš se tady bát?“
„Vypadni, Pottere,“ zasyčel Draco. „Než tě prokleju, až zezelenáš.“
„Sladký slova,“ odsekl a rychle opustil komnatu, kdyby to náhodou Draco myslel vážně.

 

Zrovna se vyhoupl z východu z komnaty na dívčích záchodech, když dovnitř vklouzl Neville, ohlížejíc se přes rameno, zda ho někdo neviděl.
„Neve,“ oslovil ho a všiml si, že mladík sebou trhl, jak se lekl.
„Sakra, neděs mě!“ okřikl ho trochu vylekaně.
„Promiň,“ pokrčil Harry rameny. Přešel ke strážci vchodu a něco mu syčivě řekl. Poté se otočil zpátky na Nevilla a řekl: „Stačí, když mu řekneš svoje celé jméno a on tě pustí dovnitř, abys nemusel pokaždé čekat na mě.“
„Super,“ usmál se Nev. „Musím ti něco říct.“
„Co?“
„Někteří z naší koleje si všimnuli, že se dost často ztrácíš.“
„Sakra,“ zaklel Harry a začal přecházet po umývárně, jak se snažil přijít na způsob, jak z toho ven.
„Neboj,“ uklidňoval ho druhý Nebelvír. „Řekl jsem jim, že jsi se mnou často ve skleníku, abys dal Ronovi a Hermioně trochu prostoru.“
Černovlásek se chvíli díval na Nevilla trochu překvapeně, než odvětil: „Dík.“
„Není zač.“
Z jejich rozhovoru je vytrhl až příchod Draca, který se vynořil z vchodu do komnaty. Sjel je pohledem a zeptal se: „Nějaký problém?“
„Ne,“ uklidňoval ho Nev. „To už jsi hotový s tím lektvarem?“
„Pro dnešek jo,“ informoval ho. „Teď se musí vařit dvacet čtyři hodin bez přístupu kyslíku. Pak přidám dračí krev a žíni jednorožce a nám nezbude nic jiného než čekat dalších dvacet dní, až lektvar uzraje v naprosté temnotě.“
„A tu uděláš jak?“ zajímal se Harry.
„Pottere,“ ušklíbl se Draco. „Jeden by řekl, že nejsi kouzelník.“
Po tomto prohlášení Harry jemně zrudl a zatvářil se uraženě. Zasyčel na strážce Tajemné komnaty, počkal, až se umyvadla vrátí na správné místo a odešel z umývárny.
„Řekl jsem něco?“ zeptal se blonďák trochu nechápavě.
„Harry je na tohle téma trochu citlivý,“ vysvětloval Nebelvír.

05.04.2011 09:15:52
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one