Ten večer se sobě navzájem vyhýbali. Ani jeden z nich nešel na obvyklou schůzku v Tajemné komnatě. Draco to měl s vyhýbáním jednoduché. Zalezl k sobě do pokoje ve Zmijozelském podzemí a měl klid. Ale Harry s Nevillem to měli trochu těžší. U jídla seděli, co nejdál od sebe a vůbec se po sobě nedívali, ani spolu nemluvili. Neville šel dokonce spát jako první, aby oddálil nepříjemný rozhovor.
Ale tu noc neměl nikdo z nich klidné spaní. Všechny dobré i zlé vzpomínky se vetřely do jejích snů.
Harryho život u Dursleyových, šikana ze strany Dudleyho, i opakované střety s Voldemortem.
Nevillovo těžké dětství, kdy mu byl neustále předhazován jeho otec, malá sebeúcta a strach nastoupit do školy.
Dracovo šťastné dětství. Viděl svého otce, jak se jeho povaha postupně mění s návratem Voldemorta, až po smrt své matky.
Úsvit druhé den pro ně přišel jako vysvobození.

 

Neville ležel ve svojí posteli a nepřítomně hleděl do stropu. V hlavě se mu míhaly útržky vzpomínek, které patřily nejen jemu. Popravdě řečeno byl dost nesvůj, když zjistil některé aspekty, o kterých si byl jist, že by ostatní nechtěli, aby věděl.
Nakonec po dlouhém přemlouvání se, se zvedl z postele a došoural do koupelny. Cestou ještě mrkl na hodiny na stěně ložnice, a když zjistil, že jsou čtyři hodiny ráno, jenom si povzdychl.
Když se došoural do koupelny, zjistil, že není sám, kdo je takhle brzo vzhůru. O umyvadlo se tam opíral Harry a z vlasů mu crčela voda.
„Harry,“ řekl tiše. Viděl, jak mladíkovi ztuhla záda, když poznal jeho hlas. „Viděl jsi…?“
„Jo, viděl,“ přerušil ho.  „A vůbec se mi nelíbí, co jste viděli vy.“
„Mě taky ne,“ odsekl Nev naštvaným hlasem. „Myslíš, že jsem si liboval, v tom co jsem viděl? Něco z toho bylo dost soukromé.“
Černovlásek se překvapeně otočil a zadíval se na Neva: „Tedy, kámo, ses nějak rozjel.“
„Ani nevím, co to do mě vjelo,“ zarazil se mladík. „Poslední dobou jsem víc pevnější v kramflecích“
„Třeba to byly ty řetězy,“ nadhodil Potter. „Možná, že nepoutaly jenom tvojí magii, ale potlačovaly i tvou skutečnou povahu. Vždycky jsi byl tak trochu ušlápnutý.“
„Ti dík,“ zamrčel hnědovlásek a opláchl si tvář studenou vodou.

 

Draco vstal z postele a připadal si unavenější než, když se do ní ukládal. Unaveně si posbíral několik věcí, které potřeboval na ranní hygienu, a zamířil šouravým krokem do své soukromé koupelny. Položil si věci na jeden z vhodně umístěných stolečků a přešel k umyvadlům se zrcadly. Zapřel se rukama o okraj porcelánového umyvadla a zahleděl se na svůj odraz.
„No výborný,“ zavrčel, když se spatřil. Strhaná, unavená tvář s kruhy pod očima. Pustil vodu a několikrát si opláchl obličej, než si pro sebe znovu řekl: „To ten den krásně začíná.“
Načež mu v mysli proletělo několik vzpomínek na sny, které ho pronásledovaly celou noc. Nakonec ze sebe shodil pyžamo, vklouzl pod proud teplé vody a nechal ze sebe spláchnout pot a špatné pocity z noci.
Na snídani se dostal až mezi posledními, a když pohlédl k Nebelvírskému stolu, zjistil, že není sám. Harry seděl s hlavou opřenou o jednu z rukou a vidličkou se nimral v míchaných vajíčkách. Neville seděl vedle něho, v rukou svíral hrnek s kávou a díval se nepřítomně před sebe.
„Draco jsi v pořádku?“ ozvalo se vedle něho dívčím hlasem.
Otočil se tím směrem a uviděl Pansy, jak na něho kouká ustaraným pohledem. Povzdechl si a nasadil ledovou masku, než řekl: „Jen jsem špatně spal.“
„Aha,“ usmála se a začala mu vykládat o různých nesmyslech, ale to už jí vypnul a věnoval se toustu s marmeládou, který si namazal. I když neměl moc hlad.

 

„Tak třído,“ pronesla profesorka McGonagallová, když se všichni studenti přeměňování z řad Nebelvíru a Zmijozelu utišili. „Jelikož jste už dokončili nauku o Aurách, od dnešní hodiny se po několik dalších týdnů budeme zabývat Zvěromágstvím. Ředitel se domnívá, že toto téma bude ku prospěchu. Některým z vás se možná na konci těchto hodin podaří částečná přeměna do zvířete. Abyste se stali opravdovým zvěromágem, bude vám to trvat několik let, než se proměníte kompletně.“
Aby dodala svým slovům trochu na dramatičnosti, proměnila se do své kočičí podoby. Prošla se po stole, než během seskoku se proměnila zpátky do člověka.
„Nějaké dotazy?“ zeptala se. Když viděla, že nikdo nemá žádnou otázku, pokračovala: „Takže, abyste dobře porozuměli problematice, budeme v příštích několika hodinách probírat podstatu proměny.“
Harry se na profesorku díval s nadšením v očích. Jeho otec byl zvěromág, dokonce i jeho kmotr jím byl. Takže doufal, že bude stejně úspěšný. A navíc měl zlatou auru. Koukl se po Nevovi a ten s jistým zaujetím sledoval výklad. Černovlásek se musel usmát, rád viděl kamaráda s radostnými jiskrami v očích.

 

„To je naprosto úžasné,“ vykřikovali někteří studenti po ukončení hodiny.
„Můžou se z nás stát zvěromágové,“ pronesl nadšeně Dean, když spěchali na další hodinu.
„Jen některým z nás se to povede,“ skočila mu do řeči Hermiona. „Pochybuju, že třeba i jeden by se dokázal na konci kurzu plně přeměnit. Jak říkala profesorka McGonagallová, chce to hodně praxe a umu.“
„Ale no tak, Hermi,“ zavrčel jejím směrem Ron. „Nekaž nám náladu.“
„Jen se snažím být objektivní,“ ohradila se dívka.
Harry šel společně s Nevillem a tiše sledovali, jak si jejich spolužáci vyměňují názory. Nato se černovlasý z dvojice otočil na druhého mladíka a zeptal se: „Co si o tom myslíš ty, Neve?“
„Bude to zajímavá zkušenost,“ usoudil Longbottom s jemným úsměvem.
„Jsem zvědavý, co budu mít za podobu,“ zasnil se Harry. „Tedy jestli vůbec nějakou budu mít.“
„Máš zlatou auru, Harry,“ zašeptal k němu velmi tiše. „Pochybuju, že je něco, co nezvládneš.“
„Ale ty taky, Neve,“ zašklebil se naoplátku.

 

„Zatracená kytka,“ zavrčel Zabini, když se ve skleníku na hodině Bylinkářství snažil z jedné moc škodolibé kytky dostat tobolky se semeny. Byl pokrytý lepkavou hmotou od hlavy k patě, jak se kytka všemožně bránila.
Draco stál kousek stranou a s jemným úsměvem koukal na svého kamaráda, který se velmi snažil splnit úkol, který dostali od profesorky. Najednou něco přitáhlo jeho pozornost. Nevěděl proč, ale otočil se a zadíval se směrem, kde pracovali ve dvojici Harry s Nevillem. Oči se mu jemně rozšířily překvapením, když uviděl, co uviděl.
Neville jednoduše pohladil šlahoun květiny a ta mu bez nějakých velkých protestů vydala tobolku. Harry, který stál vedle něho a stínil jeho konání z druhé strany, se vesele ušklíbl, když postřehl Dracův pohled.
„U Merlinových koulí,“ vyhrkl Blaise směrem k blonďákovi. „Tak mi k čertu pomoz!“
„A ušpinit se?“ podivil se Draco.
„Nevykrucuj se a udělej něco!“ neuznal přítel vytáčky.
Mladý Malfoy si teatrálně povzdychl a velmi opatrně se přesunul před květinu. Zamyšleně se na ni zadíval, natáhl ruku a velice jemně ji prstem pohladil po silném šlahounu. Rostlina se zachvěla a ne moc ochotně mu vydala tobolku. Draco si ji převzal a nabídl ji šokovanému Blaisemu.  
Ten si ji dost překvapený vzal a zeptal se: „Jak jsi to udělal?“
„Kouzlo osobnosti,“ ušklíbl se mladík. Přitom hodil koutkem oka po Nevillovi, který se ušklíbl přes celou místnost na Draca.

 

„To se ti povedlo,“ pochválil Nev blonďáka, když se večer setkali v komnatě Nejvyšší potřeby. „Chudák Blaise jen vyjeveně koukal.“
„A taky bylo na co,“ zasmál se Harry. „Přes celou místnost jsem viděl ten jeho výraz. Musel jsem se hodně snažit, abych nevybuchl smíchem.“
„Co budeme dneska dělat?“ zajímal se Nev, který byl na tvářích trochu rudý, jak se vyrovnával s pozorností, která se mu nelíbila.
„Trochu se procvičíme,“ rozhodl Potter. Rozhlédl se kolem sebe a díval se, jak se celá místnost mění, aby vyhovovala jejich potřebám. Na jedné stěně dokonce nechyběly ani tři věšáky na tři školní pláště. K nim si to Harry pevným krokem zamířil, aby si ho tam pověsil.
„Jsem zvědavý na to, jak jsi zesílil,“ otočil se Draco na hnědovláska s úšklebkem. A i on odložil školní plášť společně se šedým svetrem.
„Nemyslím, že to bude nějak šokující,“ mávl Nev rukou.
„A jak bys vysvětlil tu dnešní hodinu?“ zajímal se Harry.
„Spíše by mě zajímalo, co měla znamenat dnešní noc,“ ucedil druhý Nebelvír.
„Ani mi to nepřipomínej,“ zarazil ho Draco. „Celou noc ty podivné sny. Vzpomínky na dětství, rodinu.“
„Který jsi na rozdíl od nás měl hezké,“ vložil se Harry do jeho řeči.
„Právě proto jsem nemohl spát,“ vysvětloval mladík dál. „Dívat se na vás, jak vás vaše rodiny ponižují a snaží se zlomit.“
„Naštěstí se jim to nepovedlo,“ řekl Neville tiše a objal se rukama kolem ramen.
„Což jsem nesmírně rád,“ usmál se jemně Malfoy.
„Jdeme cvičit,“ vyzval je Harry a vypustil první kouzlo.  Oba mladíci se mu vyhnuli a tak kletba skončila ve zdi, kde udělala velkou díru. Černovlásek překvapeně zamrkal a vyjeveně se díval na díru.
„Ech,“ komentoval to Nev trochu mimo.
„Co jsi použil za kouzlo?“ zajímal se Draco, který přistoupil blíže ke stěně, aby si pořádně prohlédl stopy po kouzlu.
„Obyčejnou kousací kletbu,“ potřásl Harry hlavou.
„Tak v tom případě nevím co říct,“ zašklebil se Longbottom.
„Zesílil jsem,“ díval se Potter na svoje ruce. „Ale proč?“
„Sílil jsi pomalu,“ přerušil jeho úvahy hnědovlasý Nebelvír. „Pamatuješ tenkrát ve věži, skoro jsi ji zbořil. A to tě jenom budili.“
Mladík jemně zčervenal: „Asi máš pravdu.“
„No,“ vložil se Draco. „Bude to velmi zajímavé.“
Nato pozvedl svoji hůlku a vypustil jejich směrem kouzlo, které se neškodně odrazilo od štítu, který vyčaroval Neville, aby se ochránil. Štít byl tak velký a silný, že pokryl i Harryho, který stál vedle něho.
„Ano, bude to velmi zajímavé,“ ušklíbl se Harry a vypustil své vlastní kouzlo.

 

„Jsem naprosto vyčerpaný,“ složil se Nev do křesla, které přikouzlila komnata.
„To nejsi sám,“ souhlasil druhý Nebelvír stejně vyčerpaným hlasem.
„Nic nevydržíte,“ pronesl jejich směrem Draco, ale i on se posadil do pohodlného křesla.
„Mluvíš do větru,“ ušklíbl se Harry
Draco to nijak nekomentoval a užíval si odpočinku ve velmi pohodlném křesle. Místo toho se zeptal: „Spíš mi řekni, jak utajíme velikost naší síly. Vsadím se, o co chcete, že Voldemort má na hradě špehy.“
„To je celkem možné,“ souhlasil Neville. „Spíš bych se divil, kdyby neměl.“
Blonďák se ušklíbl: „Vraťme se k původnímu tématu: jak utajit naši sílu?“
„Prostě se nebudeš předvádět,“ zasmál se Harry. „A bude klid.“
Mladý Zmijozel seděl chvíli tiše a přemýšlel, než souhlasně řekl: „Asi to bude nejlepší. Nemůžeme k sobě lákat moc pozornosti.“
Místnost se ponořila do příjemného ticha, které přerušilo až po delší době Nevillovo zívnutí. Harry se ušklíbl a pravil: „Myslím, že je nejvyšší čas, abychom šli do postele.“
„Musím ještě dopsat úkol,“ zhrozil se Draco, který si na něho teď vzpomněl. Vystřelil z křesla, popadl svůj školní plášť a pelášil ke dveřím. Než za ním dveře zapadly, stačil se ještě otočit a popřát jim dobrou noc.
„Tak tohle se mu moc nepodobá,“ zasmál se Longbottom. Ale i on už vstal z křesla, aby vydal do jejich ložnice. Protáhl se, otočil se na Harryho a zeptal se: „Jdeš taky?“
„Jo, jsem utahaný jako kotě,“ odpověděl černovlásek.
Oba tedy bok po boku odešli z komnaty Nejvyšší potřeby v družném rozhovoru. Najednou si Harry vzpomněl na jednu věc, kterou chtěl s kluky probrat: „Sakra, úplně jsem na to zapomněl.“
„Na co?“
„Chtěl jsem vám navrhnout, že bychom se v Tajemné komnatě mohli učit, jak se stát zvěromágem. Nemůžeme cvičit tady, jelikož tam to bude bezpečnější, když máme tolik síly. Nechci poškodit hrad. Je to přece jenom náš jediný domov.“
„Souhlasím,“ kývl Nev hlavou. „Ale nevím, jestli budu schopen stát se zvěromágem.“
„Neve, Neve,“ kroutil Harry se smíchem hlavou. Naklonil se blíže k jeho uchu, jelikož míjeli skupinku třetích ročníku z Havraspáru, a zašeptal: „Jsi teď bez Řetězů, máš zlatou auru, můžeš v podstatě cokoliv.“
„To máš pravdu,“ usmál se druhý Nebelvír, když zvážil všechny možnosti. „Ale teď už chci do postele, jsem skoro mrtvý.“
„To já taky, to já taky,“ přidal se Potter, když se ocitli před vchodem do Nebelvírské věže.

TBC
19.04.2011 08:59:24
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one