„Nádech a výdech,“ říkala profesorka McGonagallová třídě plné žáků, jenž se chtěli naučit umění zvěromágskému. Studenti opět seděli na polštářích na zemi a snažili se o vyčištění své mysli.
„Nádech a výdech, nádech a výdech.“
Harry si nemohl odpustit ušklíbnutí, monotonií ženský hlas ho uspával, ale i tak se snažil, aby nezabral. Věděl, že profesorka by neocenila, kdyby začal nahlas chrápat, když měl meditovat a čistit myšlení. Ale i tak se mu mysl pomalinku zahalovala spánkem.
Najednou se mu myslí mihla červená barva a uslyšel nádherný ptačí zpěv. Prudce sebou trhl a otevřel oči. Zmateně se rozhlížel kolem sebe, ale nikde neviděl nic, co by mu mohlo do mozku promítnout červenou barvu a ani nevysvětlovalo zpěv.
„Pane Pottere, děje se něco?“ ozvalo se za ním.
Chlapec se otočil a zadíval se na profesorku, než odpověděl: „Něco jsem viděl.“
„Co?“ zeptala se Minerva se zájmem.
„Ptačí zpěv a červenou barvu,“ pokračoval.
„Hmm,“ zamyslela se. „Možná jste zahlédl něco ze své zvířecí podoby, to by to vysvětlovalo. Příští hodinu se na to zaměřte. Zkuste si vybavit ten hlas a tu barvu.“
S těmi to slovy se odešla věnovat dalším studentům, ale ještě přes rameno pronesla: „Je vidět, že jste syn svého otce. Ten se zvěromágem stal taky velmi rychle.“
Mladík dostal červený nádech na lících a sklonil hlavu k zemi, jakoby tam bylo něco velmi zajímavého. To aby nemusel vidět pohledy ostatních spolužáků. Zase byl v něčem dobrý a to se mu většinou nevyplatilo.
„No jo, Potter,“ zasyčel Draco přes celou místnost. Přísný pohled, který si vysloužil od profesorky McGonagallové, ho ale zastavil od dalšího proslovu. Ale v mysli pronesl: „Jak jsi to k čertu udělal?“

„Taky bych to rád věděl,“ přidal se do debaty Nev, který sice seděl kousek od Harryho, ale nechtěl přitáhnout nechtěnou pozornost McGonagallové.
„To nevím,“ odpověděl černovlasý Nebelvír bezradně. „Skoro jsem usnul, když najednou jsem uslyšel ptačí zpěv a červenou barvu.“
„Takže máš ptačí podobu,“ shrnul to druhý Nebelvír. „A k tomu všemu červený. Takových ptáků moc nebude. Máš to jednoduchý, stačí najít nějaký atlas ptáků a hledat červeného.“
„Skvělý nápad,“ souhlasil Harry nadšeně.
„Kruci, já chci taky,“ zněl Draco jako malé dítě, kterému sebrali oblíbenou hračku.
„Taky se dočkáš,“ uklidňoval ho Potter. „Máš zlatou auru, chce to jen čas.“
„Doufám,“ ukončil Draco jejich debatu, jelikož hodina Přeměňování právě skončila.

 

Tu noc nespal Draco dobře. Neustále se převaloval a budil. Několikrát se dokonce musel vymotat z prostěradla a deky, jak moc v klidu nespal. Zdáli se mi zvláštní sny.
„Draco, co je s tebou?“ ptala se ho Pansy a nandávala mu na talíř tousty s marmeládou.
„Špatně jsem spal,“ vysvětloval zmoženě. „Co nás dneska čeká?“
„Lektvary a Runy,“ odpověděl Blaise. „A to jenom ráno.“
„Ach,“ složil se mladík zmoženě na své paže vedle svého talíře.
„Běž za Pomfreyovou,“ nabádal ho Nott. „Dá ti nějaký lektvar na povzbuzení nebo tak něco.“
„To je pravda,“ souhlasila Pansy. „Jen běž.“
„Asi půjdu,“ zíval se Draco a vstal od stolu. Pomalým nejistým krokem vyšel z Velké síně a vydal se po schodech k ošetřovně. Už šahal po klice, když se dveře prudce otevřely a srazily ho na zem. Ucítil v obličeji bolest a následně ucítil v ústech krev. Zmateně si šáhl na nos a došlo mu, že ho má zlomený.
„Och Merline,“ uslyšel dívčí vypísknutí. „Madam Pomfreyová, rychle!“
„Co se děje,“ přidal se další ženský hlas. Draco stačil už jen zvednout hlavu, než ho zahalila temnota.

V tu samou chvíli se Draco posadil ve své posteli dole ve Zmijozelském podzemí. Nechápavě se díval kolem sebe, než se ujistil, že je opravdu ve své posteli a svém pokoji. Zmoženě se zhroutil zpět na polštář a vydechl. Přehodil si paže přes oči a snažil se utřídit si myšlenky. Nic mu nedávalo smysl, tak se přetočil na bok a ponořil se znovu do spánku.

 

Ráno nebylo pro Draca o nic lepší. Nevyspalí vstal a zamířil si to do své koupelny, kde se opřel o umyvadlo a upřeně se zadíval na svůj obraz v zrcadle. Díval se na něho mladík s červenýma očima, kruhy pod nimi a strhaným výrazem.
„Skvělé,“ ucedil. Pustil si vodu a opláchl si obličej. Nato ze sebe shodil pyžamo, vstoupil do sprchového koutu a pustil si na sebe vlažnou vodu. Spokojeně zamrčel, když dopadly první kapky vody na kůži. Pod vodou nakonec strávil skoro půl hodiny, jak se snažil ze sebe smít únavu z noci. Nakonec se dokopal zpět do pokoje, oblékl se, vzal si tašku s věcmi do vyučování a vydal se na snídani.
Ve Velké síni už bylo dost studentů a užívali si snídani. Uviděl, jak na něho mává Pansy, a tak se vydal jejím směrem, i když na ní po ránu neměl moc náladu. Usadil se po jejím boku a chtěl si dát něco k jídlu, když se ho Pansy zeptala: „Draco, co je s tebou?“ A mezitím mu dala na talíř toust s marmeládou.
Draco jí bezmyšlenkovitě odpověděl: „Špatně jsem spal. Co nás dneska čeká?“
„Lektvary a Runy,“ odpověděl Blaise. „A to jenom ráno.“
 „Ach,“ složil se mladík zmoženě na své paže vedle svého talíře.
„Běž za Pomfreyovou,“ nabádal ho Nott. „Dá ti nějaký lektvar na povzbuzení nebo tak něco.“
„To je pravda,“ souhlasila Pansy. „Jen běž.“
Mladý Malfoy zvedl hlavou, když slyšel jejich slova a tak nějak zvláštně si je prohlížel. Měl pocit, že tento rozhovor už někdy měli. Nakonec se zvedl ze svého místa se slovy: „Asi půjdu,“ zvdal se Draco a vstal od stolu. Pomalým nejistým krokem vyšel z Velké síně a vydal se po schodech k ošetřovně.
Už šahal po klice od ošetřovny, když se mu hlavou prohnala vidina. Viděl sám sebe, jak chce otevřít dveře, ty se prudce otevřely a zlomily mu nos. Rychle ustoupil několik kroků do zadu a v další chvíli se ty dveře otevřely. Tak tak stačil uhnout z cesty asi třináctileté dívce, která se z nich vyřítila.
Dívka se zarazila a překvapeně se podíval po Dracovi, než pípla: „Och Merline, omlouvám se.“
S těmito slovy se kolem něho protáhla a zmizela na schodech. Draco se za ní díval, dokud mu nezmizela z očí, na to se otočil a vydal se na ošetřovnu s hlavou plnou zmatených vzpomínek a myšlenek.
„Co pro vás můžu udělat, pane Malfoyi?“ vytrhla ho ze zamyšlení madam Pomfreyová.
Blonďák se na ní podíval s rozšířenýma očima a neřekl vůbec nic. Ošetřovatelka k němu přišla blíž, když neodpověděl, aby zjistila, zda není pod nějakou kletbou.
„Cítíte se dobře?“ zeptala se znovu.
„A..ano,“ vyrazil ze sebe. „Vlastně ne.“
Poppy se zamračila, ale čekala, až se mladík rozmyslí. A nezklamal ji: „Špatně jsem spal. Nemůžu se soustředit. Mohla byste dát nějaký povzbuzující lektvar?“
„Ale jistě,“ odpověděla mu madam a zmizela do druhé místnosti, aby přinesla požadovaný lektvar. Nechala tak Dracovi čas na přemýšlení o celé situaci.

 

Sice mu madam Pomfreyová dala povzbuzující lektvar, ale i tak se Draco ten den cítil divně. Hlava ho bolela a nemohl se pořádně soustředit. To samozřejmě neušlo pozornosti jak Harryho, tak Nevilla. Oba si roztěkanosti svého kamaráda všimli.
„Draco,“ ozval se mu v hlavě Harryho hlas během oběda. „Je ti něco?“
Blonďák sebou trochu trhl, jak mu hlas projel bolestí hlavy, nato odpověděl: „Není mi moc dobře. Špatně jsem spal, a ani lektvary nepomohly.“

„Tak běž za Pomfreyovou,“ radil mu Neville. Ani jemu se nelíbila barva, kterou dostávala jeho pokožka.
„Už jsem u ní dneska byl,“ masíroval si spánky. Za což si vysloužil zkoumavé pohledy jak od zmijozelských spolužáků, tak od Harryho s Nevem.
„Tak se tam objevíš ještě jednou,“ ucedil černovlásek. „Nebude to nic divného.“
„Jo, náš Harry,“ zasmál se Longbottom. „tam může mít rezervovanou postel, jak je tam často.“
„Moc vtipné, Neville,“ odsekl druhý Nebelvír.
„Ještě řekni, že to není pravda,“ stál si za svým jeho kamarád.
Ani jeden z nich si neuvědomil, že Draco už se dlouho nepřidal do jejich rozhovoru. Na to je upozornil až výkřik od zmijozelského stolu. Všichni ve Velké síni se otočili na Pansy, která trochu zděšeně třepala s Dracem, který se jevil jakoby v bezvědomí.
„Madam Pomfreyová,“ vykřikl Blaise směrem ke stolu profesorů, kde obědval celý učitelský sbor.
Ošetřovatelka se rychle zvedla od rozjedeného obědu a spěchala mezi stoly ke Dracovi. Když k němu doběhla, sklonila se nad ním a kontrolovala jeho stav. Nato se narovnala a zavolala k učitelskému stolu: „Profesore Snape, potřebovala bych pomoc.“
Muž se okamžitě zvedl a rychlým krokem se připojil k ženě. Sklonil se nad Dracem a uviděl, že je v bezvědomí. Na pokyn léčitelky mávl hůlkou, nehybné mladíkovo tělo se zvedlo od stolu a následovalo učitele ven z Velké síně.
Harry musel držet Nevilla za ruku, aby mu zabránil v rozběhnutí ke zmijozelskému stolu, aby se podíval, jak na tom Draco je.
„Uklidni se, Neve,“ nabádal ho černovlasý Nebelvír velmi tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. „Později se za ním půjdeme podívat. Pomfreyová nás za ním pustí.“
„To doufám,“ zašeptal Nev roztřeseným hlasem. „Co myslíš, že to všechno znamená?“
„To nevím, Neve,“ odpověděl Harry. „To opravdu netuším.“

 

„Co se mu stalo?“ zeptal se Severus, když stál nad spícím mladíkem na ošetřovně. Byl tak bledý, jak tam tak ležel mezi bílým povlečením, působil ještě bleději.
„Omdlel,“ odpověděla jedním slovem madam Pomfreyová a cinkala na stolku s několika skleničkami od lektvarů.
„Jen tak?“ nechápal profesor.
„Byl u mě ráno,“ vysvětlovala dál. „Nebylo mu dobře, špatně spal, dala jsem mu nějaký lektvar na povzbuzení. Může to být reakce na ten lektvar nebo jenom jeho tělo řeklo dost.“
„Řeklo dost?“ zopakoval Snape její slova dost nechápavě. „To je nějaký nový termín či co?“
„Ne, profesore,“ ucedila naštvaně, jelikož přímo slyšela ironii, která ukapávala z jeho hlasu. „V noci špatně spal. Byl unavený a stres ze školy mu jen přidal. Tělo řeklo dost a vypnulo. Stává se to dost často.“
„Kdy se probere?“ zajímal se muž.
„Za pár hodin,“ odpověděla Poppy. „Zavolám tě, až se probere. Máš vyučování.“
„Děkuji,“ řekl Severus a odešel z ošetřovny.
Madam Pomfreyová mávla hůlkou nad Dracem, a když shledala, že je vše, jak má být, usmála se a odešla do své kanceláře. Nechaje tak mladíka spát.

 

„Draco,“ řekl Harry s jemným úsměvem, když si sedl vedle něho na kraj postele. „Vyděsils nás.“
„Omlouvám se,“ řekl blonďák tiše a otočil se na bok.
„Nemáš za co,“ usmál se Nev. „Ale příště to už nedělej.“
„A jak ti je?“ zajímal se druhý Nebelvír.
„Teď už dobře,“ uklidňoval je.
„Madam Pomfreyová,“ otočil se hnědovlasý Nebelvír na ošetřovatelku. „Opravdu je už v pořádku?“
„To mi nevěříš?“ ohradil se Draco dotčeně.
„Věřím,“ uklidňoval ho rychle. „Ale chci mít jistotu.“
„Pch,“ odfrkl si blonďák a zachumlal se do peřiny.

Draco se probudil v pohodlné posteli na ošetřovně. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, nevzpomínal si, jak se sem dostal. Posadil se a zavolal: „Madam Pomfreyová.“
Žena rychlým krokem vyšla ze své kanceláře, a když uviděla Draca vzhůru, usmála se: „Vidím, že jste se probral. Jak vám je?“
„Co se stalo?“ ignoroval její otázku.
Léčitelka přišla blíž se slovy: „Omdlel jste ve Velké síni.“
„Omdlel?“ nechápal chlapec.
„Asi reakce na lektvar, co jsem vám dala ráno,“ vysvětlovala. „Nebo jste byl příliš unavený a vaše tělo si to vyřešilo po svém. Měl byste se ještě vyspat.“
„Už se mi ani nechce,“ odpověděl. Najednou si vzpomněl na sen, který se mu zdál, a tak se zeptal: „Nebyli tady Harry a Neville?“
„Ano, byli,“ usmála se madam Pomfreyová. „Musela jsem je odtud už jednou vyhnat. Jakmile skončí vyučování, budou tady jak na koni. A vaši spolužáci určitě taky.“

„Doufám, že se nepotkají,“ zadoufal ve své hlavě.
„Draco,“ ozvalo se dvojhlasně.
„Tišeji,“ nabádal je. „Bolí mě dost hlava.“
„Promiň,“
zase dvojhlasně.
„Kdy máme přijít?“ zeptal se Harry. „Chceme tě vidět.“
„Během večeře,“ odpověděl a pokračoval: „Teď půjdu spát.“
„Dobře,“ rozloučili se ti tři.

 

„Madam Pomfreyová,“ zeptal se Harry. „Můžeme ho už vidět?“
„Stejně vás nijak nezastavím, že ano,“ usmála se žena a vpustila je do lůžkové části ošetřovny. „Zítra už mu bude dobře. Jen se potřeboval vyspat.“
„No jo, naše princátko,“ zašklebil se Nev. „Musí mít všechno extra.“
„Nejsem žádný princátko, Longbottome,“ ozval se pacient z postele nabručeně. „A vy mě všichni budíte. Běžte se bavit jinam.“
„Draco,“ řekl Harry s jemným úsměvem, když si sedl vedle něho na kraj postele. „Vyděsils nás.“
„Omlouvám se,“ řekl blonďák tiše a otočil se na bok.
„Nemáš za co,“ usmál se Nev. „Ale příště to už nedělej.“
„A jak ti je?“ zajímal se druhý Nebelvír.
„Teď už dobře,“ uklidňoval je.
„Madam Pomfreyová,“ otočil se hnědovlasý Nebelvír na ošetřovatelku. „Opravdu je už v pořádku?“
„Ano, bude,“ odtušila žena. Podívala se po Dracovi, a když viděla jeho překvapený výraz, musela se zeptat: „Je vám špatně, Draco?“
„Ne,“ odpověděl tiše a díval se kolem sebe. Tohle všechno už jednou zažil nebo spíše viděl ve snu.
„Draco, co se děje?“ zajímal se Nev trochu vyděšeně.
„Nic, to je dobrý,“ odtušil Draco. „Jen jsem měl zvláštní pocit.“
Poppy se s tímto vysvětlením spokojila a řekla: „Půjdu na večeři. Pohlídáte ho?“
„Jistě,“ odpověděl za oba dva Harry.
Malfoy se díval, jak léčitelka odchází z ošetřovny. Počkal, až za ní zapadnou dveře, než řekl: „Měl jsem sen.“
„Sen,“ přerušil ho Nev nevěřícně. „Ty omdlíš přímo ve Velké síni. Vyděsíš nás k smrti a neřekneš nic jiného, než že jsi měl sen.“
„Neve, uklidni se,“ krotil Harry mladíka. „Draco nám to vysvětlí.“
„To doufám,“ ufrkl a sedl si na židli vedle postele.
„V noci jsem nemohl spát,“ vyprávěl Zmijozel svůj příběh. „Neustále jsem se budil. Zdál se mi sen, o tom jak sedím ve Velké síni a Pansy a s ostatní do mě klavírují ať jdu na ošetřovnu, jelikož vypadám strašně. Na to jsem se vzbudil. Nechápal jsem to, dokud se to nestalo i ve skutečnosti. To co se mi zdálo, se mi i stalo.“
„Cože?“ vyhrkli oba dva Nebelvíři naráz.
„A teď znovu,“ pokračoval, jakoby ho ani nepřerušili. „Zdálo se mi, jak mě peskujete.“
„To nebylo peskování,“ ohradil se Nev.
„Moment,“ zarazil jejich budoucí hádku Harry. „Vraťme se k tématu. Draco, ty máš věštecký sny? Jako jasnovidec?“
„Ech,“ pokrčil rameny. „Nevím, ale je to divný.“
„Měli jste v rodině někdy nějaké jasnovidce?“ zajímal se Harry.
„Ne, pokud vím,“ odpověděl Draco.
Neville po celou tu dobu mlčel, ale teď se přidal: „Možná, ale opravdu jenom možná, je to důsledek odpečetění.“
„Och,“ zamrčel Draco a přehodil si peřinu přes hlavu. Zpod ní vyšlo tlumeně: „Jen doufejte, že ty sny nebudu mít každou noc, jinak si mě nepřejte.“
Harry se nad těmito slovy musel zašklebit, ale když se podíval po Nevillovi, viděl, že ten trochu zbledl. Proto rychle zareagoval: „Určitě to brzo pomine.“
„Už se na to těším,“ vykoukl Draco zpod deky. Harry nepatrně kývl hlavou k Nevovi, když se tím směrem blonďák podíval, došlo mu, co tím chtěl sdělit. Vylovil ruku zpod přikrývek a sevřel s ní hnědovláskovu se slovy: „Opovaž se z toho obviňovat.“
„Já,“ nadechoval se Nev k odporu, ale Draco ho zastavil slovy: „Ne. Teď mě dobře poslouchej. Nic ti nevčítám ani já ani Harry. Udělali jsme to pro tebe. A se vším, co to přinese, se vyrovnáme. Takže jestli uslyším ještě jediné slovo o lítosti, bude ti to opravdu líto, to ti slibuju.“
„Má pravdu, Neve,“ přidal se Harry.
„Navíc už se těším, jak tady Potterovi naroste další hlava,“ zašklebil se Zmijozel.
„Haha, moc vtipné,“ odsekl Chlapec, který zůstal naživu.
Chvíli jen tak tiše seděli a užívali si ticha, než ho přerušil Draco se slovy: „Měli byste jít na večeři.“
„Jo, trochu hlad mám,“ zvedl se Harry ze židle. Protáhl se, až mu zapraskalo několik kostí v těle. „Zatím se měj, Draco.“
„Jojo, už vypadněte, ať se můžu ještě prospat,“ vyháněl je se smíchem v hlase.
„Vždyť už jdeme,“ uklidňoval ho Nev a společně s druhým Nebelvírem zmizel ve dveřích.
Malfoy se poté zachumlal do přikrývek a usnul, jakoby ho do vody hodili. Tentokrát se mu už žádné sny nezdály.

TBC
29.04.2011 09:41:47
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one