Po několik dalších týdnů se k pokusům se zvířecími podobami nedostali, dost je zatížila škola se svými požadavky na studium. Měli tak sotva čas se sejít několikrát v týdnu, aby si trochu zatrénovali kletby, ale jinak se věnovali svým esejím a domácím úkolům.

„Mě to prostě nebaví,“ povzdechl si Harry nedomácím úkolem z Lektvarů. Snape začal být trochu náročnější než obvykle se zadáváním esejí.

„Tak to ti i věřím,“ zašklebil se Neville v odpovědi. Sám se zabýval esejí do jednoho ze svých předmětů a taky mu to zrovna moc nešlo. Sice se zabýval rostlinami, ale tak nějak působil unaveně a nezaujatě. Hodil brk na pergamen a řekl: „Potřebuju se odreagovat.“

„Souhlasím,“ přidal se k jeho nápadu druhý Nebelvír. Odložil svoje knihy, zadíval se z okna, a když zjistil, že je ještě dost světla, řekl: „Půjdeme ven.“

„Opravdu?“ ujišťoval se Nev. Pak zavřel oči a promluvil k Dracovi: „Jdeme ven. Jdeš s námi?“

„Sláva,“ ozval se Draco. „Kde se sejdeme?“

„U lesa,“ odpověděl Harry a balil si svoje věci, aby mu někdo něco nevzal. Neville vedle něho následoval jeho příkladu a skládal si svoje věci do tašky. Než se stačil někdo z jejich přátel, se kterými dělali domácí úkoly, vzpamatovat, byli z knihovny pryč.

„Kam tak najednou šli?“ zeptal se Seamus a hlavou natočenou na dveře knihovny, ve kterých před chvíli zmizeli.

„Asi se projít,“ zareagoval Dean pokrčením ramen. „Měli celkem dost dobrý nápad, taky bych šel. Tyhle úkoly můžou počkat.“

„Tak to nevím,“ zašklebil se Seamus znovu. „Tu esej do přeměňování musíme zítra odevzdat.“

„Ach jo,“ povzdechl si Thomas a pokračoval v psaní.

 

„Konečně venku,“ protáhl se Neville, když vyšli na čerstvý vzduch. „Přišlo mi to jako věčnost, co jsme naposledy byli venku. Ta škola mě zabíjí.“

„Souhlasím,“ přidal se k nim Draco ve stínu lesa, tak aby je nikdo nemohl vidět. „Jdeme?“

„Že váháš,“ zašklebil se Nev, který se cítil jako doma. Stáli na hranici lesa v jeho stínu a cítil, jak k němu stromy promlouvají. Byl to divný pocit. Ale místo toho aby se tím teď zabýval, rozhodl se proměnit do nějaké vhodnější podoby, aby mohl běžet lesem a užívat si volnost pohybu. Tudíž jednorožec nepřicházel moc v úvahu. Na chvíli se zamyslel, než se ušklíbl, zavřel oči a soustředil se na svou novou budoucí podobu.

„Vau,“ ocenil to Harry, když se předním Neville pomalu proměnil v krásného hnědého vlka. Několikrát ho obešel, aby si ho ze všech stran prohlédl, než zabořil svoje prsty do jeho hustého kožichu. „Páni, je to tak jemný. Působí hrubě na pohled, ale je úžasně jemná.“

„Pottere, zdržuješ,“ ucedil Draco a i on sám se proměnil do vlka, ale bílého.

„Proč pořád bílá?“ zamumlal si Harry pod vousy, ale citlivý vlčí sluch to zaznamenal. Takže Harry dostal ke své poznámce výhružné zavrčení.

„No jo už se měním,“ zavrčel v odpověď. A po chvíli stál na jeho místě černý vlk, zhruba stejné velikosti jako ten hnědý. A pak už zmizeli v lese.

 

„Páni, to bylo něco,“ řekl Harry, když si společně s Nevillem a Dracem lehli do trávy na jedné s lesních mýtinek a dívali se na nebe poseté hvězdami.

„Souhlasím,“ přidal se Draco. „Netušil jsem, že běhání po lese může být tak povzbuzující a zábavné.“

„Vidíš, o co jste přicházeli,“ zasmál se Neville uvolněným hlasem. Byl šťastný. Byl se svými přáteli a byl v lese, co víc by si mohl přát. Snad jen, aby zmizel věčný stín Voldemortovy přítomnosti.

„Musíme to dělat častěji,“ řekl Harry, který cítil spokojenost druhého Nebelvíra jako svoji vlastní.

„Hmm,“ zamrčel Draco souhlasně.

Najednou se Neville prudce posadil a vyhrkl: „Málem jsem na to zapomněl.“

„Na co?“ zeptal se Harry.

„Toto,“ odvětil a začal něco hledat po kapsách hábitu, která měl na sobě, když se přeměnil ve vlka. Nakonec na světlo hvězd vytáhl lusk se semeny od osidla. „Na něco jsem přišel.“

Harry s Dracem se přisunuli blíže, aby dobře viděli a čekali, s čím se jim Nev pochlubí. Nemuseli čekat dlouho. Mladík si položil lusk na otevřenou dlaň, soustředil se, a pak se ušklíbl nad překvapenými výrazy kamarádů, když z lusků vyšlehly výhonky.

„Páni,“ vydechl černovlasý Nebelvír, který se vyjeveně díval na klubko svíjejících se výhonků Ďáblova osidla.

„Dobrá práce,“ odhodnotil Draco jeho výkon. Opravdu byl Nevovým výkonem překvapený a potěšený, že si mladík konečně začíná věřit. Najednou ho něco napadlo a zeptal se: „Mohl bych si ten lusk na pár dní půjčit?“

„Proč?“ nechápal Nev. Pravda byla spíš taková, že se nechtěl se semeny, která mu dělala společnost, rozloučit.

„Neboj,“ usmál se blonďák jemně, „nic jim neudělám. Jen chci něco zkusit. Slibuji, že se jim nic nestane.“

„Dobře,“ souhlasil Nebelvír nakonec. Nechal výhonky stáhnout se zpátky do lusku a ten předal Dracovi se slovy: „Jako oko v hlavě.“

„Slibuju.“

„Měli bychom se vrátit,“ řekl Harry jen tak do větru. Ale ani jemu se nechtělo vrátit zpátky mezi čtyři stěny hradu.

„Máš pravdu, může nás někdo začít hledat,“ souhlasil Nev neochotně. Ani nevstal, aby se proměnil ve vlka, prostě to udělal, takže místo chlapce tam na zemi ležel hnědý vlk a díval se kolem sebe. Poté vstál a společně se svou malou smečkou zmizel ve tmě lesa.

 

Draco se celý následující týden zabýval projektem, který ho napadl, když uviděl Nevillovy schopnosti tenkrát v lese. A nakonec po týdnu, byl se svou prací spokojen. Zbývalo jedno, vrátit semínka Nevillovi. Rozhodl se, že to udělá v sobotu odpoledne na jejich obvyklé schůzce v Tajemné komnatě.

V sobotu odpoledne se do Tajemné komnaty jako poslední, jelikož ho zdržela Pansy se svými věčným otravováním.

„Podívejte se, kdo přišel,“ zasmál se Harry, jelikož oba dva Nebelvíři cítili jeho rozčílení nad Pansynou otravností.

„Pottere, přísahám, že tě jednou vlastnoručně zabiju,“ zavrčel Draco a přisedl si k nim do svého kruhu. Tak nějak se naučili sedávat v nich. Cítili se v nich dobře.

„To neuděláš, na to mě máš příliš rád,“ zasmál se Harry znovu, čímž si vysloužil skoro dračí zavrčení od blonďáka, ale jinak to nekomentoval. Místo toho vytáhl něco ze své kapsy a ukryl to v dlaních. Otočil se na Nevilla a řekl: „Nastav ruce.“

„Co je to?“ zajímal se Nev a udělal, jak mu řekl.

„Jen ti něco vracím,“ pokrčil Malfoy neurčitě rameny a vložil do hnědovláskových dlaní onen předmět.

Nev počkal, až Draco stáhne své ruce, než se podíval na předmět ve svých dlaních a překvapeně zalapal po dechu.: „Draco, co…?“

„Napadlo mě, že bys je měl mít pořád u sebe, tak jsem je vetknul do tohohle,“ pokrčil |Draco rozpačitě rameny.

„Je nádherný,“ řekl Nev. Na jeho dlani ležel stříbrný řetízek, který měl v pravidelných intervalech do sebe vetknuté semínka osidla.

„Dej si ho na ruku,“ vyzval ho a čekal, až tak Nev udělá.  V okamžiku jak si mladík zapnul řetízek kolem ruky, zmizel v jeho kůži. Vstřebal se do těla. Draco se usmál, že jeho kouzla fungovali a řekl: „Takhle to bude vypadat víc tajemně. Budeš moc kdykoliv vyvolat šlahouny, ale nikdo nebude vědět, odkud se vzaly.“

„To je naprosto…,“ nevěděl Longbottom co říct. Dracův dárek mu udělal velkou radost.

„Úžasný,“ doplnil Harry za Nevilla, a pak se ho zeptal: „Nemohl bys z osidla vymámit ještě jeden lusk se semeny?“

„A proč?“

„Draco by ti mohl udělat ještě jeden takový na tvou druhou ruku,“ vysvětloval rychle. „Budeš tak mít ozbrojený obě ruce.“

„Ozbrojený,“ zeptal se Nev trochu nechápavě.

„Ještě mi řekni, že jsi nepřemýšlel nad tím, že by se to dalo použít v boji,“ pokračoval Harry ve své teorii. „Představ si, že můžeš používat kouzla a zároveň přírodu kolem sebe.“

Neville jen zalapal po dechu, nad Harryho návrhem, na rozdíl do Draca, který se nad tímto zamyslel. Musel přiznat, že na této myšlence něco bylo. Nebo by na své straně měli alespoň výhodu překvapení.

„Harry má pravdu, Neve,“ řekl nakonec. „Sice se ti to moc nelíbí, ale je to pravda.“

„Ne,“ sklonil hnědovlasý Nebelvír hlavu ke svému zápěstí, ze kterého se zázračně vynořily šlahouny osidla a omotaly se kolem jeho prstů. „Máte pravdu. V boji s Voldemortem se nám bude hodit každá výhoda, kterou můžeme získat. A tahle nám může hodně pomoc.“

Nato vstal, přešel do kouta k osidlu, které ho kupodivu nechalo dneska o samotě, pohladil jeden z jeho šlahounů a tiše k němu promluvil: „Vím, že žádám hodně, ale nebyl by tam další lusk?“

Osidlo se trochu zachvělo a jeden ze šlahounů mu podal druhý lusk. Neville si ho opatrně vzal a vděčně řekl: „Děkuji.“

Čímž si vysloužil jemné pohlazení po tváři od osidla. Pak se mladík otočil a vrátil se ke svým dvěma kamarádům. Znovu si sedl do svého kruhu a podal lusk Dracovi se slovy: „Hlavně opatrně. Další už by nemusely být.“

„Tuhle konverzaci už jsme jednou vedli,“ odtušil Draco, ale i tak si převzal lusk velmi opatrně, nechtěl Nevilla naštvat. Nato si položil lusk před sebe na zem, vytáhl hůlku a mávl s ní nad luskem ve velmi složitých pohybech a přitom něco zamumlal. Zbývající dva mladíci se zvědavě dívali, jak se lusk mění do podoby stříbrného náramku se semeny.

„Páni,“ vydechl Harry, když Draco podal hotový náramek Nevillovi, aby ho vyzkoušel. „Jak jsi přišel na takové kouzlo?“

„Sám nevím,“ pokrčil blonďák rameny a pozorně sledoval Neva, jak vyvolává šlahouny ze semen. „Prostě jsem zkombinoval několik kouzel a ono to vyšlo.“

„A naprosto výjimečné,“ pochválil ho Nev, když náramek zmizel v jeho kůži.

Náhle sebou Harry trhl, šáhl si do kapsy u kalhot a vytáhl na světlo rozžhavený galeón. Rychle ho obrátil v prstech a nahlas přečetl, kdo ho hledá: „Hermiona. Musím běžet.“

„Půjdeme taky,“ rozhodl Draco. A tak všichni opustili Tajemnou komnatu.

 

Harry nemohl tu noc spát, jen se tak převaloval ve své posteli, než vztekle odhodil přikrývku a vstal. Natáhl si na sebe školní plášť, aby mu nebyla venku zima, a otcův plášť a opustil ložnici. Plížil se chodbami hradu, až se konečně dostal ven na pozemky, aniž by někoho potkal. Vypadalo to, že Filch ani Snape nebyli dnes v noci na obchůzkách.

Svlékl si neviditelný plášť, zastrčil si ho kapsy u školního pláště a vydal se k Zapovězenému lesu. Když došel až k jeho samotné hranici, uvědomil si, že se mu samotnému běžet lesem nechce. Moc si zvykl na stálou přítomnost dvou dalších chlapců. Místo toho si sedl do stínu jedno velkého stromu, opřel se zády o kmen a zadíval se směrem k jezeru a svou mysl nechal jen tak se bloudit.

Z tohoto transu ho vytrhlo až vlčí zavytí. Mladík se okamžitě podíval na nebe, ale trochu ho uklidnilo, že měsíc byl ve své první čtvrtině, takže vlkodlak to nebyl pouze obyčejný vlk. I tak Harry vytáhl z pláště svou hůlku, nechtěl riskovat setkání s vlkem neozbrojený. Rozum mu říkal, že by se měl zvednout a vrátit se na kolej, ale jeho instinkty křičely jinak. Chtěly, aby zůstal. A tak se pohodlně usadil a čekal.

Náhle se z lesa na ozářené pozemky školy vynořil velký vlk. Několikrát začichal, a když se ujistil, že je sám, přešel až k jezeru, aby se napil. Naštěstí Harryho necítil, ani neviděl, jelikož mladík byl po větru.

Harry tiše sledoval, jak vlk pije a musel uznat, že je na něho nádherný pohled. Zvíře mělo zvláštní barvu srsti, od každé barvy něco, tedy teplé barvy. A jeho velikost taky nebyla nepovšimnuta, Harry si uvědomil, že je větší než Dracova podoba vlka, a to už bylo co říct.

Když se vlk dostatečně osvěžil, sedl si na břehu na zadek a zadíval se na měsíc. To, co se stalo pak, připadalo Harrymu jako sen, jelikož vlk promluvil, tedy spíš si povzdechl: „Jak já ho nenávidím. Vždycky musí být po jeho.“

Harry překvapeně poslouchal vlkovo naříkání, než po chvíli promluvil a ani si neuvědomil, že z jeho hrdla nevychází lidský jazyk, ale vrčení: „Kdo je on?“

Vlk sebou poplašeně trhl, když uslyšel jiné zavrčení a začal vrčet v obranném gestu. Nebelvír pomalu vstal a vyšel ze stínu lesa, aby se tak ukázal zvířeti, než se znovu zeptal: „Kdo je on?“

Vlk překvapeně stáhl uši do zadu k lebce a zcela nechápavě řekl: „Jak to že mluvíš naším jazykem. Lidi nemluví po našem.“

Harry pokrčil rameny, přešel několika kroky k němu a odpověděl: „Mluvím i s hady. A dokážu se měnit do podoby vlka, takže možná proto.“

Zvíře ho několikrát obešlo, nasávalo vzduch kolem něho a pokračovalo: „Cítím z tebe silnou magii.“

„Zlatá aura,“ odvětil Harry a zčervenal.

„Tak to jsi ty?“ podivil se vlk a sedl si před ním na zadek. Když viděl, že mladík nechápe, pokračoval: „Před několika měsíci jsme všichni v lese cítili povstání obrovského množství magie. Starší říkají, že to znamená předzvěst něčeho velké, ale nenapadlo mě, že by to mohl být člověk.“

„Jsem tři,“ přerušil jeho vyprávění. „Jeden můj kamarád by svázán, a tak jsme mu pomohli.“

„Aha,“ pronesl vlk. Nato se zamyslel, chvíli byl potichu, než pokračoval: „Vlastně mi o tomto vyprávěl dědeček. Myslel jsem, že to byla pohádka.“

„O čem to mluvíš?“

„I když jsem obyčejný vlk, v kouzelném lese nasákneš magií,“ vysvětloval. „Můj dědeček byl velmi modrý a často mi vykládal pohádky před spaním. Mezi mou nejoblíbenější patřila ta o třech silných bojovnících, kteří se musí zrodit, aby zabránili temnotě převzít vládu nad světem. Ale ne jednou, ale dvakrát budou muset zachránit svět, a při tom druhém boji se k nim přidá znovuzrozený, aby vyvážil jejich síly.“

„Tři bojovníci,“ zakroutil hlavou Harry. „Zní to jako proroctví a těch už mám ve svém životě dost.“

„Proroctví?“

„Mé jméno je Harry Potter.“

„Och,“ vydechl překvapeně. Načež smutně potřásl hlavou: „To mi nikdo nebude věřit.“

„Ale ty budeš vědět pravdu,“ usmál se mladík a jemně mu přejel dlaní po zádech. „To je vše co potřebuješ.“

Takto si povídali až do ranních hodin, kdy se Harry musel vrátit na svou kolej, jelikož by bylo podezřelé, že není ve své posteli. Přátelsky se rozloučili a rozešli se každý do svého světa.

 

Kupodivu se necítil unavený, i když skoro celou noc probděl, ale místo toho se cítil velmi odpočatý a klidný. Takže ani potyčka se Zmijozelskou částí školy mu nemohla zkazit krásné ráno, když mířil společně se svou třídou na hodinu Péče o kouzelné tvory.

„Takže,“ uvedl hodinu Hagrid. „dneska máme za úkol vyčistit ohradu pro hypogrify. Trochu se mi porvali, takže výběh je trochu zničený. Nemusíte se bát, přesunul jsem je do jiného. A doufám, že dnes se to obejde bez zranění.“

S těmito slovy se podíval po Dracovi, který se tvářil pořád stejně povýšeně, jakoby se ho poznámka o zranění vůbec netýkala.

„Tak do práce,“ pokynul jim poloobr a sám se rozešel jako první k výběhu, který potřeboval opravit.

Harry šel bok po boku s Nevillem a o něčem si povídali, když zaslechl první hlas. Překvapeně zmlkl uprostřed věty a rozhlédl se kolem sebe.

„Harry, děje se něco?“ zeptal se Longbottom.

„Nic,“ zakroutil hlavou v záporu a chystal se pokračovat v rozhovoru, když to přišlo. Desítky hlasů se mu rozlily hlavou, některé křičely, některé šeptaly. Ale všechny se ozývaly v jeho hlavě, až bolestně vykřikl. Chytil si hlavu do dlaní a klesl na kolena. Celou dobu opakoval: „Ať přestanou. Ať jsou zticha, prosím. Prosím.“

„Harry,“ vykřikl Neville zděšeně a klekl si vedle černovláska. Než stačil znovu otevřít pusu k otázce, Harry naposledy vykřikl a omdlel. Tak tak, že ho stačil druhý Nebelvír zachytit.

„Co se děje?“ prodral se k nim houfem studentů Hagrid.

„Nevím,“ odpověděl Nev. „Z ničeho vykřikl a chytl se za hlavu.“

To Hagridovi stačilo, opatrně vzal Harryho do náruče a ostatním studentům řekl: „Hodina skončila.“

A rozběhl se i s mladíkem v náručí ke hradu.

„Rone,“ popadla Hermiona mladíka za ruku a táhla ho za učitelem. „Musíme za Harrym.“

Zrzek se s ní nehádal a poslušně se nechal odtáhnout. V duchu si myslel, že to asi Voldemort.

Ostatní studenti jak z Nebelvíru, tak ze Zmijozelu se rozešli v hloučcích, které probíraly proběhnuté události, do hradu, aby si užili volnou hodinu. Nikdo si nevšiml, že na louce před Hagridovou hájenkou zůstali dva studenti. Jeden ze Zmijozelu a druhý z Nebelvíru.

„Co to bylo, Neve?“ zajímal se Draco. Byl celkem rozhozený, jelikož necítil Harryho vědomí a ani necítil příchozí záchvat.

„Nevím,“ zakroutil dotyčný mladík hlavou. „Přišlo to tak náhle.“

„Co to říkal?“ zeptal se blonďák znovu. „Viděl jsem, jak se mu hýbou rty.“

„Myslím, že to bylo: Ať přestanou. Ať jsou zticha, prosím,“ odcitoval Nev Harryho slova. „Nemyslím si, že to byl Voldemort.“

„Souhlasím,“ kývl Draco souhlasně. „Běž za ním. Přijdu, jakmile to bude bezpečné.“

„Řeknu ti, jak to vypadá,“ ujistil ho Neville a rychlým krokem zamířil na ošetřovnu, jelikož si myslel, že tam ho Hagrid odnesl.

Draco se za ním jenom smutně díval, tak moc by šel taky. Ale věděl, že musí zachovat krytí.

TBC

24.05.2011 09:12:34
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one