vsem se moc omlouvam, ze jsem minuly tyden nic nepridala, ale muj pocitac chytil takoveho zlobiveho cervika a dalo to dost prace ho odstranit, ale snad uz jsem se ho zbavila :-d dal budu pokracovat obvyklym tempem, snad jenom pres prazdniny se mozna stane, ze se obcas nejaky dil neobjevi, ale to bych dala dopredu vedet :-D
uzijte si cteni!
Hagrid vrazil na ošetřovnu a hned vykřikl: „Poppy, rychle!“
„Co se děje?“ vyběhla ošetřovatelka ze své kanceláře. Jakmile uviděla bezduchého mladíka v mužově náručí, pochopila a řekla: „Na postel. Honem. Co se stalo?“

Hagrid udělal, jak mu bylo řečeno a přitom vysvětloval: „Složil se uprostřed hodiny. Držel se za hlavu a křičel.“

„Snad ne,“ zalapala po dechu žena a okamžitě začala hůlkou dělat nad mladíkem složité pohyby, aby se ujistila, že není zraněn a zároveň diagnostikovala, co se mu stalo. Nakonec svěsila ruku se slovy: „Je v naprostém pořádku.“

„Cože?“

„Sama tomu nerozumím,“ vyhrkla nechápavě. „Jestli to byl On, tak by to nechal nějaké stopy, ale nemůžu nic najít. Diagnostická kouzla říkají, že v naprostém pořádku. Pošlu pro Albuse, Severuse a Minervu.“

„To bude nejlepší,“ souhlasil muž.

Žena zmizela ve vedlejší místnosti, aby se spojila s požadovanými učiteli. Mezitím se na ošetřovnu vřítila Hermiona následovaná Ronem. Okamžitě vyhrkla: „Co je s Harrym?“

„Zatím nic nevíme,“ pokrčil Hagrid rameny.

„Cože?“ nechápal Ron.  Podíval se na mladíka v posteli a přišlo mu, že vypadá normálně. Chtěl se na něco zeptat, ale nestačil ani otevřít pusu, když se do místnosti vrátila madam Pomfreyová. V okamžiku, kdy je uviděla stát na ošetřovně, dala si ruce v bok a řekla: „Co tady děláte? Sem bez povolení nesmíte. Ven!“

Oba Nebelvíři věděli, že se ženou se nemá cenu dohadovat, a tak poslušně opustili ošetřovnu. Ale to jim nezabránilo v čekání na chodbě před ošetřovnou. Tak je tam našli tři profesoři, když spěchali na ošetřovnu.

„Slečno Grangerová, pane Weasley, co tady děláte?“ zeptala se jich McGonagallová.

„Čekáme, abychom se dozvěděli, co je s Harrym,“ odpověděla Hermiona rychle.

Profesorka si povzdechla a řekla: „Běžte na kolej. Dám vám vědět.“

„Ale,“ protestoval Ron.

„Neslyšeli jste ředitelku své koleje,“ skočil mu Brumbál do řeči. „Běžte.“

Na to bohužel nemohli nic říct, ředitel se prostě poslouchá. Se skloněnými hlavami odešli směr Nebelvírská společenská místnost. Ani jeden z nich si nevšiml Nevilla schovaného ve stínu za brněním.

 

„Poppy, co se děje,? zeptal se Brumbál v okamžiku, jak vkročil na ošetřovnu.

„Harry měl nějaký záchvat či co,“ odpověděl Hagrid. „Držel se za hlavu a křičel.“

„Vy-víte-kdo?“ zeptala se Minerva a se strachem v očích se podívala na mladíka v posteli. Byl bledý, ale jinak vypadal v pořádku.

„Nevím, ale neřekla bych,“ pokrčila Poppy rameny. „Nemá žádné viditelné zranění a ani jeho mysl není nijak poškozená.“

„Zajímavé,“ pohladil si ředitel svoje vousy.

„Mám se podívat do jeho mysli,“ zeptal se Severus. Moc se mu do toho nechtělo, ale jestli z toho dostanou nějaké informace, může jim to pomoci v boji.

„Ne,“ zatrhla to léčitelka. „Nevím, co s ním je. Mohlo by mu to ublížit.“

„Dobrá,“ povzdychl si Albus. „Nezbývá nám nic jiného, než počkat, až se vzbudí sám.“

„Jestli se vzbudí,“ zavrčel Snape.

„Severusi,“ okřikla ho Minerva. „Nemluv tak.“

Muž si jenom odfrkl a odešel z ošetřovny, a ani on si nevšiml schovaného Nevilla.

„Až se vzbudí, tak mě informuj, Poppy,“ řekl Brumbál. „Nemá cenu tady zůstávat, když nemůžeme pomoci.“

„Souhlasím,“ přidala se na jeho stranu ošetřovatelka. „Musí mít klid.“

„Jdeme, Minervo,“ nabídl ženě rámě a společně opustili místnost, následováni Hagridem. Neville, při pohledu na tři profesory, se stáhl ještě více do stínu, aby ho náhodou neobjevili. Počkal ještě několik minut, aby si byl jistý, že jsou pryč, než se vydal ke dveřím ošetřovny. Zhluboka se nadechl a zatlačil na klinu. Dveře se otevřely a vpustily ho dovnitř.

„Madam Pomfreyová,“ řekl nahlas, když ji uviděl sklánět se nad Harrym. „Jak je na tom?“

„Pane Longbottome,“ řekla překvapeně. Na to se zamračila: „Tady nemáte co dělat.“

„Musím vědět, co se mu stalo,“ odvětil Nev pevným hlasem. Žena se na chvíli zarazila, jelikož tento hlas od něho ještě neslyšela. Pozorně si ho prohlédla a přišlo jí, že se nějak změnil.

„To nevíme,“ pokrčila rameny.

„On?“

„Tomu nevěřím,“ odpověděla, když jí došlo, koho tím myslí. Sledovala, jak se přiblížil víc k posteli a natáhl ruku k Harryho. Mladík v posteli, jakoby vycítil jeho přítomnost, mu ji pevně stisknul.

„Ještě že tak,“ prohlásil úlevně.

„Dohlédněte na něj,“ povzdechla si nakonec, jelikož viděla, že ho odsud jen tak nedostane. „Mám na práci i jiné věci.“

„Jistě,“ usadil se Neville na židli u postele. Ještě než zmizela ve své kanceláři, zeptal se: „Může přijít i Draco?“

„Zastaví vás moje ne?“ zeptala se v odpovědi s úsměvem a zavřela za sebou dveře.

„Draco, přijď na ošetřovnu,“ řekl Nev.

„Jsem na cestě.“

 

Draco se tiše vkradl na ošetřovnu a usadil se na druhé židli u postele. Hůlkou mávl směrem ke dveřím, aby je kouzlo varovalo, kdyby někdo přicházel v dostatečném předstihu, aby se stačil schovat.

„Tak co?“

„Neví, co se mu stalo,“ odpověděl Neville. „Ale jsou si jisti, že to nebyl Voldemort.“

V Dracově tváři se objevila úleva. Byl rád, že jeho kamaráda nemučí ten hadí ksicht. Ale i tak neměli odpověď na otázku, co se mu stalo.

„Kéž bych mu tak mohl pomoci,“ zavzdychal Nev. Tak moc chtěl Harrymu pomoci, že ho jeho vlastní magie vyslyšela. Kolem jeho ruky, která držela tu černovláskovu, se rozprostřelo jemné konejšivé zelené světlo.

„Co to je?“ vyrazil ze sebe Draco překvapeně a míhal pohledem z Nevillovy tváře na jeho ruce a zpátky.

„Já nev..,“ odmlčel se Nebelvír. Náhle pochopil a řekl: „Moje magie reaguje na tu jeho a pomáhá mu léčit se ze šoku.“

„Léčit?“

„Už to tak vypadá,“ zašklebil se Neville. Tato schopnost se mu líbila. Cítil, jak jím prochází vlny jemné magie, která mu patřila.

„Fajn,“ uzavřel Draco debatu. „O tomto si promluvíme později. Teď je na pořadníku Harry.“

„Dobrá,“ zavřel Longbottom oči a soustředil se na svoji magii. Blonďák se jen tiše díval a hlídal.

 

Harry se pomalinku probíral z bezvědomí, do kterého upadl na hodině Péče o kouzelné tvory. Cítil, jak mu celá hlava pulzuje bolestí, ale bolest byla snesitelná, na rozdíl od minula. Pomalinku otevřel oči a první, co uviděl, byly hnědé oči, které na něho hleděly s obavami a úlevou.

„Harry,“ řekl Neville tiše. „Jak se cítíš?“

„Jako po zápase s hypogrifem,“ zasténal a přidržoval si hlavu, když si sedal. Druhý Nebelvír mu okamžitě pomohl do sedu a urovnal mu polštáře za zády, aby se mu dobře sedělo.

„Vtipné,“ ucedil poslední z jejich skupinky.

Černovlásek se podíval po svých dvou kamarádech a zeptal se: „Co se stalo?“

„No,“ odpověděl Draco. „Spíš jsme čekali, že nám to řekneš ty.“

„Ech,“ zamyslel se Harry, i když se mu hlava skoro rozskočila. „Poslední věc, co si pamatuju, je hromada hlasů v mé hlavě, a pak už mám temno.“

„Hlasy,“ zopakoval Neville nervózně. „Voldemort?“

„Ne,“ zakroutil Nebelvír hlavou. „To bylo něco jiného.“ Chvíli jen tak tiše seděl, než pokračoval: „Už jsem jednou něco podobného zažil. Ale prvně, slyšeli jste ty hlasy taky?“

„Ne,“ odpověděli unismo.

„Byli někde poblíž hadi?“ padla další otázka.

Draco se podíval po hnědovláskovi, než odpověděl: „Nevšiml jsme si.“

„Já taky ne,“ pokrčil Longbottom rameny. „Jen stádo hypogrifů.

„Hypogrifové, vlk, hadi,“ sumíroval si Harry v hlavě. Bolest pomalinku ustupovala, takže se mu přemýšlelo, trocho lépe. A po chvíli řekl: „Myslím, že vím, co se mi stalo.“

„Co?“ zajímal se Draco.

„Rozumím hadům,“ začal vysvětlovat. „Včera v noci jsem měl rozhovor s vlkem a dneska na hodině jsem omdlel, jelikož jsem nevydržel nápor na můj mozek, když jsem uslyšel hlasy všech těch hypogrifů.“

„Rozumíš zvířatům?“ ujasnil si to Neville překvapeně. „A mluvíš s nimi. Páni, to je něco.“

„Jo, ale dost to bolelo,“ zamrčel a masíroval si spánky, jelikož se bolest trošičku vrátila, sice ne o moc, ale i tak to nebylo příjemné.

Draco tiše seděl a díval se na Harryho, který měl zavřené oči a snažil se potlačit bolest na spáncích. Drcl do Nevilla a kývl hlavou k černovláskovi. Mladík okamžitě pochopil.

„Harry, něco zkusím,“ řekl tiše, aby mu nezpůsobil ještě větší bolest. Když si byl jistý, že ho Harry slyšel, natáhl ruce a položil je na černovláskovi. Po chvíli už se kolem jejich rukou rozvinula zelenkavá záře a Harry mohl cítit, že bolest ustupuje, sice ne moc, ale i to stačilo.

Překvapeně zvedl hlavu a zeptal se: „Jak to? Co to?“

„Taky jsme byli překvapení,“ pokrčil Draco rameny. „Neville sílí stejně jako my. Léčení jen dokresluje jeho vlastnosti a povahu.“

„Hmm,“ souhlasil Harry. „Navíc, až si Draco zadře třísku a bude s tím dělat divadlo, můžeš mu jí jednoduše vyléčit.“

Nev se musel zasmát, když viděl Dracův dotčený výraz. Sice oba mladící věděli, že to Harry myslí ve srandě, ale Draca se to trochu dotklo.

„Ale teď vážně,“ odhodil Harry vtipy. „Budu potřebovat vaši pomoc.“

„Proč,“ nechápal Nev.

„Jestli rozumím všem druhům zvířat, ať už jsou magické nebo nemagické,“ vysvětloval Chlapec, který zůstal naživu. „Tak mi za chvíli z toho randálu praskne hlava. Musím se je naučit nějak odfiltrovat.“

„Něco vymyslíme,“ uklidňoval ho Nev, jelikož viděl a cítil, že to Harryho opravdu trápí.

Draco se nadechoval, že taky něco řekne, ale přerušil ho příchod madam Pomfreyové. Vešla na ošetřovnu a překvapeně řekla: „Pane Pottere, jste vzhůru. Proč jste mě nezavolali, hned jak se probudil?“

„Je vzhůru jen chvíli,“ odpověděl Nev a uhnul z cesty léčitelce, která se hrnula k lůžku, aby zkontrolovala svého pacienta.

„I tak,“ ucedila a začala Harryho vyšetřovat. Nakonec spokojená s výsledkem řekla: „Vše v pořádku. Ale i tak si vás tady nechám přes noc, jen tak pro jistotu.“

„A nemohl bych jít na kolej?“ snažil se jí uprosit.

„Ne, a to je moje poslední slovo,“ odsekla a vnutila mu do ruky nějakou lahvičku s lektvarem. „Vypít!“ Otočila se na Draca s Nevillem a poručila: „A vy dva ven!“

Chlapci se rychle rozloučili s Harrym a vypadli z ošetřovny dřív, než by je Poppy popadla za límec a ručně vypakovala.

Předtím ještě však stačil Draco zašeptat: „Večer přijdeme.“

 

Zbytek dne se Harrymu neskutečně táhl. Hlava ho trochu bolela, ale už to nebylo tak strašné, jako ráno. Ležel na posteli a díval se nepřítomně do stropu. Sem tam se mu ozvali Nev s Dracem a ptali se ho, jak se cítí, až mu s tím lezli krkem. Takže je seřval a od té doby se mu ani jeden neozval. A tak se teď nudil. Už se nemohl dočkat, až přijde večer.

Ale místo očekávaných kamarádu se jako první objevili Hermiona s Ronem.

„Ach Harry,“ objala ho dívka, až mu skoro vyrazila dech.

„Tak co se stalo, kámo?“ zeptal se Ron, když se usadil na židli vedle postele.

„Nevím,“ pokrčil Harry rameny. Netoužil se jim svěřovat.

„Byl to On?“ zajímala se Hermiona, která zůstala sedět vedle něho na posteli.

„Ne.“

„Tak co to tedy bylo?“ nenechal se zrzek odbýt.

„Nevím,“ řekl černovlasý Nebelvír znovu. „Pomfreyová nic nezjistila. Prý jsme v pořádku. Asi jenom stres ze školy nebo něco takové.“

Dívka nad tímto prohlášení jenom pozvedla obočí a Harrymu bylo jasné, že mu tohle zrovna nespolkla. Ale aspoň to nijak nerozebírala. I když tušil, že ho výslech stejně nemine. Bude si muset vymyslet něco věrohodnějšího.

Naštěstí je vyrušila Poppy se slovy, že pacient musí odpočívat a vyhnala oba Nebelvíry z ošetřovny. Za to jí byl Harry moc vděčný. Dostal tak aspoň čas na vymýšlení pořádné výmluvy.

Nakonec se podíval na hodiny na stěně a zjistil, že je právě čas večeře. Což byl nejlepší čas, aby se tady objevili Draco s Nevillem. Pohodlně se tedy usadil, urovnal si polštáře za zády a čekal. Občas mrkl na hodiny. Čas rychle utíkal, ale ani jeden z jeho přátel nepřicházel.

S bolestným povzdechem si znovu lehnul, zachumlal se do přikrývky a snažil se usnout, aby zahnal pocit smutku, že nepřišli. Po dlouhé době konečně usnul.

Ze spárů spánku ho vytrhl až hlas: „Bude naštvaný.“

„Zlost si už dneska vybral,“ namítl druhý.

Harry se musel trochu usmát, poznal, komu oba dva hlasy patří. Myslel si, že když byl na ně tak hnusný, že ho nechají samotného, ale oni přišli.

„Pottere, nedělej, že spíš,“ zavrčel Draco a zatřásl s ním.

Nebelvír se s jemným úsměvem posadil a stydlivě sklopil hlavu se slovy: „Já.. omlouvám se. Byl jsem hnusný.“

„Takový jsme občas všichni,“ mávl Nev rukou.

„Já tedy ne,“ ohradil se Draco trochu povýšeně. „Ale k tomu, proč jsme tady. Přišli jsme na způsob, jak ti ochránit mysl.“

„Jak?“

„Nitroobrana,“ vysvětlil Nev jednoduše.

„Ach,“ složil Harry hlavu do dlaní s povzdechem. V mysli mu vytanuly vzpomínky na poslední pokusy se naučit tuto odvětví magie.

„A námi to bude jiné,“ přerušil Malfoy tok jeho myšlenek. „Naše mysl je jedna, to bude naše výhoda při učení. Já už Nitroobranu ovládám, stačí, jen aby ses to naučil z mé mysli.“

„Bude to fungovat?“ ujišťoval se Harry. Nechtěl znovu prožít cizí invazi do mozku. Stačilo mu to plně jednou. I když tentokrát by to bylo asi jiné, před Dracem ani Nevillem neměl žádné tajemství, které by chtěl uchovat. Věděli všechno.

„Určitě,“ odvětil Nev. „Pro nás tři přece není nic nemožné.“

Draco s Harrym překvapeně zamrkali nad Nevillovou přímostí. Nakonec se museli oba ušklíbnout, jelikož třetí mladík jemně zčervenal, když mu došlo, co řekl.

tbc

31.05.2011 11:54:42
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one