Madam Pomfreyová Harryho pustila druhý dne ráno z ošetřovny a první, co mladík udělal, bylo to, že zamířil do Velké síně na snídani. Jelikož jídlo na ošetřovně nestálo za nic, když vezme v potaz, že jídlo odchází ze stejné kuchyně, bylo to k nevíře. Pohodlně se usadil na lavici u stolu vedle Nevilla a nandal si na talíř pořádnou porci jídla.

„Koukám, že máš hlad,“ zašklebil se nad jeho talířem Neville. Ale na druhou stranu byl rád, že Harry jí sám do sebe a nemusejí ho nutit.

„Jedls někdy jídlo na ošetřovně?“ zajímal se Harry s plnou pusou.

„Nikdy jsem tam nebyl tak dlouho jako ty,“ ušklíbl se druhý Nebelvír.

„Navíc,“ pokračoval Harry. „Budu potřebovat hodně síly, když se mi chcete hrabat v hlavě.“

„Jako bychom si ti v hlavě už nevrtali,“ odsekl hnědovlásek tiše.

„Pravda.“

„Harry,“ přisedl si k Harrymu z druhé strany Ron. „Tak už tě pustili. Jak ti je?“

Potter se podíval na svého zrzavého přítele, než odpověděl: „Cítím se dobře. Hlava mě nebolí, tak si nestěžuju.“

„A zjistili, co to mělo všechno znamenat?“ zajímal se dál.

„Pomfreyová netuší,“ přiznal Harry s pokrčením ramen. „A ani Brumbál či Snape.“

„Nemohlo to mít spojení s Ty-víš-kým?“ zeptal se Ron a vrhl se na svou snídani.

„Možné to je,“ souhlasil černovlásek. „Ale co. Je mi dobře, tak proč to dál pitvat.“

„Co když se to stane znovu?“

Mladík znovu pokrčil rameny: „Tak to budeme řešit, až to nastane.“

Neville se celou dobu tiše usmíval, jak sledoval rozhovor mezi dvěma přáteli. Mohl být jenom rád, že Hermiona ještě na snídani nedošla. Tušil, že bude mít víc otázek než Ron.

„Souhlasím,“ řekl mu v mysli Harry. „S ní to bude horší.“

 

Naštěstí se Harrymu podařilo celý den unikat dívčině snaze o navázání rozhovoru, ale věděl moc dobře, že se jí nebude moct vyhýbat věčně. Nakonec usoudil, že toho bylo dost a nechal se chytit ve společenské místnosti.

„Už tě to unavilo?“ zeptala se Hermiona úsečně, když si sedla vedle něho na pohovku.

Harry pokrčil rameny, než odpověděl: „Ptej se.“

„Chci vysvětlení,“ řekla dívka pevným hlasem. „A ne žádné pohádky, které jsi napovídal Ronovi.“

„Ale já opravdu nevím, co to mělo být,“ hájil se Harry. „Pomfreyová či Brumbál jsou zmateni, a taky neví co si myslet.“

Dívka si ho chvíli měřila tichým zvídavým pohledem, než pokračovala: „Takže mi chceš říct, že nejlepší co můžeme udělat, je počkat na další záchvat? Víš, že tě to může zabít?“

„A co mám podle tebe dělat?“ zavrčel jejím směrem. Prudce se zvedl z pohovky a začal přecházet po místnosti, za což si vysloužil několik překvapených pohledů od ostatních studentů Nebelvíru.

„Harry, uklidni se!“ požadovala po něm.

„Uklidnit?“ odsekl prudce. „Tak prvně mě osočíš, že něco tajím a pak se mám uklidnit. Ujasni si to prvně, než začneš chrlit obvinění.“

„Omlouvám se,“ pípla dívka se skloněnou hlavou.

„Není zač se omlouvat se,“ vzal do rukou její ruce a jemně stiskl. „Jen mi příště věř. To je jediné, co chci.“

„Já,“ zarazila se na chvíli. „Budu. Věřím ti.“

„Děkuji,“ usmál se na ní.

„Půjdu si dodělat úkoly,“ zvedla se Hermiona z pohovky a odešla směrem k dívčím ložnicím. Harry se za ní díval celou tu dobu a na jeho tváři byl vítězný škleb.

„Pěkně jsi to zahrál,“ ocenil jeho výkon Nev, který to celou dobu tiše sledoval z druhého konce místnosti.

„Nemohl jsem jí říct pravdu,“ pokrčil rameny. „Ale lhát jsem jí taky nechtěl.“

 

„Sedněte si na zem do tureckého sedu,“ instruoval Draco oba Nebelvíry, když se sešli v komnatě Nejvyšší potřeby, aby se vrhli do Nitroobrany. Když tak učinili, pokračoval: „Vše, co musíte udělat, je jedna věc. Ukážu vám svoje vzpomínky na učení a vy se z nich budete učit taky.“

„Myslíš, že to bude tak jednoduché?“ zeptal se Nev a nervózně si poposedl.

„Uvidíme,“ řekl Harry, který byl stejně nervózní jako Neville, ale snažil se to nedávat najevo. Což bylo celkem zbytečné, když ostatní dva z jejich spojení cítili jeho pocity.

„Tak jdeme na to,“ vyzval je Draco. Pohodlně, tedy jak to nejvíc na zemi šlo, se usadil, zavřel oči a snažil se vzpomenout si na každý detail každé hodiny, ve které se učil Nitroobranu. V pozadí své myslí cítil, jak se k jeho vědomí připojují dvě další mysli. Najednou se cítil celý.

Harry ve své vlastní mysli viděl všechny hodiny a pokusy Dracova snažení se o ovládnutí Nitroobrany. Například zjistil, že Draco se musel naučit toto umění už v mladém věku a učitelem mu byl sám Severus Snape. Ale nebyl moc překvapený, když viděl rozdílné výukové metody, než když se u něho učil on. Draco byl přece jenom jeho kmotřenec a Harryho neměl rád.

Neville některé z Harryho myšlenek zachytil, ale moc se s nimi nezabýval, jelikož se snažil pochytit jak zvládnout ochránit svou mysl od cizího vpádu.

Seděli takto asi dvě hodiny, když Draco usoudil, že nastala čas ověřit si, zda se něco naučili. Zaštítil svou mysl od těch dvou a zaměřil se na Nevilla.

„Och,“ vydechl hnědovlásek, když ucítil nápor na svou mysl. Otevřel svoje oči a zadíval se na Draca. Jejich pohledy se střetly a boj započal. Harry to sledoval se zvláštním pohledem v očích. Byl zvědavý, který z nich vyhraje.

Blonďák tlačil na Nevilla a snažil se mu proniknout do mysli. A taky cítil, že se kamarádovi daří útoku odolat. Usoudil, že by to stačilo a stočil svoje zaujetí na černovlasého mladíka. Harry sebou trochu trhl, když ucítil tlak v hlavě. Místo, aby začal panikařit, uvolnil se a zkusil protiútok.

„Och,“ chytil se Draco za čelo. „Příště trochu jemněji!“

„Merline, promiň,“ omlouval se Harry a rychle se stahoval z Dracovy mysli.

„Ale aspoň víme, že ses něco naučil,“ ušklíbl se mladý Malfoy. Vstal, protáhl se a zívl. Pak řekl: „Myslím, že pro dnešek končíme.“

„Souhlasím,“ vstal i Longbottom. Vzal si plášť, který si před cvičením sundal, a oblékl si ho. „Stavím se ještě do Tajemné komnaty podívat se na osidlo. Dlouho jsem tam už nebyl.“

Harry jen zakroutil hlavou nad Nevillovou starostí nad kytkou a řekl: „Já půjdu do věže, musím dohnat školu.“

„Moc si toho nezameškal,“ uklidňoval ho Draco, když se vydali ke dveřím. „Kdybys něco potřeboval vysvětlit, ozvi se.“

„Neboj, to se ozve,“ zasmál se Nev a než mu stačil Harry vynadat, vyběhl z komnaty.

Draco se smíchem zakroutil hlavou, rozloučil se s Harrym a i on opustil místnost. Ve dveřích se ještě otočil a řekl: „Buď ve střehu!“

„Budu,“ ušklíbl se Potter na zavřené dveře. Věděl, že se Draco pokusí zaútočit na jeho mysl znovu. A on věděl, že musí být ve střehu.

 

A stalo se to při večeři. Harry seděl na svém obvyklém místě u Nebelvírského stolu, když ucítil jemné pnutí mysli. Ucítil jemné prstíky, které se mu snažily dostat do hlavy a odhalit jeho tajemství.

Zavrčel a plnou silou mysli, na kterou se zmohl, zaútočil proti Dracovi. Cítil, jak se proti tomu mladík vzbouřil a věděl, že blonďák bude bojovat až do posledního dechu. Kdyby byla síla mysli vidět, tak by se jejich dvě střetly uprostřed Velké síně a pevně do sebe zaklesly.

„Učíš se rychle,“ pochválil ho Draco.

„Dobrý učitel,“ opáčil Harry vesele. Sám byl překvapený, že mu to jde tak dobře, když kdysi v tom doslova plaval.

To máš pravdu,“ nadmul se Draco pyšně. A taky právem. Během několika hodin osvětlit dvěma mladíkům, jak zvládnout nitroobranu je jednoduché, ale aby byli schopni se za stejnou dobu i ubránit, to se rovnalo skoro zázraku.

„Hej, co se děje, Harry?“ zeptal se ho Neville, když si přisedl vedle něho. V tu samou chvíli si naproti nim sedl Ron s Hermionou.

„Nic,“ řekl klidně a věnoval se své večeři. Ve své hlavě ale Nevovi prozradil: „Draco trochu zlobí.“

„To si vyprošuju,“ odsekl Draco. „Já se tady snažím a plýtvám na vás energii. A tohle je vděk?“

„Ale, Draco,“ snažil se ho černovlasý Nebelvír uklidnit. „Přece víš, že bychom tě nevyměnili.“

„To mě uklidnilo,“ hraně si oddechl. Ale pak zvážněl: „Musím vám gratulovat.“

„K čemu?“ nechápal Nev, ale navenek klidně jedl kuřecí stehýnko.

„Ke zvládnutí Nitroobrany,“ vysvětloval Zmijozel. „Sám jsem si nemyslel, že by to šlo tak jednoduše. Ale teď jsme jedna mysl, takže možná, co umí jeden, dokáže i druhý.“

„Tak proč se mi nezdají věštecké sny?“ zajímal se Neville.

„To není nic, co by ses mohl naučit,“ odpověděl mu Harry, který nad Dracovů teorií chvilku přemýšlel. „Je to něco, cos dostal do vínku už při narození.“

„Takže, jestli to chápu dobře,“ ujasňoval si Neville své myšlenky. „Když se jeden z nás naučí nějakou věc, tak ten zbytek to bude umět taky?“

„Možné je všechno,“ dostal odpověď od Draca. „Hranice našich možností musíme teprve najít.“

 

Harry se pomalu probouzel ze svého klidného spánku, když ucítil pach spálené látky. Prudce se posadil, začal se kolem sebe rozhlížet a hledat zdroj tohoto vjemu. Když ho našel, překvapením a taky trochu hrůzou se mu rozšířily oči. Přikrývka na jedné straně jeho postele tak trochu hořela mírným plamenem.

„Sakra,“ vyhrkl vyděšeně. Rychle vyskočil z postele, popadl první věc, co našel, což byl jeho školní plášť, a začal s ním dusit oheň. A přitom zuřivě vrčel: „Krucinál, proč se to musí dít mně? Proč já? Tak kruci zhasni. Zhasni!“

S jeho posledním slovem se zarazil, jelikož si něčeho na posteli všiml. Opatrně zvedl plášť a podíval se na doutnající přikrývku.

„Co to?“ nechápal, protože po ohni nebylo ani památky. „Vždyť….“ Zakroutil hlavou. Bylo mu divné, že oheň zmizel sám od sebe. Důkazem, že tam vůbec byl, byly spáleniny na přikrývce ale nic jiného. Možná tak ještě lehký dým víc nic. Harry se posadil na neohořelé místo a zadumaně hleděl na postel.

„Co se mi zdálo?“ zadumal nahlas a podíval se z okna. Venku už svítilo a vypadalo to na krásný den. Sice ještě na pozemcích ležel sníh, ale jaro už se blížilo pomalu a jistě. „Oheň. Zdálo se mi o ohni. Což není žádná novinka.“

Musel se sám sobě ušklíbnout nad svojí debatou. Druhému člověku by se zdálo, že mu kape na maják. Ještě že nikdo jiný nebyl vzhůru. Nakonec si povzdechl, vstal a chystal se zalézt zpátky do postele, když přikrývka znovu zadoutnala.

„Co to?“ vyhrkl nechápavě, když se přímo před ním objevil oranžový plamen. Mladík znovu popadl plášť, že oheň uhasí, ale ten opětně zmizel.

Harryho ruka s pláštěm poklesla a on se vytřeštěnýma očima díval na postel: „Co to k čertu má znamenat?“

Rozhlédl se po celé ložnici a pozorně si prohlédl všechny čtyři spolužáky, jestli spí. Doufal, že to není nějaký žertík, který na něho narafičili. Úplně to totiž vypadalo na nějaký fórek z obchodu dvojčat Weasleyových. Ale k jeho frustraci žádný z nich nejevil známky bdělosti. Otočil se zpátky k posteli a vzal si svoji hůlku z nočního stolku. Mávl s ní nad přikrývkou a ta se vrátila do původního stavu.

„Jestli zase vzplaneš, tak si mě nepřej,“ zavrčel jen tak do vzduchu. Naštěstí ho už do rána nic nevzbudilo.

 

„Harry, nevypadáš moc vyspaný?“ řekl mu Neville, když ráno vstávali na snídani. Sám měl už tašku s knížkami nachystanou a čekal, až se i Harry nachystá, aby mohli jít na jídlo.

„Měl jsem zvláštní ráno,“ vysvětloval tiše.

„Copak?“ zašklebil se hnědovlásek. „Nějaký věštecký sny?“

„Ne, to rozhodně nechám Dracovi,“ zašklebil se v odpověď. Pak mu úsměv z tváře zmizel a velmi tichým hlasem, aby ho slyšel jenom Neville, řekl: „Víš, jak mám občas problémy s ohněm?“

„Jo, něco jsem zahlédl,“ posadil se na jeho postel a věnoval mu veškerou svou pozornost.

„Dneska k ránu mi zase chytla přikrývka,“ začal černovlásek vyprávět. „Když jsem jí chtěl uhasit, oheň zmizel, po chvíli se zase objevil a znovu zmizel. Bylo to divný. Nechápu to.“

„Hmm,“ zamyslel se hnědovlásek. „Zkusíme Draca. Třeba ho něco napadne.“

„Mezitím uhořím,“ povzdechl si druhý Nebelvír.

„Neboj,“ poplácal ho Nev po rameni. „Když bude nejhůř, tak tě uhasím.“

„Moc vtipné,“ odsekl Harry a hodil po kamarádovi polštář, což vyvolalo smích.

TBC

03.06.2011 13:58:16
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one